Знак Гвардия-Odznak Gardisty.

[Altmann]

Знак Гвардия
Odznak Gardisty.

Gardové jednotky v armádách Evropy mají bohatou tradici. Nejinak tomu bylo i v Ruské armádě. Stačí si jen připomenout nešťastnou bitvu u Slavkova která skončila porážkou spojeneckých jednotek, ale i vítěznou bitvu u Přestanova a Chlumu, kde ruská garda prokázala svoji statečnost i sebeobětování.

Viditelný a nositelný odznak «Гвардия», tedy Garda byl založen rozhodnutím prezidia Nejvyššího sovětu SSSR dne 21. května roku 1942. Byl určen pro jednotky armády, námořních a leteckých sil Rudé armády. Bylo to v přímé souvislosti či návaznosti na gardové jednotky založené carem Petrem I. Každý z nás (faleristů) zná názvy historických pluků (Преображенского и Семеновского полков ) tedy Preobraženeckého a Semenovského pluku. které jako gardové tento název nesli od roku 1700. Další gardové pluky vznikají či přesněji si tento titul vysloužili ve válkách 18. a 19. století. Opět si připomeneme napoleonské války. V roce 1918 v době organizace Rudé armády jsou všechny gardové jednotky ( údajně jako přežitek) zrušeny).

Druhý zrod gardových jednotek v době Velké vlastenecké války 1941-1945 za mimořádné nasazení, statečnost a hrdinství a projev lásky k vlasti byl použit a udělen za těžké boje na přístupech k Moskvě u Smolenska a Jelni (Ельнинская операция (1941). Celkem čtyři střelecké divize a to 100, 127, 153, a 161
obdrželi čestný název "Gardová" . Tyto jednotky jsou přečíslované a nesou název 1 gardová divize, 2. gardová divize, 3. gardová divize a 4. gardová divize a od tohoto číslování se odvíjí další gardové jednotky, které v číslování navazuji na první čtyři vyšší vojenské celky.

V sovětském námořnictvu jsou tyto názvy použity zcela poprvé dnem 19. července 1942. Mnozí z nás ví, že tento čestný název nesl jako první bojový křižník "Rudý Kavkaz".

Ve stanovách tohoto odznaku je uvedeno, že pokud bude voják gardové jednotky přeložen k jinému útvaru ( který nenese označení gardový), má právo nosit svůj odznak nadále. Dokonce i vojáci v záloze všech hodností, nesou označení gardový, tedy například gardový kapitán v záloze.

Vlastní gardový odznak byl od svého začátku vyráběn několika výrobci a z tohoto důvodů se odznaky poněkud ve svém vzhledu odlišuji. Sice nepatrně, ale ruští faleristé dokáži tyto odznaky přece jen lépe rozeznávat než jsme toho schopni my. První odznaky jsou vyrobeny z tombaku,( slitina mědi a cínu) jsou masivní, kvalitně smaltované. Poslední typy jsou naopak lehké vyrobeny z eloxovaného hliníků. Smaltování je v počátečním období velmi kvalitní, smalt je tak zvaný horký, tedy klasický používaný při výrobě řádových dekorací, ale postupně výrobci přecházejí na tak zvaný studený smalt a poslední odznaky jsou jen vybarveny sice kvalitní barvou, ale bohužel více připomínají bižuterii než vlastní vojenské (válečné) odznačení. Původní odznaky mají rudou vlajku hladkou, novější již jemnou dělící čáru nebo snad ozdobu- viz obrázek. V literatuře je odkaz na specializované stránky ruských sběratelů- specialistů, kteří se věnuji tomuto odznaku. V našich podmínkách se odznaky objevují ve sbírkách často a to jak staré typy tak i novější.


Gardový odznak sovětských námořníků je odlišný. Nejde o odznak v klasického tvaru, ale malou sponu potaženou slavnou stuhou řádu sv. Jiří.- viz obrázek. Pro důstojníky je rám odznaku zlatý a pro ničmany(poddůstojníky) a mužstvo je odznak stříbrný.- viz obrázek. Ale pro námořní jednotky pobřežní služby je to opět jinak, nosí sice námořní stejnokroj, ale také klasický odznak Gardy. Problematika tedy není tak jednoduchá jak by se nám na první pohled zdálo a i z tohoto důvodů jsou odznaky sběratelsky hledané a diskutované.

Popis odznaku:
Odznak je lehce vypouklý(vertikálně) vavřínový věneček jehož horní část je překryta rozevlátý rudým praporem (vpravo ). V dolní části je vavřínový věnec uzavřen štítem se zlatými písmeny "CCCP". Prapor je pokrytý červeným či rudým smaltem, který je dle výrobců transparentní, případně netransparentní. Na praporu je zlatými písmeny proveden určující nápis : "Гвардия". V spodní části odznaku je kvalitní bílý smalt a v jeho středu je rudá pěticípá hvězdička. Hvězdička u starých kusů není vždy transparentní, naopak, moderní odznaky mají krásné hvězdičky s transparentním smaltem a úpravou podkladu. Žerď praporů prochází bílým smaltem a zasahuje dva cípy hvězdy. A i zde dle postavení žerdě poznáváme období, kdy byl odznak vyroben. Žerď praporu je obtočena zdobnou šňůrou, a přichycení a obtočení žerdě nám opět upřesňuje období výroby odznaku. Rozměr odznaku je 46 x 34 mm.
Na zadní straně odznaku je šroub s maticí k upevnění na vojenskou uniformu.

K výrobě odznaku dochází po 12 dubnu roku 1942. Výrobou odznaku byl pověřen týlový odbor plukovníka СВ. Агинского. Tvůrcem odznaku byl armádní umělec С.И. Дмитриев a jeho návrh byl osobně schválen Stalinem dne 18. dubna roku 1942. Realizace byla konečně ztvrzena Nařízením NKO CCCR číslo 167 ze dne 28. května 1942.

Prvním výrobce je Moskevské výrobní družstvo "Победа", ale vítězné boje Rudé armády a jmenování nových gardových jednotek bylo příčinou, že výroba odznaku byla předávána i dalším, mnohdy malým či neznámým výrobcům a i proto se odznaky odlišují právě kvalitou smaltu. Po skončení války se odznak vyráběl a uděloval pro nově vytvořené jednotky Rudé armády.

Po rozpadu Sovětské armády a vzniku národních armád idea odznaku žije dál. Existují odznaky např. Běloruska, ale i Ukrajiny i když se odznaky odlišují od originálu, myšlenka gardových útvarů má dlouhou a bohatou tradici. Tyto odznaky ale zde rozebírat nebudeme.

Ozbrojené síly Kuby měli a mají podobný odznak, který je viditelně ovlivněn odznakem Rudé armády.

https://www.google.cz/search?q=%D0%B7%D ... 36&bih=739

[Altmann]

Válečné námořnictvo a to nejen v Rusku (SSSR) mělo tak jako v dalších zemích (Anglie, Německo, USA) svoji tradici založenou na jiných principech než tomu bylo u pěchoty. Jiné názvy a označení hodnosti, stejnokroje a další atributy námořníků se vždy snažili odlišovat od pozemního vojska.
Dne 19.července roku 1942 Výnosem státního komisaře válečné námořní flotily CCCR (SSSR) číslo 14 byl zřízen odznak Gvardija (Гвардия )

Je to celkem s podivem neb víme, že jednotný odznak "Gardy" byl do armády zaveden již 21. května 1942. Ale ve BMF řešil problematiku svého a jen svého odznaku, který by platil jen a jen u válečného námořnictva. Tento úkol dostal k vyřešení kapitán 2. stupně, tedy hodnost odpovídající hodnosti majora Б.М.
Expand text… Хомич, ( B.M. Fomič), který byl vedoucím organizačního a výstrojního úseku flotily. Navrhl jednoduchý odznak (viz obrázky), který vycházel z tradice doby Kateřiny Veliké a v rámečku byla natažena malá stuha řádu Sv. Jiří.

Odznak byl vyroben ze slitiny a pro velitelský důstojnický sbor byl rámeček zlatý a pro ničmany a mužstvo stříbrný. Je celkem jasné, že odznaky jsou zlaceny a stříbřeny a již v době válečné se stírá barva kovu. Vojáci hrdě své odznaky nosili a počasí, vítr a déšť se postarali o to, že odznaky se stávají téměř jednotné. Původní, první typy jsou téměř nepoznatelné (barevně).

Později, po 19.červenci 1943 vyvstal problém, neb na stuze řádu Sv. Jiří se uděloval další ryze válečný řád určený pro poddůstojníky a vojíny armády ( u letectva do hodnosti podporučíka ).

Proto se u válečného námořnictva odznak objevuje se stuhou řádu Alexandra Něvského, nebo řádu Vlastenecké války I. a II. stupně.

[Altmann]

Starší voják, na uniformě viditelný řád Rudé hvězdy a odznak Gardy. Všichni vojáci, kteří prošli válkou si zaslouží naši pozornost. Zde to je ruský voják, ale na stránkách věnovaných II. národnímu odboji máme podobný obrázek, veterána, starého pána, partyzána, aktivního účastníka SNP.

[Altmann]

Obrázek námořníka se sponou jasně viditelnou.