Řád vítězství -Орден "Победа"

[Altmann]

Орден "Победа"
Řád vítězství


Hovoříme o řádu, který svým postavením v sovětské faleristice připomíná řád Sv. Jiří I. stupně. Není to jistě ve tvaru řádového klenotu, ale ve vnitřních stanovách tohoto speciálního řádu, připomínající více orientální klenot. Tak jako řád sv. Jiří I. stupně byl i tento řády vyhrazen pro nejvyšší armádní vojevůdce, generalitu a maršály SSSR. Již samotný počet udělení řádového klenotu nám dává za pravdu.
Je logické, že porážka 6.armády u Stalingradu, která i se svým velitelem polním maršálem. Paulusem byla nucena pod tlakem ruských jednotek kapitulovat znamenala nejen obrat na ruské frontě, ale i mnoho dalších, byť dílčích "vylepšení" vnitřní struktury armády Sovětského svazu. Byl to například návrat typických ruských nárameníků, které armáda používala před rokem 1917 (pogony). Bylo zřízeno větší množství řádů, které sice nebyly návratem k carské tradici, ale Rudá armáda byla najednou rovnocennou armádou i v takových "maličkostech" jako bylo viditelné ocenění vojáků ,(generality, důstojníků i mužstva . Ná však zajímá vyznamenání nejvyšší, nejvzácnější, které se vyrovná a předčí i starobylé řády evropských zemí. Hovoříme o řádu Vítězství.

Mnoho faleristů, badatelů i laiků se domnívá, že řád a vše kolem řádu je dostatečně známo a není nutno se k řádu vracet. Na našich stránkách, které jsou ryze faleristické by tento dnes již slavný řád chyběl neměl.


Úkol připravit návrh nejvyššího vojenského řádu, který by se uděloval za úspěšné vedení strategických operací vedoucích k porážce nepřítele, zadal Stalin v roce 1943 náčelníku Hlavní týlové správy V.A. Chruljovovi. První variantu Chruljov Stalinovi představil 25. října 1943 - ve středu řádu byla silueta Lenina a Stalina. Stalin rozumně tento návrh odmítl a přikázal na řád umístit siluetu kremelské věže, za materiál doporučil platinu.
Chruljov podle Stalinova přání 5. listopadu 1943 představil druhý návrh, který již byl Stalinem schválen. 8. listopadu 1943 Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR přijalo výnos o zavedení Řádu vítězství (Орден Победа) - udělován měl být za vedení rozhodujících válečných operací v rámci jednoho nebo více frontu.

Slavný řád Vítězství
Byl založen 8. 11. 1943. Příslušná stuha však byla ustanovena až 18. 8. 1944. Autorem výtvarného návrhu byl zkušený A. I. Kuzněcov, který již předtím vytvořil např. Řád Vlastenecké války. Za práci na řádu Vítězství byl vyznamenán řádovou dekorací "Znak Početa" - tedy znamení cti.. Není tajemstvím, že na tvorbě řádu se jako obvykle značnou měrou podílel sám Stalin, ale zde musíme říci, že to bylo jen a jen dobře.
Řád ve tvaru pěticípé hvězdy o průměru 72 mm byl vyroben ze zlata (950,25), platiny (99,8), 174 briliantů o celkové váze 16 karátů a rubínů. Celková váha řádu je 78 gramů, z toho 47 g platiny, 2 g zlata, 19 g stříbra, 25 karátů rubínů a 16 karátů briliantů. Nebyl vyráběn v mincovně, ale v klenotnické dílně. Stalin určil, že při výrobě mají být použity výlučně přírodní kameny. Ukázalo se však, že nebylo možné získat dostatečný počet tak velkých přírodních rubínů. A i ty, které byly k dispozici, měly různé barevné odstíny. A tak byly použity syntetické kameny. Je určeno, že hvězda se nosí na levé straně hrudi 12–14 cm nad opaskem. Stužka velikosti 8 x 46 mm 1 cm nad ostatními stužkami
Bylo vyrobeno celkem 20 kusů řádu, byl udělen 17 lidem, z toho třem dvakrát. Jedenáct nositelů bylo maršály SSSR, jeden armádním generálem SSSR. Pět kusů bylo uděleno cizincům, americkému armádnímu generálu D. D. Eisenhoweru, britskému polnímu maršálu B. L. Montgomerymu, rumunskému králi Michaelovi I., polskému maršálu M. Rola-Žymierskému a jugoslávskému maršálovi J. B. Titovi. Řády nebyly, v rozporu se sovětskými zvyklostmi, číslovány, pořadové číslo bylo uvedeno pouze v udělovacích dokladech. Po smrti nositele měly být řády vráceny vládě.
Hvězdou s pořadovým číslem jedna byl dne 1. 4. 1944 vyznamenán maršál Žukov. Rozpaky vzbudilo udělení rumunskému králi, protože Rumunsko většinu války stálo na straně Německa a rumunské jednotky aktivně bojovaly proti SSSR. Problematické bylo rovněž vyznamenání L. I. Brežněva dne 20. 2. 1978, u příležitosti 60. výročí sovětských ozbrojených sil. Toto udělení bylo v rozporu se stanovami a provedení odznaku bylo pozměněno, a sice na rubové straně byla místo upínacího šroubu připínací „jehlice“. Po smrti Brežněva bylo udělení dne 21. 9. 1989 výnosem Prezidia Nejvyššího Sovětu revokováno.
Všechny exempláře udělené sovětským občanům a M. Rola-Žymierskému jsou nyní uloženy v Diamantovém fondu Ruska, exemplář generála Eisenhowera je v jeho knihovně v Abilene, Kansas, Titův je v Muzeu 25. května v Bělehradě, Montgomeryho je v Imperial War Museum v Londýně a kus udělený rumunskému králi je jako jediný v soukromých rukách. Byl prodán na aukci v Londýně. Nyní by se měl údajně nacházet snad v Japonsku za cenu několika milionů dolarů. Jediným žijícím nositelem (2013) je právě bývalý rumunský král Michael I.


http://www.1tv.ru/news/social/245719
http://translate.google.cz/translate?hl ... rev=search

[Altmann]

Maršál SSSR Žukov na obrázku ještě jako velitel pluku. V současné době je nazýván titulem Maršál "Vítězství". Žukova ve slavnostní uniformě se svými řády všichni známe, ale obyčejná fotografie z roku 1920 je pro mnohé z nás téměř neznámá. Proto jsem si dovolil obrázek přiložit. Jistě si tento člověk zaslouží vzpomínku neb porážka nacismu byla i jeho práce.
Na druhém obrázku je maršál již v plné "kráse" řád Vítězství je zdělen 2 x.

[Altmann]

А сколько всего в России экземпляров ордена «Победа»?


— Девять в собрании Музеев Московского Кремля,

пять у музея Вооруженных сил,

два в Гохране (один в фондах, другой экспонируется на выставке «Алмазный фонд»)

и один в Эрмитаже.

Всего, выходит, 17. То есть все ордена, врученные гражданам СССР.

V roce 2015 historická komise zkoumala kvalitu všech řádů, kvalitu kamenů, zlata a platiny. Všechny řády udělené generalitě armády SSSR. Jediný řád, bohužel byl prodán do soukromé sbírky.




Možná si někdo řekne, "tak jim to dali a potom sebrali". Není tomu tak. Většina řádů se po smrti nositele vracela do řádové kanceláře. Připomeneme si alespoň Vojenský řád Marie Terezie.

[Altmann]

Obrázek polského maršála Michał Rola-Żymierski,je pro nás téměř neznámý. Přesto i jemu byl řád Vítězství udělen. Maršál v roce 1986 podpořil generála generála Wojciecha Jaruzelského a v dnešní době je jako většina starých polských generálů dehonestován, města jej zbavili četného občanství.
Životopis polského maršála je zajímavý, ale to si jistě každý z Vás dokáže dohledat.

[Altmann]

Polní velitel spojeneckých expedičních ozbrojených sil v západní Evropě Polní maršál B.L. Montgomery (5. června 1945).