od Altmann » Štv Apr 12, 2018 10:17 am
Skupina ve složení npor. Bogataj, bývalý olympijský reprezentant ve veslování rt. František Kobzík, rtm. Josef Vanc a čet.asp. Jaroslav Šperl. byla vysazena 13. dubna 1944 kanadskou posádkou 148. speciální perutě RAF napodruhé mezi Ratíškovicenmi a Ratíškovicemi do mlhy, která zakryla celé údolí Moravy. To mělo za následek prakticky rozbití operace. Nákladní padák zůstal viset na stromě v lužním lese a skupina se navíc jako celek nikdy nesešla. Do prostoru vysazení navíc prakticky okamžitě směřovala německá pátrací akce, kterou Bogataj přečkal jako zázrakem, když se sám celý před rojnicemi esesáků zasypal pískem v úzkém úvozu (Němci pak přes něj doslova skákali).
Jiný by se možná za takové situace zhroutil, ale mladičký radista Šperl a hlavně Bohataj, který svůj bojový křesat prodělal už v září 1938, kdy v čele kulometné čety potlačoval sudetoněmecký puč v Krušných horách jako důstojník elitního 5. hraničářského praporu, byl z tvrdého těsta. Skrytě se rychle přesunul ke své tetě Kateřině Zálešákové do Ostrožské Nové Vsi, kde našel úkryt a zahájil konspirační činnost. Tady ho také později našel jeho radista Jaroslav Šperl, který se také jako zázrakem několikrát vyhnul zajetí. Osud zbylé dvojice výsadkářů- Vance a Kobzíka- kteří se po seskoku setkali a pokračovali po konspiračních adresách, zůstane už asi navždy zahalen tajemstvím.
Brněnského Gestapa složené z práskačů Šmída (popraven později čs. odbojem), Jizery, Ryšánka, Bednáře a Paprskáře se Bogatajovi podařilo spojit se sítí další čs. paraskupiny ze Západu, Clay, která byla také těmito zrádci nakažena. Při Carbonu však opět přálo štěstí: jeden ze zrádců se pod vlivem blížící se porážky Německa své komplice českým odbojářům prozradil (a stal se tak v podstatě dvojitým agentem) takže se téměř všem důležitým odbojářům, včetně Bogataje podařilo za neobyčejně dramatických okolností na poslední chvíli zmizet v ilegalitě.
Carbon a jemu podřízené skupiny uskutečnily na 44 úspěšných bojových a diverzních akcí. Na svém kontě mají třeba přepady maďarských jednotek v Kunovicích, útok na německou strážní jednotku ve skladišti min v Derfli, při kterém byla většina německých náloží zničena, ostřelování německých kolon mezi Kunovicemi a Hlukem a u Strážkovic, likvidace strážní jednotky v podniku Avia v Kunovicích. Několikrát také provedl sabotáže na strategických železničních tratích z Brna přes Vlárský průsmyk a z Kunovic do Uherského Brodu, a zničil i dálkový telefonní kabel pod mostem ve Véskách.
27. 4. 1945 vyšla organizace CARBON z ilegality, provedla ve svých prostorách mobilizaci československé branné moci a vedla nepřetržitý boj s Němci až do konce války. Díky obsazení a uhájení mostu přes Moravu, kdy zabránili jeho destrukci a otevření německé fronty z týlu bojovníky Carbonu u Stavěšic, kteří pak šli do dalších útoků společně po boku vojáků Rudé armády, si tak Bogatajovi muži zabojovali i v klasickém, frontovém boji. Skupina R3 Alfa dokonce sama s nemalými ztrátami odrazila útok německého praporu. I jinde po přechodu fronty Carbon bojoval po boku spojenců, třeba Rumunů z divize Dobrudža, se kterými obsadil za cenu 6 padlých a sedmi raněných oblast kolem Popovic. Při boji docházelo v řadách Němců k válečným zločinům. Zraněn byl i velitel skupiny Popovice, kterého pak rumunská armáda za projevené bojové mistrovství vyznamenala vysokým řádem „Hvězda statečného rytíře“. Zranění v závěrečných bojových operacích utrpěl při pronásledování Gestapem i sám Bogataj.
Ani po skončení války ale Bogataj se Šperlem neměli klid. Záhy po únorovém převratu museli oba znovu odejít do zahraničního exilu. Bogataj se stal jedním ze zakládajících členů protikomunistického odboje. Jeho zpravodajská skupina ve spolupráci s americkou CIC cvičila a vysílala do Československa kurýry – agenty, Jaroslav Šperl zase krátce před pádem komunismu už jako občan USA přijel do Prahy za svými kamarády z války, a zpět tajně odvezl rukopis diplomové práce o našich západních paravýsadcích „Bylo málo mužů" historika Jiřího Šolce. V jejím doslovu Jaroslav Šperl napsal: „V našem národě byly doby, kdy mladí muži, kteří měli radost ze života, kteří zpívali, smáli se a milovali, šli tam, kde naděje na přežití byla odhadována na tři měsíce.“ Skvělý československý voják Jaroslav Šperl zemřel 11. Dubna 2005, jen pár dní před výročím svého seskoku do okupované vlasti.
A František Bogataj? Ve Spojených státech se vypracoval na viceprezidenta Americké národní banky. Do vlasti se ale - ani po pádu komunismu - už nikdy nepodíval: Čechům přestal po svých zkušenostech s komunismem věřit. Tvrdý sekáč Bogataj zemřel 4. února 1999 v USA.
Zdroje: J. Šolc: bylo málo mužů, memoáry Fr. Bogataje, J. Marek: Muži z Ringway
Poznámka:
Text převzat z tisku, hrdinství lidí skupiny Carbon si zaslouží vzpomínku.
