Pamětní dekorace partyzánského oddílu Jermak.
Napísal: Ned Jan 29, 2012 11:50 amPamětní dekorace partyzánského oddílu Jermak.
Mezi partyzánské skupiny, které prováděli bojovou činnost a působili na území bývalého Československa řadíme partyzánskou skupinu JERMAK.
HISTORIE:
Bylo to zahraniční vedení KSČ, které v souladu či přesněji na základě československo-sovětské smlouvy ze dne 12. prosince roku 1943 projednalo na jaře roku 1944 konkrétní pomoc a podmínky při organizování partyzánského boje na území Československa. Na sovětské straně to byl Ukrajinský štáb partyzánského hnutí, který byl sovětskou stranou pověřen spolupráci a pomoci. V druhé polovině roku 1944, pod vlivem Slovenského národního povstání začíná nová kvalitativně vyšší etapa boje proti okupantům. Partyzánské výsadky ze Sovětského svazu pomohli organizačně, výzbroji, ale především bojovými zkušenostmi partyzánskému hnutí na území Slovenska i Protektorátu.
Snad zcela první takový výsadek přistál v prostoru Moravy a to v době, kdy se na moravsko-slovenském pomezí probíjeli z prostoru Beskyd na Slovensko partyzáni a vojáci l. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky z Trocnova. Hovoříme o para výsadku oddílu JERMAK v síle 15 vojáků a partyzánů, kteří v noci 30. září roku 1944 seskočili v prostoru obce Račice ( Vyškov). Dopadová plocha výsadku byla na místě zvaném „Na pastviskách„. Do dnešních dnů se nám zachovala jména těchto statečných lidí:¨
- N. I. Dmitrijev - poručík (velitel)
- L. J. Železňak (politický komisař)
- M. F. Petrovský (náčelník štábu)
- N. V. Paršinová (členka skupiny)
- D. M. Šapovalová (členka skupiny)
- Z. J. Nowacki (Polák)
- N. V. Ivanovová
- G. M. Žukov
- A. E. Fursenko
- K. R. Nikolskij
- N. Iljin
- R. V. Chlud
- G. S. Litviško
- F. A. Mitin
- J. K. Kolomijec
Seskok této skupiny byl zpozorován a jednotka se musela bojem přesunovat směrem ke Konici a Prostějovu. V prostoru Prostějova se Jermak spojuje se sovětskou skupinou zajatců vedenou P.V. Volkovem a E.N. Porošinem. Jermak se člení do bojových skupin a partyzáni provádějí sabotážní akce s cílem škodit nepříteli.
V zimní německé operaci, která byla namířeno proti partyzánům a byla celkem úspěšná jednotka JERMAK postoupila tvrdý boj. Velení jednotky soustředilo všechny sovětské partyzány pod své velení a jednotka Dr. Tyrše byla pověřená seskupit české a moravské bojovníky pod své vlastní velení. Snad to byla nedůvěra, která takto rozhodla, neb partyzáni 3. čs. úderné roty byli zrazeni, či někteří sami zradili svoji jednotku a byli rozprášeni a pozatýkáni. Tento fakt však velení jednotky Jermak nezaregistrovalo a dne 26. 2. 1945 v tak zvané Hejmalově hájence v Sečkovicích byl Železnák a Ždanov zatčen, velitel Dimitrijev v boji padl, zachránil se pouze Birjukov. Zda šlo o zradu, či zbabělost nevyřešíme, ale sovětské velení oprávněně nemělo důvěru v „české“ partyzány.
Partyzáni se stahují hlouběji na Vrchovinu, někteří se připojuji ke skupině Zarevo a skupině Jana Sladkého Koziny.
Teprve koncem března dochází k oživené partyzánského hnutí. Jednotka Jermak pod velením důstojníka Petrovského se konsoliduje a po dodávce zbraní (duben) přechází v aktivní boj proti okupantům. Nejde již o drobné přepady četnických stanic, ale o regulární partyzánskou válku spojenou s přímým bojem s nacisty. Na trati Brno-Jihlava (10. dubna) byl vyhozen most s vojenským ešalonem, který zničil vojenskou techniku a 65 německých vojáků při výbuchu zahynulo.
Z původní skupiny výsadku Jermak šest vojáků padlo. Partyzánský oddíl Jermak se do konce války stává významnou vojenskou silou v oblasti západní Moravy. Pozorný čtenář si položí otázku, jaké bylo zastoupení českých a moravských partyzánů? Nevíme, ale je zde opět fakt, že v květnu se oddíl doplňuje, a tak se stává, že statečný boj ruských partyzánů má význam i pro partyzány české, kteří se do vojenských akcí zapojuji převážně v květnových dnech, zabezpečuji klid a dobíjejí poslední vojáky německého wehrmachtu, kteří se skrývali a doufali, že přežijí. Z historie jednotky existuje dosti indicii, že ještě v roce 1945 se do oddílů dostává několik konfidentu gestapa a tak zvaných falešných partyzánů (po 5. květnu 1945). Oddíl vykazuje ztráty:
- 35 partyzánů padlo
- 81 bojovníků bylo zraněno
Jednotka končí svůj boj v květnu v malé osadě Odranec na Českomoravské vrchovině.
Popis dekorace:
Avers: (1974)
Odznak má podobu pětiúhelníka o šířce 41,5 mm a výšce 38 mm. Hvězdice je ražena či lisovaná z plechu o síle 1 mm. Výplň mezi paprsky je hladká, okraj pětiúhelníků rovný, bez lemování, cípy hvězdy jsou naopak profilované. Ve středu této hvězdice je kruhový medailon o průměru 17 mm. V tomto medailonu je partyzánský symbol, zde samopal typu PPS s bubnovým zásobníkem. Samopal je položený přes lipovou ratolest. V mezikruží je opis:
„1944-1945 PARTYZÁNSKÝ ODDÍL JERMAK„
Revers:
Hladký, s výliskem hvězdice, šroubem k upevnění na oděv a maticí.
Další pamětní dekoraci této skupiny vydal při příležitosti 40. výročí výsadku skupiny OV ČSPB ve Výškově:
Avers:
Bronzový oválný odznak o rozměru 32x35,5 mm s rovnou plochou. Ve středu odznaku je modře smaltovaný kruh o průměru 23 mm, v jehož spodní části je položen samopal PPS s bubnovým zásobníkem. Pod samopalem a v celé modré ploše jsou rozloženy větvičky dubu a lípy. Do tohoto středního kruhu zasahuje symbol výsadku, tj. padák jehož bíle smaltovaný vrchlík zároveň tvoří horní okraj odznaku. Červeně smaltované mezikruží nese nápis:
„VÝSADKOVÁ SKUPINA JERMAK RAČICE – 30. 9. 1944 / OKRES VÝŠKOV„
Revers:
Zcela hladký zlacený, v horní části je vodorovná připínací jehlice.
Poznámka a doplněk:
Organizátorská skupina Jermak
Oddíl byl původně 22členný. Jeho jádro tvořilo patnáct dobrovolníků vyčleněných z partyzánského oddílu Kyrov operujícího v Polsku. Skupinu přijal Ukrajinský štáb partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu a na konečný počet 22 lidí byla doplněna z jiných oddílů. Bojovým rozkazem ze dne 28. srpna 1944 bylo určeno, aby se oddíl přesunul na území Protektorátu Čechy a Morava přechodem německé obranné linie na území Fryštáku v Polsku. Po přesunu na místo určení měla skupina provádět diverzní a výzvědné akce. Jejím hlavním úkolem však mělo být organizování partyzánských oddílů z ruských válečných zajatců a z lidí uprchlých z vojenských zajateckých a pracovních táborů, jakož i z místního obyvatelstva.
Úryvek z četnického hlášení:
„30. 9. 1944 kolem 23. hodiny provádělo četnictvo při jasné měsíční noci kontrolu v okolí Račic, Bukovinky a Křtin. Přestože bylo slyšet motory, žádné letadlo spatřeno nebylo. 1. 10. v 7.00 hod. učinil sedlák, bydlící na samotě Hranečník, Račice č. 79, u protektorátní policie udání, že viděl v noci několik mužů, o kterých se domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu. Tito žádali koňské spřežení, které jim poskytl a dal k dispozici i se svým kočím Antonínem Prachařem v 3.30 hodin ráno. Všechny osoby odjely do lesa, kde kočí potkal několik ozbrojených mužů v německých uniformách a vrátil se zpět kolem 6.30 hod. ráno. Kočí působil divným dojmem. Je jasné, že údaje zamlčoval, anebo se skutečně domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu z vojenského cvičiště Vyškov.
Po půlnoci 1. 10. 1944 bylo klepáno na dům č. 206 v Rakoveckém údolí. Dvacetiletý Bohumil Matějíček, který byl sám v domě, ze strachu neotevřel. Před třetí hodinou ranní přišli údolím dva neznámí muži se samopaly, kteří byli údajně považování za příslušníky wehrmachtu, k domu č. 245 a žádali koňský potah. Protektorátní příslušník Karel Grec zavedl tyto muže asi 1 km údolím ke statku Hranečník č. 79 k zemědělci, který se svojí rodinou tento dům obýval a zde hospodařil. Tam zaklepali a požádali o koňský povoz, přičemž byli odmítnuti. Potom jeden muž německy žádal opět spřežení pod záminkou, že jde o rozkaz nadřízeného a že zemědělec musí poslechnout. Proto potom vzbudil tento svého kočího Antonína Prachaře a dal mu příkaz k jízdě. Po tři čtvrtě hodiny jízdy vysokým lesem zastavili. Na místě zastávky se nacházelo několik mužů a dvě až tři ženy a několik balíků. Kočí i zmíněný správce Grec byli pohoštěni pitím, cigaretami, chlebem a špekem. Oběma bylo jasné, že se jedná o parašutisty. Po jednohodinovém zdržení byli obdarování dvěma padáky a propuštěni domů s poznámkou, že si parašutisté ještě jednou večer přijdou pro povoz. Prachař a Grec ukryli padáky v seníku v domě č. 245. V souvislosti s parašutisty byly osoby, které měly o věci vědění, zatčeny a odevzdány na gestapo do Brna.“
Odznak byl udělován, bohužel, i zasloužilým stranickým kádrům, kteří s partyzánským odbojem neměli co činit.
Poznámka:
Ždanov, Železňak a velitel 3. úderné roty Milan Genserek byli dne 16. dubna roku 1945 zastřeleni v brněnské věznici, byl to již akt pomsty brněnských nacistů a gestapa.
Literatura:
Growka Květoslav-Spál Karol: Odznaky partyzánské skupiny Jermak. DP- 1966
Gebhart J.-Šimovčík J.: Partyzáni v Československu 1941-1945. Praha 1984
Měřička Václav- Kounovský Josef: Československá vyznamenání VI. Část –c, II. Národní odboj
Mezi partyzánské skupiny, které prováděli bojovou činnost a působili na území bývalého Československa řadíme partyzánskou skupinu JERMAK.
HISTORIE:
Bylo to zahraniční vedení KSČ, které v souladu či přesněji na základě československo-sovětské smlouvy ze dne 12. prosince roku 1943 projednalo na jaře roku 1944 konkrétní pomoc a podmínky při organizování partyzánského boje na území Československa. Na sovětské straně to byl Ukrajinský štáb partyzánského hnutí, který byl sovětskou stranou pověřen spolupráci a pomoci. V druhé polovině roku 1944, pod vlivem Slovenského národního povstání začíná nová kvalitativně vyšší etapa boje proti okupantům. Partyzánské výsadky ze Sovětského svazu pomohli organizačně, výzbroji, ale především bojovými zkušenostmi partyzánskému hnutí na území Slovenska i Protektorátu.
Snad zcela první takový výsadek přistál v prostoru Moravy a to v době, kdy se na moravsko-slovenském pomezí probíjeli z prostoru Beskyd na Slovensko partyzáni a vojáci l. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky z Trocnova. Hovoříme o para výsadku oddílu JERMAK v síle 15 vojáků a partyzánů, kteří v noci 30. září roku 1944 seskočili v prostoru obce Račice ( Vyškov). Dopadová plocha výsadku byla na místě zvaném „Na pastviskách„. Do dnešních dnů se nám zachovala jména těchto statečných lidí:¨
- N. I. Dmitrijev - poručík (velitel)
- L. J. Železňak (politický komisař)
- M. F. Petrovský (náčelník štábu)
- N. V. Paršinová (členka skupiny)
- D. M. Šapovalová (členka skupiny)
- Z. J. Nowacki (Polák)
- N. V. Ivanovová
- G. M. Žukov
- A. E. Fursenko
- K. R. Nikolskij
- N. Iljin
- R. V. Chlud
- G. S. Litviško
- F. A. Mitin
- J. K. Kolomijec
Seskok této skupiny byl zpozorován a jednotka se musela bojem přesunovat směrem ke Konici a Prostějovu. V prostoru Prostějova se Jermak spojuje se sovětskou skupinou zajatců vedenou P.V. Volkovem a E.N. Porošinem. Jermak se člení do bojových skupin a partyzáni provádějí sabotážní akce s cílem škodit nepříteli.
V zimní německé operaci, která byla namířeno proti partyzánům a byla celkem úspěšná jednotka JERMAK postoupila tvrdý boj. Velení jednotky soustředilo všechny sovětské partyzány pod své velení a jednotka Dr. Tyrše byla pověřená seskupit české a moravské bojovníky pod své vlastní velení. Snad to byla nedůvěra, která takto rozhodla, neb partyzáni 3. čs. úderné roty byli zrazeni, či někteří sami zradili svoji jednotku a byli rozprášeni a pozatýkáni. Tento fakt však velení jednotky Jermak nezaregistrovalo a dne 26. 2. 1945 v tak zvané Hejmalově hájence v Sečkovicích byl Železnák a Ždanov zatčen, velitel Dimitrijev v boji padl, zachránil se pouze Birjukov. Zda šlo o zradu, či zbabělost nevyřešíme, ale sovětské velení oprávněně nemělo důvěru v „české“ partyzány.
Partyzáni se stahují hlouběji na Vrchovinu, někteří se připojuji ke skupině Zarevo a skupině Jana Sladkého Koziny.
Teprve koncem března dochází k oživené partyzánského hnutí. Jednotka Jermak pod velením důstojníka Petrovského se konsoliduje a po dodávce zbraní (duben) přechází v aktivní boj proti okupantům. Nejde již o drobné přepady četnických stanic, ale o regulární partyzánskou válku spojenou s přímým bojem s nacisty. Na trati Brno-Jihlava (10. dubna) byl vyhozen most s vojenským ešalonem, který zničil vojenskou techniku a 65 německých vojáků při výbuchu zahynulo.
Z původní skupiny výsadku Jermak šest vojáků padlo. Partyzánský oddíl Jermak se do konce války stává významnou vojenskou silou v oblasti západní Moravy. Pozorný čtenář si položí otázku, jaké bylo zastoupení českých a moravských partyzánů? Nevíme, ale je zde opět fakt, že v květnu se oddíl doplňuje, a tak se stává, že statečný boj ruských partyzánů má význam i pro partyzány české, kteří se do vojenských akcí zapojuji převážně v květnových dnech, zabezpečuji klid a dobíjejí poslední vojáky německého wehrmachtu, kteří se skrývali a doufali, že přežijí. Z historie jednotky existuje dosti indicii, že ještě v roce 1945 se do oddílů dostává několik konfidentu gestapa a tak zvaných falešných partyzánů (po 5. květnu 1945). Oddíl vykazuje ztráty:
- 35 partyzánů padlo
- 81 bojovníků bylo zraněno
Jednotka končí svůj boj v květnu v malé osadě Odranec na Českomoravské vrchovině.
Popis dekorace:
Avers: (1974)
Odznak má podobu pětiúhelníka o šířce 41,5 mm a výšce 38 mm. Hvězdice je ražena či lisovaná z plechu o síle 1 mm. Výplň mezi paprsky je hladká, okraj pětiúhelníků rovný, bez lemování, cípy hvězdy jsou naopak profilované. Ve středu této hvězdice je kruhový medailon o průměru 17 mm. V tomto medailonu je partyzánský symbol, zde samopal typu PPS s bubnovým zásobníkem. Samopal je položený přes lipovou ratolest. V mezikruží je opis:
„1944-1945 PARTYZÁNSKÝ ODDÍL JERMAK„
Revers:
Hladký, s výliskem hvězdice, šroubem k upevnění na oděv a maticí.
Další pamětní dekoraci této skupiny vydal při příležitosti 40. výročí výsadku skupiny OV ČSPB ve Výškově:
Avers:
Bronzový oválný odznak o rozměru 32x35,5 mm s rovnou plochou. Ve středu odznaku je modře smaltovaný kruh o průměru 23 mm, v jehož spodní části je položen samopal PPS s bubnovým zásobníkem. Pod samopalem a v celé modré ploše jsou rozloženy větvičky dubu a lípy. Do tohoto středního kruhu zasahuje symbol výsadku, tj. padák jehož bíle smaltovaný vrchlík zároveň tvoří horní okraj odznaku. Červeně smaltované mezikruží nese nápis:
„VÝSADKOVÁ SKUPINA JERMAK RAČICE – 30. 9. 1944 / OKRES VÝŠKOV„
Revers:
Zcela hladký zlacený, v horní části je vodorovná připínací jehlice.
Poznámka a doplněk:
Organizátorská skupina Jermak
Oddíl byl původně 22členný. Jeho jádro tvořilo patnáct dobrovolníků vyčleněných z partyzánského oddílu Kyrov operujícího v Polsku. Skupinu přijal Ukrajinský štáb partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu a na konečný počet 22 lidí byla doplněna z jiných oddílů. Bojovým rozkazem ze dne 28. srpna 1944 bylo určeno, aby se oddíl přesunul na území Protektorátu Čechy a Morava přechodem německé obranné linie na území Fryštáku v Polsku. Po přesunu na místo určení měla skupina provádět diverzní a výzvědné akce. Jejím hlavním úkolem však mělo být organizování partyzánských oddílů z ruských válečných zajatců a z lidí uprchlých z vojenských zajateckých a pracovních táborů, jakož i z místního obyvatelstva.
Úryvek z četnického hlášení:
„30. 9. 1944 kolem 23. hodiny provádělo četnictvo při jasné měsíční noci kontrolu v okolí Račic, Bukovinky a Křtin. Přestože bylo slyšet motory, žádné letadlo spatřeno nebylo. 1. 10. v 7.00 hod. učinil sedlák, bydlící na samotě Hranečník, Račice č. 79, u protektorátní policie udání, že viděl v noci několik mužů, o kterých se domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu. Tito žádali koňské spřežení, které jim poskytl a dal k dispozici i se svým kočím Antonínem Prachařem v 3.30 hodin ráno. Všechny osoby odjely do lesa, kde kočí potkal několik ozbrojených mužů v německých uniformách a vrátil se zpět kolem 6.30 hod. ráno. Kočí působil divným dojmem. Je jasné, že údaje zamlčoval, anebo se skutečně domníval, že se jedná o příslušníky wehrmachtu z vojenského cvičiště Vyškov.
Po půlnoci 1. 10. 1944 bylo klepáno na dům č. 206 v Rakoveckém údolí. Dvacetiletý Bohumil Matějíček, který byl sám v domě, ze strachu neotevřel. Před třetí hodinou ranní přišli údolím dva neznámí muži se samopaly, kteří byli údajně považování za příslušníky wehrmachtu, k domu č. 245 a žádali koňský potah. Protektorátní příslušník Karel Grec zavedl tyto muže asi 1 km údolím ke statku Hranečník č. 79 k zemědělci, který se svojí rodinou tento dům obýval a zde hospodařil. Tam zaklepali a požádali o koňský povoz, přičemž byli odmítnuti. Potom jeden muž německy žádal opět spřežení pod záminkou, že jde o rozkaz nadřízeného a že zemědělec musí poslechnout. Proto potom vzbudil tento svého kočího Antonína Prachaře a dal mu příkaz k jízdě. Po tři čtvrtě hodiny jízdy vysokým lesem zastavili. Na místě zastávky se nacházelo několik mužů a dvě až tři ženy a několik balíků. Kočí i zmíněný správce Grec byli pohoštěni pitím, cigaretami, chlebem a špekem. Oběma bylo jasné, že se jedná o parašutisty. Po jednohodinovém zdržení byli obdarování dvěma padáky a propuštěni domů s poznámkou, že si parašutisté ještě jednou večer přijdou pro povoz. Prachař a Grec ukryli padáky v seníku v domě č. 245. V souvislosti s parašutisty byly osoby, které měly o věci vědění, zatčeny a odevzdány na gestapo do Brna.“
Odznak byl udělován, bohužel, i zasloužilým stranickým kádrům, kteří s partyzánským odbojem neměli co činit.
Poznámka:
Ždanov, Železňak a velitel 3. úderné roty Milan Genserek byli dne 16. dubna roku 1945 zastřeleni v brněnské věznici, byl to již akt pomsty brněnských nacistů a gestapa.
Literatura:
Growka Květoslav-Spál Karol: Odznaky partyzánské skupiny Jermak. DP- 1966
Gebhart J.-Šimovčík J.: Partyzáni v Československu 1941-1945. Praha 1984
Měřička Václav- Kounovský Josef: Československá vyznamenání VI. Část –c, II. Národní odboj