Орден народног хероја-Řád národního hrdiny
Napísal: Str Mar 25, 2015 5:50 amŘád národního hrdiny
Орден народног хероја
Toto nejvyšší vojenské vyznamenání, které bylo možno v době bojů proti okupantům udělit není v našich podmínkách příliš známé. Podmínky pro udělení jsou nepodobné statutu obdobných řádů a vyznamenání nejen v Evropě. Např. Hrdina SSSR, ale i Rytířský kříž Železného kříže 1939 a další. Tímto chceme naznačit, že podmínky vyplývající ze statutu tohoto řádu jsou mimořádně náročné a v době, kdy jsou zpracovány vycházejí (neprokázané) či jsou podobné jaké známe u Srbského řádu Karadjordje (vyššího stupně) s meči. I po rozpadu Jugoslávie je tento řád platný, a těch pár žijících hrdinů má úctu v bývalých svazových republikách Jugoslávie.
Ještě před oficiálním založením tohoto řádu byl v partyzánské armádě používán titul "Hrdina" tak jak to navrhlo a prosadilo velení Národně osvobozenecké hnutí Jugoslávie ke konci roku 1941. Ve věstníku Nejvyššího velitelství MOPOJ č,12-13 (prosinec 1941-leden 1942) bylo oznámeno (pravděpodobně formou vojenského a personálního rozkazu) zřízení titulu národního hrdiny, kterým by bylo možno ocenit hrdinské a obětavé činy partyzánů a vojáků. Archivy a doklady se zachovali a první voják-partyzán, který byl prohlášen za hrdinu byl Petr Lekovic, kamenodělník z Užičke Požege bojovník 2.proletářské brigády v únoru 1942 (padl v červnu roku 1942)
J. Broz Tito a jeho spolupracovníci brzy pochopili, že pouhý čestný titul je nedostačující a tak dekretem vrchního velitele osvobozenecké armády ze dne 15.srpna 1943 rozhodli o založení první viditelně nošeného ocenění (vyznamenání) mezi jiným tedy Řád národního osvobození, Řádem bratrství a jednoty, Řádem a medaile Za chrabrost, ale také Řádem národního hrdiny. Stejná vyhláška určila, že všechny již udělené tituly Hrdiny, což bylo 25 osob, obdrží právě nově založený řád Národního hrdiny.
V době bojů za svobodu země bylo uděleno 1322 řádových dekorací z toho 1231 mužů a 91 žen)
Hrozivé číslo 903 bojovníků obdrželo toto vysoké vyznamenání posmrtně. dalších 22 osob, kteří vyznamenání obdrželi jsou cizinci ( 16 občanů bývalého SSSR, tři Albánci 2 v roce 1944 a jeden v roce 1946, 1 občan ČSR (1946), 1občan z Polska a 1 Ital (1980). Pouze Josip Broz Tito byl dekorován v roce 1944, dále v roce 1972 a 1977.
V době těsně po rozpadu SFRJ v dubnu roku 1992 byl zákon o vyznamenáních SFRJ zrušen a byl vypracován nový zákon SRJ v prosinci 1998 a Řád národního hrdiny byl převzat a zařazen do nové svazové republiky Jugoslávie. Řád byl využit v době bombardování Jugoslávie, kdy tehdejší prezident Slobodan Miloševič udělil řád jednotkám jugoslávské armády a srbské MUP (124. pořádková policejní brigáda, 250 raketové brigáda PVO a 126 brigáda leteckého sledování a 63. výsadková brigáda). Dnes již všichni víme, že barbarské bombardování Bělehradu nebylo žádným humanitním bombardován, jak nám tvrdil český prezident V. Havel. Řád a jeho vážnost je především pro srbský národ důležitou památkou na boj proti nepříteli kdys a na boj s nepřítelem tehdy 24.března - 10. Června 1999 .
Popis vyznamenání:
Řád je vyroben ze zlata, později zlaceného bronzu. Jeho tvar je netypický.
Avers:
Řádový odznak má tvar oválného jemně propracovaného vavřínového věnce v jehož středu je plastická hvězdice na které stojí voják v partyzánské uniformě . Tento bojovník či voják svírá v jedné ruce pušku a v druhé ruce vlající prapor svobody. V horním cípu hvězdice je závěsný kroužek s podlouhlým očkem k upevnění na náhrdelní stuhu.
STUHA:
Červená stuha má při okraji dva úzké bíle proužky.
I tento řád patří do skupiny dekorací vyrobených v Moskvě a na výtvarném pojetí nového řádu je Djordje Andrejevic Kun , malíř z Bělehradu . Na výrobě nových řádu se však podíleli další umělci:
Anthony Augustinčić , sochař z Záhřebu
Frano Dinčić , narozen v Kotoru
První Jugoslávské dekorace jsou vyrobeny v SSSR a tato první zásilka byla dopravena na ostrov Vis, v roce 1944 kde byl hlavní partyzánský . První zásilka obsahovala 218 řádu Národního hrdiny a další zásilka 258 kusů tohoto řádu. Tyto řády vyrobené v SSSR jsou vyrobeny z 18 karátového zlata a mají hmotnost 32g, tyto první kusy nejsou nijak značené či puncované. Další kusy, již vyrobené v Jugoslávii jsou zhotoveny z ryzího zlatá (22 karátů), ale také z pozlaceného bronzu či mosazi. Zde snad jde o kusy vyrobené z propagandistických záměru pro muzea, ale také jako nositelné kopie??? Zde nemáme zcela jasno.
Řádový odznak vyrobený v SSSR má rozměr 43,7x59,3 mm a domácí řády mají rozměr 43x54mm. Jsou poněkud (nezřetelně) menší)
Орден народног хероја
Toto nejvyšší vojenské vyznamenání, které bylo možno v době bojů proti okupantům udělit není v našich podmínkách příliš známé. Podmínky pro udělení jsou nepodobné statutu obdobných řádů a vyznamenání nejen v Evropě. Např. Hrdina SSSR, ale i Rytířský kříž Železného kříže 1939 a další. Tímto chceme naznačit, že podmínky vyplývající ze statutu tohoto řádu jsou mimořádně náročné a v době, kdy jsou zpracovány vycházejí (neprokázané) či jsou podobné jaké známe u Srbského řádu Karadjordje (vyššího stupně) s meči. I po rozpadu Jugoslávie je tento řád platný, a těch pár žijících hrdinů má úctu v bývalých svazových republikách Jugoslávie.
Ještě před oficiálním založením tohoto řádu byl v partyzánské armádě používán titul "Hrdina" tak jak to navrhlo a prosadilo velení Národně osvobozenecké hnutí Jugoslávie ke konci roku 1941. Ve věstníku Nejvyššího velitelství MOPOJ č,12-13 (prosinec 1941-leden 1942) bylo oznámeno (pravděpodobně formou vojenského a personálního rozkazu) zřízení titulu národního hrdiny, kterým by bylo možno ocenit hrdinské a obětavé činy partyzánů a vojáků. Archivy a doklady se zachovali a první voják-partyzán, který byl prohlášen za hrdinu byl Petr Lekovic, kamenodělník z Užičke Požege bojovník 2.proletářské brigády v únoru 1942 (padl v červnu roku 1942)
J. Broz Tito a jeho spolupracovníci brzy pochopili, že pouhý čestný titul je nedostačující a tak dekretem vrchního velitele osvobozenecké armády ze dne 15.srpna 1943 rozhodli o založení první viditelně nošeného ocenění (vyznamenání) mezi jiným tedy Řád národního osvobození, Řádem bratrství a jednoty, Řádem a medaile Za chrabrost, ale také Řádem národního hrdiny. Stejná vyhláška určila, že všechny již udělené tituly Hrdiny, což bylo 25 osob, obdrží právě nově založený řád Národního hrdiny.
V době bojů za svobodu země bylo uděleno 1322 řádových dekorací z toho 1231 mužů a 91 žen)
Hrozivé číslo 903 bojovníků obdrželo toto vysoké vyznamenání posmrtně. dalších 22 osob, kteří vyznamenání obdrželi jsou cizinci ( 16 občanů bývalého SSSR, tři Albánci 2 v roce 1944 a jeden v roce 1946, 1 občan ČSR (1946), 1občan z Polska a 1 Ital (1980). Pouze Josip Broz Tito byl dekorován v roce 1944, dále v roce 1972 a 1977.
V době těsně po rozpadu SFRJ v dubnu roku 1992 byl zákon o vyznamenáních SFRJ zrušen a byl vypracován nový zákon SRJ v prosinci 1998 a Řád národního hrdiny byl převzat a zařazen do nové svazové republiky Jugoslávie. Řád byl využit v době bombardování Jugoslávie, kdy tehdejší prezident Slobodan Miloševič udělil řád jednotkám jugoslávské armády a srbské MUP (124. pořádková policejní brigáda, 250 raketové brigáda PVO a 126 brigáda leteckého sledování a 63. výsadková brigáda). Dnes již všichni víme, že barbarské bombardování Bělehradu nebylo žádným humanitním bombardován, jak nám tvrdil český prezident V. Havel. Řád a jeho vážnost je především pro srbský národ důležitou památkou na boj proti nepříteli kdys a na boj s nepřítelem tehdy 24.března - 10. Června 1999 .
Popis vyznamenání:
Řád je vyroben ze zlata, později zlaceného bronzu. Jeho tvar je netypický.
Avers:
Řádový odznak má tvar oválného jemně propracovaného vavřínového věnce v jehož středu je plastická hvězdice na které stojí voják v partyzánské uniformě . Tento bojovník či voják svírá v jedné ruce pušku a v druhé ruce vlající prapor svobody. V horním cípu hvězdice je závěsný kroužek s podlouhlým očkem k upevnění na náhrdelní stuhu.
STUHA:
Červená stuha má při okraji dva úzké bíle proužky.
I tento řád patří do skupiny dekorací vyrobených v Moskvě a na výtvarném pojetí nového řádu je Djordje Andrejevic Kun , malíř z Bělehradu . Na výrobě nových řádu se však podíleli další umělci:
Anthony Augustinčić , sochař z Záhřebu
Frano Dinčić , narozen v Kotoru
První Jugoslávské dekorace jsou vyrobeny v SSSR a tato první zásilka byla dopravena na ostrov Vis, v roce 1944 kde byl hlavní partyzánský . První zásilka obsahovala 218 řádu Národního hrdiny a další zásilka 258 kusů tohoto řádu. Tyto řády vyrobené v SSSR jsou vyrobeny z 18 karátového zlata a mají hmotnost 32g, tyto první kusy nejsou nijak značené či puncované. Další kusy, již vyrobené v Jugoslávii jsou zhotoveny z ryzího zlatá (22 karátů), ale také z pozlaceného bronzu či mosazi. Zde snad jde o kusy vyrobené z propagandistických záměru pro muzea, ale také jako nositelné kopie??? Zde nemáme zcela jasno.
Řádový odznak vyrobený v SSSR má rozměr 43,7x59,3 mm a domácí řády mají rozměr 43x54mm. Jsou poněkud (nezřetelně) menší)