Odoslané: Ut Nov 01, 2011 4:49 pm

Pamětní odznak partyzánské paradesantní brigády Jana Koziny


Jednotka, která měla za úkol v týlu nepřítele vytvořit diverzní oddíl byla sestavena z prověřených a dobře připravených vojáků Rudé armády a příslušníků l. armádního sboru v SSSR. Velitelem skupiny byl poručík Vasil Kiš a náčelníkem štábu oddílu G.A. Melnik.

Devět vojáků RA a osm příslušníku 1.čs.sboru mělo být ve skupinách vysazeno v prostoru Šumava, tedy sice v Sudetech s německým obyvatelstvem, ale s lesy, které skytali bojovníkům ochranu a jsou vhodné pro boj partyzánských jednotek. Vojáci měli při vysazeni smůlu neb hrubá chyba navigátora zapříčinila,že byli vysazeni v okolí Loun a ihned po dopadu se dostali do tuhého boje s německými jednotkami. Stateční vojáci podstoupil boj a jen pěti vojákům na čele s por.Kišem se podařilo probít z obklíčení. Z obklíčení vojáci vynesli i těžce raněného majora Melnika a jejich strasti plný přesun končí v prostoru Železných hor.

I když byl výsadek rozbit, tito vojáci nesložili zbraně, nerezignovali. Vasil Kiš byl napojen na odbojové pracovníky v Chrudimi a okolí a zakládá menší partyzánskou skupinu, která je později známá jako „Pluk generála Svobody“ Major Melnik se po vyléčení stává velitelem partyzánské jednotky s názvem Jan Kozina.

Jednotka prováděla drobné sabotáže v prostoru železnice Skutče a Trhové Kamenice a v době květnového povstání bojovala v prostoru Rohozné a Trhové Kamenice.

Problém zde bude v historii jednotky neb v Trhové Kamenici nikdy žádná železniční trať nevedla a o boji partyzánů v prostoru Trhová Kamenice není zmínka ani v kronice obce. Naopak se mnozí „také“partyzáni vyznamenali, když 10-15. květnu po lesích chytali a mnohdy dobíjeli vojáky německé armády a teprve po výtce ze strany velení Rudé armády končí tyto mnohdy i němečtí zběhové ve sběrných táborech. Hodnocení bojových akcí této partyzánské jednotky si zaslouží pozornost, neb svůj úkol plnila a splnila.

Popis odznaku:

Avers:
Odznak je vyroben z bronzu a je poměrně velký(ale vkusný). Pěticípá hvězda o průměru 49,5 mm má na svém středu naložen kruhový zlacený medailon o průměru 25 mm. V ploše medailonu je umístěna černě smaltovaná a k levé straně hledící psí hlava. Přes volné cípy červeně smaltované hvězdy je položeno zlaté mezikruží s nápisem v azbuce:

„ПАРТИЗАНСКАЯ ПАРАДЕСCАНТНАЯ БРИГАДА ЯНА КОЗИНЫ“
(Partyzánská paradesantní brigáda Jana Koziny)

Dolní část mezikruží je tvořena prodlouženým hrotem na kterém je klasický, modře smaltovaný padák s bílými lany.



Revers:
Zadní strana je zcela bez nápisu, je profilovaná, ve středu je šroub s maticí. Matice nese jméno výrobce . Matriční číslo je vyraženo na volné ploše hvězdice.



Odznak je zajímavý a poměrně i vzácný. Vzpomínka obyvatel z okolí Chrudimě, Rohozné , Trhové Kamenice a Hlinska však nejsou jednoznačné.



Literatura:
František Ťopek: Lidé stateční a ti druzí
Měřička, Václav: Československá vyznamenání VI. část a II. národní odboj. ČNS Hradec Králové 1984.
Archiv Dr. Roman Jedlička
Archiv Altmann

Po konzultaci s přítelem Alexem Klabnikem a pro upřesnění si dovolím přiložit poznámku. Je celkem zajímavé, že bojovníků skupiny bylo zhruba 120, nacházíme číslovaní podstatně vyšší. Bylo totiž zvykem, odznaky skupiny věnovat spoluzbojovníkům, politikům a vysokým důstojníkům armády.

Vo svojej zbierke mám dva tieto odznaky č. 17 a č. 646 (scany prikladám). Odznaky sú zložené z dvoch častí s tým že jedná časť je hviezda spolu s kruhovým medailónom s reliéfom hlavy psa a druhá časť je práve zlatené medzikružie s nápisom v azbuke, ktorý je položený na hviezdu. Obe časti sú pevne spojené. Číslovanie odznakov nie je na matici, ale na rube hviezdy.

Požádal mně pan Jiří Hrachovina, český falerista a znalec problematiky II. národního odboje o doplnění, životopisu partyzána a tvůrce tohoto krásného odznaku, který dekorace partyzánské skupiny jistě je.

Pan Hrachovina uvádí:
Dne 25. srpna 2003 oslavil významné životní jubileum 80 let pedagog a malíř pan Josef Sztacho. Studoval na havlíčkobrodském gymnáziu a už tehdy se věnoval výtvarné práci, hlavně krajinomalbě. Na jeho umělecký růst měl vliv profesor kreslení J. Rérych a akademický malíř Jan Jůzl. Za protektorátu se Josef Sztacho jako partyzán aktivně účastnil protifašistického odboje a byl několikrát za odbojovou činnost vyznamenán.
Od roku 1945 studoval ČVUT a potom na Universitě Karlově v Praze výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii. K jeho učitelům patřil například Cyril Bouda, Karel Lidický, Oldřich Blažíček, Martin Salcman. Pedagogickou dráhu zahájil Josef Sztacho na brodském gymnáziu, pak učil na Vojenském gymnáziu v Moravské Třebové. Dlouhou řadu let byl ředitelem gymnázia (JSŠ, SVVŠ) v Humpolci, o výchovu uměleckého dorostu pečoval v humpolecké Lidové škole umění.
Jako malíř se věnoval především krajinomalbě. Zamiloval si rodnou Českomoravskou vysočinu a zpodobňoval ji na plátnech v různých ročních obdobích. Zejména si oblíbil krajinu kolem zříceniny hradu Orlíku. Maloval však také na Lipnici, v okolí Dolního Města, na Želivsku, kolem Melechova a Kameniček. Kromě akvarelu a olejomalby se také úspěšně věnuje i grafice s motivy z Humpolecka.
Ze svých prací uspořádal několik výstav, poslední byla v humpoleckém muzeu v listopadu tohoto roku. Jeho obrazy také doplňují řadu interiérů veřejných zařízení ve městě.