Medaile dobrého dělostřelce

[Altmann]

Medaile dobrého dělostřelce
Medalja dobrom nišandžiji

Tato medaile či přesněji tento výkonnostní odznak ve tvaru medaile byl založen v roce 1883 zároveň s medailí výtečného střelce (Službeni vojni list br. 37 24. IX. 1883).

Popis medaile:

Kruhová medaile, která byla opět v počátečním období ražena ze železa má na svém středu polní dělo (starého typu) s dělostřelcem-miřičem celek je převýšen královskou korunou. Vše je vloženo ve věnci, který je tvořen vavřínovými listy (vlevo) a dubovými listy (vpravo).

Na zadní straně v kartuši je vložen nápis: DOBROM NIŠANDŽIJI

Kartuše je obklopená paprsky tak jako v případě medaile výtečného střelce z pušky.

U prvních typů této medaile je ploché ouško raženo současně s medailí.

Medaile ražené v železe jsou upraveny, tak zvaným „brinírováním„, které měl medaile chránit před korozí. Stuha těchto medaile je trojúhelníková a černé barvy neb tato barva byla vyhrazeno jako barva spáleného černého prachu, tedy čestná barva dělostřelectva.

Po ukončení světové války se medaile dále používala v království SHS i v armádě královské Jugoslávie (Nařízení ministerstva Války a námořnictva-Službeni vojni list, br. 27.2.19271).

Medaile se mění jen nepatrně.

Popis medaile z roku 1927:

Medaile je zhotovena z obecného kovu (bronz, tombak). Polní dělo je viditelně umístěné na pozadí hor a zcela chybí královská koruna. Věnec je spleten z vavřínových listů (vlevo) a dubových listů (vpravo).

Na zadní straně je cvičný střelecký terč a v horní části je nápis v cyrilicí a v dolní části je nápis proveden latinkou. Medaile má průměr 37 mm a nosila se na stuze národních barev ( slovanská trikolora ). Medaile tohoto typu má opět několik variant, které se nepatrně liší v rozměru, závěsného ouška i vzhledu přední strany .

Poslední změna je provedena v podvečer války ( Službeni list br. 22, 15. 6. 1940 ) .

Medaile se mění a více se podobá nejstaršímu modelu medaile. Na přední straně se objevuje sice moderní typ polního děla, ale je převýšený královskou korunou .
Markantní změnu však doznává zadní strana kde je ve střední části ozdobná kartuš, která nese nápis jednak v cyrilicí, ale i latince ( mizí terč). Kartuš je vložena do jasných paprsků. Tato zadní strana se vzhledově nápadně podobá zadní straně medaile určené výtečnému střelci z pušky. Literatura uvádí stuhu v šířce 40 mm, která je světle modré barvy. V našich podmínkách nacházíme všechny medaile zavěšené na stuze v národních barvách slovanské trikolory. Medaile v královské Jugoslávii se vydávala s udělovacím dekretem.

Vzácné jsou medaile I. typu a velmi vzácně se u nás objevuje medaile posledního typu z roku 1940.

Literatura:
Pavel Car –Tomislav Muhič: Odlikovanja Srbije i Jugoslávie 1859 – 1941
Prameny a archiv : Ing. Petříček

[Altmann]

Tato medaile byla asi tím nejvyšším vyznamenáním, které voják mohl obdržet. Při odchodu však dostal tak zvaný Propouštěcí list Konkrétně zde je to za dobu 1934-1935 a nechybí podpis nadřízeného orgánu. Propouštěcí listy jsou vzácné. Doma, po návratu z vojny se většinou rámovali, nalepili na pevný podklad a časem zničili. Zde máme krásný kus, který je napsán azbukou i latinkou.

Děkuji příteli Radyjo ( Roman Nohejl), který mi poskytl tento nádherný obrázek pro naši potřebu,