Český šlechtický kříž z let 1813-1814

[Altmann]

Český šlechtický kříž z let 1813-1814
Böhmisches Adelskreuz 1813-1814


Tento článek jsem před několika lety umístil na jisté přátelské české stránky. Myslím,že nebude zcela od věcí, pokud bude i na stránkách Slovenské faleristické společnosti i když předpokládám,že většina kolegu tuto mimořádnou dekorací zná z obrázku. Je to zároveň i pocta a poděkování našemu přednímu znalci panu Václavu Měřičkovi, který se problematice Českého šlechtického kříže věnoval.

[Altmann]

Celkový počet těchto křížů je velmi malý, a tak jen malé připomenutí:

Známe tyto exempláře,které jsou zmapovány a prokazatelně doloženy:

1. Kříž,který patřil Františkovi Xaveru hraběti Kolovratu-Krakovském, původně byl deponován na zámku Kynžvart, bohužel v současné době je nezvěstný.

2. Kříž, který patřil Karlu Alexandru svob. Pánu MacEnisovi z Ateru a Iveagh, tento kříž byl uložený ve slavné sbírce pana J. Weyera, v současné době jeho osud není známý.

3. Kříž, který nemá své jméno, nevíme komu patřil, ale v roce 1938 byl prodán starožitníkem Josefem Fišerem. Tento kříž zakoupil tehdejší ministr národní obrany a tento kříž je uložen (nebo byl) ve sbírkách Vojenského muzea v Praze.

4. Kříž, který patřil Janu Nepomuku svobodnému pánu Dačickému z Heslova, který vykoupila paní baronka Měřičková pro svého manžela (za dolary). Tento kříž jsme měli možnost vidět na přednáškách pana Meřičky. V současné době by měl být uložen v Národním muzeu v Praze, ve sbírce pana Václava Augusta Měřičky.

5. Kříž z rodiny hrabat Valdštejnů, který by měl být uložený ve st. archivu v Mnichově Hradišti.

6. Kříž, který se objevil v roce 1973, patřil hraběti F.T.(František hrabě Taaffe) tento kříž byl uložen ve sbírce pana Měřičky, kde je dnes mi není známo, ale měl by být také uložen ve sbírce pana Meřičky deponované v Národním muzeu.

7. Tento poslední známý exemplář, který byl v roce 1970 prodán v aukci Klenau v Mnichově, byl uložen ve slavné sbírce pana profesora Giovanni Fattoviche v Benátkách.

Právě tento kříž je zde na obrázku, který nám poskytl pan Elmar LANG a který ze sbírky pana profesora přešel do této, jistě významné a krásné sbírky. Osudy řádů mají svoji historii !


Myslím,že je naší povinnosti poděkovat panu E. Langovi za krásný a vzácný obrázek kříže, který je jistě krásný, zajímavý a váže se k českým dějinám, k české historii. Jsem přesvědčený, že právě tento kříž je ideový předchůdce našeho neméně krásného řádu Bílého lva.

Velmi rád se odvolávám na pana Měřičku, který byl jednak falerista světového jména a který svoji sbírku odkázal zcela zdarma našemu státu. Je uložena v Národním muzeu.

Prameny : Archiv. Alt.

[Altmann]

Věnováno panu Elmaru Langovi:

Byl to Václav Měřička, který se celý život věnoval právě problematice a historii Českého šlechtického kříže. Spolu s panem B. Laidlem zmapovali a upřesnili jednak seznam členů gardy a jednak popsali známé exempláře. Pro zájemce o studium této problematiky jistě mimo prácí pana Měřičky lze jen doporučit stať o tomto kříži v knize pana Koláčného. Vzhledem k tomu, že nikdy nezpochybnil závěry pana Měřičky, dovolím si z jeho díla citovat a popsat nejprve historii kříže, který získal profesor Fattovisch a který se nachází ve sbírce pana Elmara Langa.

Pan Měřička uvádí :

Překvapením pro mne a sběratele byl objev Českého šlechtického kříže z roku 1814 v Mnichově, kde se v roce 1971 objevil originál bez stuhy v 56. prodejní aukci firmy Graf Klenau. Vyznamenání zde bylo uvedeno pod číslem 3 212 s označením „Böhmische Adelskreuz von 1814" a lícová strana kříže byla vyobrazená na obálce katalogu ve značném zvětšení (75 mm). Bližší údaje, pak uvedly, že běží o zlatý kříž ve váze 11 g, v průměru 28 mm, lícový medailon mírně otřelý, jinak exemplář dobře zachovalý. Vyvolávací cena tohoto kříž byla stanovena na DM 3000. Kříž byl prostřednictvím jednoho vídeňského obchodníka vykoupen a dostal se do sbírky vynikajícího benátského sběratele rakouských vyznamenání, profesora dr. Giovanni Fattovitche.

Pan Měřička pokračuje. Protože jsem ve styku s uvedeným sběratelem, je nasnadě, že jsem byl ihned o koupi informován, a stejně tak jsem se brzy dozvěděl, že zmíněný vídeňský obchodník nabídl dr. Fattovichovi další stříbrný, nesmaltovaný kříž, který údajně měl být císařem v roce 1814 udělen prostým vojákům Noblgardy, a že existuje možnost získat z jisté maďarské sbírky ještě obdobný, nesmaltovaný, ale zlatý kříž, který v malém počtu byl vyroben a prý tehdy udělen poddůstojníkům Gardy, především veterinářovi a účetnímu jednotky. Prof. Dr. G. Fattovich se mě tázal na můj názor, ale já jsem dospěl k přesvědčení, že běží o podvod a falsum. Podle císařského zakládajícího dekretu z roku 1814 bylo ve Vídni pouze oněch 38 zlatých křížů pro šlechtické nositele a členy gardy a výslovně bylo nařízeno, že tento kříž nebude nošen nikdy nikým jiným. Nikde se také v průběhu sto padesáti a více let neobjevila sebemenší zmínka o nějakých stříbrných či zlatých a nesmaltovaných křížích, které údajně měly být uděleny prostým vojákům Noblgardy a ve zlatě poddůstojníkům.

O tomto nepsal žádný z faleristů – autorů knih a publikací v minulém století, ať již to byl Friedrich Gottschalck, který jako první v roce 1817 uveřejnil ve své knize: Almanach der Ritterorden, zprávu o existenci kříže, ale ani F. von Biedenfeld, ani Herman von Heyden, Gustav Wahlen, Schulze nebo J.L. Trost, kteří všichni s větší nebo menší znalosti o kříži psali.

Nejpádnějším důvodem pro moje tvrzení, že v nabídnutém a ve stříbrném exempláři zakoupeném kříži, běží o falzum, je že na našem území, odkud se určitě mužstvo Noblgardy rekrutovalo, se nenašel za celou dobu ani jediný exemplář ve stříbře. Vždyť v tom případě by muselo takových křížů existovat nejméně 200 kusů a protože jejich nositeli by byli naši lidé, nebo aspoň občané české a německé národnosti z Čech, pak se přece někdy takový kříž musel objevit.

Pan Měřička však pokračuje:

Reagoval jsem na tuto událost článkem „Kritische zum Böhmischen Adelskreeuz von Jahre 1814", který byl uveřejněn ve švýcarském faleristickém časopise Journal Europeén du Collectionneurs d´Orders et Décorations (JECOD ) v čísle 9 v roce 1973. Tam byla uveřejněna reprodukce originálu kříže zakoupeného v Mnichově, a to jeho lícové i rubní strany, a dále obě strany zakoupeného stříbrného kříže (falsifikátu).

Původní kříž z Mnichova odpovídá velikosti a provedením kříži po Janu Nepomuku Dačickém z Heslova a stejně tak kříži z pražského Vojenského muzea. Velikost kříže je uváděná ve vodorovném směru 29 mm a v kolmém 30 mm, střední medailon v průměru 14 mm, váha 11 g.

Stříbrný kříž měří jen 27 mm ve směru vodorovném a 28 mm ve směru kolmém, přičemž lícový štítek se lvem má průměr 13,5 mm. Rubní strana křížku je zcela hladká, bez nápisu. Tento kříž je jen odlitkem originálního kříže, který obchodník z Vídně nechal vyrobit.

Je pravda, že po tomto šetření a objasnění problematiky již nikdo další z obchodníků - podvodníků se nepokoušel další křížky nabízet.

[Altmann]

Český šlechtický kříž z let 1813-1814.

V skvostné knize pana Ivana Koláčného je na straně 208-210 vzorně zpracovaný seznam členů Noblgardy. Tento seznam je upraven obsahuje hodností i funkce i postavení každého člena této specializované šlechtické jednotky. Pro zájemce o tuto problematiku je pojednání v knize Řády a vyznamenání Habsburské monarchie výborným pramenem pro další studium.

Snad i právě proto se vrátíme k původnímu, byť nedokonalému zpracování, které však je zcela autentické a které bylo zcela prvně zveřejněno v říjnu 1938.

V říjnu roku 1938 byla vydaná v knihách Řádu (Nakladatelství Vyšehrad, Praha II. Václavská ul. 12), Erbovní knížka na rok 1938. Na straně 51-52 v kapitole POZNÁMKY je uveřejněn SEZNAM členů české šlechtické gardy krále Františka, pro níž byl zřízen kříž s bílým lvem:

Kapitán: Hrabě Emanuel Wratislaw, generál major

Kapitán-poručík: Hrabě z Valdštejna, plukovník

Nadporučík: Hrabě Prokop Wratislav, podplukovník

Podporučík: Hrabě Jan Pachta, podplukovník

Podporučík: Hrabě Jáchym Voračický, major ( pán na Choustníku)

Pobočník: Svobodný pán Klement Punker (pán na Lnářích)

Gardisté:

Hrabě Jan ze Salmu, major

Hrabě Bedřich z Clam-Gallasu, major (pán na Horkách)

Hrabě Arnošt z Valdštejna, major

Kníže Karel z Auerspergu major, (pán na Vlašimi)

Hrabě Kolovrat. major

Kníže Vilém z Auerspergu

Svobodný pán Hrubý. rytmistr

Hrabě Daun (pán na Bítově)

Hrabě Meraviglia, rytmistr

Hrabě Taaffe, rytmistr

Svobodný pán z Greiffenciau, rytmistr

Hrabě Evžén z Wrbna (pán na Hořovicích)

Hrabě Rey, rytmistr

Hrabě Evžén Poetting

Svobodný pán Vincek z Kreuzensteine, nadporučík

Hrabě Windischgrätz

Svobodný pán Dobrženský

Hrabě Stampach

Hrabě Křišťan z Valdštejna (pán na Mnichovu Hradišti)

Hrabě Josef z Nostic

Svobodný pán Enis

Svobodný pán Nigroni

Hrabě Antonín z Valdštejna (pán na Duchcově)

Svobodný pán Hildprant

Svobodný pán Tobiáš z Krenzensteinu

Svobodný pán Spiegel

Svobodný pán Daczický z Heslova

Svobodný pán Bodenthal


Tento seznam je opsán z ubytovacího lístku této gardy, když „ležela“ v Paříži, který se chová s jinými památkami na gardu v rodě Daczických, potomků jednoho z gardistů.

Máme zde tedy jistě velmi přesné datum, kdy se Česká šlechtická garda dostala do Paříže a kde byla potom ubytována. Zachoval se nám totiž ubytovací seznam gardy, který je tištěný a doplňovaný psanými poznámkami. Psán je německy (Beguartierungsliste der k.k. Böhmischen Noble-Garde" – tedy „Ubytovací seznam c.k. Šlechtické gardy"). Seznam obsahuje 37 jmen a přesně rozlišuje hodnosti (šarže) od obyčejných gardistů. Dokonce i jednotlivá jména jsou zde doplněná vojenskými hodnostmi, dále uznávanými čestnými funkcemi, či úřady a dozvídáme se i jaké řády gardisté vlastnili. U každého tištěného jména je poté poznámka, psaná inkoustem, která nám prozrazuje, kde v Paříži a někdy i dokonce u koho, byl ten který gardista ubytován.

To, že je listina tištěná, svědčí, že existovala řada těchto seznamů a pouze se doplňovala dle místa, kde byla garda ubytována.

Tento seznam, který se taktéž péči Daczických zachoval, byl podkladem pro soupis otištěný v Erbovní knížce na rok 1938.

Poznámka:

Jan Nepomuk Daczický se narodil dne 15. května 1795 v Klatovech a je to potomek staré české zemanské rodiny. Z období Rudolfa II si jistě připomeneme Mikuláše Dačického z Heslova.
Janu Nepomuku Daczickému bylo v době francouzského tažení 18-19 let. I přes své mládí byl v uznání svých zásluh povýšen v roce 1814 do stavu svobodných pánů.
Daczický zemřel dne 3. prosince 1880 v Praze na Smíchově. Tento český šlechtic vykonával funkci komisaře loketského a berounského kraje a dále funkci okresního hejtmana v Nymburce. Daczický je pohřben na malostranském hřbitově v Košířích, kde má zřízen náhrobek se svým rodovým znakem.

Literatura :

Václav Měřička : Český šlechtický kříž z roku 1814

[Altmann]

Pan Elmar Lang, nám napsal kratičký poznatek, který je zde v překladu :

Hello,

I would like to add this interesting award, strictly connected to the history of Bohemia. It was widely discussed from many authors, in the past and recently. Here, I add some good and detailed pictures of my piece, hoping that this could be helpful to fellow collectors.
Best wishes,
Elmar Lang



Dobrý deň,

Chcel by som prispieť touto zaujímavou dekoráciou, priamo spojenou s históriou Čiech. Dekorácia bola zoširoka diskutovaná rôznymi autormi, ako teraz, tak aj v minulosti. Pridávam aj pár dobrých a detailných fotiek kusu z mojej zbierky, dúfajúc, že by to mohlo pomôcť kolegom-zberateľom.

s pozdravom,

Elmar Lang

Náš společný přítel a kolega Dr. Šefranko mně požádal a já to rád dělám o vložení trochu více o tomto pánovi, který je význačný evropský falerista a badatel!

pán Enzo Calabresi
významný falerista, zberateľ a expert na historické hudobné nástroje ako aj historické zbrane, konzultant pre viaceré múzeá, galérie ako aj súkromných zberateľov. Vo faleristike sa venuje RU a štátom bývalého sovietskeho bloku. Veľká časť jeho RU zbierky pochádza z veľkolepej zbierky prof. Fattovicha. Je členom ÖGO (Österreichische Gesellschaft für Ordenskunde).

Je narodený 1958 v Turíne, otec je penzionovaný generál Talianskej armady, bojoval v Severnej Afrike a bol vyznamenaný striebornou medailou za statočnosť (ITA) a Železným krížom I. a II. triedy (3tia Ríša). V roku 1976 skončil námorné lýceum F. Morsiniho v Benátkach, avšak ďalej pokračoval štúdiom filológie na Univerzite v Benátkach. Vyštudoval ruštinu a nemčinu a okrem rodnej taliančiny hovorí aj anglicky.


Poznámka:
Za překlad děkuji panu Dr. Šefrankovi a za spolupráci panu Ivanu Chudému.





MĚŘIČKA, Václav. Československá vyznamenání : I. část. I. vydání. Hradec Králové : ČNS Hadec . Králové, 1973. 76 s.



http://www.primaplana.net/txt/clanky/me ... -1800.html

[SFS]

Velmi krasny kusok. Ohladne originality su ake vase nazory? Podla mojej informacie su 3 alebo max 4 kusky v CR. Kolko icj je celkovo zachovanych, to neviem.

[Altmann]

Celkový počet známých křížků je uveden v tomto článku, originál zde je opět z privátní italské sbírky a o originalitě nejsou žádné pochybnosti.

[SFS]

Ja viem minimalne o jednom kuse ktory je v sukromnej zbierke v Cechach.
A zda sa mi ze ich je viac...

[ondras]

Můžu se laicky zeptat, jak se u těhle starých kousků určuje originalita? Ty dva, které jsou tu zobrazené na fotkách, jsou dost odlišné. Ta druhá fotka je asi dost nešťastně nasvícená, ale to zdobné rýhování takřka vůbec není vidět.

[Altmann]

Ano, to je dobrá otázka, ale ty křížky jednak procházejí historii, jsou známí příjemci, každý křížek je poněkud jiný a to z důvodu,m že jde o klenotnický výrobek, někde je např. krácený popis na zadní straně,. Prostě všechny křížky jsou sepsané a pan Měřička tomu věnoval celý svůj život. Kříže jsou zlaté a zde se zlatá folie nepoužívala.Není však možno vyloučit, že se někde neobjeví nějaký další kus. Pravděpodobnost je však taková, jako při objevení Golema.
Já jsem se domníval,že tato problematika je jasná, ale vidím a jsem rád, že nějaké reakce jsou a tak mi nezbývá nic jiného, než křížky ( dle pana Měřičky) zpracovat, popsat zde na SFS. Bude to pro mě kus práce, který však udělám rád, pokud bude ze strany kolegů zájem!
Snad jako důkaz:
Nikdo se ani nepokusil vyrobit novoděl a vydávat jej za originál, to jistě je i doklad kvalitní práce pana Měřičky.

Tak pokud bude zájem, zpravujeme to přece jen trochu obšírněji, je to na Vás- JO-NE?!