Odznak čestného vojáka "Karelské fronty". - воину Карельског

[Altmann]

Честному воину Карельского фронта».
Odznak čestného vojáka "Karelské fronty".
Květoslav Growka -Ladislav F. Sedlák

Odznak "Čestný bojovník Karelského frontu" je pozoruhodný tím, že se stal prvním vyznamenáním
RSFSR. Byl viditelně nošeným důkazem účasti konkrétní osoby nasazené v boji s Finským jednotkami v letech 1921-1922 na severozápadních hranicích mladé sovětské republiky.
Iniciativa k založení odznaku patří předsedovi regionálního výkonného výboru Karelské pracovní strany a členu Ústředního výboru Komunistické strany Finska Edvarda Otto Wilhelma Gylling, ( 1881 -1938), který podpořil žádost velitelů Rudé armády. Boje končili vítězstvím armády a potřeba založit viditelně nošené vyznamenání všem bojovníkům zapojených v bojích s Finy bylo jediným poděkováním vojákům armády, námořníkům, příslušníkům logistiky.

Založit vyznamenání všem účastníkům bojů s Finy na území Karélie bylo zakotveno v požadavku Revoluční vojenské rady republiky (RVSR) č. 428 ze dne 19/19/1922. V požadavku či objednávce bylo několik zmínek o chrabrosti a statečnosti velitelů a vojáků Rudé armády. Vlastní boje pokračovaly i přes uzavření mírové smlouvy v Tartu mezi RSFSR a Finskem ze dne 14. října 1920.

Vyznamenání či správněji odznak čestného válečníka Karelského frontu byl armádním dokumentem zřízen nařízením RVSR č. 570 ze dne 3. 5. 1922. V zakládajícím dokladu se uvádí, že nosit odznak je právem všech mužů Rudé armády a vojenského personálu, kteří se podíleli na eliminaci invaze Finských jednotek.

Na ozbrojeném konfliktu, známém jako druhá sovětsko-finská válka, Karelské povstání a Karelské dobrodružství, se na straně RSFSR zúčastnilo celkem devět tisíc lidí: 379. pěší pluk 127. pěší brigády, 56. brigáda pěší divize, 87. a 88. pěší pluk, jednotka kadetů lyžařů Mezinárodní vojenské školy Spojených národů pod vedením ředitele školy A.A. Inno (Kuldivera) a samostatná lyžařská jednotka pod vedením Toivo Antikainena.

Odznak je jednoduchý, má tvar protáhlého věnce tvořený dubovými listy na pravé straně a vavřínem vlevo. V dolní části je tento věnec převázaný stuhou, v horní části je věnec uzavřen a převýšen pěticípou červenou smaltovanou hvězdičkou na každé z jejích paprsků jsou divergentní zářezy. Uvnitř zlatého kruhu ve středu hvězdy je obraz zlatého pluhu a kladiva. Jde o znázornění jednoty rolníků a dělníků. Na střed odznaku je položen stříbrný figurální štít s lemem připomínajícím tvar německého heraldického štítu.
Na věnci jsou naloženy dvě zkřížené pušky (Mosin model 1891). Pažby pušek i hlavně přesahují rozměr věnce. Na zkřížených puškách v ploše štítu je konvexní nápis rozložený ve čtyřech řádcích:
" Честному воину Карельского фронта»

Obranný štít i pušky jsou vyrobeny z bílého kovu a samotný odznak , je slitinou mědi a cínu. Odznak svoji výrobou navazuje na starší carské plukovní odznaky určené poddůstojníkům mužstvu.
Odznak „Čestný bojovník Karelského frontu“ byl předán zejména celému personálu posledních dvou jednotek, jakož i vojenskému personálu 379. pěšího pluku. Současně jsou v literatuře odkazy na mnohem pozdější ocenění - v letech 1928, 1931 a 1934.

Vzhledem k tomu, že původní odznaky byly vyrobeny různými výrobci, a někdy i provizorně, existuje několik typů, které se liší tvarem věnce a hvězdy. Na některých exemplářích byla namísto emailu na hvězdu nanesena červená barva. Odznak obdrželi všichni vojáci i nejvyšší velitelé, kteří si později soukromě nechávali vyrobit odznak ze stříbra a vlastní výroba byla velmi kvalitní a odznak se podobal řádovému znaku.
Odznakem byl vyznamenán F.I.Tolbuchin, který byl slavným velitelem Velké vlastenecké války.

Poznámka:
Smlouva z Tartu (též Tartská dohoda, Tartský mír, finsky Tarton rauha, rusky Тартуский мирный договор) byla smlouva mezi Finskem a Sovětským Ruskem podepsaná 14. října 1920 po čtyřech měsících vyjednávání v estonském Tartu. Smlouva ukončila vzájemný válečný stav, který nastal v roce 1918 v souvislosti s finskou občanskou válkou, ustavila vzájemné vztahy a potvrdila vzájemnou hranici. Finsku připadlo Petsamo a Rusku Repola a Porajärvi. Finsko se také muselo vzdát Severní Ingrie. Otázka autonomie východní Karélie zůstala otevřená.
Smlouva byla porušovaná především podle sovětské historiografie ze strany finských nacionalistů.
Literatura:
«Честному воину Карельского фронта»
↑ Лучший форум для Коллекционеров -> Честному воину Карельского фронт
Доманк А. С. Знаки воинской доблести // М., Изд - во ДОСААФ СССР, 1990.

[Altmann]

Odznak pozdější výroba.

Ba obrázku je velitel RKKA, je velmi vzácný a převzatý z ruských stránek. Důstojník má všechny udělené řády a odznaky podložené rudou stuhou a vlastní odznak je vyroben ze stříbra.