Letecké odznaky a Čestné letecké odznaky v našich sbírkách
Odznaky pro výkonný letecký personál (aktivní letci) jsou do armády zavedeny v roce 1923 a vlastně až do roku 1953 jsou identické. Pokud se liší, je to pouze výrobou, která je však u originálů vždy kvalitní. Pokud hovoříme o originálu, jde vždy o odznak vyrobený ze stříbra a číslovaný. Zároveň si však musíme uvědomit, že i tyto originální odznaky byly používány jako dar spojeneckým důstojníkům a jistě proto nejsou všechny tyto odznaky číslované. Nacházíme tedy odznaky, které se nepatrně odlišují.
Například naši zahraniční piloti z pochopitelných důvodů na svým uniformách nosili čs. pilotní odznaky vyrobené ve Francii ( firma Pištora-Paris), které jsou mimořádně vzácné a v Anglii (firma Spink London), které jsou vzácné a v současné době se nacházejí či nabízejí především podvodné kopie
.
Pilotní odznak má malý státní znak ČSR a křídla zlacená. Lipový věnec je stříbrný, matový, bez lesku, naopak čepel meče je stříbrná a lesklá. Šířka rozpětí křídel na tomto odznaku je 64 mm, výška odznaku je 49 mm a konečně průměr věnce je 41 mm.
Odznak polního pozorovatele (letce), který je později nazýván navigátor je nepatrně odlišný. Malý státní znak ČSR a lipový věnec jsou zlacené a lesklé. Křídla jsou stříbrná a bez lesku a naopak, čepel meče je stříbrná a lesklá. Rozměry jsou stejné jako u pilotního odznaku.
Odznak pro tak zvané polní letecké střelce byl do armády zaveden v roce 1931. Odznak je celostříbrný, ale malý státní znak a čepel meče jsou stříbrné a lesklé, naopak křídla je bez lesku. Šířka křídel je 62 mm, výška odznaku 47 mm.
Mezi sběrateli leteckých odznaků se i v Čechách, Moravě a na Slovensku nacházejí pilotní a obecně letecké odznaky, které jsou ceněné jako zajímavé artefakty a památky doby mezi dvěmi válkami. Na vzácných obrázcích našich pilotů ve Francii v roce 1940 nacházíme fotografie statečných letců, kteří na uniformě mají tyto odznaky (Litva, Estonsko, Polsko, Jugoslávie) o kterých zde budeme hovořit. Je zajímavé, že právě tyto odznaky tvoří nádherné doplnění našich sbírek. V Anglii již podobné obrázky nenalezneme, neb tradice a zvyklosti ve Velké Britanii nošení cizích odznaků byť spřátelených a spojeneckých armád nebylo trpěno.
Piloti ČSR především v rámci Malé dohody (Jugoslávie a Rumunsko) se stýkali na společných cvičeních případně studovali na Válečných školách a tak vyvstal problém jak ocenit dobré přátelé a vojenské kamarády. Řešení bylo jednoduché a elegantní. Tak jak se mezi vojáky pozemního vojska udělovala vyznamenání, řády i medaile, v letectvu bylo více ceněno dekorování pilotním odznakem dané země.
Ale i na dalších cvičeních, která se konala v Pobaltí i v SSSR bylo toto respektováno a vzácněji nacházíme pilotní odznak SSSR na stejnokroji našeho důstojníka (kpt. Černý). Obecné víme, že Pobaltské země (Estonsko, Litevsko, Lotyšsko) své národní armády budovaly a to především na základě francouzských zkušeností, ale v těchto zemích působilo několik našich instruktorů a dále několik důstojníků studovalo na naši Válečné akademii. Byl zde tedy opět důvod k udělení odznaku.
Každý sběratel si však musí uvědomit, že tyto odznaky jsou udělené jako tak zvané Čestné odznaky „Honoris causa". Tato problematika byla respektována i velitelstvím armády neb Československo nemělo jiný řád či medaili, kterou by bylo možno udělit. Proto udělování leteckých odznaků ČSR nahrazovalo a částečně tuto situaci řešilo. Odznaky jsou pečlivě zhotovené, velmi dobře detailně vypracované a celkově jako doplněk uniformy mimořádně krásné. Výrobou těchto Čestných odznaků se zabývala i firma Karnet-Kyselý Praha, která vyráběla především odznaky královské Jugoslávie, ale i odznaky Estonské. Na obrázcích předvedeme, jak tato situace vypadala v praxi.
Ilustrační obrázky jsou zde se svolením pana Mariáše a autora článku. Jejich rozšiřování je povoleno jen se souhlasem majitele těchto stránek.
Archiv: Alt
Archiv: Mariáš
