Медаль Ушакова- Ušakova medaile

[Altmann]

Медаль Ушакова

Medaile byla založena rozhodnutím prezídia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 3. března 1944.Statut medaile byl několikráte upraven a poslední úprava je ze dne 28. března 1980.

Medaile byla založena s cílem ocenit a odměnit odvahu a statečnost projevenou při obraně vlasti námořníkům v námořních bitvách,ale za dlouhodobou a záslužnou práci i v míru.
Medaile je určena k ocenění námořníkům ( a vojákům) poddůstojníkům, mičmanům a praporčíkům za osobní odvahu a statečnost na moři, příslušníkům říční flotily i pohraničním jednotkám při obraně vlasti.

v bitvách s nepřáteli vlasti v námořním teritoriu;
při obraně státní námořní hranice SSSR;
při plnění bojových misí lodí a jednotek námořnictva a pohraničních jednotek;
při plnění vojenské povinnosti v podmínkách ohrožení života.
Ušakova medaile se nosí na levé straně hrudníku v souladu s dalšími, za medaile "Za odvahu.

[Altmann]

Popis medaile:
Medaile je vyrobena ze stříbra se řadí mezi velmi pěkné, povedené dekorace.
Má tvar kružnice o průměru 36 mm s konvexním lemem, uprostřed kterého je reliéfní zobrazení Ф. Ф. Ушакова,orámovaný po obvodu konvexními body. Nahoře na obvodu je nápis konvexními písmeny: «Адмирал Ушаков». Pod reliéfním zobrazením Ušakova jsou dvě v dolní části zkřížené vavřínové ratolesti. Medaile je ukotvena či spojena s vlastní medailí.Na zadní straně medaile je registrační číslo medaile, které musí být souhlasné s číslem uvedeným v "řádové knížce".
Medaile je spojena pevným ouškem a prstenem s kolodkou pokrytou hedvábnou moaré stuhou modré barvy s bílými a modrými pruhy podél okrajů. Šířka stuhy je 24 mm, šířka bílého pruhu je 2 mm, šířka modrého pruhu je 1,5 mm. Kotevní řetěz je připevněn přes stuhu.

Řetízek v tomto či podobném provedení byl použit u medaile:«В память 200-летия морского сражения при Гангуте» Pamětní medaile 200. výročí bitvy u Gangutu 1914



Všechny medaile vydané v Sovětském svazu byly vyrobeny z 925 mincového stříbra. Váha medaile bez kolodky byla téměř 35 gramů. Stříbra v něm bylo asi 32 gramů. Medaile neměla jen materiální hodnotu, byla to odměna za osobní odvahu, odvahu v bitvách, výkon vojenské povinnosti, navzdory ohrožení života. Její ztráta by mohla vést k zoufalství.
Proto byla možnost získat duplikát, což bylo možné ve dvou případech:

ztráta v boji;
ztráta v případě přírodní katastrofy a v případech, kdy přiznaný nemohl ztrátě zabránit.
Při vydávání duplikátu se na něj použilo číslo ztracené medaile a pomocí raznice nebo razítka bylo přidáno písmeno „D“. Objevují se však i duplikáty, které nemusí být značené, ale jsou třeba zapsané v dokladech žadatele.

Během druhé světové války obdrželo čtrnáct tisíc námořníků medaili. V období od roku 1980 do roku 1991 byla medaile udělena 1000 námořníkům. Důvodem je skutečnost, že na mořské scéně nedošlo k velkému počtu střetů s účastí SSSR. Medaile tedy patří mezi velmi vzácné.

[Altmann]

Udělování medaile cizincům (spojencům)


Seznam těch, kteří získali Ušakovu medaili ve druhé světové válce, by byl neúplný, aniž by bylo zmíněno, že by tento čestný odznak získali zahraniční občané. Samotný zákon nevyjadřuje možnost odměňování cizinců. Stále však takové případy existovaly, zejména v roce 1945. Kolik zahraničních námořníků získalo Ušakovu medaili?

Medaile byla udělena asi stovce cizinců. Všichni byli oceněni za účast na událostech druhé světové války. V roce 1945 tak tuto čest dostalo pět námořníků námořnictva Spojených států.Medaile obdrželi i britští námořníci.
Po zániku SSSR se medaile Ušaková stala státní cenou Ruské federace. Usnesení o této záležitosti bylo vydáno v roce 1994. Ve stejném roce obdrželo medaili dvacet tři veteránů z druhé světové války.

Americký veterán z druhé světové války, 89letý námořník Delbert Dauenbaugh (Delbert Dauenbaugh), získal ruskou medaili !Ušakova!. Podle časopisu The Rockford Register Star obdržela aljašská rezidentka cenu a děkovní dopis od ruského velvyslanectví ve Washingtonu.

Od roku 1944 byla Ušakova medaile udělena námořníkům námořních a námořních jednotek pohraničních jednotek SSSR a poté Rusku za odvahu a statečnost projevenou v době míru i války.

Daeunbauch začal svou službu ve věku 17 let, poté, co sloužil v americkém námořnictvu od roku 1942 do roku 1946. Působil jako signalista na velkoobjemové dopravní lodi Hawkins Fudske, který během války dvakrát plaval do Archangelska a Murmanska. Jeho loď byla součástí slavných konvojů, které navzdory neustálým útokům německých letadel a ponorek dodávaly SSSR přes Atlantik pomocí spojenců Lend-Lease (zbraně, vozidla, jídlo a další zboží). „Je hezké, že po 70 letech si Rusko pamatovalo na naši práci,“ řekl veterán novinám.

Jeho povinností strážce bylo stát na můstku pomocí vlajek, signálních světel a Morseova kódu a předávat informace dalším lodím konvoje. Dauenbauch ujišťuje, že tuto dovednost stále vlastní. Podle veterána, když tam sleduje dokumenty a vidí tam signalisty, okamžitě rozumí tomu, o čem „mluví“.

Колесников Г. А., Рожков А. М. Ордена и медали СССР. — Мн.: Народная асвета, 1986.