Osud vyznamenání gen. Buršíka

[Altmann]

Osud vyznamenání gen. Buršíka

Květoslav Growka

Poslední červnový den zemřel v britském Northamptonu ve věku nedožitých 91 let generálmajor Josef Buršík, jeden z hrdinů druhé světové války. Přesto jeho jméno zmizelo v poúnorovém Československu na dlouhá léta z knih, časopisů, historických statí i fotografií.1 Dvakrát musel v životě utíkat před totalitními režimy, dvakrát se vrátil. V roce 1991 dopsal své paměti,2 v nichž vyjádřil svou víru v demokracii – za niž tolikrát nasadil vlastní život – a její rozvoj ve svobodném Československu.

Vzpomněl zde též s pocitem hořkosti na rok 1950, kdy byl podle paragrafu 1, odst. 2 zákona č. 231/1948 Sb. ve vykonstruovaném procesu odsouzen za zločin velezrady do těžkého žaláře na 10 let, ke ztrátě všech vyznamenání a čestných odznaků, ke konfiskaci poloviny jmění atd. Co se stalo s jeho vyznamenáními, však J. Buršík neznal, jak sám udává:

„Na sobotu a neděli jezdila má manželka ke své matce do Klenčí. Jednoho dne zjistila, že byt byl za její nepřítomnosti prohledán. ‚Ztratilo‘ se větší množství bytového zařízení, broušené sklo, cenný porcelán, všechny moje vyznamenání a většina listinných dokumentů. Přišel jsem tak o Řád bratrství Jugoslávie, rumunský řád Corona Romanieli i tu zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu. Často jsem si říkal, v kapse kterého komunistického ‚bosse‘ to všechno skončilo, ale to už se asi nikdy nedozvím...“(podtrhl aut.) 3

Na základě dokumentace Ministerstva národní obrany (dále jen MNO) lze spolehlivě určit jejich osud. Vyznamenání byla zabavena na základě soudního nařízení a nebyla rozkradena, jak se stávalo v jiných případech.4 Byla na ně vydána stvrzenka: od mjr. Bohatého z 5. oddělení hlavního štábu převzal na MNO vyznamenání škpt. Josefa Buršíka dne 24. 7. 1950 škpt. Bartoněk:

1/ Řád Lenina se zlatou hvězdou, třemi legitimacemi,

2/ = Suvorova s legitimací,

3/ = Rudé hvězdy s legitimací,

4/ medaile Poběda nad Germánií s legitimací,

5/ řád rumunské koruny – bez dekretu,

6/ řád jugosl. Bratrstvi a sjednocení, bez dekretu,

7/ = Bílého lva za vítězství IV. st. s diplomem,

8/ Čs. válečný kříž 1939 s pěti diplomy /čtvrtý dvojmo/

9/ Čs. medaile za chrabrost s diplomem,

10/ Čs. voj-medaile za zásluhy I. st. s diplomem,

11/ Sokolovská pamětní medaile s diplomem,

12/ Čs. voj.pamětní medaile s legitimací

Byla též předána medaile „Fidac“. 5

Až 19. listopadu 1959 zaslal zástupce náčelníka kádrové správy MNO pplk. Ing. Ant. Friedrich pod čj. 055321 sovětská vyznamenání, která „byla odňata bývalému škpt. Josefu Buršíkovi při jeho zatčení“ vojenskému přidělenci ČSR v Moskvě s prosbou, „aby vyznamenání byla odevzdána hlavní kádrové správě Sovětské armády, která podle sdělení vojenského přidělence v Moskvě, čj. 1125 z 5. 5. 1959 s vrácením řádů a medailí souhlasí.“ V příloze je uveden tento výčet:

Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu ev.č. 1692

Řád Lenina ev.č. 16279

Řád Suvorova ev.č. 12600

Medaile Za vítězství nad Německem

3 ks řádové knížky

Diplom ke zlaté hvězdě hrdiny SSSR

Průkazka k medaili Za vítězství nad Německem.

Ze seznamu vyplývá, že se někde ztratil Řád rudé hvězdy, do Moskvy byla odeslána jen legitimace k němu. Dokument byl vyhotoven ve třech výtiscích, pod č.2 byl uložen v osobním spisu J. Buršíka.6

Poznámky

1. Výjimku tvořilo tzv. pražské jaro, kdy si na J. Buršíka vzpomněl ve svém vyprávění plk. L. Pisarský v článku pro Mladou frontu (červen 1968) Muž se zlatou hvězdou. V období normalizace se informace o J. Buršíkovi objevily jen sporadicky: ve sborníku Dukla v dokumentech (Naše vojsko, Praha 1970) je na s. 220 fotokopie výnosu prezídia Nejvyššího sovětu SSSR o udělení titulu hrdina SSSR podporučíkům J. Buršíkovi, A. Sochorovi a R. Tesaříkovi. V publikaci Duklianského múzea ve Svidníku Dukla večně živá se jméno hrdiny SSSR Buršíka objevilo ve vzpomínce J. Porazíka. Za poskytnutí těchto informací jsem povinován díky Karolu Spálovi z Hlohovca. Po tzv sametové revoluci poskytl J. Buršík interwiev Mladé frontě – P. Turza: Hero of Soviet Union in exil. MF 9. 12. 1989. Na jeho úmrtí reagovalo Právo – M.Šiška: Osudy muže se zlatou hvězdou. Právo 20. 7. 2002.

2. Josef Buršík: Nelituj oběti. Naše vojsko, Praha 1992.

3. Tamtéž, s. 106.

4. Např. byla rozkradena vyznamenání arm.gen. Bohumila Bočka: byla nabízena v aukci Nummus Olomouc 27. 9. 1992. Po vystoupení jeho syna před dražícími byla vyznamenání opatřená dekretem z nabídky stažena.

5. Při přepisu byl ponechán autentický pravopis. Poznámka o medaili Fidac je připsána na dokument dodatečně.

6. O jiných vyznamenáních nejsou doklady. Josef Buršík se uvedených sovětských vyznamenání zřekl v r. 1968 na sovětské ambasádě v Londýně. Při povýšení do hodnosti generálmajora prezidentem republiky Václavem Havlem 5. 10. 1990 se sovětskými vyznamenáními neozdobil. Až při svých dalších návštěvách již České republiky se na jeho uniformě opět blyštěly Zlatá hvězda hrdiny SSSR a dva sovětské řády in natura.

Snad, alespoň zde můžeme či musíme vzpomenout hrdiny, který nezradil ! Je to protiklad i těm "hrdinům", kteří si občas pustili radio Londýn a dnes jsou vedeni jako příslušníci II. Národního odboje.
Tento statečný voják a čestný chlap nepřemýšlel, zda budeme republiku bránit, zda nezůstaneme sami, on prostě konal a bojoval.
Obrázky dejorací se pokusím postupně doplnit.

[Altmann]

Generál Buršík obdržel tyto řády v hodnosti kapitána. Nemohl být dekorován např. Rumunským řádem koruny ve stupni komandér. Totéž platí i pro Jugoslávský řád, ale např. u čs. řádu Bílého lva Za vítězství mělo být přihlédnuto k válečným výsledkům i k vysokým řádům, které udělil Sovětský svaz. Pozdější generál nebyl přijatelný pro nastupující dělnickou třídu (tedy tak si říkali), ale moc přebrala vychytralá inteligence, která se dělnickou třídou zaštítila.

O osudu generála Buršíka zde na stránkách již jsme informovali. Mgr. Growka dopracoval tento svůj článek a tak jej velice rád vkládám i zde, na tuto stránku.