Pamětní medaile na srbsko-tureckou válku 1876-1878
Napísal: Ned Aug 19, 2012 4:01 amSpomenica na srpsko-turske ratove 1876-1878
Pamětní medaile na srbsko-tureckou válku 1876-1878.
V červenci 1875 vypuklo v Hercegovině povstání, které mělo příčinu v nelítostném útlaku ze strany tureckých begů, kterým bylo místní slovanské obyvatelstvo vydáno na milost a nemilost. Vláda tureckého sultána Abdula Azize se sice snažila povstání tlumit sliby reforem, ale byly to jen a jen sliby. Realita byla krutá, na evropské poměry nepochopitelná. Povstání se brzy rozšířilo i do sousední Bosny a nacházelo sympatie jak na Černé Hoře tak i v Srbsku. Zvěrstva páchána tureckými vojáky zburcovala svědomí Evropy a tak do hry vstupují dvě evropské mocnosti, Rusko a Rakousko, aby společnou notou vyzvaly ostatní evropské státy k zákroku. Rusko dokonce vyslalo do Bosny a Hercegoviny řadu svých důstojníků-instruktorů, kteří se přímo ujímají velení a řízení bojů. Dne 30. června 1876 vyhlásilo Srbsko i Černá Hora Turecku válku. Černohorci sice zvítězili, ale srbská armáda, které velel ruský generál Michal Grigorjevič Černajev byla po krátké ofensivě donucená tureckým generálem Abdulem Kerimem pašou k ústupu. Porážka Srbů v bitvě u Alexince přivedla zemi do tísnivé situace a Srbsko požádalo evropské mocnosti o pomoc. Vysoká Porta sice nepovolila příměří, ale její vojsko se zastavilo. Zatím došlo v Cařihradu k jednání, které vedl ruský diplomat Nikolaj Pavlovič Ignatěv. Porta ale kladla tvrdé podmínky, pro Srbsko nepřijatelné.
Mezi tím v Cařihradě byl sesazen šílený sultán Murad V. a na trůn nastupuje jeho bratr, Abdul Hamid II. Ten však ihned pokračuje v bojích a jeho vojska opět porazily Srby v bitvě u Kruševace a Turci ohrozili i Bělehrad. Rusko znovu zakročilo diplomatickou notou a vynutili si dvouměsíční příměří a v březnu 1877 byl sjednán mír, který však neměl dlouhého trvání. Rusko dne 24. dubna 1877 Turecku vypovědělo válku. Vrchním velitelem na balkánské frontě se stal carův bratr Nikolaj Nikolajevič a velení nad asijskou armádou převzal generál Loris Melikov. Ruská armáda vstoupila do Rumunska, odkud si velmi těžko probojovali přechod Dunaje a do Dobrudži. Odtud se jim podařilo proniknout do pohoří Balkánu, kde je ale zastavil turecký velitel Osman paša u Plevna. K těžkým bojům dochází i u průsmyku Šipka, kam Turci směřovali hlavní úder. Ruští generálové Skobelev a Gurko zde konali pravé divy , ale teprve po posílení ruskými jednotkami a dlouhém obléhání Plevna se podařilo Turky zatlačit. Sulejmánova armáda byla obklíčena, zajatá a byl obsazen Drinopol. Mír v San Stefanu zaručil nezávislost Rumunska i Bulharska. Srbsko, které po pádu Plevna znovu do války vstoupilo, ukončilo tedy svá tažení vítězně.
15. února 1878 kníže Milan zakládá i Pamětní medaili na osvobozovací válku z let 1876-1878. Medaile je ražená v bronzu o průměru 32 mm a při síle 2 mm(viz obrázek). Výška medaile včetně ouška je 39, 3 mm. V ploše medaile stojí postava ženy oděná v národním kroji, s hlavou mírně otočenou k pravé straně a zašlapávající pravou nohou turecký půlměsíc, vedle je na zemi vidět dělová hlaveň. Žena drží v levici křížek se kterým se opírá o štít se srbským znakem. V napřažené pravici drží vavřínový věneček se stužkami. V mezikruží, nahoře rozděleným hvězdičkou je v kyrilici opis: RAT ZA OSLOBOŽENJE I NEZAVISLOST 1876-1878. GOD.
Na rubní straně pod knížecí korunkou je umístěn knížecí monogram "MO" a pod nim římská číslice "IV". Při okraji je věnec, tvořený na pravé straně ratolesti vavřínovou a na levé straně ratolestí dubovou. Věnec je převázán stuhou, na které jsou vyražena jména bitev:
ŠUMATOVAC
NIŠ
AKPALANKA
PIROT
ADLIJE
SV. NIKOLA
VRANJA
GORDELICA
Stuha je průvlečná či trojúhelníková, červená s úzkým světle modrým proužkem(viz obrázek.
Literatura
Dr. Marko Popovič: Ordenje medalje Srbije i Crne Gory
Dr. Desanka Nikolič: Naša odlikovanja do 1941.
Václav Měřička: Nejstarší srbská vyznamenání
Po ukončení války v roce 1878 se zároveň vytváří moderní soustava vyznamenání, kterými i v budoucnosti lze odměnit občany Srbského knížectví. Mezi takové dekorace můžeme zařadit právě Pamětní medaili na Válku Srbsko - Tureckou z let 1876 – 1878.
Medaile je první pamětní dekorací udělovanou v době válek všem angažovaným občanům, vojákům, ale i dobrovolníkům ( cizincům ), kteří s nasazením života, bez ohledu na oběti bojovali za svobodu Srbského království. Medaile se udělovala za boje v roce 1876 a za válku v letech 1877 – 1878.
Statutem, či přesněji zákonem je stanoveno jak má medaile vypadat s tím, že bude nošena na levé straně hrudi na splývavé stuze v barvě:
- červené s modrými pruhy (bojovníci)
- modré (nebojovníci)
Stuhy mají jednotnou šíři 28 mm stejnou jako u medaile Za chrabrost z roku 1876.
Ministerstvo války (dne 26. travnja 1878) svým nařízením přesně stanovilo komu medaile náleží. Medaile měla široký okruh příjemců od vojáků pravidelné armády, dobrovolníků, domobranců, ale i příslušníkům - dobrovolníkům sanitárních a humanitárních jednotek, ale i angažovaným úředníkům zabezpečujícím organizaci a logistiku bojujících jednotek.
Medaile byla vyrobena ve velkém množství typů či variant. V Srbsku byla a je velmi populární neb byla udělovaná masově a v každé srbské rodině byl nejméně jeden nositel této dekorace. První typy medailí mají ploché ouško, které je raženo zároveň s medailí. Pozdější, nebo zakázkové medaile mají ouško klasické, ve většině případů oválné či kulovité, kterým prochází závěsný kroužek k upevnění na stuhu.
Většina medaile v našich sbírkách je vyrobena z bronzu, ale nacházíme medaile postříbřené (velmi vzácně i stříbrné). Je zcela jisté, že pro ocenění generality byli tato medaile vyrobeny ze zlata. V depozitu Národního muzea v Bělehradě je uložena medaile vyrobena ze zlata o ryzosti 750/1000 ( 18 karátů ) na rubu medaile je značka výrobce Vincent Mayers Söhne, ryzost zlatá (punc) je na oušku medaile.
Celkový počet udělených medailí lehce překročil číslo 200 000 kusů těchto pamětních medailí. V roce 1890 bylo ukončeno další udělování a tímto rokem je uzavřena další možnost udělit ( dodatečně ) medaili –(Službeni vojni list 1890, br. 96 11).
Medaile byla nošena i na struze složené do klasického trojúhelníka o šířce 40 mm. Poměrně vzácné jsou miniaturky medaile a udělovací doklady .
Popis medaile je uveden v úvodní části.
Literatura:
P. Car – T. Muhič : Odlikovanja Srbije i Jugoslavije 1858 – 1941.
Pamětní medaile na srbsko-tureckou válku 1876-1878.
V červenci 1875 vypuklo v Hercegovině povstání, které mělo příčinu v nelítostném útlaku ze strany tureckých begů, kterým bylo místní slovanské obyvatelstvo vydáno na milost a nemilost. Vláda tureckého sultána Abdula Azize se sice snažila povstání tlumit sliby reforem, ale byly to jen a jen sliby. Realita byla krutá, na evropské poměry nepochopitelná. Povstání se brzy rozšířilo i do sousední Bosny a nacházelo sympatie jak na Černé Hoře tak i v Srbsku. Zvěrstva páchána tureckými vojáky zburcovala svědomí Evropy a tak do hry vstupují dvě evropské mocnosti, Rusko a Rakousko, aby společnou notou vyzvaly ostatní evropské státy k zákroku. Rusko dokonce vyslalo do Bosny a Hercegoviny řadu svých důstojníků-instruktorů, kteří se přímo ujímají velení a řízení bojů. Dne 30. června 1876 vyhlásilo Srbsko i Černá Hora Turecku válku. Černohorci sice zvítězili, ale srbská armáda, které velel ruský generál Michal Grigorjevič Černajev byla po krátké ofensivě donucená tureckým generálem Abdulem Kerimem pašou k ústupu. Porážka Srbů v bitvě u Alexince přivedla zemi do tísnivé situace a Srbsko požádalo evropské mocnosti o pomoc. Vysoká Porta sice nepovolila příměří, ale její vojsko se zastavilo. Zatím došlo v Cařihradu k jednání, které vedl ruský diplomat Nikolaj Pavlovič Ignatěv. Porta ale kladla tvrdé podmínky, pro Srbsko nepřijatelné.
Mezi tím v Cařihradě byl sesazen šílený sultán Murad V. a na trůn nastupuje jeho bratr, Abdul Hamid II. Ten však ihned pokračuje v bojích a jeho vojska opět porazily Srby v bitvě u Kruševace a Turci ohrozili i Bělehrad. Rusko znovu zakročilo diplomatickou notou a vynutili si dvouměsíční příměří a v březnu 1877 byl sjednán mír, který však neměl dlouhého trvání. Rusko dne 24. dubna 1877 Turecku vypovědělo válku. Vrchním velitelem na balkánské frontě se stal carův bratr Nikolaj Nikolajevič a velení nad asijskou armádou převzal generál Loris Melikov. Ruská armáda vstoupila do Rumunska, odkud si velmi těžko probojovali přechod Dunaje a do Dobrudži. Odtud se jim podařilo proniknout do pohoří Balkánu, kde je ale zastavil turecký velitel Osman paša u Plevna. K těžkým bojům dochází i u průsmyku Šipka, kam Turci směřovali hlavní úder. Ruští generálové Skobelev a Gurko zde konali pravé divy , ale teprve po posílení ruskými jednotkami a dlouhém obléhání Plevna se podařilo Turky zatlačit. Sulejmánova armáda byla obklíčena, zajatá a byl obsazen Drinopol. Mír v San Stefanu zaručil nezávislost Rumunska i Bulharska. Srbsko, které po pádu Plevna znovu do války vstoupilo, ukončilo tedy svá tažení vítězně.
15. února 1878 kníže Milan zakládá i Pamětní medaili na osvobozovací válku z let 1876-1878. Medaile je ražená v bronzu o průměru 32 mm a při síle 2 mm(viz obrázek). Výška medaile včetně ouška je 39, 3 mm. V ploše medaile stojí postava ženy oděná v národním kroji, s hlavou mírně otočenou k pravé straně a zašlapávající pravou nohou turecký půlměsíc, vedle je na zemi vidět dělová hlaveň. Žena drží v levici křížek se kterým se opírá o štít se srbským znakem. V napřažené pravici drží vavřínový věneček se stužkami. V mezikruží, nahoře rozděleným hvězdičkou je v kyrilici opis: RAT ZA OSLOBOŽENJE I NEZAVISLOST 1876-1878. GOD.
Na rubní straně pod knížecí korunkou je umístěn knížecí monogram "MO" a pod nim římská číslice "IV". Při okraji je věnec, tvořený na pravé straně ratolesti vavřínovou a na levé straně ratolestí dubovou. Věnec je převázán stuhou, na které jsou vyražena jména bitev:
ŠUMATOVAC
NIŠ
AKPALANKA
PIROT
ADLIJE
SV. NIKOLA
VRANJA
GORDELICA
Stuha je průvlečná či trojúhelníková, červená s úzkým světle modrým proužkem(viz obrázek.
Literatura
Dr. Marko Popovič: Ordenje medalje Srbije i Crne Gory
Dr. Desanka Nikolič: Naša odlikovanja do 1941.
Václav Měřička: Nejstarší srbská vyznamenání
Po ukončení války v roce 1878 se zároveň vytváří moderní soustava vyznamenání, kterými i v budoucnosti lze odměnit občany Srbského knížectví. Mezi takové dekorace můžeme zařadit právě Pamětní medaili na Válku Srbsko - Tureckou z let 1876 – 1878.
Medaile je první pamětní dekorací udělovanou v době válek všem angažovaným občanům, vojákům, ale i dobrovolníkům ( cizincům ), kteří s nasazením života, bez ohledu na oběti bojovali za svobodu Srbského království. Medaile se udělovala za boje v roce 1876 a za válku v letech 1877 – 1878.
Statutem, či přesněji zákonem je stanoveno jak má medaile vypadat s tím, že bude nošena na levé straně hrudi na splývavé stuze v barvě:
- červené s modrými pruhy (bojovníci)
- modré (nebojovníci)
Stuhy mají jednotnou šíři 28 mm stejnou jako u medaile Za chrabrost z roku 1876.
Ministerstvo války (dne 26. travnja 1878) svým nařízením přesně stanovilo komu medaile náleží. Medaile měla široký okruh příjemců od vojáků pravidelné armády, dobrovolníků, domobranců, ale i příslušníkům - dobrovolníkům sanitárních a humanitárních jednotek, ale i angažovaným úředníkům zabezpečujícím organizaci a logistiku bojujících jednotek.
Medaile byla vyrobena ve velkém množství typů či variant. V Srbsku byla a je velmi populární neb byla udělovaná masově a v každé srbské rodině byl nejméně jeden nositel této dekorace. První typy medailí mají ploché ouško, které je raženo zároveň s medailí. Pozdější, nebo zakázkové medaile mají ouško klasické, ve většině případů oválné či kulovité, kterým prochází závěsný kroužek k upevnění na stuhu.
Většina medaile v našich sbírkách je vyrobena z bronzu, ale nacházíme medaile postříbřené (velmi vzácně i stříbrné). Je zcela jisté, že pro ocenění generality byli tato medaile vyrobeny ze zlata. V depozitu Národního muzea v Bělehradě je uložena medaile vyrobena ze zlata o ryzosti 750/1000 ( 18 karátů ) na rubu medaile je značka výrobce Vincent Mayers Söhne, ryzost zlatá (punc) je na oušku medaile.
Celkový počet udělených medailí lehce překročil číslo 200 000 kusů těchto pamětních medailí. V roce 1890 bylo ukončeno další udělování a tímto rokem je uzavřena další možnost udělit ( dodatečně ) medaili –(Službeni vojni list 1890, br. 96 11).
Medaile byla nošena i na struze složené do klasického trojúhelníka o šířce 40 mm. Poměrně vzácné jsou miniaturky medaile a udělovací doklady .
Popis medaile je uveden v úvodní části.
Literatura:
P. Car – T. Muhič : Odlikovanja Srbije i Jugoslavije 1858 – 1941.