Na aukro v nabídce se objevil na první pohled zajímavý kříž. Kříž bez popisu byl opravdu prodán za "dosti penz" Vzhledem k tomu, že snad starší (věkově) faleristé se ještě pamatují či doma mají staré původní separáty, slíbil jsem kolegovi Strenkovi, že na toto téma něco napíši. Není třeba si nic vymýšlet. V roce 1967 napsal pan V. Měřička a plk. Plášil doklady, týkající se vyznamenání Ruských legii a tento separát mám naštěstí doma. Rozhodl jsem se toto dílko opsat, ponechat v takové češtině jaké je a bude jen na Vás, zda si z toho vezmete poučení. Obrázky návrhu Husitského kříže jsou také z tohoto tisku. Kříž zde prezentovaný tvarem nejvíce připomíná Železný kříž!

http://aukro.cz/kriz-1917-i6724713257.html
Keby to bola nejaká súčasná fantázia,nepredalo by sa to za 160euro.8 ľudí to dražilo.Pamätný kríž niektorého z plukov ruských légií?Zase,keby to bolo pôvodné,nepredalo by sa to 160euro,ale za podstatne viac.Ďakujem za každú odpoveď.

Předsedou československé národní rady prof. Masarykem byl schválen statut řádu za chrabrost a bojové činy. Nazývá se "Husitský kříž". Uveřejňuje v příloze statut "Husitského" kříže, přikazují v plucích, které se zúčastnili bojů před Zborovem, okamžitě určit po 1 představiteli od roty a komand do plukovní rady "Husitského kříže". Sestavené této rady uveřejnit v příkaze pluku. Navrženi k vyznamenání "Husitským křížem" musí být podle přesné osnovy Statutu prověření plukovní radou.

plk. Mamontov




Statut "Husitského kříže".

1. Husitský kříž ustanoven na paměť prvého boje vedené statečně pluky československé střelecké brigády a velikého vítězství pod Zborovem 18. června ( 2. července 1917).

2. Popis kříže: Kříž ruského řádu sv. Jiří vzor pro vojáky, ale tmavě ocelového zabarvení. Ve středu připevněn černý štít s červeným kalichem. Stužka řádu červeno-černé barvy

3. Kříž má tři stupně, lišící se mezi sebou jen stuhou a způsobem nošení. Třetí stupeň kříže se nosí na hrudi bez mašle, druhý stupeň na hrudi s mašlí, a prvý stupeň na krku.

4. Husitským křížem může být vyznamenán každý v boji vyznamenavší vojín nebo důstojník československého vojska. Křížem 3. a 2. se vyznamenávají ti, kdo v boji projevili výjimečnou chrabrost, 1. stupeň se přisuzuje tomu, kdo se v boji proslavil a projevil obzvláštní energii a mimořádnou zdatnost ve vedení samostatné jednotky ne menší než rota anebo neveleli takové části, ale svým jednáním rozhodně ovlivnili úspěch boje střelecké jednotky.

5. Nikdo nemá právo žádat o své vyznamenání "Husitským křížem".

6. Návrhy o vyznamenání "Husitským křížem" vojínů a mladších důstojníků roty musí vyjít ze samotné roty, která přednese návrh v rotním výboru, opatřený podpisy účastníků boje. Návrh, pod kterým není 75% podpisů celkového počtu účastníků boje, nebere se se v úvahu. Návrh s podpisy účastníků boje roty uzavřený podpisem předsedy a tajemníka rotního výboru předkládá se na plukovní radě "Husitského kříže"

Návrh na vyznamenání velitele pluku musí vycházet od všech důstojníků a rotních výborů a plukovních výborů. Předkládá plukovní radě Husitského kříže, ale nepodléhá ale nepodléhá jejímu rozhodování., po prověření pravosti podpisu důstojníků a výborů předkládá se oddělení vyznamenávání štábu divize.

Velitelé, vyšší než velitelé pluku mohou být vyznamenání po dobrozdání divizního výboru, Národní radou.

7. Plukovní rada Husitského kříže pečlivě prověří došlá podání, přičemž obrací pozornost nejen na popis činu, ale i na počet podpisů toto podání doporučujících, které neodpovídají odst. . 6, podpisují se všemi členy rady a předkládá se k potvrzení náčelníku divize prostřednictvím odděl. pro vyznamenání štábu divize, načež se postoupí k uveřejnění v příloze divize s popisem činu.

8. Husitský kříž materiálních a služebních požitků nedává.

9. Husitský kříž zůstává jediným bojovým řádem svobodného Československa v upomínku na poprvé prolitou krev za jeho svobodu.

10. Ustanovení statutu rozšiřuje se na všechny československé voj. útvary v Rusku, Francii, Anglii, Americe i Itálii.

11. Všechna korespondence o vyznamenáních není tajná, ale, ale učiněná usnesení v plukovní radě Husitského kříže musí zůstat pod uzávěrem.

12. Samovolné nošení kříže, nebo samovolné navržení k plukovní radě na základě neodpovídajícího svědectví, má za následek odevzdání soudu, zbavení všech vyznamenání a vyloučení z čs. vojska.

Doklad: Telegram prof. Masaryka č. 6728 i ustanovení o Husitském kříži v českém jazyce, 6728.

Vzhledem k chaotickým poměrům, vzniklým rozkladem ruské fronty po únoru 1917 a ústupu československého vojska z Ukrajiny dále na východ pod tlakem německé armády, nedošlo k vydání Husitského kříže. Výkonný výbor čsl.. vojska, jakožto nejvyšší orgán však stále uvažuje o zřízení československého řádu a na své schůzi 17. července 1918 se usnáší zřídit řád "Za svobodu", jenž bude dodatečně předložen k schválení ČSNR (Česká národní rada). Sochař Josef Šebor byl pověřen, aby po úradě s jinými, jemu známými umělci, obstaral vzorky řádu "Za svobodu" a vyhledal závod, kterému by se mohlo svěřit provedení řádu.

V zápise o schůzi výkonného výboru dne 29. července 1918, jako první bod je usnesení tohoto znění: "Dnes, v den výročí smrti K.H. Borovského, utvrzuje výkonný výbor čs. vojska na Rusi řáde "Za svobodu" a schvaluje jeho status".A dne 31. července1918 v příloze armádního rozkazu č. 84, je otištěn status řádu.

Status řádu "Za svobodu"



1. Řád Za svobodu se zakládá na pomět bojů československého vojska za svobodu a rovnoprávnost národů.

2. Řádem "Za svobodu" může být vyznamenán každý- i padlý b boji - čs. dobrovolník, jenž se zvláště vyznamenal v bojích čs. vojska s nepřítelem od začátku světové vojny na všech spojeneckých frontách.

3. Popis řádu:¨Kombinace pěticípé hvězdy s medailonem, rozměr 42 x 42 , barva temně ocelová. Na přední straně medailonu portrét Jana Žižky, na zadní straně nadpis dokola: svrchu "Československé vojsko" a zespodu "Za svobodu" s běžným číslem uprostřed ovinutým lipovou větví. Stuha řádu je červeno.černo-červená. Řád se nosí na hrudi před všemi ostatními domácími i cizími vyznamenáními.

4. Řád může být udělen i za zvláště vynikající činy v oboru politiky, diplomacie i organizace, vyznamenání nosí jej však na bíločervené stuze.

5. Udílení řádu navrhuje sbor přímých účastníků boje v rotách, bateriích, komandách atd. který svoje návrhy předkládá úřední cestou štábu arm.sboru. Štáb arm. sboru (armády, frontu) svolá pětičlenný výbor soudců, sestávající z nejvíce zasloužilých čs. důstojníků a vojáků, jenž posoudiv materiál, dává výsledek soudu k potvrzení ČSNR nebo OČSNR, jež udílí jménem ČSNR.

6. Udílet řád za zásluhy politicko - organizační má právo ČSNR, resp. vláda Československého státu.

7. Řád může být po rozhodnutí ČSNR nebo OČSNR udělen i vynikajícím vojínům i politikům spojeneckých armád.

8. Řád "Za svobodu" je nejvyšší čestné vyznamenání válečné, proto má pouze 1.stupeň i nenese žádných peněžních požitků

9. Neoprávněné nošení řádu se přísně trestá.

10. Řád se odnímá tomu, kdo se proviní činem nedůstojným čs. bojovníka.

11. Při navrhování řádu, řídí se navrhovatelé i sbor soudců zvláštním statutem

12. Řád utvrzen 29. července 1918, v den výročí smrti Karla Havlíčka, kterýžto den se oslavuje ve všech částech československého vojska.

Podepsáni:

Fr. Richter
Rudolf Medek
Bohdan Pavlů.

Poznámka:
Lepší obrázky se mi nepodařilo získat, ale i tak, pro představu vidíme, že tyto návrhy nebyly vhodné.

Pokračování:

Na dotaz vyšších velitelů, jakým statutem nutno se říditi při navrhování řádu, bylo rozhodnuto, že prozatím platí pravidla ruského řádu sv. Jiří.

Ve schůzi OČSNR v Čeljabinsku, dne 20. srpna 1918 bylo rozhodnuto udělit řád "Za svobodu" in memoriam poručíku Janu Gajerovi (1), velitele 4.. střeleckého pluku Prokopa Holého a podplukovníku Borisi Ušákovi (2) náčelníku štábu II. divize padlých v bojích se Sověty.

Návrh na řád Za svobodu podaný sochařem Šeborem nebyl OČSNR na schůzi dne 4. října definitivně schválen a jsou vyzváni všichni sochaři , kteří jsou k dispozici, k podání návrhu.

Usnesením schůze OČSNR z 16. října 1918 bylo uloženo vojenskému odboru:
1. Učiniti příslušný návrh na zřízení třístupňové medaile k řádu "Za svobodu".
2. dát zhotovit nejprve stuhu k řádu "Za svobodu", kterou by ti kdož budou tímto řádem vyznamenání, mohli prozatím nosit místo řádu.

Dne 21. října 1918 byl na schůzi OČSNR v Jekatěrinburku schválen status medaile k řádu "Za svobodu" a 22. října vydává správce voj. odboru OČSNR nařízení č.21, kterým se štábu čs. armádního sboru nařizuje provésti status medaile Jana Žižky z Trocnova, schválený OČSNR.

Na to dne 29. října 1918 je v rozkaze armádního sboru č. 118, vydaném v Čeljabinsku, uveřejněn status medaile

Poznámka:
Při opisu je opět použit původní text bez úpravy.

Status medaile Jana Žižky z Trocnova

1. K řádu "Za svobodu" na paměť bojů československého vojska za svobodu i rovnoprávnost všech národů zakládá se medaile Jana Žižky z Trocnova.

2. Medaile má tři stupně, stupeň první je nejvyšší.

3. Medaili může být vyznamenán každý- i padlý v boji- československý bojovník za vynikající válečné činy od začátku světové vojny na všech spojeneckých bojištích.

Medaile III. stupně může se udělovat též za vynikající služby nebojové.

4. Popis: Medaile je barvy temně ocelové, průměru 36 mm s portrétem Jana Žižky z Trocnova na lícní straně, s nápisy na rubu: dokola shora "Československé vojsko" zdola běžné číslo medaile, uprostřed ovinuté lipovou větví - "Za svobodu".

Stuha medaile je červeno-černo-červená ( jako u řádu "za svobodu")

Stupně se odlišuji hvězdami na stuze( z téhož kovu jako medaile)

I.stupeň ma dvě, II.stupeň jednu hvězdu a III. stupeň prostou stuhu.

Medaile udělená za nebojové zásluhy se nosí na stuze červeno-bílo-červené.

5. Medaile se uděluje na návrh přímých spoluúčastníků boje z roty, baterie, oddílu apod. schválený velitelem a předložený úřední cestou s dokladem o činech vynikající statečnosti navržených.

6. Právo udílet medaili III. a II. stupně za statečnost v boji náleží velitelům divizí, právo udílet I. stupeň za statečnost a III. stupeň za vynikající služby nebojové náleží veliteli armádního sboru (armády).

7. Medaile může být udělena za stejných podmínek jak československým tak i vojínům části spojeneckých vojsk.

8. Medaile III. stupně udílejí se za činy statečnosti označené v článcích statutu ruského řádu sv. Jiří vztahujících se se na Kříž sv. Jiří III. a IV. stupně, I. stupeň za činy označené v článcích téhož statutu vztahující se na Kříž sv. Jiří II. st. I. stupeň za činy označené v článcích vztahující se na Kříž sv. Jiří I. stupně.

9.Medaile Jana Žižky z Trocnova je čestné vyznamenání a nenese žádných peněžních požitků.

10. Medaile nosí se na prsou za všemi řády československými, spojeneckými a před všemi kříži a medailemi. Může být nahrazena stužkou.

11. Neoprávněné nošení medaile se trestá.

12. Medaile se odnímá výrokem soudu československého vojska, tomu, kdo se provinil činem nedůstojným československého bojovníka.

Skláňám sa a ďakujem za tému,akú vytvoril kolega Altmann.Tie návrhy nerealizovaného Husitského kríža a neskôr tiež neuskutočného Rádu Za svobodu som uvidel až teraz.Veľmi ma to obohatilo.

Není třeba se sklánět. Je to tak staré téma (z roku 1967) a tehdy, vlastně i dnes to zajímá pár faleristů. Já to rád dopíši celé. Jsem rád, že alespoň jeden z Vás má radost.

Přestože řád "Za svobodu" byl publikován již 31. července 1918, byl sádrový odlitek řádu zaslán sochařem Šeborem z uměleckých dílen teprve 30. září. (Originál ani sádrový odlitek se nezachoval) Nepřijaté návrhy jsem zde přiložil.

Na medaili Jana Žižky z Trocnova bylo podáno několik návrhů, ale definitivní návrh vypracoval podle Žižkovy fotografie sochař Karel Babka, náčelník východní části sochařských dílen. Informačně osvětový odbor OČSNR, jemuž umělecké dílny podléhaly, nařizuje přípisem ze dne 23. listopadu 1918 technickému oddělení OČSNR zhotovení ocelových vložek do lisu na matice řádu "Za svobodu" a medaile Jana Žižky z Trocnova. Současně s tímto přípisem objednává 4000 kusů řádu "Za svobodu" a 10 000 kusů medaile Jana Žižky z Trocnova z kalené oceli.

Dne 25. listopadu potvrzuje náčelník technického oddělení příjem objednávky a upozorňuje, že z technických důvodů je nemohou zhotovit z oceli (špatná jakost), nýbrž je budou razit z bronzu.

Řád "Za svobodu" i medaili Jana Žižky z Trocnova měla zhotovit medailérská dílna při sochařských dílnách v Ufaleji na Urale.

Koncem října 1918 byla II. československá divize po delších bojích stažena z fronty na odpočinek a k reorganizací. Velitel divize chtěl využít doby, kdy divize byla mimo boj a vyznamenat zasloužilé bojovníky již nově založenými vyznamenáními.Velitel divize ( gen. Gajda) chtěl využít doby, kdy divize byla mimo boj a vyznamenat zasloužilé bojovníky již nově založenými vyznamenáními. Jelikož tyto nebyly dosud zadány k výrobě, nařídil velitel divize 2. technické rotě své divize zhotovit medaile Jana Žižky z Trocnova podle schváleného návrhu. Aby se 2. stupeň medaile lišil od 3. stupně, nařídil medaile 2, stupně zhotovit se širokým závěsem a stuhou 4,6 cm širokou a medaili 3. stupně s úzkým závěsem a stuhou 3 cm širokou. Stuha již neodpovídala stuze podle statutu medaile, ale je to stuha červená s 2,5 cm černými sametovými proužky našitými půl cm od kraje stuhy.

Jelikož pro medaile 1. stupně byla rezervovaná čísla 1 - 100, byly medaile 2. a 3. stupně od čísla 101. Rozlišení stupně bylo tedy jednak hvězdičkou a jednal šíři stuhy. Technická rota II. divize přes potíže, které měla s obstaráním materiálu a zařízení pro výrobu medailí, zhotovila v krátké době nejnutnější počet medailí. Medaile 2. stupně byly raženy z mědi, medaile 3. stupně ze stříbrného a měděného plechu sválcovaného za tepla do sebe( tzv. plátování),takže líc a rub medaile je ze stříbrného a mezi nimi je měděná vrstva.

První příležitosti k udílení medaile Jana Žižky z Trocnova byla přehlídka 6. Hanáckého pluku v Jekatěrinburku dne 3. prosince 1918, na které velitel II. střelecké divize vyznamenal 22. příslušníků pluku medailemi Jana Žižky z Trocnova a to 12.příslušníků medailí 2. stupně a 10.příslušníků medailí 3. stupně ( opis rozkazu II. střelecké divize, příloha 6- bude zde výpis).

Ale již 18.prosince 1918 dostal velitel II. divize telegram velitele armádního sboru následujícího znění:

"Velitel 2. čechodivize genmjr. Gajda. Čeljabinsk 18.prosince 1918

Podle mezinárodního zvyku řády jednoho státu nemají se nosit na stuze, která již existuje při řádu jiného státu. Jelikož stužka řádu "Za svobodu", Tebou v druhé divizi uděleném, vyskytuje se při řádu cizího státu, přikazuji odebrat vyznamenaným řád "Za svobodu". Všem Tebou vyznamenaným bude udělen řád "Sokola", zřízený československou vládou. Č.03664. Velitel československých vojsk na Rusi generál Syrový".

Jelikož telegram se týkal řádu "Za svobodu" a nikoliv medaile Jana Žižky z Trocnova, velitel II. divize medaile vyznamenaným neodebral. A 20.prosince 1918 byl v arm. rozkaze č. 133 paragraf 3 uveřejněno nařízení OČSNR následujícího znění : " Jelikož bylo zjištěno, že stužka řádu Za svobodu" se vyskytuje již při určitém řádu cizího státu, což podle mezinárodního zvyku je nepřípustné, nebude řád "Za svobodu" udělován a bude zaměněn řádem, zřízeným již vládou Československé republiky.

Zdůvodnění, že stuha řádu je shodná se stuhou jiného cizího řádu bylo zřejmě záminkou, pravým důvodem k zrušení řádu bylo pravděpodobně to, že řád byl ve tvaru pěticípé hvězdy, která byla tehdy znakem sovětů a s těmi byly legie v tu dobu v ozbrojeném konfliktu. Kdyby byla důvodem k zrušení jen stuha, stačilo by ji změnit, jak se stalo u medaile Jana Žižky z Trocnova již v polovici listopadu, tj. skoro měsíc před vydáním nařízení o zrušení řádu.

Po zákazu udělovat řád "Za svobodu" nebyla více udělována i medaile Jana Žižky z Trocnova , takže bylo uděleno celkem 22 medailí Jana Žižky z Trocnova a to 12 medaili 2. stupně a 10. medailí 3. stupně číslovaných 101 - 123. Medaile, které vyrobila medailérská dílna v Ufaleji již nebyly udělovány a byly příslušníky dílny rozebrány a rozdány známým na památku. Tuto medaile z Ufaleje jsou všechny na úzké, 3 cm široké stuze, čísla byla vyryta dodatečně. Rovněž tak, pokud se mimo tyto ještě vyskytují mezi sběrateli medailí Jana Žižky z Trocnova na široké stuze 4,6 cm, jsou to medaile zhotovené technickou rotou II. divize po 3. prosinci pro druhé pluky II. divize a po zákazu udělování jich byly rovněž rozebrány a dány jednotlivcům na památku. Rovněž i čísla jsou vyrytá dodatečně. Důkazem je to, že medaile ve sbírkách Vojenského mu" a je známá i medaile bez vyrytého čísla.na na široké stuze má číslo "8" a rovněž medaile v majetku býv. člena OČSRN na úzké stuze má číslo ".

Byla škoda, že tato medaile nebyla po zrušení řádu "Za svobodu" dále udělována, ačkoliv ve výnosu o zrušení řádu "Za svobodu" není o medailí Jana Žižky z Trocnova žádná zmínka. Byla to krásná myšlenka navázat v ní na tradicí husitskou a tu vyjádřit postavou Jana Žižky z Trocnova. Škoda, že nezůstalo vyznamenáním pro vojáky - bojovníky.

Na závěr pan plk. Plášil poděkoval Pracovníkům vojenského historického ústavu paní Salabovén a p. Starostovi za nevšední ochotu s kterou mě vycházeli vstříc při vyhledávání v archivech materiály div. gen, v.v. Miloši Žákovi a div. Generálovi v.v. Josefu Váňovi za veškeré informace, které mě poskytli o medaili

Statut medaile Jana Žižky z Trocnova byl schválen dne 21.října 1918 v Jekatěrinburku a uveřejněn dne 29.října 1918 v rozkazu armádního sboru č.118. Medaile byla udělena jednorázově, nebyla ale také nikdy zrušena, jen nebyla dále udělována. K legalizace medaile došlo v roce 1920 zákonem č. 243, 10.dubna 1920, kterým byla potvrzena československá vojenská vyznamenání.
Medaile je kruhová v průměru 36mm, při síle okraje 2,5mm. Plk.v.v. Václav Plášil vysvětluje jak byla medaile zhotovena a z jakého kovu je. Vychází z podrobného prověření udělených exemplářů, které měl k dispozici a konstatuje, že medaile 2. stupně byly raženy z mědi, medaile 3.stupně ze stříbrného a měděného plechu sválcováním za tepla do sebe, tak zvaným plátováním, tedy rub i líc medaile je ze stříbra a střed medaile z mědi. Jiné poznatky naopak říkájí, že jde o galvanoplastické zhotovení. V současné době můžeme směle tvrdit, že všechny medaile zhotoveny galvanoplasticky jsou kopie a novoděly, které se objevují i v našich sbírkách. Naopak medaile zhotové klasickou ražbou a plátované stříbrem považujeme za originální ražby. Pan Plášil získal i opis rozkazu II. čs. střelecké divize ze dne 4.prosince 1918 č. 42. Tento rozkaz je zde zveřejněn neb obsahuje přesné seznamy dekorovaných vojáků Čs. vojska na Rusi.


Jekatěrimburk I. Opis Příloha č.6
R o z k a z
II. čs. střelecké divize ze dne 4.prosince 1918 č.42
§1. Při včerejší přehlídce 6. střeleckého Hanáckého pluku vyznamenal jsem "Čs.medaili Jana Žižky z Trocnova 2.stupně":


Velitel 6. střel. Hanáckého pluku pplk. Krejčí Ludvík
Velitel 7. střel. pluku Tatranského major Váňa josef
mjr. Zícha Otakar
ppor. Navrátil Antonín
podprap. Vlach František
šikovatel Marek Vincenc
četař Lír Vladimír
des. Šulc František
des. Šácha jan
střelec Novák Josef
střelec Mikšík Josef


Medailí Jana Žižky z Trocnova 3.stupně


por. Tomášek Jan
por. Kravák František
prap. Schwarz Alex
četař Mazuch Antonín
desátník Farský Josef
svobodník Tmej Jan
střelec Uhlíř Václav
střelec Sobek Oldřich
střelec Dlouhý František
střelec Znojil František


Lituji, že nemohli být odměněni všichni bratři, kteří si toho zasloužili, jelikož technické důvody tomu nedovolovaly.
Vyznamenání toto zapsati jmenovaným bratřím v jejich služební výkazu.


Velitel II. čs. střelecké divize
gen. major G a j d a


POZNÁMKA: med. č. 101 pplk. Krejčí
č. 109 mjr. Váňa
č. 108 mjr. Zicha
č. 105 por. Kravák


Problematika stuhy je zajímavá, neb je značně primitivní, předepsaná stuha se nedala rychle získat, a tak se využívalo červené stuhy, ke které se příšívaly sametky černé barvy. Vytváří to originalitu a ve svém celku jako doplněk medaile jde o vhodnou kombinaci. Medaile byla pojmenována po nepřemožitelném husitském bojovníkovi a tak navázala na bojovou tradici lidu. Řetízky v závěsu symbolizuji roztržení okovu poroby národa, který tehdy stál na prahu své nové získané svobody. Malý počet udělených medailí vytvořili postupem doby z této dekorace jednu z nejvzácnějších a nejhledanějším medailí. V současné době můžete již narazit pouze na novoděl či kopii.


Literatura:
Václav Plášil : Čs. řády a vyznamenání, I. část,
Měřička Václav: Nejstarší československé vyznamenání, separát z roku 1959
Časopis Signum
Časopis Drobná plastika.