Řády a vyznamenání maršála R. Putnika
Napísal: Ned Jan 10, 2016 8:01 am
polní maršál Radomír Putnik
Narození
24. ledna 1847
Kragujevac
Úmrtí
17. května 1917 (ve věku 70 let)
Nice
Polní maršál, v srbské vojenské hierarchii, vojvoda, Radomír Putnik se narodil 24.ledna 1847. Již jako mladý kadet studoval od roku 1861 do roku 1866 odbornou, vojenskou dělostřeleckou školu v Bělehradě. Školu ukončil s výtečným hodnocením a byl vyřazen jako jeden z nejlepších poručíků školy.
V průběhu Rusko-turecké války v letech 1876-1878 bojoval v hodnosti kapitána, později majora u Niše, Vranje a Gniplanje proti tureckým jednotkám.
V roce 1879 byl vyslán ke studiu na vojenskou akademii v carském Rusku. Akademii absolvoval opět s výtečným hodnocením, jako perspektivní a talentovaný důstojník byl jmenován velitelem Podunajské divize stálé armády. V roce 1884 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a zároveň vřazen do sestavy kádrových důstojníků Generálního štábu královské srbské armády.
V roce 1886 je jmenován náčelníkem zpravodajského oddělení Generálního štábu, ale již v roce 1888 přebírá funkci náčelníka operačního oddělení Generálního štábu armády. V této funkci se osvědčil, projevil mimořádný talent pro štábní práci a následuje další postup. V roce 1889 je jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu. Do roku 1893 přednáší taktiku a štábní službu na Vojenské akademii v Bělehradě. V roce 1893 přechází na velitelskou funkci a je zařazen k divizi v Šumdiji,která byla nejkvalitnější v celé Srbské armádě a stává se jejím velitelem.
V roce 1903,po restauraci dynastie Karadjorděvičů na srbský trůn vstupuje i do politického života. Je povýšen do hodnosti generála a přebírá funkci náčelníka generálního štábu srbské armády a stává se zároveň i členem válečné rady.
V letech 1904-1908 zastává funkci ministra válka. Jeho největším přínosem je to, že dokázal v armádě prosadit zkušenosti z Rusko-japonské války,které později využil ve válkách z let 1912-1913 (balkánské války), ale hlavně dokázal,že je lepším stratégem než generalita Rakousko-Uherské armády v době tažení v Srbsku v letech 1914-15.
V roce 1912 byl náčelníkem generálního štábu a v průběhu I. balkánské války slavně zvítězil u Kumanova a Monastyru.V této době dosáhl i svého jmenování do hodnosti polního maršála(vojvody).Vedl srbskou delegaci při mírovém jednání s Tureckem.
V době tak zvané II.Balkánské války v roce 1913 zvítězil v bitvě u Bregalnice.
V průběhu Velké války (1914-1916) velel srbské armádě v obranných bojích proti Rakousko-uherské i německé ofenzivě. V průběhu bojů byl raněn, v těžkém zdravotním stavu absolvoval ústup nepřátelskou Albánii v zimě roku 1915.V těžkém zdravotním stavu byl transportován do francouzské nemocnice, ale na následky zranění umírá. Zemřel 17.května 1917.
V roce 1926 byly jeho ostatky převezeny do Srbska a byl mu vypraven státní pohřeb.
Polní maršál Radomír Putnik má své skvělé místo v historii Srbska i Černé Hory.
Prameny:
Ivankovič Stanko:Historijski prikaz nastanka ordena
Narodna encyklopedija SHS(plukovník Petar Lazarovič)
Todorovič Nada:Jugoslovenske i inostrane medalje,Bělehrad 1984
Vijna Enciklopedja sv.i-X Bělehrad 1969
Narození
24. ledna 1847
Kragujevac
Úmrtí
17. května 1917 (ve věku 70 let)
Nice
Polní maršál, v srbské vojenské hierarchii, vojvoda, Radomír Putnik se narodil 24.ledna 1847. Již jako mladý kadet studoval od roku 1861 do roku 1866 odbornou, vojenskou dělostřeleckou školu v Bělehradě. Školu ukončil s výtečným hodnocením a byl vyřazen jako jeden z nejlepších poručíků školy.
V průběhu Rusko-turecké války v letech 1876-1878 bojoval v hodnosti kapitána, později majora u Niše, Vranje a Gniplanje proti tureckým jednotkám.
V roce 1879 byl vyslán ke studiu na vojenskou akademii v carském Rusku. Akademii absolvoval opět s výtečným hodnocením, jako perspektivní a talentovaný důstojník byl jmenován velitelem Podunajské divize stálé armády. V roce 1884 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a zároveň vřazen do sestavy kádrových důstojníků Generálního štábu královské srbské armády.
V roce 1886 je jmenován náčelníkem zpravodajského oddělení Generálního štábu, ale již v roce 1888 přebírá funkci náčelníka operačního oddělení Generálního štábu armády. V této funkci se osvědčil, projevil mimořádný talent pro štábní práci a následuje další postup. V roce 1889 je jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu. Do roku 1893 přednáší taktiku a štábní službu na Vojenské akademii v Bělehradě. V roce 1893 přechází na velitelskou funkci a je zařazen k divizi v Šumdiji,která byla nejkvalitnější v celé Srbské armádě a stává se jejím velitelem.
V roce 1903,po restauraci dynastie Karadjorděvičů na srbský trůn vstupuje i do politického života. Je povýšen do hodnosti generála a přebírá funkci náčelníka generálního štábu srbské armády a stává se zároveň i členem válečné rady.
V letech 1904-1908 zastává funkci ministra válka. Jeho největším přínosem je to, že dokázal v armádě prosadit zkušenosti z Rusko-japonské války,které později využil ve válkách z let 1912-1913 (balkánské války), ale hlavně dokázal,že je lepším stratégem než generalita Rakousko-Uherské armády v době tažení v Srbsku v letech 1914-15.
V roce 1912 byl náčelníkem generálního štábu a v průběhu I. balkánské války slavně zvítězil u Kumanova a Monastyru.V této době dosáhl i svého jmenování do hodnosti polního maršála(vojvody).Vedl srbskou delegaci při mírovém jednání s Tureckem.
V době tak zvané II.Balkánské války v roce 1913 zvítězil v bitvě u Bregalnice.
V průběhu Velké války (1914-1916) velel srbské armádě v obranných bojích proti Rakousko-uherské i německé ofenzivě. V průběhu bojů byl raněn, v těžkém zdravotním stavu absolvoval ústup nepřátelskou Albánii v zimě roku 1915.V těžkém zdravotním stavu byl transportován do francouzské nemocnice, ale na následky zranění umírá. Zemřel 17.května 1917.
V roce 1926 byly jeho ostatky převezeny do Srbska a byl mu vypraven státní pohřeb.
Polní maršál Radomír Putnik má své skvělé místo v historii Srbska i Černé Hory.
Prameny:
Ivankovič Stanko:Historijski prikaz nastanka ordena
Narodna encyklopedija SHS(plukovník Petar Lazarovič)
Todorovič Nada:Jugoslovenske i inostrane medalje,Bělehrad 1984
Vijna Enciklopedja sv.i-X Bělehrad 1969