Odznaky "Vzorný voják v Rudé armádě. (část I.)

[Altmann]

Odznaky "Vzorný voják v Rudé armádě.



Pokud se budeme postupně seznamovat s odznaky "Vzorný voják" armády Sovětského svazu tak to bude z několika důvodů. SSSR jednak již neexistuje, dále mladí, ale i starší faleristé převážné z tak zvaného "východního bloku" objevili tyto odznaky jako zajímavý a poměrně levný sběratelský materiál. Důležitým faktorem je to, že tyto odznaky ve vojenské terminologii lze považovat za
"VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY ",
které známe především z armády našeho císařství a které na svých uniformách nosili s hrdosti naší pradědové. Odznaky podobného typu však měla armáda Československá, ale i Slovenská. Jistě tedy nikdo nebude protestovat, pokud se s těmito "vzornými" odznaky na našich stránkách více seznámíme.

знак «Отличный понтонер».
Odznak výtečného pontonyra

Jde odznak, který byl určen pro stavitelé všech typů mostů v Sovětské armádě. Později se "pontonýři" stávají regulérní složkou ženijního vojska. Odznak byl založen z rozhodnutí Presidia nejvyššího sovětu SSSR dne 5. dubna roku 1943. Odznak byl určen jako vyznamenání pro vojáky a poddůstojníky pontonových a mostních jednotek Rudé armády.

Popis odznaku:
Odznak má podobu a tvar figurálního erbu položeného na pozlacených dubových větvičkách, které jsou na dvou místech převázané stuhou. Povrch štítu je pokryt tmavě modrým a celkem kvalitním smaltem. Dvojitá stuha při okraji štítu je pokrytá symetricky rozloženými body (tečkami).
Na horní části znaku přechází plocha do zdobné vlny.
V horní části odznaku je naložena kruhová plastika, která je pokryta rubínově červeným smaltem a zde je umístěn symbolika srpu a kladiva. Při okraji tohoto červeného kruhu je bíle smaltované mezikruží s jasným a určujícím nápisem:
«Отличный понтонер» v dolní části je zlatá dělící hvězdička a dále je dolní části odznaku, na modrém smaltu zlatá kotva a dvě zkřížené ženijní sekery.

Revers:
Na zadní straně je pevně uchycen šroub s maticí k upevnění odznaku na uniformu.


Odznak je vyroben z obecného kovu, který je upraven zlacením a stříbřením. Velikost odznaku je 36 mm x 47 mm.
V roce 1957 se v Sovětské armádě tento typ odznaku jako zastaralý přestal používat.

V současné době se i na aukru objevují novoděly všech těchto odznaků a jsou vyrobeny ve vzorné kvalitě. Tyto odznaky jsou nabízeny za 490 rublů.

Udělení odznaku bylo v pravomoci velitelů pluku, brigády. V letech 2. světové války se ani tento odznak neuděloval hromadně. Naopak existuje statut, který přesně definuje jaké úkoly musí voják - pontonýr splnit. Je dobré si uvědomit, že vojáci stavěli mostní konstrukce pontonového mostu mnohdy pod přímou palbou nepřítele v mrazivých podmínkách, ale svůj úkol splnili. Ztráty měli vysoké, ale zabezpečit průjezd tankového pluku byla nutnost. V našem prostředí používáme název vzorný pontonýr, ale jde o výkonnostní odznak a tedy měli bychom hovořit o dekoraci, která má stejné podmínky k udělení jako tomu bylo například v armádě bývalého Rakousko-Uherska.

Známé jsou oddíly pontonýru v armádě USA. Ve wehrmachtu samostatné oddíly pontonýru neexistovali, vždy byli součásti ženijního vojska.

V Ruské armádě mají jednotky pontonýru tradici sahající k caru Petrovi II., Který tyto jednotky založil.


https://translate.google.cz/translate?h ... rev=search


Literatura- viz obrázek

[Altmann]

Ukázka originálního odznaku:

[Altmann]

Odznak "Výtečného rozvědčíka" (Odznak vynikajícího rozvědčíka)
Отличный разведчик».


Dne 10. března roku 1943 byl dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR založen odznak "Výtečného" či snad přesněji vynikajícího rozvědčíka. Odznak tak volně navazuje na podobný typ odznaku, který byl zřízen v období 1. světové války 1914-17. I tento odznak byl určen jako odměna a ocenění pro vojáky, poddůstojníky a mladé důstojníky (podporučík-poručík). Tyto speciálně vyškolené vojáky lze zařadit mezi elitu Rudé armády.
K udělení odznaku však voják musel splnit celou řadu podmínek. Práce s mapou, zakreslení kulometných "hnízd" a dělostřeleckých postavení samozřejmosti.Školený rozvědčík se musel orientovat v hodnostech nepřítele, v ovládání pěchotních zbraní všech typů. Přesné a včasné hlášení o zámyslech nepřátele. Rozvědčíci byli opravdu elitou a u svých jednotek byli hodnoceni jak ze strany velitelů, tak i mužstva neb právě s jejich pomocí se mnohdy podařilo zabránit smrtí spolubojovníků-kamarádu. Je jisté, že museli a také to znali zabíjet nepřítele tiše a to mnohdy opravdu holýma rukama.
Je sice jisté, že jak filmy USA, Německé i ruské tuto problematiku řeší přece jen trochu s nadsázkou. Rozvědčíci všech těchto armád byli školeni dobře.

Odznaky tohoto typu jsou na první pohled stejné, ale víme, že to pravda není a tak si i tento odznak popíšeme.
Avers:
Odznak je tvořen figurálním štítem, který je naložen na zlaté dubové větvičky. Věneček je převázán stuhou, která je smaltovaný rubínově červeným smaltem .Okraj je i zde tvořen stuhou, která je pokryta symetricky uloženými body a ve své horní části přechází do zdobného prvku. V horní části odznaku je kruhový medailon, smaltovaný červeným transparentním smaltem. Nechybí srp a kladivo, které jsou nepsaným znakem dělnické a rolnické třídy. Na bíle smaltovaném mezikruží je nápis určující funkci nositele:
«Отличный разведчик». ( Výtečný rozvědčík)
V dolní části mezikruží je nápis rozdělen zlatou hvězdičkou.
V dolní čísti štítu, na červeném smaltu je zkřížený samopal (PPS-40) a kozácká šavle pod touto symbolikou je vojenský dalekohled.

Na zadní straně, ve středu plochy odznaku je pevný šroub s maticí k upevnění odznaku na uniformu.


V letech 1956 dochází v Rudé armádě k reorganizaci, k přezbrojení, ruší se staré divize a vytvářejí nové moderní jednotky, které mají své speciální úkoly a tak v roce 1957 odznak zanikl.


Literatura- viz obrázek v úvodní části

[Altmann]

V Ruské armádě se proslavili hlavně čeští legionáři, kteří mnohdy v přestrojení dokázali získat informace na vysoké úrovni. Práce rozvědčíka byla pro velení armády a armádních jednotek důležitá. Jako ukázku přikládám odznak, který byl založen v roce 1917, ale již v bouřlivých letech konce války v Rusku nebyl udělován.

[Altmann]

«Отличный связист».

Výnosem prezídia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 3. dubna 1943 byl založen odznak s názvem:
"Výtečný spojař"

Odznak, který se řadí opět mezi výkonnostní odznaky Rudé armády. Jeho založení si vynutila samotná válečná doba, doba kdy začíná nekonečný řetěz vítězných operací Rudé armády. Velitelský sbor v počátku války dokázal velet tanků pomocí praporků a letectvo se dorozumívalo máváním křídel. Tento nedostatek se velmi brzo podařilo odstranit. Zlepšilo se spojovací vybavení jednotek Rudé armády a také velitelský sbor a vojáci, spojaři prokazují dobré výsledky. Založený odznak byl určen pro vojíny a poddůstojníky Rudé armády, Válečného námořnictva a příslušníky jednotek NKVD.

Tito vojáci (námořníci) museli prokazovat trvale odpovídající výtečné výsledky, znalost aparatur spojovacích stanic a dalšího zařízení. Byli cvičeni v navazování spojení pod palbou a věnovat i své osobní volno studiu nové techniky a zařízení spojovacích jednotek. Velení a spojení se dostává na úroveň wehrmachtu a spojeneckých armád. Jsou založený nové spojovací jednotky roty, spojovací prapory a dokonce i spojovací pluk frontu.


Popis odznaku:
Odznak «Отличный связист» má podobu figurálního štítu naloženého na dubovém věnci převázaný na dvou místech stuhou. I zde jako vlastně u všech odznaků tohoto typu je tenká lišta se zdobnými body a v horní části rozšířená do zdobné vlny. Ve středovém medailonu na tmavě červeném smaltu je symbolika srpu a kladiva. V bílém mezikruží je určující nápis: «Отличный связист» oddělený malou pěticípou hvězdičkou. Na dolním poli, opět na červeném transparentním smaltu je nám všem (vojáků) známý spojařský odznak, malá křidélka a blesky mířící do všech světových stran.

Na zadní straně je upevňovací šroub s matkou k upevnění na uniformu.

Odznak má rozměry 4,6 x 3,7 mm, je vyroben ze slitiny žluté barvy. Ruští faleristé uvádějí, že existují dva rozdílné typy lišící se poněkud konfigurací některých prvků značení (výrobce). První typy odznaku jsou větší, vyrobené z tombaku. Odznaky vyrobené po válce jsou pečlivější, zlacené a elegantní.

https://translate.google.cz/translate?h ... rev=search

[Altmann]

Знак Отличный минометчик
Odznak výtečného minometníka

Ve vojenské historii se můžeme dočíst, že první období války bylo poznamenané silnou palebnou silou a tím i převahou německé armády. Německá armáda dokázala vystřelit podstatně více střel než armáda sovětská vyzbrojena převážně puškami (kvalitními) systému "Mosin". Podobně tomu bylo i s minomety, které ruští vojáci dokázali bravurně ovládat, ale armáda jich měla velmi málo. Tato situace se prudce mění a již v roce 1942 je armáda dozbrojena nejen kvalitními samopaly, ale i minomety všech ráží.

V roce 1942 opět Výnosem Nejvyššího sovětu SSSR byl založen odznak "Vzorný minometník" pro vojíny a poddůstojníky RKKA a jednotky NKVD kteří sloužili u této zbraně a v armádě vznikají i samostatné minometní jednotky

Odznak je vyroben z tombaku ( slitina mědi a cínu) Rozměr odznaku je 46*37 mm.

Popis odznaku:
Odznak má podobu a tvar figurálního erbu položeného na pozlacených dubových větvičkách, které jsou na dvou místech převázané stuhou. Dvojitá stuha při okraji štítu je pokrytá symetricky rozloženými body (tečkami).
Na horní části znaku přechází plocha do zdobné vlny.
V horní části odznaku je naložena kruhová plastika, která je pokryta rubínově červeným smaltem a zde je umístěn symbolika srpu a kladiva. Při okraji tohoto červeného kruhu je bíle smaltované mezikruží s jasným a určujícím nápisem:«Отличный минометчик», Nápis je oddělen zlatou hvězdičkou a dvěma body. V dolní části je jednoduchý, ale jasně určitelný symbol minometu.

Odznak mohl být udělen za stanovených podmínek. Bylo to výtečné vedení přehradné palby, maskování, plné ovládnutí zbraně, ale i přeprava koňským zápřahem, později automobily. V roce 1957 bylo udělování odznaku ukončeno. Rudá armáda procházela složitou rekonstrukci a modernizaci. Tento i další odznaky se mohou nepatrně odlišovat. Je to dáno tím, že na výrobě odznaků se podílelo více výrobců.


V literatuře se objevuje poznámka, že Sovětský svaz tyto výkonnostní odznaky se připravoval zavézt do armády již po roce 1940, tedy v době, kdy Rudá armáda vedla ne příliš úspěšně válku s Finskem. K založení prvních odznaků však dochází až v další válce v roce 1942

[Altmann]

Отличный пекарь

Odznak specialisty "Vzorný pekař" byl založen rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR dne 8. července roku 1943. Příprava stravy a speciálně chleba byla ve středu zájmu již době carské armády a jednotky, které zabezpečovali dodávky masa a chleba jsou známé již z období Rusko-japonské války 1904-05.

Popis odznaku Vzorný pekař:

Odznak má opět podobu figurálního štítu na pozlaceném dubovém věnci, který je na bocích převázaný stuhou a v horní části je štít zvlněný. Ve střední části je opět kruhový smaltovaný medailon, který má ve svém středu zlacený srp a kladivo a v bílém smaltu nápis zlatými písmeny: " Отличный пекарь ". Což lze chápat i jako "skvělý pekař"
V dolní části štítu na červeném smaltu je naložena polní pekárenská pec a klasy obilí, jde tedy o symboliku, kterou lze ihned pochopit. I tento odznak má rozměr 46 mm x 37 mm. (Všechny odznaky mají jednotnou velikost neb v mnoha případech voják měl 2.-3 odznaky. Na zadní straně je šroub s maticí k upevnění na uniformu.
Provedl jsem kontrolu a jde o tyto technické data:
Výška 44,5 mm
Šířka 36.06 mm
Délka šroubu 13,56 mm
Průměr šroubu 3,38 mm
Průměr matice 21,56 mm
Nejsem technický typ a tato mi naměřil kamarád-technik. Tyto údaje jsem vložil, ale hned upozorňuji, že odznaky vyrábělo několik firem a tak se odznaky mezi sebou přece jen odlišuji.

Chtěl bych připomenout, že v Rakousko-uherské armádě známe divizní pekaře, které měli své dílky (výrobek Škloda) a dokázali zásobovat chlebem svoji jednotku. Odznak z obobí Světové války máme zde:
viewtopic.php?f=148&t=847

Československá armáda v letech 1919-1938 měla podobné jednotky, ale tyto žádný odznak neměli. Je celkem zajímavé, že používali prověřené polní pekárny bývalé císařské armády.

[Altmann]

Отличный Артиллерист


Odznak byl ( tak jako další odznaky) založen Výnosem Nejvyššího sovětů SSSR ze dne 21. května 1942. Tradice ruského dělostřelectva má své slavné kapitoly známé z napoleonských válek. V prvním období 2. světové války to bylo především dělostřelectvo, které mnohdy bránilo svěřené úseky doslova do posledního náboje, posledního děla i dělostřelce. Bylo to ale až v roce 1942, kdy se sovětské dělostřelectvo vyrovnalo německému nejen početně, ale i kvalitativně.

Odznak s označením "Výtečný dělostřelec" byl určen pro vojáky a poddůstojníky Rudé armády, námořníky a jednotky NKVD. Ruští dělostřelci museli prokázat bojové umění, ničit tanky a mobilní dělostřelectvo nepřítele, pevnůstky, přehradnou palbu. Dělostřelectvo PVO chránilo města, sklady. Vojáci zde všude prokazovali zkušenosti získané v době ústupových bojů. V dalším období se museli naučit umění v útočném bojí a vyhnat nepřítele z vlasti.


Popis odznaku výtečného dělostřelce:

Odznak o rozměru 46 x 37 mm byl vyroben z tombaku ( slitina mědi a cínu). I zde jde o figurální štít, který má na svém středu kruhový medailon se znakem srpu a kladiva a v bílém mezikruží nápis "ОТЛИЧНЫЙ АРТЕЛИРИСТ" V dolní části odznaku se nacházejí dvě dělové hlavně starého vzoru používaného v době napoleonských válek. Mnohdy se uvádí dělové hlavně typu 1805. Na zadní straně je šroub s maticí k upevnění na stejnokroj vojáka-dělostřelce. Odznak i další odznaky jsou práci umělců Kuzněcova a Dimitrije (Кузнецов и Дмитриев).. Návrhu bylo více, ale vše muselo být schváleno Stalinem, kterému se líbil právě odznak těchto umělců a tak jeho výrobě nestálo nic v cestě. Jde tedy o jednotnou formu všech odznaků, nošených sovětskými vojáky.

V roce 1957 byla dokončena reorganizace Rudé armády, byly vytvořeny mohutné dělostřelecké a raketové svazy a v tomto roce bylo ukončeno udělování odznaku.

[Altmann]

Знак Отличник санитарной службы

Zdravotní služba již v ruské armádě společně s Ruským Červeným křížem měla velmi dobré výsledky a i když si to mnozí nemyslí, bylo to především v dobách válečných a to např. již v Rusko-turecké válce 1877/78, ale i později. K tomuto tématu máme na našich stránkách dosti příkladu.
viewforum.php?f=353
Neexistoval jistě odznak vzorný či zasloužilý sanitář či ošetřovatel, ale existuje mnoho různých jetonů udělovaných za dobrovolnou práci ve prospěch raněných a nemocných lidí, především vojáků. Po roce 1920 připravoval především ОСОАВИАХИМ mladé lidi, dívky i chlapce na funkce ošetřovatele raněných. Sovětský svaz se v třicátých letech chystal na možnost nepřátelského napadení a tak tato organizace zvýšila úsilí zaměřené k výchově středního zdravotnického personálu. Bylo to opět v Rusko-finské válce 1940, kdy RKKA prokázala nepřipravenost vést útočný boj a velké množství raněných a omrzlých vojáků bylo nutno ošetřit a vyléčit. V této době se stále nehovoří o práci Červeného kříže a proto ani zde jej nebudeme zmiňovat.

Velká vlastenecká válka a masové nasazení vojáků, kterí v mnoha případech nahradili techniku to vše znamenalo téměř neudržitelné ztráty vojáků a to vše vedlo k reorganizaci zdravotní služby a k založení odznaků s názvem Vzorný sanitární pracovník (Отличник санитарной службы). Stávající jetony se stali neaktuálními a závažné podmínky vedení války si vyžádali reorganizace a změnu podmínek pro ocenění zdravotníků mladých zdravotních sester mnohdy povolaných do služby přímo ze škol, ale i starších zdravotníků- mužů, kteří mnohdy přošli válkou již v letech 1914-20.
Odznak, který u nás známe či překládáme jako "Vzorný zdravotník" se objevuje jako první z odznaků, které si zde popisujeme a stal se opravdu záslužným vyznamenáním lidí, dívek i mužů, kteří, kteří nasazovali i vlastní život pro záchranu života druhých.

Popis k odznaku:
Odznak byl založen Výnosem nejvyššího sovětu SSSR počátkem listopadu 1942. I tento odznak mohl být udělen jen po splnění přísných podmínek ( i zde se tedy jedná o výkonnostní odznak). Ve směrnici se popisuje komu lze odznak udělit.. Jsou to školené zdravotní sestry a zdravotníci, instruktoři lékařské odborné služby. Dále odznak mohl být udělen za záchranu lidského života, odtažení raněného vojáka pod palbou.. Jde o další přísně vymezení činnosti vojínů a poddůstojníků zdravotnické služby Rudé armády.
Odznak byl v platnosti do roku 1957 kdy se v nové organizaci zdravotní služby mění i podmínky pro specializaci středního zdravotnického personálu. V celé armádě se zavádí jednotný typ odznaku pro:
- pozemní vojsko
- námořnictvo
- letectvo a PVOS




Popis odznaku:
Odznak má podobu a tvar figurálního erbu položeného na pozlacených dubových větvičkách, které jsou na dvou místech převázané stuhou. Povrch štítu je pokryt červeným, kvalitním smaltem . Dvojitá stuha při okraji štítu je pokrytá symetricky rozloženými body (tečkami).
Na horní části znaku přechází plocha do zdobné vlny.
V horní části odznaku je naložena kruhová plastika, která je pokryta rubínově červeným smaltem a zde je umístěna symbolika srpu a kladiva. Při okraji tohoto červeného kruhu je bíle smaltované mezikruží s jasným a určujícím nápisem :Отличник санитарной службы., oddělen hvězdičkou a dvěma zlatými tečkami
V dolní části na červeném smaltu je zlatý symbol (logo), který se ve zdravotnictví používá dlouhodobě a jde o číši, která je obtočená hadem (jedovatá zmije)
Na zadní straně je šroub s maticí k upevnění na stejnokroj. Na matici je tak jako u všech dalších odznaku logo výrobce. Odznaku v průběhu let vyrábělo více výrobců a proto nacházíme drobné rozdíly v ražbě dekorace. Odznak má rozměry 46 x 37 mm.



https://translate.google.cz/translate?h ... rev=search

[Altmann]

Знак Снайпер РККА 1939/1942 годов

Tento odznak, také nazývaný ne zcela správně jako Vorošilovský střelecký odznak byl v Rudé armádě předchůdcem odznaku Vzorný střelec či snad přesněji "SNAJPER". V RKKA byl program pro výcvik ostřelovačů-specialistů, který byl zaveden dnem 1.10. l938. Nejlepší vojáci střelci byli vybráni a školení pro funkce odstřelovačů a v bojové přípravě se uplatnili v Rusko-finské válce 1940. V těchto zimních podmínkách však neobstáli a svůj úkol splnili pouze částečně. Odstřelovači obou armád používali klasickou pušku Mosin 91 s optikou, která se v zimních, mrazivých podmínkách osvědčila na obou stranách fronty.


V květnu roku 1938 se první odznaky objevují u frekventantů kurzů, kteří zvládli polní výcvik a obstáli i v teorii.

Od května 1938 do roku 1942 bylo vyrobeno a uděleno zhruba 141 209 odznaků Snajper- Снайпер tedy v překladu odstřelovač.

Popis odznaku:
Kruhový odznak je tvořen věncem z vavřínu v horní části uzavřen pěticípou, červeně smaltovanou hvězdičkou na které je srp a kladivo. V dolní části na jakémsi štítu, který je červeně smaltován jsou písmena "РККА" . Střed odznaku tvoří bíle smaltovaný střelecký terč s postavou vojáka Rudé armády.

Na zadní straně je šroub s maticí k upevnění na uniformu.

Odznak vlastně představuje kombinaci dvou odznaků. Prvním je odznak společnosti ОСОАВИАХИМ , tedy odznak s oficiálním názvem “Снайпер ОСОАВИАХИМ” a dále odznaku Vorošilovský střelec “Ворошиловский стрелок”. Odznaky vyráběli různí výrobci. Prvním výrobcem byla Leningradská mincovna. do začátku války. Odznaky se však vyráběli v závodě v Moskvě ( Московском метизном заводе)

Myšlenka vycvičit kvalitní střelce je jistě dobrá, ale válka s Finskem a začátek Velké vlastenecké války zapříčil bohužel to, že doba a kvalita výcviku odstřelovačů se zkrátila a v prvním období války nedokázali čelit odstřelovačům nepřítele.
V dalším období byla vyrobena celá série nových odznaků, které si zde popisujeme.

Nový odznak "Odstřelovače" (snajper