Řád Miloše Velikého
Úvodní část:
Miloš Veliký, zakladatel dynastie Obrenovičů se narodil 7. března 1770. Byl synem Teodora Mihajleviče a Višnje (rozené Gojkovič). V roce 1810 přijal Miloš nové rodinné jméno Obrenovič. Milan byl jedním z velitelů slavného sboru Karadjorděviče ale Miloš dlouho byl ve stínu tohoto slavného vůdce národního odboje. Po porážce a zhroucení prvního srbského povstání vedené Karadjorděvičem (Karadjordje v turečtině „černý Jiří“) se stává Miloš jedním z vedoucích osobností a vůdců boje za národní svobodu. To bylo dosti nečekané, patřil sice mezi významné „vojvody" již za Karadjorděviče a všeobecně byl oceňován jeho politický rozhled, ale jeho činy v roce 1818 překvapily jak jeho přátelé tak i nepřátelé. Miloš se totiž zcela podvolil tureckému vezírovi v Bělehradě a na základě tohoto byl jmenován do funkce „Obor-Knez“ (z němčiny Ober-Fürst) v Rudniku, Kragujevaci a v Poženga. Všeobecně v tomto okamžiku politického oportunismu byl však považován za "národního zrádce“
V roce 1815 dochází k druhému srbskému povstání. Dne 11. dubna 1815 na Květnou neděli byl Miloš Obrenovič zvolen vrchním velitelem a vůdcem povstání. Miloš na poli vojenském dosáhl mnoha úspěchu a jako diplomat dokázal i pomoci peněz podplatit turecké úředníky tak, že v říjnu roku 1815 dosáhl toho, že byla vytvořena samostatná srbská autonomie a Miloš byl uznán jako „Nejvyšší srbský kníže“
V roce 1817 se Karadjordje tajně vrací z exilu, ale je zákeřně zavražděn. Tato vražda ač neobjasněna byla počátkem tragického nepřátelství mezi dvěmi nejvýznamnějšími rody Srbska. Stala se důvodem stoletých dynastických i politických sporů a stála život knížete Michala, krále Alexandra i královnu Dragu.
V roce 1830 bylo Srbsko vyhlášeno vasalským státem Turecka, ale pod patronaci ruského cara. Milošovi byl propůjčen titul Dědičného panujícího srbského knížete. Miloš se ale dne 1. května 1839 zřekl trůnu a odebral se své panství a statky v Rumunsku a později i v Rakousku. Trůn i moc přebírá nejstarší syn Milan Obrenovič II., který za měsíc umírá. Novým knížetem se stává kníže Michal Obrenovič III., mladší syn Milošův. Jeho vláda je však krátká, v roce 1842 je sesazen a k moci se dostává kníže Alexandr Karadjordjevič, syn zavražděného vůdce prvního srbského povstání.
V roce 1858 parlament, který se schází na svátek Sv.Ondřeje (11.12.) prohlásil knížete Alexandra za zbaveného trůnu a dal souhlas povolat knížete Miloše na trůn. Miloš se vrací, převzal vladařské povinnosti a panoval do 14. září 1860, kdy umírá. Jeho nástupcem se stává opět kníže Michal Obrenovič III.
Knížete je ve spojitosti s řádem Miloše Velikého vzpomenuto několikráte a to jednak v samotném názvu, dále v portrétu, monogramu, nápisu na jednak lícové, ale i rubové straně. Připomínka Takovského dubu a Takovského praporu je charakteristickým ikonografickým rysem řádu.
Takovský dub:
Na Květnou neděli roku 1815 bylo vždy symbolizováno Takovským dubem, stromem v jehož stínu byl Miloš prohlášen za jediného vůdce. Pod tímto dubem Miloš pronesl jednu ze svým nejkratších vůdčích myšlenek a to: “Zde jsem já, zde jste vy- válku Turkům“
Takovský prapor:
Miloš vztyčil v Takovu prapor, který byl bílý s červeným řeckým křížem uprostřed. Později, za druhé vlády knížete Miloše byl přijat oficielní návrh národního praporu.
Znak:
Dvouhlavý orel vyhotovený ve stříbře,se zlatou zbroji na lícové straně se objevuje v heraldice Srbska ode dne prohlášení království v roce 1882. Starý srbský znak, který byl užíván v době Milošovy vlády, byl odvozen od znaku staré Byzance (v červeném poli štítů heraldický kříž se čtyřmi písmeny „beta“ mezi ramen). Takto byl převzat do srbské heraldiky v době vlády Štěpána Dušana ve století čtrnáctém.
Koruna Nemanjičů:
Jde o velkou zlatou korunu, typu „Kamelaukion“ sloužící za převýšení řádového odznaku a znovu se opakující na rubní straně nad královským monogramem. Je zároveň heraldickou verzi středověkých korun užívaných králi z dynastie Nemanjičů. Koruny tohoto typu jsou byzantinského původu. Koruna Nemanjičů, zvaná Kamelaukion se po prvé objevuje v srbské faleristice na řetězu řádu Knížete Lazara, který byl založen v roce 1889, tedy u příležitosti pětistého výročí bitvy na Kosově poli a v upomínku na pomazání krále Alexandra I. v klášteře Žiča. Od této doby se tato koruna používá v heraldice, ale vždy jen a jen ve spojitosti se znakem krále nebo dynastie. Těchto pravidel bylo přísně dbáno a to jak ze strany Obrenovičů tak i dynastie Karadjorděvičů.
Světlomodrá stuha je charakteristická pro všechny srbské vyznamenání, která jsou spojena s osobou knížete Miloše. Bylo ji použito i u vyznamenání „Za loajalitu“ nebo u pamětní medaile ke čtyřicátému výročí svatoondřejské Skupštiny (zasedání parlamentu).