Pamětní medaile na prohlášení královy plnoletosti dne 1.dubn

[Altmann]

Pamětní medaile na prohlášení královy plnoletosti dne 1.dubna 1893
Medalja u spomen na 1.travnja 1893

Nařízením krále Alexandra Obrenoviče byla dne 9. srpna 1893 založena pamětní medaile vztahující se k datumu 1.dubna roku 1893 (1.zborník zákona i uredába XLIX 1896)

Medaile nesmírně vzácná i ve specializovaných srbských sbírkách a dokonce i v knize panů Muhiče a Cara je medaile popsaná jen poměrně zběžně. Proto se dovolím obrátit se opět na pana Václava Měřičku, který ve své sbírce tuto medaili měl a o této medaili dovedl získat velké množství informaci od svých srbských přátel a co je důležité, dokázal se o takto získané informace podělit s námi, tehdy mladými faleristy.

Dne 1.dubna 1893 si tehdy sedmnáctiletý Alexandr pozval regenty na přátelské posezení spojené s večeří. Pro regentskou radu zcela nečekaně je dal svoji věrnou stráži zatknout a sám se prohlásil plnoletým. Tímto aktem však zároveň porušil ústavu země. Za Alexandrem stála řada jeho politických přátel doufajících se uplatnit v politice a správě země.
Král rozpustil vládu Jovana Avakumoviče a dosadil vládu radikálů v čele s ministerským předsedou Dokičem. Ale ani tato změna zlepšení nepřinesla. Král se postupně stal nástrojem politického boje mezi stranami a nejhorší bylo,že podlehl vlivu svého otce, který převrat využil a v roce 1893 se vrací z Paříže do Bělehradu.Alexandr svého otce zahrnul důkazy své přízně a jmenoval jej náměstkem ve vrchním velení vojska.Milan se dokonce (na oko) smířil i se svoji manželkou a Alexandr jim vrátil práva královských rodičů. Již 21.května 1894 se Milan dohodl se svým synem na novém státním převratu a na zrušení ústavy z roku 1869. Prohlásil,že ústava bude modernizována a po tomto převratu Milan opět odjel ze Srbska. Byl to ministr Simič, který svým postojem donutil krále k rozumné politice a to hlavně směrem k sousedním zemím.Alexandr dokonce odcestoval do Černé Hory a v Cetniji začíná nová kapitola vztahů mezi Srbskem a Černou Horou. Král se snažil i o vstřícnou politiku směrem k Bulharsku.
Slibné začátky vlády mladého Alexandra však opět zhatil návrat Milana. V roce 1898 se mladý král dokonce ve prospěch svého otce vzdal postavení vrchního velitele armády. Milan získal faktickou moc a tak se vlastně opět stal srbským vladařem. Milan začal s velkou reorganizaci armády a snažil se vytvořit nová a další důstojnická a velitelská místa, kam dosazoval své věrné bez ohledu na jejich vzdělání a odborné znalosti.V roce 1899 byl na Milana proveden nezdařený pokus o atentát a to snad jistým Kněževičem. Tento akt Milanovi umožnil pronásledování odpůrců vlády. Těžké perzekuci se nevyhnul ani pozdější srbský ministerský předseda Nikola Pašič, který byl jedním z organizátorů palácového převratu v roce 1903 a nastoupení vládnoucího rodu Karadjorděvičů na srbský trůn.
Král Alexandr je považován za slabocha a hejska, navázal důvěrný (milostný) styk s rozvedenou Dragou Mašínovou rozenou Lunjevičovou ( tato paní byla ženou Ing. Štěpána Mašína, Čecha, který žil a pracoval v Srbsku). Rodiče Alexandra marně protestovali proti této nerovné známosti, která však vyústila ve sňatek Alexandry a Dragy ( 5.srpna 1900)
Exkrál Milan dne 11.února 1901 zemřel ve Vídni.
Krátká vláda tohoto manželského páru byla bezdětná a plná skandálu i ostudy. Královna Draga vykonávala na svého manžela nátlak a chtěla Alexandra donutit, aby v případě smrti se stal panovníkem její bratr Nikola, který byl plukovníkem armády. Toto jednání, skandály a intriky vedly ke spiknutí ze strany vlastenců, které prezentovali především důstojníci armády, kteří následně v noci z 10.na 11. června 1903 pronikli pod velením plukovníka Apise do paláce a zde zastřelili krále i královnu. Zastřeleni byli i generál Cincar Markovič a oba bratři Dragy. Již druhý den byla ustanovena nová vláda pod vedením Jovana Avakunoviče. Tato vláda zajistila návrat rodu Karadjordje pro prince Petra Karadjordje, syna slavného knížete Alexandra (1806-1842-1858-1888) a vnuka slavného vůdce prvního srbského povstání z let 1804-1813 Jiřího Černého, Djordje
Zvaného Karadjordje (1762-1817), který byl Milošem Obrenovičem úkladně zavražděn.

Popis medaile dle Václava Měřičky)

Medaile je kruhová o průměru 37mm při síle 2,3mm, váha medaile 27.55g.

Avers:
Medaile je vyrobena ze zlaceného stříbra. Okraj medaile je oboustranně zvýšený s jemným perlovcem při okraji.V celé ploše medaile je z levé strany zobrazen portrét krále Alexandra I. Panovník má na sobě poodhalený vojenský plášť a je možno zřetelně vidět dvě řádové stužky. Na krku má král komandérský kříž (snad řádu Leopolda?). Pod tímto poprsím při samotném levém okraji je podpis medailéra:
- A.S.SCHARFF

Nahoře v kyrilici je opis:
„ALEXANDR I. KRALJ SRBIJE“
(Alexandr I. srbský král)

Revers:
V ploše medaile, ve střední části je umístěný čtyřřádkový nápis:
1./APRIL/1893/GOD/ -1. dubna roku 1893
Pod tímto v kyrilici psaném nápisu je položena tečka se dvěma po straně umístěnými krátkými vodorovnými čárkami.Nápis je rámován dvěma, dole stuhou svázanými vavřínovými ratolestmi. Kolem je nápis:
„OD DANAŠJET DANA STUPA USTAV U SVOJU POTPUNU SILU I VAŽNOST“
(Od tohoto dne vstupuje ústava v plnou platnost a vážnost).
Opis je dole rozdělen malou pěticípou hvězdičku.

Medaile je v horní části opatřena kolmo postaveným ouškem se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.

STUHA:
Stuha je trojúhelníková, 40 mm široká, bílá se 4mm postranním pruhem modrým a 4 mm pruhem červeným.

Etuje:
Medaile byla předávaná v červené etuji, typické pro srbské dekorace

Literatura:
Pamětní medaile srbského krále Alexandra I.Obrenoviče.
Pavel Car-Tomislav Muhič: Odlikovanja Srbije i Jugoslávie od 1859 do 1941