Lázeňský řád

( Václav Měřička)


THE MOST HONOURABLE ORFER OF THE BATH- (Nejctihodnější Lázeňský řád) ve francouzštině ORDRE DU BAIN se řadí mezi skutečně nejstarší světské řády založené ve středověku.

První zmínka či připomínka se vztahuje k roku 1399 u příležitosti korunovace anglického krále Jindřicha IV. Plantageneta (1399 - 1413), který je zakladatelem řádu. Byl to řád rytířský, která měl odměňovat vynikající zásluhy anglických šlechticů a byl projevem milosti panovníka. Tak jako všechny řády té doby měl řád pouze jediný stupeň, tedy rytířský stupeň. Název řádu pochází od zvyku podrobit všechny nové rytíře očistné lázni, která ovšem byla doplněna slavnostním ceremonielem. Dělo se tak pouze v počátcích, tedy v nejstarší historii řádu kdy se pečlivě dbalo na tyto zvyky, které dnes považujeme za romantické. Později se od lázeňské očisty ustupuje až se tento zvyk stává pouhou formalitou. Podle jiné verze, která ovšem nemusí být pravdivá dostal řád své jméno od proto, že král Jindřich opustil právě konanou lázeň aby vyslechl stížnost dvou vdov, které jej požádaly o slyšení.

Při založení řádu bylo jmenováno 46 rytířů z řad šlechty, pro kterou byl řád určen. Za vlády Eduarda IV. (1461 - 1483), který byl bratrem pověstného Richarda III. (1483 - 1485) se dostalo řádu i některým londýnským občanům, kterým panovníci projevili svoji vděčnost. Tato událost je památná tím, že dokazuje jak vysokou a často důležitou úlohu hrála města a jak panovníci i zde si museli předcházet získání jejich přízně. V Anglii samotné můžeme již tehdy hledat počátky rodící se nové společenské třídy- buržoazie.

Po vymření dynastie Plantagenotů Richardem III. v roce 1485, přešel řád na dynastii Tudorovců a dále na Stuarty. Uděloval se ve většině případu v památné dny, např. královské korunovace inaugurace korunních t.j. Waleských princů, nebo zásnub, sňatky v královské rodině. V zapomenutí upadl řád za vcelku bouřlivé vlády krále Jakuba II. ( 1685 - 1689), Viléma III. (1689 - 1702) a královny Anny ( 1702 - 1714).

Poznámka:
Za pozornost stojí bílé stuhy, kterými je upevněna řádová colana- viz obrázek

Klenot nejstaršího typu řádu byl tvořen zlatým prolamovaným medailonem, do jehož středu bylo položeno žezlo, koruna a růže, později postupně tři koruny a přibyl bodlák a jetelový trojlist. Klenot symbolizoval spojení tří království a to anglického, skotského a irského. Klenot se nosil na honosném zlatém řetěze sestaveném střídavě z korun a prolamovaných štítků s růži, bodlákem a trojlistem. Koruny a štítky byly vzájemně spojeny zlatými uzly. Teprve v pozdějších dobách je tento zlatý řetěz nahrazen náhrdelní stuhou v tmavě karmazínově červené.

Lázeňskému řádu nebylo souzeno aby zanikl. Dočkal se svého důstojného obnovení za vlády prvního krále hannoverské dynastie v Anglii, za Jiřího I. ( 1714 - 1727). Řád byl obnoven dne 18. května roku 1725 a iniciátorem této myšlenky byl anglický politik a státník Sir Robert Walpole pozdější hrabě z Oxfordu ( 1661 - 1745 ), který se rozhodl obnovit starý řád proto, aby připoutal ke koruně členy parlamentu a vytvořil jakýsi předstupeň na cestě k získání modré stuhy ( Podvazku) Podle stanov řádu uveřejněných dne 23. května 1725 bylo rozhodnuto, že řáde obdrží věrní šlechtici, kteří nejsou podezřelí z kacířství, nebo ze zrady krále. Řád, který si ponechal jediný stupeň , určil celkem 36 rytířů za členy včetně samotného krále. Do jeho řad se dostal korunní princ, potomní král Jiří II. ( 1727 - 1760 ), Sir Robert, jeden vyslanec, pokladník královské koruny, tří (3) pairové ze strany Whigu a zbytek tvořili členové dolní sněmovny, příslušníci strany Toryů. Sám Walpole obdržel Podvazkový řád v roce 1726.

Je tedy vidět, že počet rytířů nebyl vždy jednotný. V počátcích je to počet 46 rytířů, ale ani toto číslo nebylo dodržované. Za Karla II. (1660 - 1685) bylo jmenováno dokonce 86 rytířů. Po vzkříšení a obnově řádu v roce 1725 se počet upravuje na 36 a upravuje se i počet řádových úředníků jako byli děkan, registrátor, herold, genealog, sekretář, strážce a posel. Protože měl řád stále jen jediný stupeň nazývali se rytíři pouze všeobecně "KNIGHTS" tedy rytíři nebo "COMPANIONS" tedy druhové ( nikoli společníci jak se objevuje v poslední době!)

V období napoleonských válek bojovali anglické pluky na pevnině. Zde snad připomínka roku 1809, kdy silný anglický sbor bojoval ve Španělsku. Zde dochází k nutnosti zřídit pro důstojníky specializovaný vojenský řád udělovaný za statečnost před nepřítelem a tak princ regent Jiří ( 1811-1820) od roku 1820 do roku 1830 jako král Jiří IV. změnit Lázeňský řád na výlučně vojenský a rozmnožit počet tříd či stupňů. Stalo se tak oficiálně až dne 2. ledna 1815, v roce, který přinesl v červnu Anglii veliké vítězství nad Napoleonem v bitvě u Waterloo. Podle nových přepracovaných stanov se stal Lázeňský řád řádem vojenským a byl rozčleněn na tři stupně.

První stupeň KNIGHT GRAND CROSS ( G.C.B.) se rovná velkokříži a odznak či klenot je tvořen křížem a doplněn řádovou hvězdou. Klenot se nosí na velkostuze.

Druhý stupeň KNIGHT COMMANDER ( K.C.B.) je komtur či komandér , vlastní klenot se nosí na náhrdelní stuze a je doplněn předepsanou hvězdou určenou pro tento stupeň.

Třetí stupeň KNIGHT COMPANION (C.B. ) je v našem podání klasický rytíř řádu, řádový odznak se nosí na náhrdelní stuze (bez hvězdy)

Výsadou řádu zůstalo, že jeho nejvyšší stupeň si podržel při velkých slavnostech, obřadech a parádách slavnostní řetěz (colanu ).




Rozšíření řádu na tři stupně znamenalo i zvýšený počet jeho členů. Do celkového počtu členů řádu se nezapočítají členové královské rodiny a dále důstojníci cizích armád ( např. důstojníci ČSR), kterým byl Lázeňský řád udělen. Přesto se ale zvedla při této řádové reorganizaci vlna odporu v samotné Anglii a to především v řadách opozice. Ta dokonce tvrdila, že král založením výlučně vojenského řádu vytvořil podmínky pro vznik nové privilegované vrstvy "novopečených", šlechticů kteří budou mít ve všem přednost před starými rodovými esguiry země.

Řád totiž ponechal v platnosti všechna privilegia, kterými se vyznačoval Lázeňský řád a řadila jej hned v posloupnosti za řád Podvazkový. Rozhodnutím prince regenta vznikl vlastně samostatný nejvyšší anglický vojenský řád, tedy něco na způsob našeho Vojenského řádu Marie Terezie, případně pruského řádu za vojenské zásluhy ( Pour le Merité). že byla tato hrozba opozice silná dokládá skutečnost, že nejnižší stupeň řádu byl v prvých letech velice málo udělován. Na rozdíl od jiných vojenských řádů bylo stanoveno, že nárok na získání prvního řádového stupně může mít důstojník, který v armádě dosáhl nejméně generálské hodnosti (generálmajor) nebo u královského námořnictva hodnosti kontradmirála. Pro druhý stupeň byla stanovena hranice nadporučíka v armádě a námořního kapitána u loďstva. Pro udělení třetího stupně to musel být důstojník, který již byl vyznamenán medaili za statečnost, nebo jeho jméno bylo zveřejněno v časopise LONDON GAZETTE. Vyjímečně mohl být řád udělen i civilistům, ovšem za předpokladu, že jejich zásluhy měli jisté vztahy k vojenským akcím (logistika?)

Je samozřejmé, že i odznak řádu doznal v této době jistou změnu. Dosavadní oválný tvar řádu se objevil na středu bílého osmihrotého kříže a postupně byl doplněn dalšími atributy. V roce 1847 bylo z rozhodnutí královny Viktorie ( 1837 - 1901) řád rozdělen na dvě skupiny a to vojenskou a občanskou. Zatímco u vojenské skupiny zůstává klenot v podobě z roku 1815, vrátil se klenot v občanské skupině k oválnému medailonu. Podle upravených stanov ze dne 31. ledna roku 1859, bylo stanoveno, že počet velkokřížů je limitován na počet "75" a z toho vojenská skupina "50" a občanská skupina "25", druhý stupeň na "160" z toho vojenská skupina "110" a občanská skupina "50" , poslední řádový stupeň celkem "750" a z tohoto počtu bylo vyčleněno pro skupinu vojenskou "550" a skupinu občanskou "200", Zároveň je stanoveno, že na poslední stupeň se nevztahuje privilegium povýšení do šlechtického stavu ( šlechtický predikát SIR). Do tohoto limitovaného počtu nejsou započítaní členové královského rodu a cizinci.

Od doby panování krále Jindřicha VII. ( 1485 - 1509 ) byla Lázeňskému řádu zasvěcena nádherná kaple Jindřicha VII. ve Westminsterském opatství. Zde se každým rokem dne 20. října koná společná slavnost rytířů Lázeňského řádu. Na stěnách jsou uloženy řádové korouhve a heraldické erby význačných rytířů řádu.

Pan Měřička ve svém povídání pokračuje!

Dříve než přistoupím k vlastnímu popisu řádového klenotu připomenu jeden řádový doplněk. Je jim modrá kovová stuha či páska s nápisem " ICH DIEN " ( Sloužím) , která je upevněna u vojenské skupiny na spodním rameni kříže. Dle anglického výkladu pochází toto heslo z doby vlády Eduarda, prince Waleského ( 1330 - 1376 ), který dle barvy svého brnění a celkově výstroje byl nazýván "Černým princem" Jako šestnáctiletý bojoval dne 26. srpna 1346 v bitvě u Crécy v severní Francii, v bitvě, kde položil život náš statečný český král Jan Lucemburský. Král Jan používal za svého života hesla "SLOUŽÍM" Angličané ovšem tvrdí a dokazují, že heslo "SLOUŽÍM" je pozdějšího původu. V roce 1356 zvítězil tento mimořádně statečný voják-rytíř, který byl synem Eduarda III. a otcem krále Richarda II. ve své nejslavnější bitvě u Potiers ve Francii nad francouzským králem Janem Dobrým. Zajatému králi pak připravil princ nádhernou večeři, při které odmítal sedět po boku krále a to z prostého důvodu, že sám byl pouze princem a chtěl tak ocenit královský majestát, byť i poraženého nepřítele. Při večeři sám francouzského krále obsluhoval a tehdy prý pronesl pamětní slova: "Jsem pouze poddaný- sloužím" Jak bylo tehdy zvykem oslovil krále anglosaským nářečím či dialektem tedy německy. Od této doby používají Waleští princové toto heslo.

Popis řádových insignii.

Řádový klenot ve vojenské skupině je tvořen 60 mm vysokým osmihrotým křížem maltézského tvaru, jehož hroty jsou na konci zakončeny zlatými kuličkami. Ramena kříže jsou bíle smaltovaná a rozdělena zlatou čarou tvořící obrys kříže. Mezi rameny kříže jsou stojící postavy lvů , obráceni doprava,, hledící vpřed a opírající se pravou tlapou o rameno kříže. Ve středu v aversu i reversu je okrouhlý bíle smaltovaný štítek, na němž je položeno zlaté žezlo. Na spodní jeho části je jetelový trojlist (Shamrock), který je symbolem irského státu, Na pravé straně růže, která je symbolem Anglie, na levé straně bodlák (Thistle), který je symbolem Skotska. Na trojlistu, který je rozložen na obě strany žezla jsou položeny dvě koruny na vrcholek žezla pak jedna koruna. Tyto tři koruny symbolizují tři spojená království Anglie, Skotska a Irska. Bílý štítek je lemován červeně a na tomto červeném prstenci je zlatými písmeny napsaná řádová deviza TRIA JUNCTA IN UNO ( Tři v jedno spojené). Je to symbolický výklad spojení tří královských korun. Celý štítek je rámován plasticky zeleným vavřínovým věncem, na jehož dvě zlaté stuhy rozložené na spodní rameno kříže je naložena modrá kovová spona se zlatým nápisem "CH DIEN"

Úhel tvořený horním ramenem je vyplněn zlatým stylizovaným akantovým listem, který je opatřen průvlečným ouškem, kterým prochází kruh, na který je upevněn zlatý prstenec o průměru 25 mm jehož vnější strana je pokryta dubovými listy. Tímto prstencem se klenot zavěšuje u velkokříže k velkostuze karmazínově červené barvy, u komturu a rytířů na stuhu náhrdelní.

Původně se nosila velkostuha přes levé rameno k pravému boku, od roku 1815 se nosí obráceně, to znamená přes pravé rameno k levému boku a je doplněna stříbrnou hvězdou, nošenou na levé straně hrudi. Obdobně i komtuři nosí hvězdu na levé straně.

Dekorace občanské skupiny je tvořen zlatým oválným prolamovaným medailonem. Střed medailonu představuje zde popsané žezlo s korunou a symboly tří království. Okraj medailonu ve formě oválného prstence nese řádovou devizu "TRIA JUNCTA IN UNO ". Medailon je dole i nahoře opatřen ornamentem z akantu.


Řádový řetěz (colana) pozůstává z devíti zlatých korun, které střídají zlaté rámečky, nebo štítky s růžemi, bodláky a trojlisty. Tyto články a je jich celkem osm (8) jsou vzájemně spojeny bíle smaltovanými uzly. Symboly království jsou provedeny v barevném smaltu, Řádový klenot je zavěšen na colaně.

Řádová hvězda velkokříže je stříbrná a je tvořena paprsky, které se mírně prohýbají a jsou na konci zahnuty doleva. Jde tedy o znázornění plamenných paprsků . U některých hvězd jsou paprsky sestaveny v osm hrotů z nich čtyři hroty jsou znatelně ohnuty doleva , zatímco čtyři kratší hroty vykazuji jen mírné ohnutí. Novější hvězdy velkokřížů používají zásadně plamenné paprsky, mírně zvlněné z nich delší ( je jich celkem šestnáct-16) jsou na konci opatřeny kuličkami.




Poznámka:

Hvězdu velkokříže jsem měl možnost si prohlédnout osobně v roce 1982. Byla uložena ve sbírce pana Zbořila a já bych chtěl jen napsat, že hvězda byla zcela mimořádně klenotnicky zpracovaná, nádherná a do dnešních dnů je to nezapomenutelný zážitek-Alt




U vojenské skupiny je popsaný bíle smaltovaný kříž položen svým aversem (lícem) na střed hvězdy. U skupiny občanské je do středu hvězdy položen pouze okrouhlý střed na jehož stříbrném podkladě jsou v barevném smaltu znázorněny tři britské koruny. Tento střední štítek je červeně lemován a doplněn zlatým plastickým nápisem " TRIA JUNCTA IN UNO ". Tento, trochu proti vlastními klenotu změněný střed je ovšem platný i pro kříž vojenské skupiny, který je naložen na hvězdě.

Hvězda stupně komtur je tvořena stříbrným , tlapatým briliantujícími křížem jehož ramena se rozšiřuji a jsou v tomto případě rovná. Mezi rameny jsou krátké stříbrné paprsky. Na střed této hvězdy je u vojenské, ale i občanské skupiny naložen pouze popsaný kruhový střed s třemi korunkami a heslem.. U vojenské skupiny je tento střed lemován zeleným dvojitým vavřínovým věnečkem s červenými plody a doplněn modrou devizou " ICH DIEN", zatímco u skupiny občanské zelený věnec chybí. Modrá páska s nápisem "ICH DIEN " je znázorněna v podobě látkové stužky.

Velkostuha je v obvyklé šířce 9-10 cm, stuha pro komturský stupeň je široká 7 cm a pro stuhy rytířské 5 cm. v 19. století nosívali rytíři řádový odznak menší jako dekoraci náprsní na levé straně hrudníku, Také hvězda velkokříže občanské skupiny je v porovnání s hvězdou vojenské skupiny poněkud menší. Tyto velikosti se od sebe odlišuji nepatrně a je to dáno i módním pohledem dané doby.




Řádový kroj:

Lázeňský řád má i svůj vlastní předepsaný kroj nošený při velkých a slavnostních příležitostech. Hlavní součásti kroje je karmazínově červený plášť, bíle podšívkovaný, na jehož levé straně je vyšitá velká řádová hvězda. Na levém rameni je plášť spojen bílou šňůrou v podobě řetězu, přes rameno pak přechází další šnůra. také bílé barvy, která je ukončena dvěma karmazínově červenými střapci a je po celé délce protkaná zlatou nití (žilkování).

Komtuři a rytíři používají stejný plášť, pouze o něco málo kratší. Kabátec je také červený a bíle podšívkovaný K tomu jsou předepsané bílé kalhoty a bílé holínky z kozinky se zlatými ostruhami a bílým řemením, bílé rukavice a meč s bohatě zlatem zdobenou pochvu. Kroj doplňuje černý třírohý klobouk ze předu zdvižený, zlatou a stříbrnou portou lemovaný se zlatým knoflíkem, ze kterého vychází bílý pštrosí chochol. Je samozřejmé, že při nošení řádového kroje je klenot zavěšen na kolaně !

Lázeňský řád je nejvyšším vojenským řádem Britské říše a v pořadí anglických řádu následuje hned za řádem Podvazku. V hierarchii britských řádů je na čtvrtém místě za skotským řádem Bodlákovým a irským řádem sv. Patrika. Řádovým rytířům přísluší titul "COUSIN" což se nechá přeložit jako "BRATRANEC" a tímto titulem král členy řádu oslovuje. U vojenské skupiny je rytířům řádu prokazovaná příslušná vojenská pocta, stejně jako úleva při poskytování audiencí u krále bez předběžného ohlášení se u ceremoniáře či hofmistra.

Mezi známé nositele řádu si snad každý připomene generála Gajdu, který řád obdržel skutečně zaslouženě neb jako vojenský velitel dokázal své vojenské umění v obraně a s jednotkami, které byli určeny k obraně Vladivostoku jej ubránil ve prospěch spojenců a zde hlavně to byla záchrana anglického expedičního sboru.. Mezi nositeli však najdeme i generála Čečka, generála Syrového, gen. Neumanna , dále to byl generál Mézl, generál Hasal

V období II. světové války generál Janoušek, generál Svoboda

Na zámku Orlík je uložen hvězda velkokříže řádu, která patřila knížeti Karlu Filipu Schwarzenbergovi. Ve sbírce pana Měřičky byl uložen ( v současné době je doufám) uložen v Národním muzeu komturský kříž s hvězdou po generálu Brusilovi




Poznámka:
Všechny obrázky jsou staženy ze specializovaných katalogu a anglických sbírek.





https://en.wikipedia.org/wiki/Order_of_the_Bath