Pamětní medaile ke čtyřicátému výročí svatoondřejské skupštiny

Zakladatel srbské dynastie Obrenovičů, kníže Miloš I., zvaný v srbské historii Veliký (1780 -1860) a vůdce druhého srbského národního povstání, které bylo zahájeno na Květnou neděli roku 1845 v obci Takovo, vládl jako kníže od roku 1815 až do své abdikace dne 13. června 1839. Doba jeho vlády nebyla pro srbský lid příliš šťastná. Miloš vládl despoticky stejně jako předchozí osmanští pašové, nedodržoval dané sliby, nedodržoval vlastní ústavu, nesvolával skupštinu, vládl jako despota, byl brutálním panovník i člověk a navíc si dokázal přivlastňovat neoprávněně i podstatnou část národních příjmu. Turecko i za této éry stále ještě zůstávalo vojensky pánem většiny pevností a opěrných hodů Srbska. Miloš vlastně vládl se souhlasem Velké Porty. K prosazování své vlastní politiky neváhal podplácet turecké hodnostáře nejen v zemi, ale i v Istanbulu. Na ministerstvu vnitra Bělehradě byl chován soubor drahocenných briliantových a smaragdových šperků, kterými Miloš obdarovával manželky a favoritky tureckých pašů a jiných zkorumpovatelných hodnostářů. To vše vedlo k tomu, že na konci třicátých let dochází k rozhodnutí Miloše odstranit. Vlády se ujímá nejstarší syn Miloše, kterým byl Milan II., ale ten brzy umírá. A novým srbským knížetem se stává druhorozený syn Michal III.Obrenovič (1822-1868). Za jeho nezletilosti byl srbským regentem mladší bratr Milošův Jefrem (1790-1859). V roce 1842 nespokojení členové skupštiny v čele s ministry Vučičem a Petronijevičem donutili Miloše III. k abdikaci a povolali na srbský knížecí stolec syna legendárního hrdiny a vůdce prvního srbského povstání z roku 1804, Jiřího Černého Alexandra, který pak vládl až do roku 1858. Ale Alexandr Karadjorděvič se stává loutkou rakouské politiky v prosazování rakouských zájmu na Balkáně. Jeho podpora Rakouska v době Krymské války vedla ke značné nespokojenosti vlasteneckých Srbů, kterým se dokonce dostávalo podpory i ze strany otomanských Turků, vedených Edhemem pašou. Vládu Alexandra se podařilo svrhnout v roce 1858 a nová Skupština zvaná SVATOANDŘEJSKÁ, svolaná dne 23. prosince 1858 na svátek Sv. Ondřeje, povolala z exilu starého knížete Miloše I. A pověřila jej znova vládou v Srbsku. Miloš se však z ničeho a ničemu nepoučil, vládl despoticky a krutě. A pronásledoval své politické odpůrce staré i ty nové. Miloš však dne 26. září 1860 umírá. A je znovu vystřídán svým druhorozeným synem Michalem III. Ten byl velmi vzdělaný, jemný člověk, mimořádně schopný panovník a osm let jeho vlády bylo pro Srbsko pravým požehnáním. Zlikvidoval turecké posádky i pevnosti, upevnil vládu. Byl však svými politickými odpůrci a rivaly dne 10. června 1868 v Topčiderském parku v Bělehradě úkladně zavražděn. Zdá se, že iniciativa vzešla od knížete Alexandra Karadjorděviče, který v té době žil v uherském exilu.

O čtyřicet let později, v roce 1898, král Alexandr I. Obrenovič založil na památku události z roku 1858 stříbrnou pamětní medaili, která se nazývala Pamětní medaile ke čtyřicátému výročí svatoondřejské skupštiny (Spomenica 40. godišnjice svetoandrejske Skupština). Medaile byla ražena ve stříbře v oktagonálním tvaru o průměru 33 mm a při síle 2 mm. Okraj medaile je oboustranně zvýšený. Na lícové straně je ve středu a rozložená v opise nahoře i dole v kyrilici uvedenao: SLAVA VELIKOM/ v opise nahoře a většími písmeny ve středu je v nápise MILOŠU a opět v opise dole: SLAVA/SVETO ANDREJSKA, tedy v překladu Velikému Miloši svatoondřejská sláva. Nápis i opis je zarámován do otevřeného věnce, dole stuhou svázaného a tvořeného na pravé straně ratolestí vavřínovou a na levé ratolestí dubovou.
Na rubní straně je ve středu do půlobloučku postavený letopočet 1858-1898. Stuha je trojúhelníková nebo průvlečná. Medaile byla nošená na stuze světle modré, případně takovského řádu (viz obrázek). Vlastní medaile byla založena 17. prosince 1898.

Literatura:
Dr. Nikolič, Desanka: Naša odlikovanja do 1941 g.
Prister, Boris: Katalog muzejskih zbirki, Zágreb 1984
Měřička, V.: Orden und Auszeichnungen, Artia 1966
Archiv: Alt.

Mezi zcela mimořádné památky na dobu vzniku samostatného knížectví patří i tato medaile. Jde o mimořádnou faleristickou památku a jak sami muzejní pracovníci v Bělehrade uvádějí, jedna tato medaile ze sbírky pana Václava Měřičky je uložena v Praze v Národním muzeu.Další exemplář je ve sbírce Dr.Marka Popoviče a další medaile je v muzeu v Bělehrade.

Obrázek jsem získal z internetu, kde byla medaile v nabídce k prodeji.

Jsem velmi rád, že obrázek můžeme uložit a přidat k pamětní medaili z roku 1858-1898, kterou jsem měl své sbírce.

Medaile je stříbrná o průměru 30mm a hmotnosti 19,69 g a je dílem rakouského medailéra kterým byl Anton Schrarff




Jak tedy uvádějí pracovníci Bělehradského muzea, ale i srbští faleristé medaile je velmi vzácné. Byl jsem v době, kdy pan Měřička medaili získal v jeho přítomnosti a rád si vyslechl jeho radostné povídání o historii Srbska a historii této medaile. Srbští veteráni k medaili přidělávali ouško a dekorací s portrétem knížete s hrdostí nosili na svém oděvu, uniformě či kroji. Lze tedy předpokládat, že po úpravě prostot Národního muzea najdeme i tuto medaile na svém místě!