Řád Svatého Sávy
Orden Svetog Sava
Řád Sv. Sávy založil král Milan I. Obrenovič 23 . ledna 1883. Založen byl k poctě světce a arcibiskupa Sávy Srbského ( 1174 – 1235 ).
Řád byl králem Milanem I .založen současně s řádem Bílého orla , který byl vyhrazený především pro zásluhy vojenské. Řád Sv. Sávy byl však určený k ocenění zásluh o pravoslavnou církev , kulturu , školství , vědu a umění , ale uděloval se cizincům , vojákům a příslušníkům diplomatického sboru . Jeho udělování se soustředilo na ocenění civilních zásluh , ale v době míru se uděloval i důstojníkům srbské armády . Tímto řádem po roce 1918 byli často dekorováni , důstojníci a generalita a další občané Československa ( generál Podhajský obdržel Velkokříž řádu Sv. Sávy .
Ve statutu bylo stanoveno , že řád se řadí na třetí místo v řádovém postavení srbských řádů( za řád Bílého orla a řád Takovský ) .
Tento známý a velmi pěkný řád ve svém vývoji prošel zhruba třemi etapami vývoje :
1 . Perioda Srbského království v době panování dynastie Obrenovičů ( 1883 – 1903 .
2 . Perioda Srbského království v době panování dynastie Karaďordevičů ( 1903 – 1918 , 1922 )
3 . Perioda království Srbů , Chorvatů a Slovinců a království Jugoslávie ( 1922 – 1941 ) .
Řád Sv. Sávy se člení do pěti stupňů :
1 . Řád Sv. Sávy I . třídy ( velkokříž ) , řádový klenot na velkostuze a řádová hvězda velkokříže
2 . Řád Sv. Sávy II. třídy ( velkodůstojník ) , řádový klenot na náhrdelní stuze doplnění řádovou hvězdou , která je o něco menší než hvězda velkokříže .
3 . Řád Sv. Sávy III . třídy ( komander ) , řádový klenot na náhrdelní stuze , není doplněn hvězdou . Velikost řádového odznaku 1- 3 . třídy je stejná .
4 . Řád Sv. Sávy IV. třídy , ( důstojník ) , zlacené stříbro , stuha náprsní , trojúhelníková .
5 . Řád Sv. Sávy V. třídy , ( rytíř ) , stříbro není zlacené . stuha náprsní , trojúhelníková . Kříže 4 – 5 . třídy jsou stejně veliké .
Tak jako tomu bylo u řádu Bílého orla prošel i řád Sv. Sávy v roce 1904 změnou . Tato změna spočívala v odstranění zadního medailonu s šifrou krále Milana I . , která byla nahrazena letopočtem 1883 ( rok založení ) .
Krátce po založení, zhruba do konce roku 1900 se řád skutečně uděloval pouze za kulturní a vědecké objevy, činovníkům pravoslavné církve, ale později a to hlavně v období balkánských válek se řád uděluje i příslušníkům Červeného kříže a vojenským osobám, ale nikdy jako důkaz statečnosti před nepřítelem . Řád tedy nebyl nikdy doplněn ani meči, nenosil se také nikdy na válečné stuze . Tato válečná stuha byla vyhrazena jen pro řády, které se doplňovali v době války meči .
Nařízením ze dne 31 . května 1915 bylo povoleno udělovat řád důstojníkům ve válce , ale pouze jako řád záslužný .
Později a to hlavně v době Království Jugoslávie se řád uděloval již téměř masově všem vrstvám obyvatelstva a v nejnižších stupních můžeme hovořit o inflačním udělování .
Za zmínku stojí doložená skutečnost, že král Petr II. Karadjordje, žijící v exilu , tento řád uděloval až do své smrti v roce 1970 .
Popis řádového klenotu :
Řádový kříž je tvořen maltézským křížem převýšeným korunou. U velkokříže je stuha široká 100 cm . Velkostuha je zakončena rozetou a k této rozetě je upevněn klenot velkokříže.
Řád je zhotoven ze zlaceného stříbra ( viz obrázky ) . Kříž je bíle a modře smaltovaný, hroty kříže jsou zakončeny kuličkami .
AVERS :
Na přední straně řádového klenotu je ve středním oválném medailonu umístěna polopostava Svatého Sávy , který je u nejstarších typu kříže oděn v červeném ornátu . Po roce 1920 je Sv. Sáva zahalen v zeleném ornátu . Na středním medailonu je ve staré kyrilici nápis :
TRUDOM SVOIM VSJA PRIOBRETE
REVERS :
V oválném medailonu je u řádu I. typu korunovaný monogram krále Milana I . ( viz obrázek )
U řádu II . typu , po roce 1904 , je v oválném medailonu letopočet 1883 ( obdobně jako u řádu Bílého orla ) .
Velikost řádového kříže je v 1-3 řádovém stupni 88 ,0 x 44 , 0 mm .
ŘÁDOVÁ HVĚZDA :
Hvězda je osmihrotá , stříbrná . Na hvězdě je malými nýtky upevněn řádový kříž . ( viz obrázek ) . Velikost hvězdy velkokříže 90,5 x 9 , , 3 mm . Velikost hvězdy II. stupně ( velkodůstojníka je 78 , 7 x 80 , 7 mm .
Řád se předával vždy v etuji , které se liší dle provedení různých výrobců . Nejběžnější etuje jsou barvy modré , s označením výrobce :
Arthus Bertrand Berenger – 46 . RUE DE RENNES PARIS .
Pro každý řádový stupeň byl vydávám i patřičný udělovací dekret .
Řádové klenoty I . typu s monogramem krále Milana I . považujeme za vzácné a to hlavně ve svých vyšších stupních .
Řádové klenoty II . typu ( Sv. Sáva v zeleném ornátu ) v nižších řádových stupních řadíme mezi běžné a snadno i dnes dostupné .
Poznámka :
Sáva Srbský byl synem srbského krále Štěpána Nemanji . Již od mládí se chtěl věnovat problematice církve . Jeho otec Štěpán s jeho názory nesouhlasil . Mladý Rastko , což bylo jeho původní jméno utekl z domova na horu ATHOS . Zde jej mniši přijali mezi sebe a obdržel mnišské jméno Sáva .
Král svého syna hledal , našel jej v klášteře a síla duchovní myšlenky na Štěpána zapůsobila tak , že složil svůj královský úřad a sám také vstoupil do kláštera , v kterém žil jeho syn .
Sáva se svým otcem Štěpánem obnovili zničený klášter Chilandarský a později se zde Sáva stává jeho igumenem ( představeným ) . V této době umírá jeho otec Štěpán .
Sáva odchází do Srbska a stává se igumenem Studnického kláštera . Zde se podílí na obrácení Srbska k církvi a ke Kristu . Odchází zpět na Athos aby vymohl samostatnost srbské církve na cařihradském patriarchovi .
Sáva je roku 1219 ustaven do funkce srbského arcibiskupa . Stál pevně na pozicích katolické církve a bojoval proti herezi . Je jeho zásluha , že jeho bratr Štěpán se stal srbským králem .
Jeho diplomatické poslání v Uhrách zabránilo další válce .
V roce 1233 se Sáva vzdá své funkce a odchází do Svaté země . V roce 1236 v Bulharsku v tehdejším hlavním městě Trnově umírá . Neporušené ostatky jsou přeneseny do Srbska a uloženy v Meleševském klášteře .
Roku 1595 byly jeho ostatky spáleny pašou Sinamem . Legenda praví , že paša zemřel v krutých bolestech strašlivou smrti .
Srbové ctí Svatého Sávu jako svého věrozvěsta .
Literatura :
Pavel Car –Tomislav Muhič : Serbische und Jugoslawische Orden und Ehrenzeichen von 1859 bis 1941 .
Boris Prister : Odlikovanja , Zagreb 1984
