Медаль «За отвагу» (Россия)
Medaile Za odvahu ( Ruská federace)

Medaile Za odvahu (chrabrost, statečnost) je státní ocenění Ruské federace, které se uděluje za odvahu a osobní statečnost v bojích, při splnění konkrétního úkolu a zabezpečení státní bezpečnosti, ale zároveň za ochranu ústavních práv občanů, pokud jde o ochranu lidského života.
Výnosem prezídia Nejvyššího sovětu Ruské federace ze dne 2. března 1992 (výnos číslo 2424-1) bylo povoleno dočasně, dokud nový zákon o státních vyznamenáních Ruské federace nevyjde ,se jako medaile použije původní medaile SSSR. Medaile je tady totožná s původní medaili , ale pod tankem byl odstraněn nápis CCCP.

Nově:
Dne 2. března 1994 byla vyhláškou prezidenta Ruské federace č.442 medaile Za odvahu začleněna do systému ruských státních vyznamenání. Medaile si zachovala vzhled sovětské medaile ( vzor z roku 1992), ale průměr medaile byl upraven na 34 mm a stříbrná ražba bude nahrazena ražbou ze slitiny mědi a niklu. Hlavním předpoklad pro možnost udělit medaili je stále osobní odvaha a statečnost. Následnou vyhláškou prezidenta Ruské federace ze dne 1. června 1995 č. 554 je určeno, že medaile bude ražena ze stříbra, tedy tak, jako před rokem 1994. Dále bylo stanoveno, že medaili bude možno udělit i posmrtně a byla zařízena miniaturka medaile pro každodenní nošení.

Medaile Za odvahu se uděluje vojákům a zaměstnancům ozbrojených sboru Ruské federace, ale také hasičům i civilním zaměstnancům Ministerstva obrany Ruské federace. Tato možnost platí například při odstraňování následků přírodních katastrof a také všem občanů, kteří projeví osobní odvahu a statečnost.
- v bojích při obraně vlasti a státních zájmu Ruské federace
- při plnění zvláštních a speciálních úkolů k zabezpečení státní bezpečnosti RF
- při ochraně státních hranic Ruské federace
- Při plnění vojenské, služební povinnosti, ochraně ústavních práv občanů a za dalších okolností ohrožující život.

Popis vyznamenání:
Stříbrná medaile o průměru 34 mm s konvexním okrajem na přední i zadní straně. Ryzost stříbra 925/1000, celkem 27,9 g čistého stříbra).
Avers:
V ploše medaile. v horní části jsou zobrazeny tři bojové letouny staršího typu, Pod letouny je ve dvou řádcích nápis:
«ЗА ОТВАГУ» - nápis je smaltován rudým smaltem
pod nápisem je tank, opět staršího typu, ( T- 35) tedy tak jak jej známe z původní staré verze medaile.
Na zadní straně je evidenční číslo medaile
Medaile je pomocí pevného ouška a závěsného kroužku upevněna na klasickou kolodku, na které je šedá, hedvábná stuha s dvěma modrými proužku při okraji. Šířka stuhy je 24 cm, šířka modrých proužků je 2 mm.

Poznámka:
T-35 byl sovětský těžký tank vyvinutý ve 30. letech a jediný sériově vyráběný pětivěžový tank v historii , vyzbrojený 3 kanony a pěti kulomety.
Nasazen v období Rusko-Finské války 1939-40, V období napadení SSSR v roce 1941 jsou tyto tanky téměř všechny zničeny nepřítelem.

Polikarpov I-16 byl sovětský jednomístný jednomotorový stíhací letoun dolnoplošnékoncepce zkonstruovaný N. N. Polikarpovem. Ve třicátých letech 20. století se stal jedním ze symbolů sovětské konstruktérské školy a nejvýkonnější sovětskou stíhačkou v tomto období.

První vojáci, kteří obdrželi medaili "Za odvahu" byli mladí pohraničníci Н. Гуляев и Ф. Григорьев. V noci na svém stanovišti u jezera Chassan se střetli se sabotážní a průzkumnou jednotkou japonských vojáků, kteří chtěli nepozorovaně překročit státní hranici SSSR. Jejich pokus selhal neb tito dva vojáci přijali boj a nepřítele zadrželi až do příchodu posil.
Další ocenění v počtu několika tisíc medailí bylo uděleno v době bitvy u Халкин-Гол.Ve válce Rusko-finské, v letech 1939-1940 ( i když válka nebyla vedena příliš dobře) bylo uděleno mnoho medailí prostým statečným vojákům Rudé armády. Celkem do června 1941 bylo uděleno více jak 26 000 medailí Za odvahu.

Tak jako u nás se cení medaile právě z těchto bojů, mnohdy to jsou nálezové věci, které dosahu trojnásobku ceny kvalitní medaile z let války 1941-45.

Období druhé světové války

V prvních měsících 2. světové války bylo uděleno málo medailí. Armáda ustupovala, vojáci byli demoralizováni. Ale i v tomto těžkém období, po několika měsících se měnilo a mnozí vojáci projevili svoji statečnost a tak dochází k udělení státních vyznamenání i když to nejčastěji byla právě "medaile Za odvahu". V těžkých bojích roku 1941, v době nejtěžších bojů, velkých ztrát a v bitvě o Moskvu mnoho prostých vojáků obdrželo tuto medaili. Medaile byla dokonce udělena i vojákům trestních prapor, kteří se ze svého trestu vykoupili a mnozí se stali později i Hrdiny Sovětského svazu..
V současné době jsou nositelé medaile Za odvahu označeni titulem "rytíř". Medaile byla určena jen pro vojáky v poli, nemohli ji dostat týlový pracovníci, zásobovači a další nebojové osoby byť měl dobré přátelé na vyšších místech. Oni za svoji jistě záslužnou práci mohli obdržet pouze medaili " Za vojenské zásluhy"
(«За боевые заслуги»). Z tohoto důvodu byla tato medaile mezi frontovými vojáky přehlížena s pohrdáním. Prestiž medaile Za odvahu byla velmi vysoká a její majitelé v očích druhých byli považováni za skutečné hrdiny. Do května roku 1945 bylo vydáno více jak 4 miliony těchto medailí. Mezi nositeli medaile byl i syn pluku "Сережа Алешков",, Kterému bylo pouhých šest let. Medaili obdržel na návrh vojáků za záchranu svého velitele. Je oprávněně považován za nejmladšího rytíře medaile Za odvahu.
Алешков Сергей Андреевич 1936-1990г.р. сын полка Сталинградская битва
Nejmladším nositelem medaile byl žák ( termín syn pluku se používal snad až po skončení války) 142 pěchotního pluku Sergej Aleshkov Сергей Алешков, narodil se v roce 1934 nebo 1936 a zemřel v roce 1990.
Vojáci 47. gardové divize našli chlapce ukrytého v lese. Jeho matka a bratr byli popraveni nacistickým komandem, matka pověšena a bratr zastřelen. Jako válečného sirotka jej vojáci prohlásili za svého a on sám byl umístěn v týlu pluku. V listopadu 1942 byl pluk převelen k obraně Stalingradu. Chlapec pochopitelně nemohl bojovat jako voják, ale vojáci jej měli rádi a on sám se snažil jim pomáhat. Nosil jim vodu, chléb, nové informace, sám jim zpíval písně, recitoval básně. Ve Stalingradu Sergej obdržel medaili Za odvahu a to konkrétně za záchranu života velitele pluku plukovníka Воробьева. Během německého útoku dopadla vystřelená mina a stanoviště velitele pluku, který byl raněn a zasypán. Chlapec si uvědomoval, že sám velitele nevyhrabe, ale dokázal zavolat vojáky a raněného plukovníka vyhrabali a odnesli na ošetření. Brzy se plukovník Воробьев stává opravdovým (adoptivním) otcem Alešky. Tento chlapík ukončil studium na vojenské škol, vystudoval práva a věnoval se novinám. Zemřel v roce 1990.

Obrázky, nositelé:
Šestinásobný nositel medaile Za odvahu.

Současnost:
Po ukončení 2. světové války se Rusko (SSSR) angažovalo v několika válečných střetnutích. Medaile bla udělena například za boje v Afganistanu. Vyznamenání bylo mezi vojáky populární a prestižní, že prakticky beze změn v roce 1994 je medaile převzata do řádového systému Ruské federace. Jediný rozdíl je v tom že písmena «СССР» na přední části byla odstraněna.
Velikost medaile byla upravena na průměr 34 mm. Medaile byla vyrobena ze slitiny mědi a zinku. ALE již v létě 1995 na základě prezidentského dekretu (nařízení) č. 554 se medaile vyrábí opět ze stříbra vysoké ryzosti (995) tedy stejné jako původní medaile. Důvody pro udělení medaile zůstávají beze změn. V Bělorusku existuje obdobná medaile.
V období 2. světové války se několik vojáků stalo několika násobnými nositeli medaile «За отвагу». Byl to například zdravotník С.В. Грецов, který tuto medaili obdržel celkem 6x. V době války pracoval jako sběrač raněných. V roce 1975, kdy hrdina zemřel všechny medaile byli předány do oblastního muzea Старого Оскола (Starý Oskol), kde tento člověk žil.
Nositelé ( rytíři dle ruských pramenů) pěti (5) medailí se stali celkem čtyři vojáci Rudé armády:
М.Н. Захаров, staršina dělostřelectva, narozen v roce 1913. Bojoval ve Finsku, S Německem i Japonskem.Zemřel v roce 1995.
С.М. Зольников.Narodil se v roce 1919 a první medaili obdržel v roce 1942 za boj u Sinjavských bažin (prostor nedaleko Leningradu). Pátou medaili obdržel ke dni 9. května 1945, tedy ke dní Vítězství. Zúčastnil se slavnostní pochodu v Moskvě byl to slavnostní pochod Vítězství. Po roce 1945 vystudoval a stal se lékařem, datum úmrtí mi není znám.
П.Ф. Грибков. Narodil se v roce 1922. Rozvědčík a před odchodem do penze byl ředitelem Muzea bojové a pracovní slávy v Petropavlovsku.
В.С. Ипполитов. Narodil se v roce 1921 a sloužil jako gardový seržant v Rudé armádě, na funkci zdravotnický instruktor, specialista. Po přímou palbou nepřítele vynesl z boje více jak sto svých spolubojovníků.
V roce 1954 byla medaile Za odvahu udělena 45 lidem, kteří se zúčastnili legendární bitvy křižníků Varjag a Korejec v boji s Japonci. K vlastnímu boji došlo dne 27. ledna 1904 a k ocenění námořníků veteránu tedy dochází k padesátému (50) výročí boje. Někteří námořníci z původní posádky Varjaga byli i na palubě bitevní lodi Potěmkin v roce 1905 a v roce 1955 obdrželi řád Rudé hvězdy.

Medaili Za odvahu bylo oceněno i množství žen, sloužících v Rudé armádě a nebyly to jen odstřelovačky.
Jako příklad si uvedeme Моисеева Лариса Петровна ( Larisa Petrovna Moisejeva)Narozena 17. prosince 1923. Válku v roce 1941 začínala jako zdravotní sestra, ale později pracovala jako telefonní operátorka v 824. samostatném průzkumném dělostřeleckém praporu. Za službu získala medaili Za odvahu celkem 3 x a řád Rudé Hvězdy.



Dalším synem pluku a dvojnásobným nositelem medaile Za odvahu se stal
Шкуратов Афанасий Сысоевич
kterého adoptovali vojáci 1181 pluku První medaili obdržel v bojích prostoru Vitebska, zde byl zraněn a druhou medaili v roce 1944 v boji s Finy v Karélii.

Po skončení Velké vlastenecké války byla medaile "Za odvahu" udělována méně často, neb SSSR oficiálně ve válce nebyl. V roce 1956 však byla velká skupina vojáků oceněna za nasazení v Maďarsku. Jenom v 7. gardové výsadkové divizi za toto nasazení bylo uděleno 296 medailí. K dalšímu masivnímu udělení medaile dochází v období Afgánské války.
Tisíce sovětských vojáků a důstojníků, kteří se zúčastnili tohoto konfliktu, obdrželi různá vojenská vyznamenání a řády. Celkem před rozpadem Sovětského svazu bylo uděleno 4 569 893 medailí Za odvahu.

Poznámka:
Byl jsem požádám několika kolegy, abych u dekorací napsal pár jmen vojáků, kteří obdrželi vyznamenání. Zde jsem čerpal z origo ruských pramenů a byl bych moc rád, pokud někdo z Vás doplnění další jméno a zde především z řad cizinců, tedy našich vojáků armádního sboru v SSSR.

Медаль «За отвагу» (Республика Беларусь)
Medaile Za odvahu. Běloruská republika.

Vzpomínka 1938 - 2018

Přesně před 80 lety, dne 17. října 1938, byla založena medaile "Za odvahu". Toto státní vyznamenání SSSR bylo a je udělováno za osobní odvahu a statečnost, kterou občané prokázali při obraně vlasti a plnění vojenské povinnosti. Téměř okamžitě od udělení medaile, se toto vyznamenání stává zvláště uznávaným a ceněným mezi frontálními vojáky, kteří získali medaili medaili Za odvahu ,výhradně za osobní statečnost, kterou byla projevili v bojích s nepřítelem vlasti. To byl hlavní rozdíl tohoto ocenění od jiných medailí a dekorací, které byly často uděleny "za účast". Hlavně medaile "Za odvahu" byla udělena vojínům a poddůstojníkům i důstojníkům i když (převážně subalterním)

Medaile "Za odvahu" byla založena 17. října 1938 vyhláškou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. Ve stanovách nové medaile bylo uvedlo toto:
"Medaile Za odvahu" byla založena jako ocenění osobní odvahy a odvahu, spojenou s obranou vlasti a s výkonem vojenských povinností. Medaile se uděluje vojákům Rudé armády, námořnictvu, jednotkám vnitřním ochrany a pohraničním jednotkám a dalším občanům SSSR. " V systémech udílení Sovětského svazu byla nejvyšší medaile medaile "Za odvahu". Toto ocenění bylo možné porovnat v jeho významu s vojenským křížem sv. Jiří.
( Převzato z ruského tisku)

Medaile Za odvahu se řadí opravdu mezi faleristicky zajímavé vyznamenání, které pokud je medaile číslovaná nám pomůže zjistit i jméno a rok nositele.
Medaile byla vzácně udělována i "dětem pluku". Většinou to byli opravdu děti, které postupující Rudá armáda objevila v lesích, kde se skrývali před fašisty. Většinou to byli sirotci, kteří byli svědky popravy svých rodičů. Správně, dle nařízení platné v RA měli být tyto děti odesílání do týlu a předáni do péče dětských domovů, ale ne vždy a to z různých důvodů k tomu došlo. Mnozí zůstali u jednotky v týlové části a stali se kmenovými členy jednotky. Je zbytečně zde vysvětlovat tuto problematiku, dnes s odstupem let to mnohdy zní jako neskutečná pohádka. Proto opět několik obrázků.

Prameny:
Film: Jdi a dívej se
Film Práče ( Československo¨)