Odznak partyzánského pluku jména Ludvíka Svobody

[Altmann]

Partyzánská jednotka, která později nese název pluku Ludvíka Svobody začíná výsadkem statečných československých a ruských vojáků. Samotný název je jistě „rusismem“, ale v té době pochopitelným. Neměl by nikdo odsuzovat, neb v současné době co není v angličtině není „IN“.

V noci z 16. na 17. října 1944 seskočil na Lounsku partyzánský oddíl Jan Kozina v počtu 17 mužů. Jejich letadlo startovalo z letiště u polského města Rzsesova. Byl to první výsadek na Českomoravskou vysočinu, kde osmi našim a devíti sovětským parašutistům velel Vasil Kiš, náčelník štábu G. A. Melnikov a komisař Slovák Ján Kopčák. Výsadek byl původně určen do prostoru Plzeňska. K. H. Frank vydává již 18. října vyhlášku sliboval l00 tisíc korun každému, kdo přispěje k dopadení „banditů“, a hrozil smrtí těm, kteří je budou jakýmkoli způsobem podporovat. Tehdy v boji po seskoku padli tři ruští partyzáni, dalších sedm bylo zajato a skončilo ve věznici Terezín. Ján Kopčák a Ján Palo se dostali do lesů v ročovském polesí. Kišova skupina se probojovala neuvěřitelným pochodem, kdy nesli zraněného Melnika přes celé Čechy na nosítkách, až na Českomoravskou vysočinu. Teprve v listopadu 1944 dorazili na Eisovu hájenku. Tam získali spojení s partyzánskou brigádou M. J. Husi, velitelem se stává G. A. Melnik, Kiš přechází na Chrudimsko, kde organizuje partyzánský pluk jménem Ludvík Svoboda.

Popis odznaku:

Avers:
Odznak má tvar bronzové pěticípé hvězdice o velikosti 37,5 mm. Cípy této hvězdy jsou červeně smaltované a zlatě lemovány. Ve středu hvězdy je mírně vypouklý kruhový kulatý medailon o průměru 24 mm. V medailonu, který je opět smaltován červeně je symbol výsadku, tj. padák, který má modrý vrchlík a zlaté padákové šnůry.Mnohdy je však popis takový, že jde o modrou oblohu a červeným padákem.
Na zlatém mezikruží je nápis(černě smaltován) :

„ PARTYZ. PLUK JM. LUDV. SVOBODY „

Revers:
Zadní strana je hladká se šroubem a maticí k upevnění na oděv.
Odznak považujeme za vzácný !

Poznámka:

Protože sám jsem rodák z Chrudimi a Chrudimský patriot dovolím si vložit poznámku z tisku a hodnocení pluku Ludvíka Svobody před rokem 1989. Já sám jsem znám jako velký kritik partyzánského boje v Čechách a na Moravě, ale zde hovoříme opravdu o statečných lidech, kteří si zaslouží naši úctu!

V chrudimském kraji, kde Ležáky svědčí o boji národa za svobodu, vznikl na počátku r. 1945 z nových sil a ze zbývajících bojovníků dřívějších skupin mládeže, Sokola a jiných partyzánský pluk Ludvíka Svobody. Poručík československé armády v SSSR, desant Vasil Kiš, který přistal v říjnu 1944 se zmíněnou skupinou „Jan Kozina" u Loun, odkud se se svým oddílem probil na Českomoravskou vysočinu, spojil se s 80člennou skupinou mládeže v Chrudimi a s odbojovou skupinou muniční továrny Wiesner. Z rozsáhlé politické práce a z četných destrukčních akcí na železnicích a jiných důležitých objektech vyrostl pluk rychle v silnou bojovou skupinu a ukořistil mnoho zbrani a munice. Nové roty byly organisovány v Bítovanech, v Rosicích, v Chrasti, v Pardubicích, v Miřeticích a později byly připojeny i další samostatné oddíly. Po prolomení fronty Rudou armádou u Mor. Ostravy soustředil štáb všechny oddíly v prostoru u Miřetic a znemožnil Němcům, aby zaujali nové obranné posice. Těžké boje byly vybojovány v prostoru Smrček-Bošov- Švihov-Včelákov- Dřeves-Vrbetice- Louka- Hlina a německé oddíly byly zatlačeny na sever, kde je dostihla Rudá armáda a zničila. Blízko Chrudimi byl sveden poslední boj 10. května a partyzánský pluk L. Svobody čítající 600 mužů již plně motorisovaný vtáhl za jásotu obyvatelstva v sevřených řadách do města. Ještě v ilegalitě vzniklý okresní národní výbor se ujal udržování pořádku v městě a jeho okolí.





Literatura:
Ťopek Eduard: Lidé stateční a ti druzí

http://www.kpvh-pardubicko.cz/oldwebverzion/vysadek.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Jan_Kozina

[Altmann]

Ze vzpomínek pamětníka:
Vypjatá noční mise měla tehdy pokračování. „Pancéřový vlak totiž z Chrudimi vyrazil znovu, tentokrát mířil do Čáslavi. „Velitel rozhodl, že musím železnici zneškodnit ještě jednou. To už bylo ke čtvrté ráno a svítalo. Netroufl jsem si na lokomotivu čekat, a tak jsem trať vyhodil do vzduchu s předstihem,“ popisuje dnes osmdesátiletý rodák ze Skutče. „Při prvním nočním útoku jsem byl hodně nervózní. Šel jsme na akci sám a uvědomoval jsem si konec války. Nechtěl jsem umřít. Nálož vybuchla o pár vteřin dřív a vlak před kráterem stačil zastavit,“ loví v paměti Oldřich Říha.

Vlevo pan Říha a vpravo pan Polívka, již nežijící, příslušník PB Mistr Jan Hus.

Děkuji panu Jiřímu Hrachovinovi za doplnění

Poznámka Alt:
Mnohé akce, či bojové situace mají více pamětníků a každý se snaží popsat vlastní akci tak, aby to byla zásluha jeho oddílu, či konkretní osoby.Pozorný čtenář podobné vyprávnění zná z historek přímých účástníků i jinde, v jiných odílech a jednotkách. Historickou pravdu si však musí každý odvodit a vypátrat sám.

[Mr.Seth]

Etujka

[Altmann]

Postava statečného vojáka a partyzána Vasila Kiše si zaslouží připomenout. Teprve po roce 1990 mu v rámci rehabilitace byla udělena hodnost plukovníka IN MEMORIÁN.
Z tisku jsem vložil malé upřesnění:


Velitelem sedmnáctičlenného para-výsadku JAN KOZINA byl Vasil Kiš jmenován v říjnu 1944. Mise byla zahájena 16. října 1944. Výsadkový letoun byl nad územím protektorátu napaden německou protileteckou obranou a odchýlil se od stanoveného kurzu na Plzeňsko.

První skupina
První skupina parašutistů (velitel poručík Vasil Kiš; náčelník štábu major Grigorij Melnik; náčelník pro diverzi A. M. Petrosjan; velitel bojové skupiny Pavel Morjakov; náčelník průzkumu Dmitrij Mališev a spojka Michal Turis) dopadla v prostoru obcí Tuchořice a Lipno. Krátce po dopadu (když se shromáždili) byli obklíčeni příslušníky německého bezpečnostního aparátu. Po těžké přestřelce se výsadkářům podařilo (17. října 1944) prorazit z obklíčení a uniknout pronásledování. Směrem na Filipovu Huť a pochodem přes křivoklátské lesy dorazili do obce Drozdov. Zde se jim dostalo pomoci a po odpočinku skupina postupovala směrem na Moravu. Vasil Kiš se obával, že cílový prostor působení skupiny gestapo zná. Postupovali vpřed pouze v noci a vyhýbali se frekventovaným místům. V prostoru Benešovska a Neveklovska se přesunovali výcvikovým prostorem wehrmachtu a SS. Dne 8. listopadu 1944 dosáhli prostoru Dolních Kralovic. Tady se kontaktovali s místní odbojovou skupinou, která jim zajistila úkryt v lese, jídlo a ošacení. Odtud výsadkáři dále postupovali směrem na Uhelnou Příbram. Tady získali informaci o sovětském výsadku u Čáslavi. V prostoru Železných hor se Vasil Kiš setkal s politickým komisařem partyzánské brigády Mistra Jana Husa - ortodoxním komunistou Miroslavem Pichem-Tůmou. Nabídku spojení s partyzány parašutisté odmítli, protože Vasil Kiš pojal k Miroslavu Pichu-Tůmovi osobní averzi. Kišova skupina tak vyhledala raději kontakt na odbojovou skupinu z Chrudimska. Společně s chrudimskými odbojáři Vasil Kiš založil partyzánský oddíl, později pojmenovaný Pluk generála Ludvíka Svobody.

Společně s chrudimskými odbojáři na podzim roku 1944 spoluorganizoval Vasil Kiš partyzánský oddíl, později pojmenovaný Pluk generála Ludvíka Svobody.[2] Tento oddíl působil v oblasti Chrudim - Nasavrky - Luže - Přelouč a částečně zasahovaly jeho aktivity i na Pardubicko.

Náčelník štábu major Grigorij Melnik se stal velitelem partyzánského oddílu M. Jan Hus. (Posléze založil další partyzánský oddíl s názvem Jana Koziny.) V závěru druhé světové války oba tyto partyzánské oddíly měly kolem 400 příslušníků a prováděly i významnější bojové a sabotážní akce.

Vojenská vyznamenání
Československý válečný kříž (1945)
Československý válečný kříž (1946)
Československá vojenská medaile Za chrabrost před nepřítlelem
Československá vojenská medaile Za zásluhy 1. stupně a 2. stupně
medal Za pobedu nad Germaniej ( Za vítězství nad Německem)
Orden zaslug Za narod II. reda (1946) -Jugoslávie
Řád rudé hvězdy (1969)

[Altmann]

Odznaky partyzánské jednotky a částečně i její historii máme slušně podchycenou. Psal mi kolega-falerista a poslal mi jako ukázku další odznak skupiny. Je možné, že i ta krabička bude originální, je možné, že origo, červené etujky jsou vyrobeny a uděleny pro staré jádro skupiny a další, kterým byl odznak udělen již obdrželi etujku jen modrou.
Zajímavý je i odznak, tedy speciálně zadní strana i origo matice, které jsou stříbřené. Nebudeme zaujímat nějaké stanoviska, ale budeme doufat, že se nám ozve další zájemce, který obdobný odznak s modrou etujkou vlastní.