Vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východní

[Altmann]

Vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních zemí
Tapferkeits-und Verdienstauszechnung für Angehörige der Ostvölker


ÚVOD :

Je celkem zajímavé, že dekorace v podobě hvězdice byla zvolena jako symbolika vojáků, kteří se rekrutovali z řad zajatců a ve většině můžeme hovořit o lidech pravoslavného ritu a historie Sv. Jiří, Sv. Vladimíra byla vždy prezentována křížem. Politické vedení nacistického Německa celkem necitlivě pominulo starobylou tradici a tak se toto vyznamenání nesetkalo s přílišným nadšením.¨


Není naším cílem řešit problematiku východní politiky Německa v letech 1941-45 , případně se hlouběji zabývat historii jednotek , které byli zformovány z bývalých zajatců armády Sovětského svazu . Jen si v úvodu připomeneme počátek zrodu těchto jednotek a pozornost zaměříme na dekorace dobrovolníků z tak zvaných východních zemí .
První dobrovolnické jednotky v Rusku jsou zakládány již počátkem podzimu roku 1941 . Na podzim roku 1941 Němci vykazovali více jak dva miliony zajatců , ale mezi nimi byli i dobrovolníci ochotni spolupracovat s armádou , která jejich zemi okupuje , ale zároveň zdánlivě může znamenat osvobození lidí od stalinského systému . Jednotliví velitelé již v této době využívají zajatců a dobrovolníků převážně v týlových oblastech svých jednotek .
Vyšší velitelé , věkově starší důstojníci , kteří v Rusku bojovali již v letech 1914-17 si uvědomovali , jaký lidský potenciál se jim nabízí k využití . Věděli , že velká část zajatců je nespokojena s politikou Moskvy a dokázali toho i patřičně využít .
Dochází proto k využití a nasazení tak zvaných Hilsfwilligen ( pomocných dobrovolníků ) , zkráceně nazývaných „ Hiwi „ . Jsou od samého počátku využíváni jako strážní , řidiči , skladníci , stavební a ženijní odborníci , zásobovači , tedy to , co dnes nazýváme logistika armády .

134 . pěchotní divize první přijala do svých řády Rusy zcela oficielně a k naprosté spokojenosti velitelství jednotky . Na jaře roku 1942 v týlu německých armád pracovalo více jak 200 000 „Hiwi „ a koncem roku byl jejich počet odhadován na více jak milion mužů . Bez této logistické podpory by Německá armáda v širých ruských pláních byla bezradná . Němci ke svým Hiwi přistupovali lidsky , dostávali za svoji práci plat a potravinové lístky . Jejich postavení bylo srovnatelné s postavením německých vojáků .

V další fázi dochází k vytvoření a organizaci dobrovolnických vojenských oddílů Osttrupen . Tyto oddíly v německých uniformách střežili komunikace , železnici a bojovaly proti partyzánům v německém týlu . V několika případech „Hiwi „ dokázali odrazit i místní útoky Rudé armády . V roce 1942 je v armádní skupině Střed již šest takových praporů , složených z bývalých zajatců . Každý prapor byl však zformován ze zajatců jedné národnosti ( Ukrajinci, Rusové, Bělorusové , atd. )
Další jednotky , které však prosluli svoji odpornou brutalitou byli vojáci Kaminského brigády , která vzniká v roce 1941 a tvrdě terorizovala obyvatelstvo v okolí Brajanského lesa . Němci Kaminskému ponechali volnou ruku k vyčištění prostoru Brajnska od banditů ( partyzánů ) . Za své zásluhy v těchto vyčišťovacích operacích obdržel Kaminský Železný kříž I. třídy 1939 ( EK I.Kl. 1939 ) . Tento fakt je důležitý při vlastním hodnocení a udělování vyznamenání pro východní národy , o kterém zde píšeme .

[Altmann]

Dalším vojenským tělesem byla tak zvaná RNNA ( Ruskaja nacionalnaja Narodnaja armija ) . Velitelem byl bývalý ruský bělogvardějský důstojník S. N. Ivanov .

Další jednotkou byla tak zvaná Ostlegion ( Východní legie ) , kde byli soustředěni zajatí Turkmeni . Turkmenské jednotky měli úspěch v náborové akci a pozdější podporu samotného Hitlera .

Nejznámější vyšší vojenské těleso však byla ROA ( Ruská osvobozenecká armáda ) se svým velitelem generálporučíkem Vlasovem .

Milionová armáda , která bojovala společně s Němci si jistě i z německého pohledu zasloužila nějaké vyznamenání , které by připomínalo hrdinství těchto dobrovolníků .
Právě pestrá společnost a náboženská různorodost jsou asi hlavní příčinou toho, že vyznamenání je fádní, nikdo jej nemůže napadnout z jakéhokoliv ideologického pohledu, ale také jako dekorace nikoho nenadchlo svoji krásou či výjimečnosti. Svůj cíl však splnilo!





Byl to samotný říšský kancléř Adolf Hitler , který svým nařízením ze dne 14 . července 1942 potvrdil založení Vyznamenání za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních národů .

Hitler svým rozhodnutím potvrdil jen to , co bylo nutností a co požadovali jeho generálové , kteří se svými vojáky bojovali na východní frontě .

Pan Svetozár Pavlík ve své knize Vyznamenání a bojové odznaky třetí říše uvádí následující fakta :

„Předpokladem udělení vyznamenání za statečnost pro příslušníky východních národů 2 . třídy bylo vlastnit Železný kříž 1939 2 . třídy . Pokud příslušník získal Železný kříž 1. třídy , případně sponu k Železnému kříži 1914 1. třídy mohl obdržet vyznamenání za statečnost pro příslušníky východních národů 1 . třídy“ Tolik z práce pana Pavlíka .

Pokusíme se na faktech prokázat , že situace byla přece jen poněkud odlišná . Udělení spony k Železnému kříži 1914 v roce 1942 jistě předpokládalo , že příslušník těchto jednotek , složených z bývalých zajatců Rudé armády takový kříž musel získat v době Světové války v letech 1914-18 . V této době však bylo Německo aktivním členem „ Trojspolku „ a Rusko „ Trojdohody „ a tato státy vedly proti sobě válku . Tedy jistá patová situace , která by si zasloužila podrobnějšího vysvětlení .

Hitler toto vyznamenání založil jistě i z toho důvodů , aby Železný kříž 1939 a Vojenský záslužný kříž ( s meči i bez mečů) 1939 byl udělován německým vojákům a dalším dobrovolníkům ze zemí západní Evropy , kteří sloužili v jednotkách SS , tedy aby nedocházelo k plošnému inflačnímu udělování německých řádů a vyznamenání „ podlidem „ , kteří obětavě bojovali proti svým .

Pokud by byl Železný kříž prvním předpokladem k získání vyznamenání pro dobrovolníky , jistě bychom na fotografiích viděli např. vojáky ROA armády gen, Vlasova „ případně kozáky sboru gen. Panwitze ometálované „ právě Železnými kříži a k tomu další vyznamenání Za statečnost a zásluhy pro příslušníky východních národů . Ani Spolkový archiv v Německu však takové fotografie nevlastní a na obrázcích vidíme vojáky jen se svými dekoracemi , které jim náleží . Zcela výjimečně je některý důstojník , který však může pocházet z Pobaltí ( Pobaltští Němci z Litvy , Estonka, Litevska ) je dekorován Železným kříže a dalšími dekoracemi . Železný kříž vojáci ROA obdrželi zcela výjimečně , za zcela výjimečné činy statečnosti .

Autorem vyznamenání je německý grafik a umělec Elmar Lang , ale vlastní návrh je dílem Dr. Heinricha Döhle .

Vyznamenání bylo rozděleno na dvě skupiny :

- s meči za statečnost
- bez mečů za vojenské zásluhy

V tomto případě lze hovořit o tom , že autor se nechal inspirovat Vojenským záslužným křížem 1939- ( Kriegsverdienstkreuz ) . Další prameny říkají , že vnitřní dělení vyznamenání , které v tomto případě bylo udělováno s meči , nápadně připomíná dělení starého ruského kříže Sv. Jiří .


Popis a členění dekorace Za statečnost s meči :

Dekorace se členila na jednotlivé třídy :

I. třída ve zlatě s meči
I. třída ve stříbře s meči

II . třída ve zlatě s meči
II . třída ve stříbře s meči
II . třída v bronzu s meči

Dekorace I. třídy byla tvořena medailonem z 32 slunečních paprsků . Medailon má průměr 50 mm . Na středu medailonu je v mezikruží vavřínový věnec , který má osm okvětních lístků , dále květy se 14 plody . V menším mezikruží , na středu dekorace je květ se stočenými lístky doprava . Tímto medailonem procházejí dva zkřížené meče hroty nahoru . Rubní strana je hladká se sponou . Na uniformě se nosil podobně jako Železný kříž I. třídy 1939 na sponě .
Vlastní dekorace je vyrobena z bronzu , ale pozdější ražba je již jen náhradní kov ( kriegsmetal ) , který je patinován do barvy zlata či stříbra . Dekorace I. stupně byla uložená v etuji , která se nápadně podobala etuji k Železnému kříži I. třídy . Zároveň voják obdržel i dekret , který potvrzoval udělení vlastního vyznamenání .

Dekorace I. třídy ve zlatě s meči byla na úrovni Železného kříže I. třídy 1939 a udělení bylo vzácné .

Dekorace I . třídy ve stříbře a s meči byla na úrovni Vojenského záslužného kříže s meči 1939 .

Dekorace II. třídy ve svých třech stupních s meči představovala vysoké ocenění statečnosti vojáků .

II. třída ve zlatě s meči byla nošená na zelené stuze s červenými postranními pruhy .
II. třída ve stříbře s meči byla nošená na zelené stuze s bílými
Postranními pruhy .
III. třída v bronzu s meči byla nošená na celozelené stuze .

Vyznamenání bylo odlišeno stuhou , která pro každý stupeň měla rozlišení , ale základní barva stuhy je zelená .

Vlastní dekorace se udělovala a předávala v jednoduchém papírovém sáčku s malou stužkou k našití na stejnokroj . Dále každý voják obdržel dekret či potvrzení , že je oprávněn nosit toto vyznamenání .

Literatura :
Kurt G. Klietmann : Auiszeichnung des Deutschen Reichs 1936 -1945
Kurt G . Klietmann : Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille
Jörg Nimmergut : Orden und Ehrenzeichen von 1800 – 1945
Svatozár Pavlík : Vyznamenání a bojové odznaky Třetí říše díl I .
Stanislav Auský : Vojska generála Vlasova v Čechách .

[Altmann]

Vyznamenání Za zásluhy pro příslušníky východních národů .


Dekorace I. třídy ve zlatě ( bez mečů )
Dekorace I. třídy ve stříbře ( bez mečů )

Dekorace II. třídy: ( bez mečů )
-dekorace ve zlatě
-dekorace ve stříbře
-dekorace v bronzu

Dekorace I. třídy se opět nosí jako připínací odznak .
Dekorace II. třídy se nosí na stuze , které jsou totožné se stuhami vyznamenání s meči . Pokud voják nosil na uniformě jen malé stužky, nejsou doplněny meči .

40 x 40 mm (2. Klasse)
49 x 49 mm (1. Klasse)

Tato dekorace byla udělována za službu , která nebyla přímo spojena s nasazením na frontě . Tedy např, i zdravotníkům ( i ženám ) . Pro udělení bylo nutno splnit podmínky , které známe například u německého Záslužného kříže 1939 bez mečů .

Poznámka :
Většina dekorací , které se nalézají v našich sbírkách jsou neudělené originály .

Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945" von Kurt-G. Klietmann - S. 58



http://www.militaria.cl/search.html
http://www.medals.pl/de/de3.htm



POZNÁMKA Alt:

V současné době se vojáci ROA a další jednotky bojují s Německými silami vydávají za "boží" bojovníky proti kumunismu. Markantní je např. i představitel valonských jednotek, Degrell, nositel Rytířského kříže 1939. Osobně jsme přesvědčen,ža tato účelová historie,která vymývá mozky mladým lidem je nebezpečná. Především prostí vojáci RKKA bojovali za svoji vlast, bránili své blízké, své rodiny. Nedokáži, ale odsoudit vojáky Vlasovových jednotek, kteří naopak bojovali i proti svým krajanům. Tento problém bychom měli přenechat jiným, snad seriozním historikům.

[Peter_Steindl]

Kdesi jsem četl, že udělení Železných křížů Kaminskému a Rytířského kříže Dirlewangerovi, tedy zrůdám z Varšavy roku 1944 bylo největší degradací těchto vyznamenání. S názorem se určitě ztotožňuji.

Rád bych se ještě dotázal pana Altmanna, zda jsou tato vyznamenání běžně kopírována.

[Altmann]

ANO, právě vyznamenání s kterým jsem se snažil pány kolegy seznámit patří mezi běžně nově vyráběné dekorace. V současné době po nich je "hlad" především v okrajových oblastech Ruska. Výroba je precizní a bez odborné expertizy nic nepoznáme.