Орден народног хероја-Řád národního hrdiny

[Altmann]

Řád národního hrdiny
Орден народног хероја

Toto nejvyšší vojenské vyznamenání, které bylo možno v době bojů proti okupantům udělit není v našich podmínkách příliš známé. Podmínky pro udělení jsou nepodobné statutu obdobných řádů a vyznamenání nejen v Evropě. Např. Hrdina SSSR, ale i Rytířský kříž Železného kříže 1939 a další. Tímto chceme naznačit, že podmínky vyplývající ze statutu tohoto řádu jsou mimořádně náročné a v době, kdy jsou zpracovány vycházejí (neprokázané) či jsou podobné jaké známe u Srbského řádu Karadjordje (vyššího stupně) s meči. I po rozpadu Jugoslávie je tento řád platný, a těch pár žijících hrdinů má úctu v bývalých svazových republikách Jugoslávie.

Ještě před oficiálním založením tohoto řádu byl v partyzánské armádě používán titul "Hrdina" tak jak to navrhlo a prosadilo velení Národně osvobozenecké hnutí Jugoslávie ke konci roku 1941. Ve věstníku Nejvyššího velitelství MOPOJ č,12-13 (prosinec 1941-leden 1942) bylo oznámeno (pravděpodobně formou vojenského a personálního rozkazu) zřízení titulu národního hrdiny, kterým by bylo možno ocenit hrdinské a obětavé činy partyzánů a vojáků. Archivy a doklady se zachovali a první voják-partyzán, který byl prohlášen za hrdinu byl Petr Lekovic, kamenodělník z Užičke Požege bojovník 2.proletářské brigády v únoru 1942 (padl v červnu roku 1942)


J. Broz Tito a jeho spolupracovníci brzy pochopili, že pouhý čestný titul je nedostačující a tak dekretem vrchního velitele osvobozenecké armády ze dne 15.srpna 1943 rozhodli o založení první viditelně nošeného ocenění (vyznamenání) mezi jiným tedy Řád národního osvobození, Řádem bratrství a jednoty, Řádem a medaile Za chrabrost, ale také Řádem národního hrdiny. Stejná vyhláška určila, že všechny již udělené tituly Hrdiny, což bylo 25 osob, obdrží právě nově založený řád Národního hrdiny.

V době bojů za svobodu země bylo uděleno 1322 řádových dekorací z toho 1231 mužů a 91 žen)

Hrozivé číslo 903 bojovníků obdrželo toto vysoké vyznamenání posmrtně. dalších 22 osob, kteří vyznamenání obdrželi jsou cizinci ( 16 občanů bývalého SSSR, tři Albánci 2 v roce 1944 a jeden v roce 1946, 1 občan ČSR (1946), 1občan z Polska a 1 Ital (1980). Pouze Josip Broz Tito byl dekorován v roce 1944, dále v roce 1972 a 1977.

V době těsně po rozpadu SFRJ v dubnu roku 1992 byl zákon o vyznamenáních SFRJ zrušen a byl vypracován nový zákon SRJ v prosinci 1998 a Řád národního hrdiny byl převzat a zařazen do nové svazové republiky Jugoslávie. Řád byl využit v době bombardování Jugoslávie, kdy tehdejší prezident Slobodan Miloševič udělil řád jednotkám jugoslávské armády a srbské MUP (124. pořádková policejní brigáda, 250 raketové brigáda PVO a 126 brigáda leteckého sledování a 63. výsadková brigáda). Dnes již všichni víme, že barbarské bombardování Bělehradu nebylo žádným humanitním bombardován, jak nám tvrdil český prezident V. Havel. Řád a jeho vážnost je především pro srbský národ důležitou památkou na boj proti nepříteli kdys a na boj s nepřítelem tehdy 24.března - 10. Června 1999 .



Popis vyznamenání:

Řád je vyroben ze zlata, později zlaceného bronzu. Jeho tvar je netypický.

Avers:
Řádový odznak má tvar oválného jemně propracovaného vavřínového věnce v jehož středu je plastická hvězdice na které stojí voják v partyzánské uniformě . Tento bojovník či voják svírá v jedné ruce pušku a v druhé ruce vlající prapor svobody. V horním cípu hvězdice je závěsný kroužek s podlouhlým očkem k upevnění na náhrdelní stuhu.

STUHA:
Červená stuha má při okraji dva úzké bíle proužky.

I tento řád patří do skupiny dekorací vyrobených v Moskvě a na výtvarném pojetí nového řádu je Djordje Andrejevic Kun , malíř z Bělehradu . Na výrobě nových řádu se však podíleli další umělci:

Anthony Augustinčić , sochař z Záhřebu
Frano Dinčić , narozen v Kotoru

První Jugoslávské dekorace jsou vyrobeny v SSSR a tato první zásilka byla dopravena na ostrov Vis, v roce 1944 kde byl hlavní partyzánský . První zásilka obsahovala 218 řádu Národního hrdiny a další zásilka 258 kusů tohoto řádu. Tyto řády vyrobené v SSSR jsou vyrobeny z 18 karátového zlata a mají hmotnost 32g, tyto první kusy nejsou nijak značené či puncované. Další kusy, již vyrobené v Jugoslávii jsou zhotoveny z ryzího zlatá (22 karátů), ale také z pozlaceného bronzu či mosazi. Zde snad jde o kusy vyrobené z propagandistických záměru pro muzea, ale také jako nositelné kopie??? Zde nemáme zcela jasno.

Řádový odznak vyrobený v SSSR má rozměr 43,7x59,3 mm a domácí řády mají rozměr 43x54mm. Jsou poněkud (nezřetelně) menší)

[Altmann]

První Jugoslávské dekorace jsou vyrobeny v SSSR a tato první zásilka byla dopravena na ostrov Vis, v roce 1944 kde byl hlavní partyzánský štáb . První zásilka obsahovala 218 řádu Národního hrdiny a další zásilka 258 kusů tohoto řádu. Tyto řády vyrobené v SSSR jsou vyrobeny z 18 karátového zlata a mají hmotnost 32g, tyto první kusy nejsou nijak značené či puncované. Další kusy, již vyrobené v Jugoslávii jsou zhotoveny z ryzího zlatá (22 karátů), ale také z pozlaceného bronzu či mosazi. Zde snad jde o kusy vyrobené z propagandistických záměru pro muzea, ale také jako nositelné kopie??? Zde nemáme zcela jasno.

Řádový odznak vyrobený v SSSR má rozměr 43,7x59,3 mm a domácí řády mají rozměr 43x54mm. Jsou poněkud (nezřetelně) menší)

V poválečné Jugoslávii se nositelé řádu těšili velké úctě, v jejich rodištích jim byly postaveny památník, mnohé školy nesou jména nositele řádu. Existuje literatura, která statisticky rozebírá tyto "Národní" hrdiny dle národnosti, sociálního postavení, vzdělání atd. (Tedy celkem přesně, jako je tomu v bývalém SSSR, kde takto statisticky jsou popsané mnohé řády, což platí především u Hrdiny SSSR. Tímto se zabývat nechci, ale jen jako ukázku udělení řádu dle tehdejší národnosti. Jen si každý z nás (snad) může položit otázku náboženství)

Nositelé tohoto řádu z územních celku Jugoslávie:

•Bosna a Hercegovina - 284
•Chorvatsko - 282
•Srbsko - 256
•Černá Hora - 247
•Slovinsko - 156
•Makedonie - 63
•v zahraničí - 17
•
•

•Myslím si, že ještě by nás mohlo zajímat udělení do ciziny, zde ovšem jde již o řád udělení více z politických důvodů, ale proč se neseznámit. Tento seznam jsem převzal z dostupného tisku a jména nositelů ponechal v původním znění:

•Zahraniční občané držitelé řádu:
1.Sergej Semjonovič Birjuzov, SSSR, odlikovan 1964. godine
2.Ivan Antonovič Bulkin, SSSR, odlikovan 1945. godine
3.Andrej Nikiforovič Vitruk, SSSR, odlikovan 1944. godine
4.Pavel Ignatijevič Dmitrijenko, SSSR, odlikovan 1945. godine
5.Vladimir Ivanovič Ždanov, SSSR, odlikovan 1944. godine
6.Mihail Žimjerski, Poljska, odlikovan 1946. godine
7.Pavel Nikitovič Jakimov, SSSR, odlikovan 1944. godine
8.Boris Tihonovič Kalinkin, SSSR, odlikovan 1944. godine
9.Semjon Antonovič Kozak, SSSR, odlikovan 1944. godine
10.Ivan Nikiforovič Konstantinov, SSSR, odlikovan 1945. godine
11.Vojo Kuši, NR Albanija, odlikovan 1945. godine
12.Luiđi Longo, Italija, odlikovan 1980. godine
13.Rodion Jakovljevič Malinovski, SSSR, odlikovan 1964. godine
14.Aleksandar Teopanovič Managadze, SSSR, odlikovan 1944. godine
15.Grigorij Nikolajevič Ohrimenko, SSSR, odlikovan 1945. godine
16.Ludvig Svoboda, Čehoslovačka, odlikovan 1946. godine
17.Vladimir Aleksandrovič Sudec, SSSR, odlikovan 1946. godine
18.Fjodor Ivanovič Tolbuhin, SSSR, odlikovan 195. godine
19.Vasilj Andrejevič Ulisko, SSSR, odlikovan 1945. godine
20.Enver Hodža, NR Albanija, odlikovan 1946. godine
21.Rašid Čolak, NR Albanija, odlikovan 1945. godine
22.Aleksandar Sergejevič Šornikov, SSSR, odlikovan 1944. godine




Literatura:

Marko Štok - Odlikovanja Jugoslavie, Ljubljana 2009
Stojan Rudež: Odlikovanja Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije, Beograd 1987


http://srpskikod.org/sr/први-ниво/јунаци/стеван-синђелић