Československá revoluční medaile
Napísal: Str Apr 11, 2012 2:19 amČeskoslovenská revoluční medaile
Roman Jedlička - Ladislav F. Sedlák
Tato nádherná medaile je mnohými hodnocena jako pouhá pamětní dekorace, ale lze nabídnout i další možnosti. I když byla medaile udělována celkem plošně, byla určena pouze (existují výjimky) pro bojovníky zahraniční armády (ruské, italské, francouzské legionáře). Zde je nutno upozornit i na menší skupinu bývalých RU zajatců, kteří bojovali v Srbsku v tzv. Srbské divizi, ale medaile se neudělovala za boje v letech 1918/19 na Těšínsku či v bojích proti bolševikům na Slovensku. Je možné, že ani náš názor, že jde o záslužnou medaili, neobstojí. Vycházíme z toho, že legionáři, byť se nemuseli zapojit do bojů na frontách Světové války, se dobrovolně angažovali a statečně bojovali, i když mnohdy proti svým krajanům. Snad zásadní problém v hodnocení významu této dekorace bude u legionářů mobilizovaných do armády po roce 1918, kdy již do armády nového státu jsou povoláni rozkazem. Tento názor, tato problematika není moderním názorem, neboť když se nám se starými pány podařilo na tuto problematiku pohovořit, všichni jako jeden muž považovali legionáře povolané po roce 1918 za pouhé prospěcháře, ale naopak tito „mladolegináři“ se považovali za poškozené ve svých právech, finančních nárocích a požitcích. Byla to vlastně i tato problematika, která roztříštila po roce 1920 příslušníky čs. legie na několik skupin, které měly i své vlastní stavovské organizace a které se ani v roce 1938 nesjednotily k obraně ohrožené vlasti. Zcela specifická je skupina tak zvaných „Rudoarmějců“, i když mnozí v roce 1915-17 bojovali statečně v rámci svých jednotek v čs. legii, ale později přecházejí na stranu bolševiků. Tato skupina nebyla vyznamenána žádným československým vyznamenáním.
Revoluční medaile byla založena z rozhodnutí prezidenta republiky, jeho dekretem dne 1. prosince 1918. Legalizována byla později zákonem č. 243 ze dne 10. dubna 1920. Byla koncipována jako odměna za zásluhy na památku revolučního boje za samostatnost Československa všem, kteří svým bojovým nasazením přispěli k vítěznému ukončení bojů. Uděluje se občanům, kteří za zapojili do odboje na frontách světové války, a dále angažovaným členům tak zvané “České Mafie“, tedy lidem, kteří se mimořádně doma zasloužili o osvobození vlasti (z poroby?).
Popis dekorace:
Avers:
Vlastní medaile je vyrobena z bronzu o velikosti 41/43 x 47 mm (včetně ouška). Výška dekorace i s oválným závěsem je 62,5 mm. Oválný,zdobný závěs má rozměr 20 x 24 mm. Váha medaile se uvádí mezi 43-45 g, ale existují i tak zvané lehké duté typy. První ražba medailí, která je zhotovena ještě ve Franci má průměr 39 x 44 mm, přičemž závěsné ouško je téměř kruhové a poněkud menší o rozměru 20 x 20 mm, také celková váha se uvádí pouze 36 g.
Dekorace má podobu a tvar řeckého rovnoramenného kříže, který má ramena mírně se do středu rozšiřující. V ploše kříže je plastická nahá postava jezdce sedícího na bojovně vzepjatém koni. Kůň i jezdec jsou obráceni k pravému okraji medaile. Jezdec hledí do strany, levicí přidržuje hřívu koně, v pravici třímá žerď praporu, který vlaje nad jeho hlavou. Okřídlený kůň a jeho křídla zaplňují plochy vodorovných ramen kříže. Nad kopyty koně je viditelná, vzájemně propletená iniciála medailéra „AB“. Mezi rameny kříže je rozložen nápis „VZHŮRU NA STRÁŽ SVOBODNÝ NÁRODE“.
Revers:
Zadní strana této dekorace je zajímavá okřídlenou postavou ženy, která zde představuje symbol svobody. Žena s obnaženými prsy a průsvitnou suknicí ve vzpažených pažích drží nad hlavou prapor s nápisem či heslem „ZA SVOBODU“. Symbolická postava ženy s trojitými perutěmi zašlapuje bosýma nohama zvedající se klubko hadů jako symbol tyranství a poroby. Na bronzovém mezikruží nebo snad věnci je v horní části rozložen letopočet „1914-1918“. Dolní část tohoto mezikruží (věnce) je zdobená jemnými vavřínovými lístky.
K hornímu okraji medaile je napojeno pevné, ploché ouško, kterým prochází oválný a zdobený prstenec k upevnění na stuhu.
STUHA:
Předepsaná stuha je známá v šířce 38-41 mm, jasně červené barvy. Středem stuhy prochází 3-6 mm široký pruh bílý, který je oboustranně lemován modrým proužkem. Problematika stuh není složitá, ale je nutno si uvědomit, že tyto stuhy se běžně vyráběly v průběhu let různými výrobci v různé kvalitě od hedvábných stuh až k hrubším látkovým (trvanlivým) stuhám.
Autorem či navrhovatelem medaile byl francouzský umělec Antoine Bourdelle.
Varianty medaile:
Uvedeme si základní varianty, jak je rozdělil Václav Měřička, neboť nikdo zatím neprokázal, že by se mýlil.
- Typ A: Pařížské vydání z let 1918/19 s podpisem medailéra.
- Typ B: Ražba z období roku 1920-1938 ve světlém odstínu bronzu s podpisem medailéra.
- Typ C: Ražba z období let 1920-1938 v tmavém odstínu bronzu s podpisem medailéra.
- Typ D: Ražba v tmavém odstínu bronzu, ale bez podpisu medailéra, Měřička ji řadí do období let 1920-1938, ale je možné, že tato ražba pokračovala i po roce 1945.
- Známe i medaile tak zvané odlehčené vyrobené z leštěného kovu, které se privátně vyráběly na přání legionářů po roce 1920.
Medaile k radosti sběratelů je doplněna dalšími atributy, které nacházíme upevněné na stuze:
- Lipová ratolest
- Lipový list
- Štítky s vyznačením jednotky (pluku)
- Štítek „ČD“ – Česká družina
- Štítek „LE“ – Légion Étrangére (Cizinecká legie)
- Štítky (Rusko) se jménem význačné bitvy či akce
- ZBOROV, BACHMAČ, SIBIŘ
- Štítky (Francie) ALSACE, ARGONNE (známe i ve tvaru ARGONNY), PERONNE
- Štítky (Italie) DOSS ALTO, PIAVE
- Štítek (Srbsko) „S“ Serbie
- Štítky mají předepsaný rozměr:
- 15x5,5 mm
- 31x6 mm
- 10x6 mm
Štítky jsou vyrobeny z pevného patinovaného plechu s jemně zrnitým povrchem a leštěnými písmeny. Známe však i štítky (originální) v černém lakovaném provedení s leštěnými okraji a písmeny.
Čísla historických jednotek:
- ruské pluky mají štítky 1-12
- francouzské pluky štítky 21-24
- italské pluky 31-35 a pluk č. 39
Originální medaile s originálními původními štítky považujeme dnes za již ne zcela běžné, v případě, že jsou doplněny udělovacím dekretem, je můžeme považovat za vzácné.
V současné době se právě Revoluční medaile nejvíce objevuje v nabídkách Aukra, ale téměř vždy s falešnými doplňky (štítky). Legionáři medaili nosili dle své libosti, mnozí i zadní stranu využívali jako stranu přední (viz ukázka ze sbírky „faleristika“).
Roman Jedlička - Ladislav F. Sedlák
Tato nádherná medaile je mnohými hodnocena jako pouhá pamětní dekorace, ale lze nabídnout i další možnosti. I když byla medaile udělována celkem plošně, byla určena pouze (existují výjimky) pro bojovníky zahraniční armády (ruské, italské, francouzské legionáře). Zde je nutno upozornit i na menší skupinu bývalých RU zajatců, kteří bojovali v Srbsku v tzv. Srbské divizi, ale medaile se neudělovala za boje v letech 1918/19 na Těšínsku či v bojích proti bolševikům na Slovensku. Je možné, že ani náš názor, že jde o záslužnou medaili, neobstojí. Vycházíme z toho, že legionáři, byť se nemuseli zapojit do bojů na frontách Světové války, se dobrovolně angažovali a statečně bojovali, i když mnohdy proti svým krajanům. Snad zásadní problém v hodnocení významu této dekorace bude u legionářů mobilizovaných do armády po roce 1918, kdy již do armády nového státu jsou povoláni rozkazem. Tento názor, tato problematika není moderním názorem, neboť když se nám se starými pány podařilo na tuto problematiku pohovořit, všichni jako jeden muž považovali legionáře povolané po roce 1918 za pouhé prospěcháře, ale naopak tito „mladolegináři“ se považovali za poškozené ve svých právech, finančních nárocích a požitcích. Byla to vlastně i tato problematika, která roztříštila po roce 1920 příslušníky čs. legie na několik skupin, které měly i své vlastní stavovské organizace a které se ani v roce 1938 nesjednotily k obraně ohrožené vlasti. Zcela specifická je skupina tak zvaných „Rudoarmějců“, i když mnozí v roce 1915-17 bojovali statečně v rámci svých jednotek v čs. legii, ale později přecházejí na stranu bolševiků. Tato skupina nebyla vyznamenána žádným československým vyznamenáním.
Revoluční medaile byla založena z rozhodnutí prezidenta republiky, jeho dekretem dne 1. prosince 1918. Legalizována byla později zákonem č. 243 ze dne 10. dubna 1920. Byla koncipována jako odměna za zásluhy na památku revolučního boje za samostatnost Československa všem, kteří svým bojovým nasazením přispěli k vítěznému ukončení bojů. Uděluje se občanům, kteří za zapojili do odboje na frontách světové války, a dále angažovaným členům tak zvané “České Mafie“, tedy lidem, kteří se mimořádně doma zasloužili o osvobození vlasti (z poroby?).
Popis dekorace:
Avers:
Vlastní medaile je vyrobena z bronzu o velikosti 41/43 x 47 mm (včetně ouška). Výška dekorace i s oválným závěsem je 62,5 mm. Oválný,zdobný závěs má rozměr 20 x 24 mm. Váha medaile se uvádí mezi 43-45 g, ale existují i tak zvané lehké duté typy. První ražba medailí, která je zhotovena ještě ve Franci má průměr 39 x 44 mm, přičemž závěsné ouško je téměř kruhové a poněkud menší o rozměru 20 x 20 mm, také celková váha se uvádí pouze 36 g.
Dekorace má podobu a tvar řeckého rovnoramenného kříže, který má ramena mírně se do středu rozšiřující. V ploše kříže je plastická nahá postava jezdce sedícího na bojovně vzepjatém koni. Kůň i jezdec jsou obráceni k pravému okraji medaile. Jezdec hledí do strany, levicí přidržuje hřívu koně, v pravici třímá žerď praporu, který vlaje nad jeho hlavou. Okřídlený kůň a jeho křídla zaplňují plochy vodorovných ramen kříže. Nad kopyty koně je viditelná, vzájemně propletená iniciála medailéra „AB“. Mezi rameny kříže je rozložen nápis „VZHŮRU NA STRÁŽ SVOBODNÝ NÁRODE“.
Revers:
Zadní strana této dekorace je zajímavá okřídlenou postavou ženy, která zde představuje symbol svobody. Žena s obnaženými prsy a průsvitnou suknicí ve vzpažených pažích drží nad hlavou prapor s nápisem či heslem „ZA SVOBODU“. Symbolická postava ženy s trojitými perutěmi zašlapuje bosýma nohama zvedající se klubko hadů jako symbol tyranství a poroby. Na bronzovém mezikruží nebo snad věnci je v horní části rozložen letopočet „1914-1918“. Dolní část tohoto mezikruží (věnce) je zdobená jemnými vavřínovými lístky.
K hornímu okraji medaile je napojeno pevné, ploché ouško, kterým prochází oválný a zdobený prstenec k upevnění na stuhu.
STUHA:
Předepsaná stuha je známá v šířce 38-41 mm, jasně červené barvy. Středem stuhy prochází 3-6 mm široký pruh bílý, který je oboustranně lemován modrým proužkem. Problematika stuh není složitá, ale je nutno si uvědomit, že tyto stuhy se běžně vyráběly v průběhu let různými výrobci v různé kvalitě od hedvábných stuh až k hrubším látkovým (trvanlivým) stuhám.
Autorem či navrhovatelem medaile byl francouzský umělec Antoine Bourdelle.
Varianty medaile:
Uvedeme si základní varianty, jak je rozdělil Václav Měřička, neboť nikdo zatím neprokázal, že by se mýlil.
- Typ A: Pařížské vydání z let 1918/19 s podpisem medailéra.
- Typ B: Ražba z období roku 1920-1938 ve světlém odstínu bronzu s podpisem medailéra.
- Typ C: Ražba z období let 1920-1938 v tmavém odstínu bronzu s podpisem medailéra.
- Typ D: Ražba v tmavém odstínu bronzu, ale bez podpisu medailéra, Měřička ji řadí do období let 1920-1938, ale je možné, že tato ražba pokračovala i po roce 1945.
- Známe i medaile tak zvané odlehčené vyrobené z leštěného kovu, které se privátně vyráběly na přání legionářů po roce 1920.
Medaile k radosti sběratelů je doplněna dalšími atributy, které nacházíme upevněné na stuze:
- Lipová ratolest
- Lipový list
- Štítky s vyznačením jednotky (pluku)
- Štítek „ČD“ – Česká družina
- Štítek „LE“ – Légion Étrangére (Cizinecká legie)
- Štítky (Rusko) se jménem význačné bitvy či akce
- ZBOROV, BACHMAČ, SIBIŘ
- Štítky (Francie) ALSACE, ARGONNE (známe i ve tvaru ARGONNY), PERONNE
- Štítky (Italie) DOSS ALTO, PIAVE
- Štítek (Srbsko) „S“ Serbie
- Štítky mají předepsaný rozměr:
- 15x5,5 mm
- 31x6 mm
- 10x6 mm
Štítky jsou vyrobeny z pevného patinovaného plechu s jemně zrnitým povrchem a leštěnými písmeny. Známe však i štítky (originální) v černém lakovaném provedení s leštěnými okraji a písmeny.
Čísla historických jednotek:
- ruské pluky mají štítky 1-12
- francouzské pluky štítky 21-24
- italské pluky 31-35 a pluk č. 39
Originální medaile s originálními původními štítky považujeme dnes za již ne zcela běžné, v případě, že jsou doplněny udělovacím dekretem, je můžeme považovat za vzácné.
V současné době se právě Revoluční medaile nejvíce objevuje v nabídkách Aukra, ale téměř vždy s falešnými doplňky (štítky). Legionáři medaili nosili dle své libosti, mnozí i zadní stranu využívali jako stranu přední (viz ukázka ze sbírky „faleristika“).