K problematice problematického řádu Sokola musíme přistupovat obezřetně a se znalosti celkové problematiky čs. vojska na Rusi, jejich velitelů i prostých vojáků. Pokusím se nastínit některé problémy, které literatura příliš necituje, ale které pamětníci nezávisle na sobě potvrzuji. Tedy kdo chce věří, kdo nevěří má právo pochybovat.
Řád Sokola byl založen z prostého důvodu, bylo nutno ocenit nějakou vyšší dekorací statečné vojáky, především za bitvu u Zborova. Myšlenka jistě chvályhodná. V ruském prostředí si legionáři jasně uvědomili, že řád byl určen pro důstojníka, dekorace pro vojáka v nízké hodnosti, částečnou nápravu přináší krátké období Prozatímní vlády 1917, kdy naopak jako vysoké vyznamenání určené důstojníkům byla možnost udělit Kříž Sv. Jiří 4. stupně. Kříž mohl být udělen pouze na návrh vojáků vlastní jednotky. Takovýto kříž byl doplněnou vavřínovou větvičkou upevněnou na stuhu. Základní myšlenka tedy byla: „ Založit a udělovat řád, který by mohl obdržet ( v nejnižším stupni) voják i poddůstojník, ale i důstojník. Tedy myšlenka opravdu pokroková a v celém vojsku si získala sympatie.
Ideovým tvůrcem návrhu tohoto řádu byl generál Štefanik, který se postaral jednak o zřízení řádu, dle stanov a zvyklosti platných pro francouzský řád Čestné legie. Neuplatnil se však princip známý u Čestné legie, kdy řádový klenot bez mečů mohli obdržet stateční vojáci za statečnost a odvahu a prostí občané za zásluhy o vlast. Byl to i generál Štefanik, který řád v rámci „Ruské legie“ i prvně udělil. Snad osobní antipatie mezi Štefanikem a nejvyšší vojenskou špičkou čs. legionářů poznamenala i další osud tohoto řádu. První exempláře jsou vyrobeny v Tokiu a pouze s meči. Mezi vyznamenanými vojáky jsou bojovníci od Zborova, stateční vojáci od Bachmače, ale i legionáři statečně bojující v prostoru Bajkalu, Samary, Jakatěrinoslavi a všech byť lokálních střetnutí s bolševiky či obyčejnými loupeživými tlupami. Řád dostali však i vojáci( důstojnicí), kteří se těchto bojů nezúčastnili, ale měli velké zásluhy na logistickém zabezpečení vojska. V našich sbírkách se proto objevuje ( velmi vzácně) řád Sokola I. typu vyrobený v Tokiu, který má odborně odstraněny meče. Jde jen o několik kusů či desítek kusů, neb u služebně starších vojáků a především vojáků z řad Starodružiníků se ozývali protesty, že řád s meči vlastně získávají vojáci, kteří na bojišti ani nebyli. Tento fakt mi potvrdil starý pán, příslušník vlakové dílny, který toto odřezávání mečů osobně prováděl. Tento fakt však nelze zaměňovat s podvodným ořezáváním mečů řádu Sokola dalších vydání, specielně po roce 1945.
Nejvíce ceněné jsou proto řády I. typu v dřevěné ze dřeva balzy zhotovené a černě lakované etuje doplněné potřebným dekretem.
Dalším problémem či otázkou je, proč byl řád vyroben a udělen jen v jediné, nejnižší třídě či stupni. Řád bylo nutné vyrobit rychle a levně. Jistě by se ve Vladivostoku našla klenotnická dílna, která by byla schopna vyrobit kvalitní dekorací splňující podmínky kladené na vzhled řádové dekorace. Nebylo by to však rychlé ani levné. Dnes již nezjistíme jméno důstojníka,který rozhodl o výrobě v Japonsku. Konečný výrobek, který zoveme řádem však nikoho nepřesvědčil neb svým vzhledem bylo jasné,že jde o velmi levný výrobek a ani etuje, vyrobená z balzy nepatřila mezi zázraky rukodělné japonské práce. Snad zde si právě generál Štefanik uvědomil, že návrh řádu se prostě nepovedl. Jen velký optimista si dokáže představit rameno řádového kříže či hvězdice jako husitský kalich. Řád je celkově plochý, nevýrazný, prostě za málo peněz…, je zajímavé to, že peníze na zhotovení řádu byly a bylo jich dostatek. Ale pravděpodobně největší překážkou byl samotný generál Štefanik člověk čestný a přímý, ale značně neoblíbený jak u Masaryka tak hlavně u Beneše. Nelze se tedy divit, že vlastní výroba vyšších stupňů se oddalovala či dokonce sabotovala a po smrti generála Štefanika je myšlenka tohoto řádu rychle zapomenuta a vlastní řád se stává torzem platným jen v rámci Čs. vojska na Rusi.(zákon č. 243 ze dne 10. dubna 1920).
Další specifikum tohoto řádu je stále hledání odchylek, vydání, ražeb, pozdních ražeb či druhých kusů atd. Je to zajímavé a několik kolegů specialistů vlastní ve své sbírce dokonce více typů kříže než kolik jich uvádí pan Václav Měřička ve své práci:
„ Československá vyznamenání I.část 1918-1938“
I zde je situace lehce pochopitelné a vysvětlitelná.
I. Vydání hovoří o dekoraci ( řádu) vyrobeného v Tokiu. I zde existuje několik odchylek, které jsou dané více téměř rukodělnou práci japonských techniku než mimořádnou kvalitou či naopak tak zvaných druhých kusů.
II. Vydání jde o ražby po roce 1920, a to z několika důvodu. Někteří legionáři si nechtěli svůj původní řád udělený ve Vladivostoku poškodit a zakupují si tento tak zvaný pražský exemplář pro běžné nošení. Stačí se podívat do nabídkového katalogu výrobní firmy nabízející doplňky výstroje důstojníků a poddůstojníků čs. poválečné armády.Dalším důvodem je i to,že řád byl v několika případech udělen dodatečně v období let 1920-1938.
III. Vydání po roce 1945 je dosti diskutabilní,ale pokusíme se vysvětlit důvody pro tuto ražbu. Po roce 1945 se domů vracejí vojáci ze všech bojišť nejen Evropy a většina jich oprávněně na prsou nosí dekorace za zásluhy a statečnost získané v boji. Skupina bývalých legionářů by se také na vojenských slavnostech ráda prezentovala svými dekoracemi získanými v boji v letech 1914-1919. Problém však byl mimo jiné i v tom, že mnozí chrabří legionáři své dekorace po roce 1939 z obavy před okupanty raději zahodili a po roce 1945 si je zakoupili. Jak hodnotit takovou dekoraci morálně nevím.Mnozí je prostě jen ztratili. Že nejde o malou skupinu lidí pochopili nejprve firmy zabývající se výrobou těchto řádů a medailí. Není to sice to nejlepší hodnocení, ale nikdo z nás neví jak by se v podobné situaci zachoval.
Uvedl jsem celkem 3. podstatné ražby tohoto řádu, ale každá skupina nabízí několik možností a rozdílu v samotné ražbě. Pro porovnání bude dobré sledovat Internetové stránky pana Primaka.
http://www.olds.ic.cz/?militaria,100Závěr:
Pokusil jsem se pouze o laický pohled na problematiku řádu Sokola a věřím,že některé myšlenky prokážeme, jiné možná někdo z kolegu zatratí.