Odoslané: Ut Sep 20, 2011 8:38 pm
Pamětní odznak partyzánské brigády Mistra Jana Husi
Dne 26. října 1944 v prostoru Železných hor (severozápadní výběžek) byl vysazen štáb partyzánské jednotky, kterou známe pod názvem "Brigáda Mistra Jana Husa". Štáb jednotky měl být vysazen v prostoru Škrdlovice – Velké Dářko, rybník byl však v této době vypuštěn a ztížil orientaci leteckého desantu. Velitelem jednotky byl kapitán Fomin, politickým komisařem Miroslav Pich-Tůma, který měl i velký podíl na rozkolu jednotky v roce 1945.
Úkol jednotky byl jasný, rozšířit partyzánské hnutí a ozbrojený boj v prostoru Žďárských vrchů.
Krátce po seskoku založili příslušníci jednotky v obcích Lipovec, Licoměřice, Nouzov revoluční Národní výbor. Přesun jednotky přes Trhovou Kamenici, Krucemburk směrem na Vojnův Městec byl ukončen a jednotka zaujala určené místo na kotě 801. Tato kota se nacházela nad obcí Cikháj a činnost partyzánské skupiny je úzce svázaná i s obyvateli této obce.
V prostoru Cikháje jednotka vyvíjela nejprve jen politickou činnost, rozšiřovala ilegální Rudé právo, tiskla letáky a nechala se živit chudými rolníky z okolních obcí.
Na kotě 801 dochází k prvními "boji". V tomto prostoru byl na lovu – čekané komisař Pardubického gestapa Fritsche s lesmistrem Überlem a vrchním lesmistrem Wolitzerem. Partyzáni na tyto tři "lovce" narazili a byl zahájen boj. Skupina partyzánů vyzbrojená samopaly s třemi Němci, kteří měli lovecké pušky a pistole. Pamětníci dokládají, že minimálně jeden partyzán byl zraněn, Němci z boje odešli jako vítězové.
Velká protipartizánská ofenzíva začala v prosinci roku 1944 a trvala až do května roku 1945. Ofenzíva vrcholila 1. května roku 1945. Poněkud záhadná postava Němce Karla Jaitnera, vystupuje v odboji v prostoru Cikháje a byl to také Jaitner, který varoval místní obyvatelstvo před příjezdem německých jednotek do prostoru Žďárských hor.
Obyvatelé obcí, kde působil partyzánský oddíl Mistra Jana Husa a kde pracoval politický komisař Pich-Tůma byli přesvědčeni, že poválečné poměry Československa se již nevrátí k demokratickým tradicím předválečného masarykovského Československa.
Při hodnocení bojové činnosti jednotky historické prameny uvádějí zničení železničních mostků, zničení 6 nákladních vlaků, narušování výroby v textilkách, zničení 13 lokomotiv, zničení 153 litrů lihu, 3600 litrů benzinu, 600 litrů oleje, ukořistili 12 kulometů, 180 samopalů, 5000 pušek, pistolí a zásoby střeliva. Prameny jednotky uvádějí, že v bojích padlo více jak 350 fašistů, esesman a příslušníků gestapa. V bojích s německými jednotkami však padlo i 66 členů brigády z tohoto počtu v květu 56 partyzánů, bojovníků.
Revoluční jádro brigády v čele s Pich-Tůmou prosazovalo myšlenku diktatury proletariátů a myšlenku třídního boje i proto byla tato jednotka využívaná po roce 1948 pro potřebu komunistické propagandy.
8. května 1975 byl odhalen památník brigádě Mistra Jana Husa. Byli pozvaní všichni žijící partyzáni a to i ze Sovětského svazu. Právě tito partyzáni, opravdu čestní lidé, byli nespokojeni s vykreslením odbojové činnosti Tůmy, vyčítali mu zradu partyzánského hnutí. Komisař Pich-Tůma se oslav zúčastnil i s manželkou. Při příchodu do sálu jej obklopilo minimálně 8 českých partyzánu a padly první facky. Komisař Pich-Tůma zahanbeně oslavy opustil. Je celkem zajímavé, že i vedení tehdejšího KV KSČ pochopilo, že Pich-Tůma více partyzánskému hnutí škodí než prospívá.
Popis odznaku:
Odznak, přesněji pěticípá plastická hvězdice je ražena z obecného kovu. Hvězda je rýhovaná a má průměr 37 mm. Na středu hvězdice je položen červeně smaltovaný husitský kalich.
V dolní části této hvězdy vidíme zlacený, plastický vavřínový půlvěnec. Zde je rozložen zlatý plastický nápis:
I. Partyzánská brigáda Mistra Jana Husi
Na rudní straně hvězdy jsou přiletované dvě úchytky (packy), které slouží k uchycení odznaku na oděv.
V roce 1975, při velké slavnosti jednotky, za účastí partyzánů z SSSR byl vydán tento odznak pro potřebu hostů i partyzánu, neb originální packy se lámali a příslušníci jednotky potřebovali nový nositelný odznak.
Tento odznak je zcela identický s původní ražbou, jen je vyroben z lehkého kovu a zadní strana má klasické připínání na sponu - viz obrázek.
Poznámka:
V archivu pražského gestapa se zachovala zpráva o výsadku štábu brigády.
Citace: "Seskok v noci z 25. na 26. 10. 1944 – Místo seskoku: Bílé Podolí-Heřmanův Městec, početná síla skupiny neznámá. Až dosud zajištěno 9 osobních a 5 nákladních padáků s nákladem, zbraně, střelivo a výbušniny".
V obci Cikháj žil i další Němec, nadlesní Otto Pompe, který měl za manželku Češku. Je to i jeho zásluha, především jeho, že obec Cikháj nedopadla jako obec Ležáky. Byl to statečný chlap, dobrý člověk. Přesto a nebo právě proto, byl i se svou českou manželkou hned v květnu 1945 z domu vystěhován, jeho majetek si místní občané rozkradli. Otto Pompe však na obec Cikháj vzpomínal vždy jen v dobrém. V roce 1948 požádal dopisem z Německa o dobrozdání, kde píše: "K vybudování lepší existence jest mi třeba úředního dokladu o mém lidském a politickém chování vůči občanům za dob války. Doufám, že této prosbě laskavě vyhovíte … Vzpomínám ještě dnes společné a zdárné spolupráce se všemi občany obce Cikháje a užšího okolí a jsem v myšlenkách u Vás." Na tento dopis mu nikdo neodepsal.
Další výrazná postava, která se na odbojové činnosti v tomto prostoru podílela byl i český šlechtic Dr. Radoslav Kinský, který působil, jako spojka v odbojovém hnutí. Otec knížete Kinského byl členem Národního revolučního výboru v Chlumci nad Cidlinou.
Obrázek ze své sbírky poskytl Ing. Klabník
Literatura.
Václav Měřička: Československá vyznamenání VI. Část II. Národní odboj.
František Ťopek: Lidé stateční a ti druzí.
Rudolf Hegenbart: Cikháj ve 2, světové válce.