Z ostatních pramenů, které mluví o kříži a gardě , nutno ještě citovat vojenské záznamy. DĚJINY C.A K. ARMÁDY, vydané ve Vídni v roce 1898 autorským kolektivem Lukes,Schimmer, Tauber,Zdekauer a Gilbert uvádějí ve II. díle na straně 518 v kapitole „ Vojenství a reformy během francouzských válek“ následující:
„Ze šlechty země české se utvořila dobrovolná česká šlechtická garda, která jako ochranná stráž císařova, tohoto do pole doprovázela. Po tažení byla rozpouštěna. Císař František dále odměnil jejich služby, když pro její členy založil čestné vyznamenání, český šlechtický kříž.“
V I. díle této knihy na straně 544 na tabuli XIV je barevně vyobrazen český šlechtický gardista z roku 1813 s popisem:
„ Černý klobouk s tmavozeleným lemem a černým chocholem. Krátký bílý kabát bez šosů se zlatými knoflíky a velkými zlatými nárameníky s epoletami.. Černý bandelír tmavozeleně lemovaný, v předu zlatou draperii opatřený. Polní stuha široká a žlutá. Na límci a konci rukávu zlaté porty, jinak límec červený. Bílé kalhoty s jednoduchými červenými lampasy. Vysoké shrnovací holínky, černá pochva na palaš, nahoře i dole žlutým kovem pobitá. Jezdecký palaš a ostruhy.“
Největší historická práce rakouská „Geschichte der K.und K. Wehrmacht“-( Dějiny c.a k. armády ) vydaná v pěti svazcích mezi léty 1898- 1903 a zpracované za redakce Alphonse svobodného pána von Frede není sebemenší zmínka o české šlechtické gardě, ačkoliv na první pohled se zdá, že toto dílo je vyčerpávající. Pravděpodobně měla být stať o gardě uveřejněna v díle šestém, který měl obsahovat popisy jednotlivých císařských gard. K jeho vydání však již nedošlo.
Velmi zajímavou a ironii naplněnou je zpráva o Noblgardě, kterou máme od pana Jana Jeníka z Bratříc. Citovaná stať pochází z knihy GALERIE ČESKÝCH VOJÁKU od dr. Rudolfa Tschorna a vyšla v roce 1925.
Na straně 74 v článku „Jan Jeník z Bratřic“ čteme“
„Když nastala nová válka s Francii sestavil se v Praze za účelem ochrany osoby císaře Františka, který s armádou do pole se vypravil zvláštní vojenský sbor. Jemuž se říkalo „Noblgarda“, protože se skládal jenom ze členů panských rodin.Nejstarším jejím členem byl Vilém kníže Auersperg, který již za císaře Josefa II. účastnil se tureckých válek a pak Jan hrabě Pachta. Baron Dobřenský a baron Nigrini. Oba výborní hudebníci , byli vybráni proto, aby s císařem hrávali kvartet. Tato Noblgarda měla opatrovati císařův cestovní vůz a Jan Janík z Bratřic dříve než se vypravila do pole, chodil po jejich domech a vážně je napomínal, aby pilně dávali pozor, aby byla kola císařského vozu jak náleží kolomazí namazána a aby nescházely zákolníky a svory. A upozorňoval je, jakou těžkou a velikou odpovědnost na sebe berou, když se ujímají služby, již před tímto zastávali kočí a pacholci. A přitom dokládal, že český pán v čas vojny patří před šik v čele vojska.
( Altmann celkem humorná nadsázka, český humor, neb jen závist, že nebyl vybrán do Noblgardy již nezjistíme)
Pan Měřička pokračuje:
Dosud jsem se v této práci zabýval výpočtem a citováním všech mně dosud známých popisů a zpráv o Českém šlechtickém kříži. Všechny přinášejí určité zkušenosti, přesto se však namnoze tyto podstatně liší a různí. Pokusím se proto o sladění všech těchto zpráv a doplním je dalšími a vlastními poznatky. Nezodpovězeno zůstává několik otázek a z nich ta první, v které době byla garda založena? Podle první zprávy z roku 1817 ( F. Gottschalck) byl císařem Františkem I. v roce 1814 založen kříž pro ty příslušníky české šlechty, kteří v průběhu tohoto roku vytvořili zvláštní gardu a osobu císařovu po celou dobu doprovázeli. Musela tedy garda dle této zprávy vzniknout v roce 1813 nebo 1814, tedy v průběhu
vojenských akcí a tažení proti Francii. Tuto zprávu v zásadě přejímají i další faleristé.
Na rozdíl toho, však Stanislav Guth-Jarkovský v článku ze Zlaté Prahy se odvolává na tvrzení bývalého hraběte Bohuše Kolowrata-Krakowského, který prohlásil,že předkládá originál kříže, který vlastnil jeho děd, první velitel Noblgardy, kterou prý založil jeho otec, tehdejší český dvorní kancléř. Tato zpráva je znovu citovaná v Pamětech dr.J.St. Gutha-Jarkovského v roce 1929.
Kdyby skutečně garda byla založena některým z členů hrabat Kolovrat-Krakovských, pak by její vznik byl mnohem staršího data než je rok 1813 a 1814. František Xaver hrabě Kolovrat-Krakovský se narodil dne 10.října 1783 a zemřel 13.prosince roku 1855. Podle ubytovacího seznamu gardistů je veden ve skupině obyčejných gardistů s označením „Graf Kolowrat, Kämmerer, major i.d.Army“ tedy v překladu hrabě Kolovrat, komoří, major v armádě. V pořadí je na třináctém pořadí na seznamu. Podle vídeňského neúplného seznamu je na devatenáctém místě označen jako Frant.X.hr.Kolowrat. Protože víme, že velitelem gardy byl hrabě Emanuel Vratislav, hodnostně generál-major, je jisté že hrabě František Xaver Kolovrat-Krakovský nebyl prvním velitelem Noblgardy. Otec hraběte Františka Xavera, Leopold hrabě Kolowrat-Krakovský se narodil 31.prosince 1727 a zemřel 2.listopadu 1809 Do roku 1796 byl nejvyšším dvorním kancléřem, poté až do své smrti státním konferenčním ministrem a ministrem vnitřních záležitostí. Kdyby on gardu založil, pak by datum založení spadalo do let 1792 až 1809, ale tehdy nebylo důvodů gardu zakládat, neboť císař František vyjma první války koaliční z roku 1794 se žádného tažení osobně nezúčastnil. A Rakouska se týkaly hlavně války z roku 1805 (Slavkov) a roku 1809 (Aspern a Wagram). Není tedy zachována sebemenší zmínka o tom,že by šlechtická garda vznikla před rokem 1813 jak je vidět nebylo pro její založení žádného důvodu. Zajímavější a hodnověrnější zprávu podává Karel Schwarzenberg v knize „Obrazy českého státu od roku 1526 do roku 1918“ kde píše, že v roce 1813 se ustavila z vlastního popudu české šlechty garda, která jako ochranný sbor měla za úkol doprovázet císaře na tažení do Francie, když se rozhodl jeti s armádou. Tehdejší garda arcierů, starých veteránů, nebyla schopna zhostiti se koňmo takového namáhavého úkolu.
Objevili jsme však ještě další dvě zprávy, které dokládají, že česká šlechtická garda byla založena v roce 1813. V knize LID POVSTÁVÁ (DAS VOLK STEHT AUF) od Bernarda Hennese, vydaná v Kolíně nad Rýnem v roce 1913 v nakladatelství J.P. Lachema v knižnici Bachemova vyprávění pro lid a mládež, líčící válečné dějiny z let 1813-1815 je uvedeno na straně 88:
Císař, vypráví Wolzogen dovolil a jmenoval korunního prince velitelem města a mne převedl do jeho služeb.Současně mně nařídil zabránit plenění v předměstích, tamtéž obnovit pořádek a každého okamžitě probodnout, kdo neuposlechne mých rozkazů.
Zatímco jsem obnovoval pořádek, potkal jsem ve 2 hodiny odpoledne rakouského císaře v doprovodu knížete Schwarzenberga a české Noblgardy. Císař teprve později vyjel z Rothy a nemohl se proto zúčastnit vjezdu Alexandra I. a Bedřicha Viléma III. Odebral se poté ke Grimajské bráně a k ostatním panovníkům.
Tak byla konečně rozhodnuta velká bitva, která sejmula z beder národů jha Korsičanova.
A on, muž, jemuž se podařila obrovská úloha pokořit největšího stratéga bitev, Schwarzenberg, stál vážný a mlčenlivý a žádná radost, žádná pýcha se nedala vyčíst z jeho klidného obličeje.
Panovníci jej zahrnuli důkazy přízně.Alexandr mu propůjčil řád sv. Jiří I.třídy, Bedřich Vilém III. řád Červeného orla, císař František mu předal velkokříž řádu Marie Terezie a svolil, aby v jeho znaku byl umístěn znak Habsburků.
A Schwarzenberg odvětil svým klidným způsobem, že on k tomu krásnému dni, kdy národy jásají, jen málo přispěl. Za vítězství je nutno poděkovat rozkazům panovníků. Které on věrně plnil, vojevůdcům a armádám. On je odměněn spokojenosti monarchů s vědomím, že Německo je osvobozeno s jde vstříc šťastné budoucnosti. Pak vzal komturský kříž řádu Marie Terezie, který zdobil od roku 1805 jeho hruď a předal jej Radetzskému se slovy:
„ Tento kříž nosíval velký Laudon a já jej nemohu nikomu lepšímu svěřit“. (toto je však jen krásná bajka dodává Alt.)
Také ostatních nebylo zapomenuto. Metternich byl povýšen do dědičného knížecího stavu. Blücherovi se dostalo nejvyšší vojenské pocty, neboť se stal generálem-polním maršálem.
Celé toto líčení se týká dne 19.října roku 1813, posledního dne bitvy u Lipska ( ve dnech 14-19.října 1813, bitvy národů v niž císař Napoleon byl poražen spojenými silami rusko-rakousko-pruskými. Ze zprávy vyplývá, že rakouského císaře Františka I. již tehdy na bojišti doprovázela česká Noblgarda. Musela tedy vzniknout počátkem války s Francii.
Rakousko, po roce 1809, kdy utrpělo porážku v bitvě u Wagramu, se podřídilo diktátu Francie Dne 1. dubna roku 1810 se stala dokonce dcera císaře Františka, Marie Luisa, manželkou císaře Napoleona. Počátkem roku 1812 se Napoleon rozhodl pro tažení do Ruska. V únoru toho roku donutil ke spojenectví Prusko, které vyslalo 20 000 mužů a v březnu téhož roku Rakousko s 30 000 muži pod Schwarzenbergovým velením. Dne 23. června 1812 překročila Velká armáda řeku Němen a tažení přes Smolensk a Borovino na Moskvu započalo. Velcí orli se rozletěli s pyšně rozpjatými křídly. Aby na sklonku roku zmučeni a poraženi se belhali po tragickém přechodu řeky Bereziny v troskách zpět do vlasti. Již 19. prosince 1812 byl Napoleon zpět v Paříži.
Dne 30.prosince roku 1812 vypověděl pruský generál Hans David Ludvik z Yorku, druhý velitel pruského pomocného sboru pod maršálem Macdonaldem poslušnost Francii a již 27. února 1813 vyhlásilo Prusko válku Francii. Dne 17. března 1813 vydává král Bedřich Vilém III. svou slavnou výzvu k lidu ve Vratislavě ( a zakládá slavný Železný kříž 1813 je zde:
viewtopic.php?f=266&t=1386Prusko se tak stává vojenským spojencem Ruska, které bylo rozhodnuto pokračovat ve válce proti Napoleonovi a bojovat za osvobození ostatních porobených evropských národů.