od Altmann » Ned Okt 26, 2014 2:53 pm
Romane já si dovolím přidat trochu drsné vojácké poezie:
Teď zmíráš sám, vražedný roku,
tvé vině, krví zapsané,
se dnes prokletí dostane
nás tisíců na každém kroku.
De mortuis...*? Kdo dobře o tobě?
Cos velkého dal za příklad:
že k štěstí mír jen přejeme sobě,
krví si musel dokázat?!
Na márách ještě k smíchu jeti?
Pozlátko svatozář je tvá,
tvá nesmrtelnost netrvá
a podvodem je řeč o "poli cti".
Ovšem. Tvé jméno, to zůstane
v zmatené knize historie
však prokletí naše se vpije
navěky do nebe vepsané.
Jen kliď se, zlořečený tvore!
Náš zrak se vřele obrací
k roku, jenž teprve kráčí
aby vystřídal místo tvoje.
V polní šedi ještě s shůry slétl,
krev jej ještě netřísnila,
hrůza ještě nezkropila,
však přec: co nám bude nadílet?
nese štěstí pro miliony?
Přináší v tlumoku nám mír?
Nese bitevní vřavy vír?
Nese domov? Nese patrony?
Na otázku odpověď dluží...
Však novost jeho je už skvost
a nám dnes na Silvestra dost
k radostným nadějím vzpruží.
Tož pozdravme tedy srdečně
nové roku poupátko.
Ať jdem v něm domů zakrátko,
a mír je uzavřen konečně.
Egon Ervín Kisch 31. prosince 1914 na jihu Madarska v Ofutaku po ústupu ze Srbska.