Pamětní válečná medaile 1870/71

[Altmann]

Pamětní válečná medaile 1870/71
Kriegsdenkmünze für 1870/71

Medaile historicky navazuje na pamětní medaile napoleonských válek z období let 1813-1815. Podobné místo zastává i medaile z roku 1864 založena pro bojovníky z kovu ukořistěných nepřátelských děl i nebojovníky kde je medaile vyrobena z kvalitního železa (ocel).

Podobně jako v předchozích konfliktech, jež Prusko vedlo během 19. století, bylo i po vítězství ve válce Prusko-Francouzské v letech 1870-1871 rozhodnuto o zřízení pamětní medaile jako poděkování účastníkům tohoto vítězného tažení. Původní pruské vyznamenání, se udělovalo příslušníkům armády ze všech států nově vzniklého císařství. Jen několik států razilo vlastní vyznamenání.Medaile byla zřízena ve dvou provedeních. Její podoba a podmínky k udělení byly stanoveny v císařském výnosu ze dne 20. května 1871. Další státy vydávají zajímavé dekorace Červeného kříže a dekorace věnované ženám i mužům pečujícím o raněné a nemocné vojáky

Existuje statut této medaile, který hovoří a upřesňuje založení pamětní válečné medaile na polní tažení v letech 1870 a 1871

Citace-překlad převzatý:
My Vilém, z boží milosti německý císař, pruský král atd., jsme se rozhodli naším vrchním rozkazem sjednocené německé armádě, jež svým hrdinstvím, odvahou a vytrvalostí v řadě skvělých vítězství vybojovala slávu a svou krví zpečetila sjednocení Německa během slavného polního tažení let 1870 a 1871, založit vyznamenání. Za tímto účelem jsme zakládáme Pamětní válečnou medaili a od nyní určujeme následující:

1.
Pamětní válečnou medaili obdrží:
a) Všichni důstojníci, vojenští lékaři, úředníci a mužstvo, které se v právě skončené válce účastnilo některé z bitev nebo obléhání, dále ti, kteří s vojskem překročili hranici s Francií před 2. březnem tohoto roku.
b) Všichni důstojníci, vojenští lékaři, úředníci a mužstvo, které od 11. prosince loňského roku do 2. března tohoto roku sloužilo na palubě mé lodi „Augusta“.

2.
Pamětní válečná medaile pro bojovníky a vojenské lékaře bude vyrobena z ukořistěných děl, pro nebojovníky z oceli. Na přední straně bude naše iniciála s korunou. Pod iniciálou bude na medaili pro bojovníky opis „Dem siegreichen Heere“ a pro nebojovníky „Für pflichttreue im Kriege“. Při okraji bude u obou medailí opis „Gott war mit uns, Ihm sei die Ehre“). Rubová strana medaile bude obsahovat kříž s paprsky mezi jeho čtyřmi rameny, na medaili pro bojovníky bude na kříži umístěn vavřínový věnec dole svázaný, na medaili pro nebojovníky pak věnec dubový. Uprostřed věnců pak letopočty 1870 a 1871.

3.
Medaile bude nošena na stuze na levé straně prsou. Stuha pro bojovníky bude černá, při okrajích bíle lemovaná s červeným pruhem uprostřed. Stuha pro nebojovníky bude naopak bílá, při okrajích černě lemovaná s červeným pruhem uprostřed.

4.
Pamětní medaili neobdrží ti, jež byli během polního tažení kázeňsky potrestáni a nebyli do dnešního dne rehabilitováni.

5.
Při ztrátě řádu bude postupováno podle předpisů platných pro pamětní válečné medaile.

6.
Společně s medailí bude udělován dekret, jehož podoba bude námi schválena. Do té doby bude platit předběžné ustanovení.

7.
Hlavní řádová komise bude archivovat jmenný seznam všech nositelů tohoto vyznamenání.

8.
Po úmrtí nositele zůstane vyznamenání ve vlastnictví jeho rodinných příslušníků.

9.
Ponechávám si právo na změnu tohoto ustanovení.

Výnos nabývá platnosti naším vlastnoručním podpisem a královskou pečetí.

V Berlíně, 20. května 1871 Vilém

Zde jednoznačně král a císař hovoří o založení medaile pouze pro bojovníky

Dalším výnosem a upřesněním ze dne 22. května 1870 je rozhodnuto o založení medaile pro nebojovníky, vyrobené ze železného kovu (ocel?):

Přeji si rozšíření výnosu ze dne 20. května tohoto roku, které by jako uznání za projevené obětavé a vlastenecké úsilí umožnil udělení pamětní medaile pro nebojovníky na odpovídající stuze také níže uvedeným:

1.
Všem dvorním a civilním úředníkům, stejně jako zaměstnancům soukromých železničních společností, kteří byli během války nasazeni ve Francii a překročili její hranice před 2. březnem tohoto roku.

2.
Všem členům řádu Johannitů a řádu Maltézských rytířů, kteří ve službách těchto řádů sloužili jako dobrovolní ošetřovatelé raněných. Dále pak následujícím osobám uvedeným v seznamu mého komisariátu a vojenského inspektorátu: lékařům, duchovním, nosičům raněných, opatrovníkům, ženám a dívkám, které sloužily před 2. březnem na bitevních polích nebo v lazaretech zřízených na nepřátelském území.
Ustanovení odstavců 4 až 8 výnosu ze dne 20. května tohoto roku zůstává platným i pro tyto osoby. Zároveň umožňuji udělení pamětní medaile pro nebojovníky i těm osobám, které nebyly uvedeny v seznamu komisariátu a vojenského inspektorátu, ale ve své dobrovolné službě jako ošetřovatelé raněných sloužily před 2. březnem tohoto roku nejméně 4 týdny na nepřátelském území a dosáhly přitom zvláštních úspěchů. Poznámka: Tato medaile prokazatelně udělaná je velmi vzácná.

Tímto nařizuji svým úřadům, aby zařídily vše potřebné v rámci tohoto výnosu.

V Berlíně, 22. května 1871 Vilém

[Altmann]

Pamětní medaile pro bojovníky

Popis dekorace:

Medaile má průměr 29 mm. Na ražbu medaile pro bojovníky byl symbolicky použit bronz z ukořistěných francouzských děl. Na hraně medaile vyražen kolopis AUS EROBERTEM GESCHUETZ (Z ukořistěného děla).

Avers:
Ve středu medaile iniciála W (Wilhelm) převýšená královskou korunou, pod iniciálou opis Dem siegreichen Heere (Vítězné armádě). Pří okraji v mezikruží opis Gott war mit uns, Ihm sei die Ehre (Bůh byl s námi, Jemu budiž sláva).

Revers:
Uprostřed medaile je umístěn čtyřramenný kříž (tvar železného kříže) doplněný paprsky mezi rameny. Přes kříž umístěn kulatý vavřínový věnec v dolní části svázaný stuhou a v horní části rozpojený. Ve věnci letopočty 1870 / 1871. K horní části medaile je napojeno pevné kulovité ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.
(Poznámka: typické ouško a jeho výroba či zdobení je základem pro určování pravosti či originality medaile)



Stuha:
Pruhy v barvách císařského Německa. Rozmístění pruhů je ze strany: 3 mm černý, 5 mm bílý, 5 mm černý, 6 mm červený, 5 mm černý, 5 mm bílý, 3 mm černý.

Použité zdroje:
http://www.ordensmuseum.de/script/ekjungfr/ekjungfr.htm
http://www.wehrmacht-awards.com/forums/ ... hp?t=15746

[Altmann]

Pamětní medaile pro účastníky války (nebojovníky)

Popis dekorace:
Železná medaile je vyrobena z kvalitní oceli opět o průměru 29 mm. Na rozdíl od medaile pro bojovníky je tato verze bez kolopisu na hraně.

Avers:
Stejný jako u medaile pro bojovníky, pouze rozdílný opis pod monogramem panovníka: Für pflichttreue im Kriege (Za věrnost během války).

Revers:
Shodné provedení jako u medaile pro bojovníky, pouze dubový věnec místo vavřínového.
Pevné kulovité ouško se závěsným kruhem.

Stuha:
Pruhy v barvách císařského Německa. Podobně jako u železných křížů jsou barvy na stuze pro nebojovníky v reverzním provedení. Rozmístění pruhů je ze strany: 3 mm bílý, 5 mm černý, 5 mm bílý, 5 mm červený, 5 mm bílý, 5 mm černý, 3 mm bílý.

[Altmann]

Spony (štítky) se jmény bojiště (Gefechtspangen) k pamětní medaili 1870/71

V roce 1895 byla jako součást oslav 25. výročí války zavedena série bojových spon (Gefechtspangen) k Pamětní válečné medaili 1870/71. Spony byly nošeny upevněné na stuze medaile.

Oficiálně bylo zavedeno celkem 25 spon. Z nich se 21 vztahovalo k významným bitvám a zbývající 4 k obléháním. Tyto spony byly udělovány pouze k pamětní medaili pro bojovníky, nikoli k její verzi pro civilní účastníky války. Po schválení řádovou komisí si mohl zájemce zakoupit příslušnou sponu za cenu v rozmezí 35 pfeniků až 1 marky.

Velké množství vojáků a majitelů medaile se sponami těchto spon splňovalo zároveň podmínky pro udělení Pamětní medaile na 100. výročí narození císaře Viléma I (Medaille zur Erinnerung an des Hochseligen Kaisers und Königs Wilhelm I., des Großen, Majestat).


Výroba a provedení štítků (spon

Vzhledem k tomu, že oficiální spony vyrábělo přibližně dvacet výrobců, lze se setkat s několika variantami lišícími se provedením.Uvedeme si alespoň podstatné. Šest hlavních provedení spon:

1. plná spona o šířce stuhy, široké písmo
2. plná spona o šířce stuhy, úzké písmo
3. plná spona o šířce 1 ½ stuhy, široké písmo
4. plná spona o šířce 1 ½ stuhy, úzké písmo
5. dutá spona o šířce stuhy, velké a široké písmo
6. plná spona o šířce stuhy, široké a vysoké písmo, spona o cca 25% vyšší než ostatní provedení

Následující přehled krátce popisuje události vztahující se k těmto sponám:
( převzata z německého originálu)
Bitvy:

WEISSENBURG
4. srpna 1870: Válka oficiálně začala 19. července 1870. Po sériích pohraničních šarvátek začínají skutečné boje německým vítězstvím v bitvě u Weissenburgu (Weissembourg) 4. srpna 1870.

SPICHERN (také „SPICHEREN“)
6. srpna 1870: Němci porážejí Francouze na výšinách u Spichern, blízko Saarbrückenu.
Většina držitelů této spony byla příslušníky 1. a 2. armády.

WÖRTH
6. srpna 1870: Francouzký I. sbor a jedna divize VII. sboru pod vedením maršála MacMahona zažívá porážku německou třetí armádou pod velením korunního prince Wilhelma Friedricha von Preussen (I. a II. Bavorský sbor, Pruský V. a XI. sbor, Württemberský kontingent).

COLOMBEY-NOUILLY
14. srpna 1870: Francouzský zadní voj se před Métami střetává s postupujícími Prusy z 1. armády (I., VII., VIII. a XI. sbor). Tato bitva končí nerozhodně, umožňuje ale ústup části francouzských sil z Mét.

VIONVILLE-MARS LA TOUR
16. srpna 1870: Postupující části německé druhé armády, snažící se odříznout francouzskou ústupovou cestu z Mét, naráží na početně silnější francouzské jednotky Lotrinské armády pod vedením maršála Bazaina západně od Mét (120 000 francouzů proti 66 000 němců). Francouzi nedokáží využít své výhody a Němcům se podaří odříznout jejich ústupovou cestu. Na německé straně počáteční boje sváděla 6. jízdní divize a Braniborští z II., X. a částí XI. sboru.

GRAVELOTTE-ST.PRIVAT (také „Gravelotte-St. Privat“)
18. srpna 1870: Francouzská Lotrinská armáda pod velením maršála Bazaina (II., III., IV. a VI. sbor se strážním sborem v záloze) je napadena 1. armádou (VII. a VIII. sbor) pod velením generála von Steinmetze, a 2. armádou (III., IX., X. XII. Saský sbor a strážní sbor) pod velením prince Friedricha Karla von Preussen.

BEAUMONT
30. srpna 1870: 4. armáda spolu s bavorským I. sborem napadají francouzský 5. sbor, postupující severovýchodním směrem k Sedanu.
Vzhledem k tomu, že tato bitva předcházela bitvě u Sedanu, lze tyto spony velmi často nalézt společně.

NOISSEVILLE
31. Srpna až 1. září 1870: Nezdařený pokus Francouzů o průlom z Mét, zmařený Manteuffelovým I. sborem.
Výjimečně se lze setkat s medailí doplněnou pouze touto sponou, nejčastěji však v kombinaci se sponami METZ a GRAVELOTTE-ST. PRIVAT.

SEDAN
1. až 2. září 1870: 3. armáda a Meuská armáda obkličují francouzskou Alsaskou armádu pod velením maršála MacMahona. Francouzi kapitulují 2. září a 85 000 francouzských vojáků včetně 39 generálů a samotného císaře Napoleona III. upadá do zajetí.

Dva dny po katastrofické porážce se zhroutil bonapartistický režim a po nekrvavé revoluci v Paříži byla zřízena republikánská vláda (vláda tzv. Třetí republiky, která trvala až do roku 1940) a výbor národní obrany. Německé armády s výjimkou 2. armády pod velením prince Friedricha Karla, která dále obléhala Méty, se začaly přesunovat k Paříži. Méty kapitulovaly dne 27. října a uvolnily 2. armádu pro další operace.

AMIENS
24. listopadu 1870: Německá a francouzská vojska se střetávají před Amiens na Sommě, severně od Paříže. Po menších střetech se odehrávají těžké boje dne 27. listopadu. VIII. sbor pod velením generála pěchoty Augusta Karla von Goebena okupuje město 28. listopadu, městská tvrz kapituluje 30. listopadu.

BAUNE LA ROLANDE (také „BEAUNE-LA-ROLANDE“)
28. listopadu 1870: 2. armáda pod velením prince Friedricha Karla (III. a X. sbor) se stáčí a napadá bok francouzské Loirské armády, postupující proti slabším německým silám s úmyslem prolomit obklíčení Paříže. Hlavně zásluhou X. sboru se Němcům daří jejich postup zastavit.

VILLIERS
30. listopadu až 2. prosince 1870: Württemberská divize se dostává do těžkých bojů s Francouzi pokoušejícími se prolomit obklíčení Paříže poblíž Villiers a Champigny v údolí Marny, východně od Paříže. Villiers a Bry jsou obsazeny Francouzi 30. listopadu. Württemberští, posílení Saským XII sborem, provádějí protiútok a dne 2. prosince získávají tato města zpět.
Tato spona nemohla být udělena zároveň se sponou LOIGNY-POUPRY.

LOIGNY-POUPRY
2. prosince 1870: Armádní oddíl (Armee Abteilung) pod velením velkovévody Friedricha Franze z Mekleburska - Šverinska, včetně I. bavorského sboru, útočí na početně silnější jednotky Loirské armády a poráží je.

ORLEANS (také „ORLÉANS“ a „ORLE´ANS“)
4. prosince 1870: Druhá bitva o Orleans vede k opětovnému obsazení města Němci (ti získali město již v říjnu, ale bylo ztraceno po porážce Bavorů v bitvě u Coulmiers 11. listopadu).

BAUGENCY-CRAVANT
7. až 11. prosince 1870: Ačkoli série střetů mezi Armádním oddílem, pruskou 2. armádou a Francouzi z 2. Loirské armády nevede k porážce Francouzů, je francouzský velitel, který neobdržel žádné posily, nucen vydat rozkaz k ústupu.
Velká část mužů Armádního oddílu vyznamenaných touto sponou byli veteráni prusko – rakouské války z roku 1866.

AN DER HALLUE
23. září 1870: Po nerozhodných bojích mezi 1. armádou generála Edwina von Manteuffela (zejména VII. sbor) a 2. Loirskou armádou ustupují Francouzi k Arrasu. Tímto končí bezprostřední hrozba jejich průlomu na sever, k prolomení obklíčení Paříže.
Až na několik výjimek byli všichni nositelé této spony právě ze VII. sboru 2. armády. Tato spona je považována za jednu z nejvzácnějších z celé série.

BAPAUME
3. až 4. ledna 1871: 1. armáda gen. Von Menteuffela dosáhla Bapaume 26. prosince 1870. Francouzská severní armáda pod velením gen. Louise Léona Faidherbeho se začala přesouvat z Arrasu koncem prosince, když Němci začali ohrožovat Péronne. 2. ledna se početně slabší Němci (3 brigády) střetávají s Francouzi (8 brigád) před Bapaume. Po těžkých bojích 3. ledna jsou Němci zatlačeni zpět do města. Francouzi však nedokáží využít své výhody, zastavují svůj další postup, což vede k pádu pevnosti Péronne 10. ledna. Generál Manteuffel je po této bitvě odvelen od 1. armády k velení armádních operací v jižní Francii.

LE MANS
10. až 12. ledna 1871: 2. armáda pod velením korunního prince Wilhelma Friedricha von Preussen (III. X. a XIII. Sbor, 18. divize IX. sboru a 1., 2., 4., 6. jízdní divize) zahajuje dne 6. ledna útok na Le Mans. Proti nim stojí 2. Loirská armáda se 150 000 muži ve třech sborech (XVI., XVII., XXII., včetně bretaňských dobrovolníků). Francouzi bojovali statečně, ale bretaňští dobrovolníci údajně utíkali po prvním spatření nepřítele, což vedlo k rychle se šířící panice. Generál Hanzy stahuje 12. ledna svá vojska do Laval k přeskupení.

AN DER LISAINE (také „A.D.LISAINE“)
15. až 17. ledna 1871: Francouzská východní armáda generála Bourbakiho útočí na německé jednotky pod velením generála Wernera podél Lisaine, ve snaze pomoci Belfortu. Po tři dny těžkých bojů Němci úspěšně vzdorují francouzským pokusům o prolomení jejich linie.

ST. QUENTIN
19. ledna 1871: Severní armáda pod velením generála Faidherbeho útočí na německou 1. armádu (nyní pod velením generála von Goebena) u Saint Quentinu, ale je několikrát poražena. Němcům se nepodaří Francouze obklíčit a ti ustupují do Cambrai.

MONT VALERIEN (také „MONT VALÉRIEN“,“MONT-VALERIEN“ a „A. MONT VALERIEN“)
19. ledna 1871: 90 000 Francouzů podpořených palbou z děl pevnosti Fort du Mont Valerien umístěné západně od Paříže podniká poslední pokus o prolomení jejího obklíčení. Cílem tohoto masového útoku se stal V. sbor umístěný severovýchodně od Versailles, ale po počátečních úspěších útok selhává. Během pozdního odpoledne vydává francouzský velitel rozkaz k ústupu do výchozích postavení. Podle mnoha tvrzení byl tento předem prohraný pokus o průlom proveden jen proto, aby ukázal Pařížské komuně, že válku již nelze vyhrát.

Obléhání:
STRASSBURG
15. srpna až 28. září 1870: Bádenské jednotky dosáhly Štrasburku (Strasbourg) 8. srpna 1870 a město bylo obklíčeno dne 15. srpna. Obléhání začalo 30. srpna a skončilo jeho kapitulací 28. září 1870.

PARIS
19. září 1870 až 28.ledna 1871: Nedlouho po vítězství u Sedanu se německá armáda začala přesouvat k Paříži, která byla obklíčena 19. září. Její obléhání končí 28. ledna 1871 kapitulací a vyhlášením příměří.

BELFORT
3. listopadu 1870 až 18 února 1871: Tříměsíční obléhání započalo 3. listopadu a skončilo 16. února, kdy byl francouzským jednotkám umožněn volný odchod z města. Okupace města Němci započala 18. února.

METZ
19. srpna až 27. října 1870: po vítězstvích u Vionville-Mars la Tour a Gravelotte-St. Privat započalo obléhání Mét. Dne 27. října Méty kapitulovaly a do německého zajetí padlo 150 000 francouzských vojáků.

Neoficiální spony:

CHAMPIGNY
K bojům u Champigny nebyla zavedena oficiální spona, protože tyto byly zahrnuty ve sponě „VILLIERS.“

COULMIERS
Není překvapivé, že k bitvě u Coulmiers nebyla zavedena oficiální spona. 9. listopadu byl I. Bavorský sbor operující blízko Orléans napaden stotisícovou francouzskou armádou a utrpěl vysoké ztráty.

TOUL
Tato spona připomíná obléhání pevnosti Toul od 16. srpna do 23. září 1870. Ztráty během tohoto téměř čtyřicetidenního obléhání dosáhly 2300 mužů na francouzské a 13 000 na německé straně.

CERNIRUNG VON METZ
Tato spona, která se vztahuje k obléhání Mét, stejně jako oficiální spona „METZ“, je zajímavá zejména kvůli neobvyklému použití slova „cernirung. Toto slovo, které znamená obléhání (něm. synonyma „einschliessung“ a „belagerung“) je převzato z francouzského „cerner“. Tento francouzský výraz je naopak převzat z latinského „cirnicare“ – obklíčit.
(viz kolega Ladis)


Poznámka:
Po skončení první světové války pro potřebu již opravdu starých veteránů bylo vydáno velké množství spon k různým pamětním medailím, jež jsou někdy vydávány za spony z r. 1895. Tyto se od spon k medaili 1870/71 liší materiálem a provedením textu. Text je často proveden jako vtlačený, na hladkém pozadí, v některých případech doplněný znaménky „+“ (+PARIS+). Ve většině případů jsou písmena vyplněna černým smaltem.

[Altmann]

Poznámka:
Na jistých českých stránkách je uvedeno, že v roce 1870 nejde o válku mezi Francii a Pruskem, ale jde o pouhé tažení či kampaň. Požádal jsem našeho kolegu a přítele Dr. Šafranka (Sefit) o upřesnění jednak historické, ale osobně mně zaujalo i hodnocení diplomatického rozměru této války. Jeho historicko diplomatický pohled, který považuji za zcela vyčerpávající si dovolím přiložit:

Kampan - vojna diskusia.
Po nemecky sa nazyva Deutsch-Französischer Krieg, teda nemecko-francuzska vojna a dodava sa k tomu "z rokov 1870", co je nespravne, lebo prvy ide podla zvyklosti agresor. Teda vojna francuzsko-nemecka. Francuzi ju tak doteraz volaju - la guerre franco-allemande. Kampan je tazenie a je to nemecky "der Feldzug". Je to len cast vojny. napr, v prusko-rakuskej vojne je to tazenie do Ciech a na Moravu (Feldzug in Boehmen und Mähren). Neviem o tom, zeby tato vojna pozostavala z bojov na viacerych frontoch, proti vaicerym nepriatelom a z viacerych samostatnych casti. Oznacenie "Feldzug" mohlo znamenat snahu o vyvinenie. Z pohladu Pruska šlo o obrannu vojnu a tak ju aj "predavali", aj ked ju Bismarck sikovne vyprovokoval a Napoleon III mu sadol na lep. Nic to nemeni na fakte, ze je to regularna vojna. Tak ju oznacovali aj vtedy a aj teraz.