Český šlechtický kříž z roku 1814

[Altmann]

Z ostatních členů, kteří nás mohou zajímat je hrabě Jan Josef Pachta z Rájova (1756-zemřel 17.dubna 1834), plukovník a pán na Liběchově a Chebuzi dále hrabě Jáchym Voračický ( Woratschitzky) 1780-1838, pán na Božejově, Choustníku,Chvatěrubech, Smílkově a Pyšelech, otec Eleonory hraběnka Woratschické z Páběnic, později provdané za hraběte Michala z Kounic. Jí věnovala naše Božena Němcová svou nesmrtelnou Babičku!

Dva bratři Karel a Vilém, knížata z Auerspergů, pocházeli z Vlašimi. Vilém ( 1749-zemřel 16.3 1822) zemřel jako generál a Karel ( 1750-1822) byl podmaršálkem.

O Františku Xaverovi hraběti Kolovratu-Krakowském zde již byla dříve řeč. Z dalších známějších jmen se v seznamu uvádí hrabě František Taaffe, narozený v roce 1789 a pocházející původně z irské šlechtické rodiny. Byl osmým viscountem of Corran a baronem of Ballymote v Irsku.
Hrabě Jan Salm (1780-1847) pán na Světlé a Nové vsi u Vilémovic, hrabě Jan Pötting narozen 1767 pánem na Proseči ,Pošné a Habrech, hrabě Veriand Windischgratz ( 1790-1867) bratr neblaze proslulého polního maršála Alfréda Candida, knížete Windischgretze. V seznamu jsou uvedeni i dva Nosticové stejného jména. Josef hrabě Nostitz ( 1764-1849) a druhý taktéž Josef. Zde půjde pravděpodobně o záměnu křestníhio jména. Žil v té době pouze Jan N. Nostitz, Jan Václav ( 1769-1840) podmaršálek a konečně syn prvně jmenovaného Josefa hraběte Nostitze, Jan Václav ( 1791-1863)
Méně známá jsou jména hrabat REY, kteří původně pocházeli z Polska a zde uvedený se jmenoval Karel hrabě Rey a byl setníkem domobrany českého království. Stejně i jméno hrabat ze Stampachu jsou jména méně známá. Jan hrabě Stampach je zástupcem rodiny pocházející z Chebska a používající taktéž jména Kagerové a Stampachové ze Štampachu. Antonín hrabě Meraviglia byl členem rodiny Meraviglia-Crivelli a konečně je zde uveden František hrabě Daun, pán na Bítově. Byl potomkem slavného císařského vojevůdce, Leopolda hraběte Dauna, který 18.června 1757 slavně zvítězil nad pruským králem Bedřichem II. v bitvě u Kolína s byl prvním nositelem velkokříže rakouského vojenského řádu Marie Terezie.
Hrabě Bedřich Clam-Gallas patřil k české šlechtě usazené na Frýdlantě na severu Čech.
Ze svobodných pánů nás snad může zajímat mimo jiné již uvedeného Jana Nepomuka Daczického z Heslova, Josef Hrubý, rytíř ze Schwannensteinu (1776-1860). Pocházel z Peček ze staré české rytířské rodiny. Byl povoláním voják a stejně jako Daczický se stal dne 24.března 1814 svobodným pánem. Je jedním z předků rodiny Hrubých z Jelení. I jeho portrét se nám zachoval v podobě oválné miniatury o rozměru 19,5x17,5 mm, která představuje Josefa Hrubého v husarském stejnokroji. Zobrazena je hlava s části poprsí. Portrétovaný je oděn v červené atile se zlatými náprsníkem a zlatými šnůrami, má vysoký zlatý límec a zelenomodrý nákrčník. Na hrudi je dekorován Českým šlechtickým křížem dobře a znatelně obrysově zachyceným a dále Rakouským armádním křížem z roku 1813/1814. Miniatura je zasazena do dobového koženého rámečku a pouzdro má uvnitř vlepený proužek lepenky s nápisem:
„ Jos.Ritter v.Hrubý und Schwanenberg seit 1814 freiherr Hrubý v.Geleny k.k.major, 22.1. 1776-20. 1. 1840 „
Po Josefu Hrubém z Jelení se nám zachovala i zlatá spona obdélníkového tvaru ( červenavý odstín zlata), rozměru 40x14 mm, která je na samém okraji zdobena 1mm širokým rytím a je položena na průvlečný rámeček o rozměru 40x17mm. Zadní strana této spony je stěžejkou spojena s otvírací petlici šíře 12 mm.Na ploše zlaté spony je ve středu umístěn na pravém okraji (heraldicky) odznak Rakouského armádního kříže z roku 1813/1814 (dělový kříž) v rozměru 9,5 mm. Křížek je jasně zelen smaltován a nese na líci nápis:
„ GRAT/PRIN/ET PAT/FRA/IM A „- tedy zkrácený nápis reversu Dělového kříže. Při levé straně spony je miniaturka Českého šlechtického kříže a to jeho revers. Rozměr této miniatury je 12mm. Ramena jsou granátově červeně smaltovaná, střední bílý štítek je nápadně vypouklý v rozměru 6 mm a nese čtyřřádkový nápis:
„ NO.B./B.O.F.C.C./F.A a půlkruhem letopočet MDCCCCXIV. Tedy ve zkratce nápis reversu našeho kříže. Pod sponou na průvlečný rámeček jsou upevněny dobové stužky, ovšem zase v opačném pořadí. Pod dělovým křížem je umístěna 22,5mm široká( ale jednou stranou založená) stužka Českého dělového kříže). Pruhy jsou stejně široké po 7,5mm stuha bílá, střední pruh jasně červený. Pod miniaturou Českého šlechtického kříže je však položena stužka Dělového kříže v šířce 22mm v pořadí barev 6,5mm černý okraj,9mm jasně žlutý střední pruh a opět stejně široký černý okraj. Rubní petlička rámečku je opatřena zaklapovacím uzávěrem.
V pořadí miniatur je dána přednost Dělovému kříži před Českým šlechtickým křížem obdobně jako na portrétu Františka hraběte Taaffeho ( tento portrét byl uveřejněn jako litografie v knize MEMORIS OF THE FAMILY OF TAAFFE vydané v roce 1856 ve Vídni. Hrabě je zobrazen v uniformě císařské gardy s je dekorován Českým šlechtickým křížem a Dělovým křížem. I zde je však Dělovému kříži dáma přednost.

[Altmann]

Z dalších českých jmen je zde uveden Jan Josef Dobrzenský z Dobřenic pán na Dobřenicích,Nedělišti, Chlumu a Hoděšíne. Ostatní jména zní cize. Tak Karel Aleš svobodný pán Enis z Atteru a z Iveaghe byl baronem od roku 1784 a zemřel v roce 1870. Byl majitelem Milčič a Lažan.

František Karel baron Puteani z Ostředku, byl povoláním voják, stejně asi Grenzensteinové, zde nesprávně Krenzensteinové označeni,dále Greifenklau, Spiegl, Badenthal a Nigrovi. Svobodný pán z Hildprandtů byl pánem na Blatné, Klement svobodný pán Linker na Lnářích.

V ubytovacím seznamu se nevyskytují jména Schwarzenbergů. Důvodem je skutečnost, že v uvedené době nebyl mezi nimi nikdo, kdo mohl sloužit v gardě a ostatní členové rodu zastávali funkce důležitější, jako tomu bylo u zakladatel orlické větve Karla Filipa knížete Schwarzenberga, který jako polní maršál byl v oné době nejvyšším velitelem všech spojeneckých vojsk.

Dne 3. května 1814 předložili na popud císařův hrabě Wrbna a svobodný pan Duka návrh na povýšení a vyznamenání členů České šlechtické gardy. Tento návrh se zachoval ve dvorním archivu ve Vídni pod číslem 1166/814 a na jeho základě dal komorní úřad zhotovit pravděpodobně podle návrhu L.W.Harnische, dvorního medailéra oněch 38 zlatých křížů. Dne 13.května, tedy ještě za pobytu gardy v Paříži, byl založen slavný rakouský armádní kříž z let 1813/1814, který je nám milejší pod názvem „Dělový kříž“.
Téhož dne pak byl založen rakouský Civilní kříž z let 1813/1814.

Císař František I,. setrval v Paříži od 15.dubna do 2.června 1814. Tehdy opustil hlavní město Francie a přibyl dne 16. června 1814 do Vídně. Císařův návrat byl slavný a Noblgarda se zúčastnila slavnosti. Dr.J.S. Guth-Jarkovský poznamenává,že garda při slavnostním vjezdu císařově do Vídně zaujímala zvláštní (čestné) místo hned za kočárem Jeho Veličenstva a dostalo se ji ještě zvláštní pochvaly. Návrat do Vídně však znamená i konec České šlechtické gardy. Její členové se rozešli do svých domovů a hrabě Eugen Wrbna, jak se zdá zůstává posledním spojením mezi dvorem a jejími členy.

V rodině Daczických z Hesslova je zachován originál dopisu ze dne 27.července 1814 podepsaný hrabětem Eugenem Wrbnou a oznamující svobodnému pánovi Daczickému, že mu byl z rozhodnutí císaře udělen Český šlechtický kříž. Pan Měřička ve své práci pochopitelně dopis uvádí tak jak je v originálu, tedy v němčině, ale hned je zde i překlad, který nám bude vyhovovat.
Překlad:
Vysoce urozený svobodný pane!
Mám čest zaslati Vašemu Vysokoblahorodí podle Nejvyššího příkazu onen kříž, který jeho veličenstvo císař určilo pro členy České šlechtické gardy a každému jejímu členu se rozhodlo jej nejmilostivěji propůjčit a já sám využívám s velkým potěšením této příležitosti abych Vašemu Vysokoblahorodí znovu zopakoval ujištění o zvláštní vysoké úctě, v niž mám čest setrvati. Vašeho Vysokoblahorodí nejoddanější služebník WRBNA.
Ve Vídni 27.července 1814
Panu svobodnému pánovi z Hesslova.

Protože není důvodu pochybovati o pravosti tohoto hrabětem Eugenem Wrbnou vlastnoručně podepsaného dopisu, jehož datum je již z konce července roku 1814, máme doklad o tom, že hrabě Eugen Wrbna byl za prvé pověřen oznámením členům gardy, že jim byl císařem nejmilostivěji propůjčen kříž pro všechny členy České šlechtické gardy a dále, že jak sám píše, onen kříž přímo zasílá. Musely tedy být kříže zhotoveny již kolem poloviny července roku 1814. Že tomu tak bylo, dosvědčuje i zápis z vídeňského dvorního archivu, uložený pod číslem 1167/814 a pocházející ze dne 30.července 1814, kde císař schvaluje proplacení 3860fl. W.W. klenotníku Janu Hassovi ve Vídni za zhotovení objednaných 38 kusů zlatých křížů.

Dopisy oznamující udělení jednotlivých křížů nebyly zřejmě rozesílali současně. Příčinou bude skutečnost, že se jednotliví členové gardy po rozpuštění gardy rozešli domů do svých domovů a pravděpodobně hrabě Wrbna neměl ihned k dispozici přesné adresy jejich členů. Důkazem je i skutečnost že svobodný pán Ferdinand z Hildprandtů obdržel dopis od hraběte Wrbny až dne 6.října 1814. Ovšem příčinou může být i technická stránka věcí neboť napsat a rozeslat 38 dopisů nemohlo být pro jednotlivce jistě otázkou jednoho dne, zvláště když bylo nutno rozeslat ještě zlaté kříže a provádět jejich zabalení.

Podle záznamku dr.J.S. Gutha-Jarkovského obdržel prezident dvorní rady von Stipsis dne 5. října 1814 celkem 46 rakouských armádních křížů s určením, aby tyto rozeslal 38 členům České šlechtické gardy a 8 kusů aby předal gardistům uherským. Obdrželi tedy i příslušníci České šlechtické gardy Rakouské armádní kříže z roku 1813/1814, známější pod jménem Dělových křížů. Navíc zde máme doklad, že existoval i druhý sbor, nebo alespoň skupina gardistů, v tom případě gardistů uherských. Jejich portrét se také dochoval v podobě akvarelu v rodině Daczických.

Rakouské armádní kříže z roku 1813/14 byly zhotoveny na návrh vídeňského medailéra J.W. Harnische, který také podal návrh na náš Český šlechtický kříž. Tvarově se jednalo o velmi vkusné a elegantní vyznamenání tvořené řeckým rovnoramenným křížem rovných tlapatě rozšířených ramen, mezi něž byl vložen vavřínový věnec. Kříže v průměru 27 mm byly oboustranně černě nebo tmavězeleně patinovány a nosili se na průvlečné černé stuze se širokým středním žlutým pruhem. Ukázka křížku zde je z privátní sbírky:


viewtopic.php?f=144&t=941

[Altmann]

Jeden takový kříž člena České Noblgardy se dochoval v jedné pražské sbírce) Ing. Eduard Polívka). Majitelé křížů si totiž nechávali na hrany kříže vyrývat svoje jméno a hodnost a na zmíněném kříž je tento nápis:
„ CLEM.GRAF V.LINCKER-BÖHM N.GARDE-ADJUTANT“
Nápis začíná na levé straně a pokračuje na spodní a dále pokračuje směrem doprava. V překladu: Klement hrabě Linckner, adjutant České Noblgardy

V seznamu členů gardy uveřejněném v roce 1938 v knize Řádu je Linckner označen jako podporučík s udáním stavu jako Svobodný pán Klement Linkner (pán na Lnářích). V originále ubytovací listiny Jana Daczického je uveden následovně:
„Adjutant: Freiherr Klement von LINKER. Malteser Ord.Ritter a bydliště v Paříži- Rue du Temple,Sainton Libraire.
Jedná se o Klementa Augusta Václava svob.pána Linkera z Lützenwicku, narozen 18.července 1782. Linkerové, kteří patřili do stavu svobodných říšských pánů se v roce 1749 zakoupili na panství ronšperském a v roce 1805 získali koupi Lnáře na Prachaticku. Klement Linker se stal v roce 1808 c.k. komořím a rytířem Maltézského řádu. V době napoleonských válek sloužil jako rytmistr a stal se na podzim roku 1813 pobočníkem velitele České šlechtické gardy. Dne 29.června 1814 byl za svoje zásluhy a to ještě v Paříži povýšen do hraběcího stavu, takže označení na hraně kříže je správné.
Dne 18. října 1814 u příležitosti jednoletého výročí bitvy u Lipska, uspořádal vítěz, polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg velkou zahradní slavnost ve vídeňském Prátru. Byl zde přítomen sám císař a poprvé se účastníci protinapoleonského tažení z let 1813/1814 objevili na veřejnosti s novou dekorací na prsou, tj. s Rakouským armádním křížem z let 1813-1814.

Podle zápisu dr. Waldemara Hesseho mělo být gardistů přibližně 100. Oldřich PILZ ve své práci vykládá, jak asi k tomuto číslu autor dospěl. Gardistů bylo 38 a myslí se tím ovšem jen šlechticů, ale byly zde osoby další a to vojenského stavu, které gardu jako sloužící a vojáci doprovázely.
V rodině Daczických se však zachoval ještě jeden doklad a tím je lístek určující počet lidi a koní u některých členů gardy. Zde jsou počty:


Ritter von Hesslova …..koně 2…..dragoun l
Korporal Niedorhofer….. jeden kůň….. jeden dragoun
Trompeter….. jeden kuň….. jeden dragoun
1 vůz ….. koně 4….. dragouni 2
Graf Taaffe….. koně 4….. dragouni 2
Wilhelm Auersperg….. koně 4….. dragouni 2
Graf Kollowrat …..koně 3 ….. dragouni 1
Baron Greiffenklau ….. koně 4 ….. dragouni 2
Graf Procop Wratislaw ….. koně 6 ….. dragouni 4
Graf Salm ….. koně 5 ….. dragouni 3
Baron Krenzenstein …..koně 9 ….. dragouni 3


A tak pouze u 8 členů gardy je uvedeno 22 dragounů a 43 koní. Kdybychom se drželi tohoto klíče a dalšího dokladu, kterým je záznam o žoldu z prosince 1813 a ledna 1814, pak by celkový počet osob u České šlechtické gardy pohyboval kolem 250 až 280 osob. A to je zcela pravděpodobné.
Poznámka Alt: Toto tvrzení je spekulace a je nutno k ní i takto přistupovat.

[Altmann]

Vlastní odznak pamětního kříže se přesně shoduje s popisem Oldřicha Pilze. Kříž je zlatý, váží 11 g 14 karátového zlata, má osm dosti tupých hrotů ( kříž je maltézského tvaru, tedy vidlicovitě se rozšiřujících a rozeklaných ramen ) a je granátově červeně smaltován. Průměr kříže ve směru vodorovném činí 28 mm, ve směru kolmém 30,25mm včetně závěsného kroužku, který je oválný, 14mm vysoký,2,5mm široký, mírně ve středu vypouklý a dovnitř rýhou prolomený. Kříž je oboustranně zlatě lemován, stejně i středový kruhový štítek, tvořený oboustranně mírně vypouklým na líci červeně smaltovaným medailonem v průměru 13 mm. Na něj je upevněn opět mírně vypouklý zlatě vroubený a bíle smaltovaný český korunovaný heraldický lev. Rubní strana je pak na rozdíl od líce bíle smaltovaná, zlatě lemovaná a nese sedmiřádkový nápis, který je proveden v černém smaltu a to u kříže z majetku Kollowratského ( jeho ilustrace byla uveřejněna ve Zlaté Praze, v Prager Preisse, později v obrazech českého státu od r. 1526 do r. 1918 a znovu v Heraldice Karla Schwarzenberga:
„NOBILIBUS BOHEMS BELLO GALLICO FIDIS CORPORIS CUSTODIBUS FRACISCUS AUG. MDCCCCXIV“.
Kříž téže velikosti a stejného provedení, ale z majetku Jana Nepomuka Daczického z Hesslova a další kříž anonymního původu, dnes v majetku Vojenského historického muzea v Praze, má tento nápis stejně rozložen do sedmi řádků, avšak pozměněně:
„ NOB./BOHEMIS/BELLO/GALL/FIDIS CORPORIS/CUSTODIBUS/FRANC.AUG./MDCCCCXIV“
Tento druhý nápis je tedy zkracován ve slovech NOBILIBUS GALLICO a FRANCISCUS a tento zkrácený text uvádí ve své práci i Oldřich PILZ, který při popisu měl k dispozici dnes již nezvěstný a na lícové straně poškozený kříž ze sbírky kdys Jiřího Weyera. Zůstává záhadou proč existuji dva kříže s různícími se nápisy. Vždyť křížů bylo zhotoveno jen 38 kusů a to byl jistě malý počet, aby se vyplatilo dělat dvě varianty. Ovšem i to je možné, neb nápis je proveden v emailu a při výrobě mohlo dojít dvěma různými pracovníky k obměně textu. Lze ovšem vyslovit i doměnku, že v pozdější době když byly ještě dodatečně vyráběny další exempláře a to na základě přímých objednávek majitelů křížů, kteří buď chtěli původní originál uchránit před poškozením a nosili pak duplikát, anebo po ztrátě či zcizení originálu si dali ve Vídni zhotovit nový křížek.(Taková praxe je známá i u jiných dekorací, jsou to tak zvané druhé kusy). Podle mého názoru je tedy (vyloučíme-li možnost, že v průběhu výroby byly texty měněny dvěma pracovníky) varianta zkrácená původní, protože se nám dochoval dva stejné kříže a navíc ještě ztracený kříž byl shodný a kříž s delším nápisem je v našem případě druhým vydáním. Domnívám se tak proto, že je málo pravděpodobné, že by si Jan N. Daczický nechal zhotovit druhý kříž.

Kříž se nosil na stužce 39 mm široké, dvojitě složené, 8-9 cm dlouhé, která byla rozdělena na tři stejné pruhy po 13 mm. Prostřední pruh stuhy je červený (rumělkově červená), oba pruhy postranní jsou bílé.. Dr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský připomíná,že nezná žádný existující řád nebo vyznamenání, které by mělo podobnou stuhu. Značnou podobnost má však španělský vojenský záslužný řád sv. Hermenegilda, založený 28.listopadu 1814 králem Ferdinandem VII. Letopočet je shodný s rokem založení naší dekorace, ale stuha u starších řádů je obdobná.Také španělský vojenský záslužný řád z roku 1864 používá ve skupině pro nebojovníky obdobné stuhy, ale tam je střední proužek velmi úzký.

S původní stuhou se nám dochoval jen kříž kollowratský a tak byla uveřejněna i fotografie. U Daczického je stuha stejně jako u kříže v majetku Vojensko-historického muzea rekonstruována.

[Altmann]

Český šlechtický kříž se nosil na levé straně prsou na stuze provlečené ouškem, nebo býval nošen i v průvleku knoflíkové dírky, jak bývalo zvykem v oné době. Dokladem tohoto způsobu nošení je i podélný závěsný prstenec, shodný s průvlečným prstencem rakouského Dělového kříže. Teprve později a to po nové usance po roku 1815 v Rakousku zavedené, nosili majitelé kříž na stužce složené do charakteristického trojúhelníku. To nám dosvědčuji i některé dochované portréty gardistů. Oldřich Pilz ve své práci uvádí,že gardisté považovali rubní stranu s nápisem za líc a také tak kříž nosili, tedy obrácenou stranou se lvem směrem ke kabátu. Toto tvrzení se na první pohled zdá nemožným, protože jasně strana se lvem je stranou lícovou a navíc nošení kříže obráceně by představovalo neúctu k českému heraldickému lvu, který byl přece znakem království. Také dochované kříže dosvědčuji otřelým rubem, že kříže byly nošeny lvem navrch a nápisem dolu, jak logicky je nutno uvažovat.
Ale přece jen máme zde doklad toho,že kříž byl také nošen obráceně a že strana s nápisem byla považována za líc. Zmínil jsem se již o tom, že se nám dochovala krásná miniaturní podobizna Jiřího Kristiána hraběte Waldsteina (1794-1858) malovaná Františkem Xaverem Zeldnerem. Obraz je zajímavý právě tím,že hrabě je zde dekorován Českým šlechtickým křížem, který je zavěšen na trojúhelníkové stuze a je nápisem obrácen k divákovi. Hrabě je ještě dekorován Dělovým křížem. Na druhé straně zde již popsaná olejomalba Václava Ningera ukatuje u téhož nositele obrácený kříž správně lícovou stranou se lvem k divákovi.
Jestliže zvážíme tuto skutečnost, pak vysvětlením může být jen to,že majitel kříže a nebyl jim jen hrabě Waldstein, obracel kříž svévolně rubní stranou navrch, aby tak demonstroval svoji stavovskou příslušnost ke gardě a tím vlastně i příslušnost a hrdost k českým stavům a snad i to,že prokázat a poukázat na význam České šlechtické gardy ve vojenském tažení v roce 1814. Tím by potom chtěl pozvednou význam a lesk své dekorace. Později se pak gardisté opět vrátili ke správnému nošení kříže lvem navrch.
Tuto doměnku konečně potvrzuje i zachovaná a zde již popsaná miniatura po Josefu sv. pánu Hrubém z Jelení, která je rubní stranou obrácena k divákovi a navíc je na rámečku dána přednost Dělovému kříž obdobně jako tomu je na litografii Františka hraběte Taaffeho.

Odznaky samotné se Zachovaly pořídku. Víme bezpečně jen o třech exemplářích, z nichž jeden je po Františku Xaveru Kolovratu Krakovském na původní stuze a je udánlivě dosud chován ve státní sbírce na zámku Rychnově nad Kněžnou, druhý neznámé provenience s rekonstruovanou stuhou je ve sbírce Vojenského historického muzea v Praze a třetí s rekonstruovanou stuhou po Janu Nepomuku Daczickém z Hesslova je deponován v mé sbírce( sbírka pana Měřičky). Zachovala se spona s miniaturkou po Josefu Hrubém z Jelení a tím prozatím náš výpočet končí.
Poznámka Alt:
Současné nám známý počet zachovalých křížů je uveden ke konci tohoto článku, ale ani zde nebudete číslo konečné.


Na výstavě „Mince, medaile a řády ve službách společnosti“ která byla uspořádána péči Muzea hlavního města Prahy a Československé společnosti přátel drobné plastiky v pražské Loretě v srpnu a září 1962 a pak ještě ve své faleristické části vystavena v Českých Budějovicích a v Plzni, byl vystaven originál kříže po Janu Nepomuku Daczickém a spona s miniaturkami Josefa Hrubého. Exemplář deponovaný ve Vojenském historickém muzeu v Praze na Hradčanech je stálou součásti tamní expozice.

Numismatické listy ( ročník XVIII- číslo 5) uveřejňuje na straně 145 až 150 článek Eduarda Polívky s názvem „Pražské numismatické sbírky“. V obrazové příloze je zobrazen Český šlechtický kříž z roku 1814. Fotografie lícové i rubní strany kříže je ze sbírek Vojenského historického muzea v Praze a je doprovázen textem:

Čechy, František I. 1792-1835, Český šlechtický kříž udělený členům české šlechtické osobní gardy Františka I. za tažení proti Francii, zlato, červený a bílý smalt, RRR (uděleno pouze 38 ks (Sbírka Vojenské muzeum v Praze.
Po stopadesáti letech se hlásíme k existenci tohoto vyznamenání s vědomím, že jim vlastně začíná tradice československých vyznamenání. Nic neubírá na významu skutečnost, že toto vyznamenání bylo založeno rakouským císařem pro přísně a přesně ohraničenou stavovskou skupinu českých šlechticů. Zemské barvy použité na stuze i na kříží samotném, český heraldický lev na lícovém štítku dosvědčuji, že vyznamenání bylo určeno pro příslušníky českého království. Císař sám v době těžkých bojů o existenci státu veřejně přiznal založením kříže právní nároky české koruny a respektoval české státní právo, tehdy ovšem představované českými stavy.
Jejich vyznamenáním však počíná tradice českých a později československých řádů a vyznamenání, která vznikala téměř o stopadesát let později z vůle samostatného a na Rakousku a jeho císaři nezávislého státu.

Poznámka:
Jde o velmi ranou práci pana Měřičky, která je možná v některých bodech překonaná. Stále nám však slouží jako pomůcka historie České šlechtické gardy a Českého šlechtického kříže. Slovenští přátelé tak mají jedinečnou možnost poznat kus historie českého státu, nebo tehdejší Horní Uhry byly pod tvrdým tlakem Maďarů a celkové „maďarizace“ života.

[Altmann]

Český šlechtický kříž z let 1813-1814
Böhmisches Adelskreuz 1813-1814


Tento článek jsem před několika lety umístil na jisté přátelské české stránky. Myslím,že nebude zcela od věcí, pokud bude i na stránkách Slovenské faleristické společnosti i když předpokládám,že většina kolegu tuto mimořádnou dekorací zná z obrázku. Je to zároveň i pocta a poděkování našemu přednímu znalci panu Václavu Měřičkovi, který se problematice Českého šlechtického kříže věnoval.







Celkový počet těchto křížů je velmi malý, a tak jen malé připomenutí:

Známe tyto exempláře,které jsou zmapovány a prokazatelně doloženy:

1. Kříž,který patřil Františkovi Xaveru hraběti Kolovratu-Krakovském, původně byl deponován na zámku Kynžvart, bohužel v současné době je nezvěstný.

2. Kříž, který patřil Karlu Alexandru svob. Pánu MacEnisovi z Ateru a Iveagh, tento kříž byl uložený ve slavné sbírce pana J. Weyera, v současné době jeho osud není známý.

3. Kříž, který nemá své jméno, nevíme komu patřil, ale v roce 1938 byl prodán starožitníkem Josefem Fišerem. Tento kříž zakoupil tehdejší ministr národní obrany a tento kříž je uložen (nebo byl) ve sbírkách Vojenského muzea v Praze.

4. Kříž, který patřil Janu Nepomuku svobodnému pánu Dačickému z Heslova, který vykoupila paní baronka Měřičková pro svého manžela (za dolary). Tento kříž jsme měli možnost vidět na přednáškách pana Meřičky. V současné době by měl být uložen v Národním muzeu v Praze, ve sbírce pana Václava Augusta Měřičky.

5. Kříž z rodiny hrabat Valdštejnů, který by měl být uložený ve st. archivu v Mnichově Hradišti.

6. Kříž, který se objevil v roce 1973, patřil hraběti F.T.(František hrabě Taaffe) tento kříž byl uložen ve sbírce pana Měřičky, kde je dnes mi není známo, ale měl by být také uložen ve sbírce pana Meřičky deponované v Národním muzeu.

7. Tento poslední známý exemplář, který byl v roce 1970 prodán v aukci Klenau v Mnichově, byl uložen ve slavné sbírce pana profesora Giovanni Fattoviche v Benátkách.

Právě tento kříž je zde na obrázku, který nám poskytl pan Elmar LANG a který ze sbírky pana profesora přešel do této, jistě významné a krásné sbírky. Osudy řádů mají svoji historii !


Myslím,že je naší povinnosti poděkovat panu E. Langovi za krásný a vzácný obrázek kříže, který je jistě krásný, zajímavý a váže se k českým dějinám, k české historii. Jsem přesvědčený, že právě tento kříž je ideový předchůdce našeho neméně krásného řádu Bílého lva.

Velmi rád se odvolávám na pana Měřičku, který byl jednak falerista světového jména a který svoji sbírku odkázal zcela zdarma našemu státu. Je uložena v Národním muzeu.

Prameny : Archiv. Alt.

[Altmann]

Věnováno panu Elmaru Langovi:

Byl to Václav Měřička, který se celý život věnoval právě problematice a historii Českého šlechtického kříže. Spolu s panem B. Laidlem zmapovali a upřesnili jednak seznam členů gardy a jednak popsali známé exempláře. Pro zájemce o studium této problematiky jistě mimo prácí pana Měřičky lze jen doporučit stať o tomto kříži v knize pana Koláčného. Vzhledem k tomu, že nikdy nezpochybnil závěry pana Měřičky, dovolím si z jeho díla citovat a popsat nejprve historii kříže, který získal profesor Fattovisch a který se nachází ve sbírce pana Elmara Langa.

Pan Měřička uvádí :

Překvapením pro mne a sběratele byl objev Českého šlechtického kříže z roku 1814 v Mnichově, kde se v roce 1971 objevil originál bez stuhy v 56. prodejní aukci firmy Graf Klenau. Vyznamenání zde bylo uvedeno pod číslem 3 212 s označením „Böhmische Adelskreuz von 1814" a lícová strana kříže byla vyobrazená na obálce katalogu ve značném zvětšení (75 mm). Bližší údaje, pak uvedly, že běží o zlatý kříž ve váze 11 g, v průměru 28 mm, lícový medailon mírně otřelý, jinak exemplář dobře zachovalý. Vyvolávací cena tohoto kříž byla stanovena na DM 3000. Kříž byl prostřednictvím jednoho vídeňského obchodníka vykoupen a dostal se do sbírky vynikajícího benátského sběratele rakouských vyznamenání, profesora dr. Giovanni Fattovitche.

Pan Měřička pokračuje. Protože jsem ve styku s uvedeným sběratelem, je nasnadě, že jsem byl ihned o koupi informován, a stejně tak jsem se brzy dozvěděl, že zmíněný vídeňský obchodník nabídl dr. Fattovichovi další stříbrný, nesmaltovaný kříž, který údajně měl být císařem v roce 1814 udělen prostým vojákům Noblgardy, a že existuje možnost získat z jisté maďarské sbírky ještě obdobný, nesmaltovaný, ale zlatý kříž, který v malém počtu byl vyroben a prý tehdy udělen poddůstojníkům Gardy, především veterinářovi a účetnímu jednotky. Prof. Dr. G. Fattovich se mě tázal na můj názor, ale já jsem dospěl k přesvědčení, že běží o podvod a falsum. Podle císařského zakládajícího dekretu z roku 1814 bylo ve Vídni pouze oněch 38 zlatých křížů pro šlechtické nositele a členy gardy a výslovně bylo nařízeno, že tento kříž nebude nošen nikdy nikým jiným. Nikde se také v průběhu sto padesáti a více let neobjevila sebemenší zmínka o nějakých stříbrných či zlatých a nesmaltovaných křížích, které údajně měly být uděleny prostým vojákům Noblgardy a ve zlatě poddůstojníkům.

O tomto nepsal žádný z faleristů – autorů knih a publikací v minulém století, ať již to byl Friedrich Gottschalck, který jako první v roce 1817 uveřejnil ve své knize: Almanach der Ritterorden, zprávu o existenci kříže, ale ani F. von Biedenfeld, ani Herman von Heyden, Gustav Wahlen, Schulze nebo J.L. Trost, kteří všichni s větší nebo menší znalosti o kříži psali.

Nejpádnějším důvodem pro moje tvrzení, že v nabídnutém a ve stříbrném exempláři zakoupeném kříži, běží o falzum, je že na našem území, odkud se určitě mužstvo Noblgardy rekrutovalo, se nenašel za celou dobu ani jediný exemplář ve stříbře. Vždyť v tom případě by muselo takových křížů existovat nejméně 200 kusů a protože jejich nositeli by byli naši lidé, nebo aspoň občané české a německé národnosti z Čech, pak se přece někdy takový kříž musel objevit.

Pan Měřička však pokračuje:

Reagoval jsem na tuto událost článkem „Kritische zum Böhmischen Adelskreeuz von Jahre 1814", který byl uveřejněn ve švýcarském faleristickém časopise Journal Europeén du Collectionneurs d´Orders et Décorations (JECOD ) v čísle 9 v roce 1973. Tam byla uveřejněna reprodukce originálu kříže zakoupeného v Mnichově, a to jeho lícové i rubní strany, a dále obě strany zakoupeného stříbrného kříže (falsifikátu).

Původní kříž z Mnichova odpovídá velikosti a provedením kříži po Janu Nepomuku Dačickém z Heslova a stejně tak kříži z pražského Vojenského muzea. Velikost kříže je uváděná ve vodorovném směru 29 mm a v kolmém 30 mm, střední medailon v průměru 14 mm, váha 11 g.

Stříbrný kříž měří jen 27 mm ve směru vodorovném a 28 mm ve směru kolmém, přičemž lícový štítek se lvem má průměr 13,5 mm. Rubní strana křížku je zcela hladká, bez nápisu. Tento kříž je jen odlitkem originálního kříže, který obchodník z Vídně nechal vyrobit.

Je pravda, že po tomto šetření a objasnění problematiky již nikdo další z obchodníků - podvodníků se nepokoušel další křížky nabízet.





V skvostné knize pana Ivana Koláčného je na straně 208-210 vzorně zpracovaný seznam členů Noblgardy. Tento seznam je upraven obsahuje hodností i funkce i postavení každého člena této specializované šlechtické jednotky. Pro zájemce o tuto problematiku je pojednání v knize Řády a vyznamenání Habsburské monarchie výborným pramenem pro další studium.

Snad i právě proto se vrátíme k původnímu, byť nedokonalému zpracování, které však je zcela autentické a které bylo zcela prvně zveřejněno v říjnu 1938.

V říjnu roku 1938 byla vydaná v knihách Řádu (Nakladatelství Vyšehrad, Praha II. Václavská ul. 12), Erbovní knížka na rok 1938. Na straně 51-52 v kapitole POZNÁMKY je uveřejněn SEZNAM členů české šlechtické gardy krále Františka, pro níž byl zřízen kříž s bílým lvem:

Kapitán: Hrabě Emanuel Wratislaw, generál major

Kapitán-poručík: Hrabě z Valdštejna, plukovník

Nadporučík: Hrabě Prokop Wratislav, podplukovník

Podporučík: Hrabě Jan Pachta, podplukovník

Podporučík: Hrabě Jáchym Voračický, major ( pán na Choustníku)

Pobočník: Svobodný pán Klement Punker (pán na Lnářích)

Gardisté:

Hrabě Jan ze Salmu, major

Hrabě Bedřich z Clam-Gallasu, major (pán na Horkách)

Hrabě Arnošt z Valdštejna, major

Kníže Karel z Auerspergu major, (pán na Vlašimi)

Hrabě Kolovrat. major

Kníže Vilém z Auerspergu

Svobodný pán Hrubý. rytmistr

Hrabě Daun (pán na Bítově)

Hrabě Meraviglia, rytmistr

Hrabě Taaffe, rytmistr

Svobodný pán z Greiffenciau, rytmistr

Hrabě Evžén z Wrbna (pán na Hořovicích)

Hrabě Rey, rytmistr

Hrabě Evžén Poetting

Svobodný pán Vincek z Kreuzensteine, nadporučík

Hrabě Windischgrätz

Svobodný pán Dobrženský

Hrabě Stampach

Hrabě Křišťan z Valdštejna (pán na Mnichovu Hradišti)

Hrabě Josef z Nostic

Svobodný pán Enis

Svobodný pán Nigroni

Hrabě Antonín z Valdštejna (pán na Duchcově)

Svobodný pán Hildprant

Svobodný pán Tobiáš z Krenzensteinu

Svobodný pán Spiegel

Svobodný pán Daczický z Heslova

Svobodný pán Bodenthal


Tento seznam je opsán z ubytovacího lístku této gardy, když „ležela“ v Paříži, který se chová s jinými památkami na gardu v rodě Daczických, potomků jednoho z gardistů.

Máme zde tedy jistě velmi přesné datum, kdy se Česká šlechtická garda dostala do Paříže a kde byla potom ubytována. Zachoval se nám totiž ubytovací seznam gardy, který je tištěný a doplňovaný psanými poznámkami. Psán je německy (Beguartierungsliste der k.k. Böhmischen Noble-Garde" – tedy „Ubytovací seznam c.k. Šlechtické gardy"). Seznam obsahuje 37 jmen a přesně rozlišuje hodnosti (šarže) od obyčejných gardistů. Dokonce i jednotlivá jména jsou zde doplněná vojenskými hodnostmi, dále uznávanými čestnými funkcemi, či úřady a dozvídáme se i jaké řády gardisté vlastnili. U každého tištěného jména je poté poznámka, psaná inkoustem, která nám prozrazuje, kde v Paříži a někdy i dokonce u koho, byl ten který gardista ubytován.

To, že je listina tištěná, svědčí, že existovala řada těchto seznamů a pouze se doplňovala dle místa, kde byla garda ubytována.

Tento seznam, který se taktéž péči Daczických zachoval, byl podkladem pro soupis otištěný v Erbovní knížce na rok 1938.

Poznámka:

Jan Nepomuk Daczický se narodil dne 15. května 1795 v Klatovech a je to potomek staré české zemanské rodiny. Z období Rudolfa II si jistě připomeneme Mikuláše Dačického z Heslova.
Janu Nepomuku Daczickému bylo v době francouzského tažení 18-19 let. I přes své mládí byl v uznání svých zásluh povýšen v roce 1814 do stavu svobodných pánů.
Daczický zemřel dne 3. prosince 1880 v Praze na Smíchově. Tento český šlechtic vykonával funkci komisaře loketského a berounského kraje a dále funkci okresního hejtmana v Nymburce. Daczický je pohřben na malostranském hřbitově v Košířích, kde má zřízen náhrobek se svým rodovým znakem.

Literatura :

Václav Měřička : Český šlechtický kříž z roku 1814


Pan Elmar Lang, nám napsal kratičký poznatek, který je zde v překladu :

Hello,

I would like to add this interesting award, strictly connected to the history of Bohemia. It was widely discussed from many authors, in the past and recently. Here, I add some good and detailed pictures of my piece, hoping that this could be helpful to fellow collectors.
Best wishes,
Elmar Lang



Dobrý deň,

Chcel by som prispieť touto zaujímavou dekoráciou, priamo spojenou s históriou Čiech. Dekorácia bola zoširoka diskutovaná rôznymi autormi, ako teraz, tak aj v minulosti. Pridávam aj pár dobrých a detailných fotiek kusu z mojej zbierky, dúfajúc, že by to mohlo pomôcť kolegom-zberateľom.

s pozdravom,

Elmar Lang

Náš společný přítel a kolega Dr. Šefranko mně požádal a já to rád dělám o vložení trochu více o tomto pánovi, který je význačný evropský falerista a badatel!

pán Enzo Calabresi
významný falerista, zberateľ a expert na historické hudobné nástroje ako aj historické zbrane, konzultant pre viaceré múzeá, galérie ako aj súkromných zberateľov. Vo faleristike sa venuje RU a štátom bývalého sovietskeho bloku. Veľká časť jeho RU zbierky pochádza z veľkolepej zbierky prof. Fattovicha. Je členom ÖGO (Österreichische Gesellschaft für Ordenskunde).

Je narodený 1958 v Turíne, otec je penzionovaný generál Talianskej armady, bojoval v Severnej Afrike a bol vyznamenaný striebornou medailou za statočnosť (ITA) a Železným krížom I. a II. triedy (3tia Ríša). V roku 1976 skončil námorné lýceum F. Morsiniho v Benátkach, avšak ďalej pokračoval štúdiom filológie na Univerzite v Benátkach. Vyštudoval ruštinu a nemčinu a okrem rodnej taliančiny hovorí aj anglicky.


Poznámka:
Za překlad děkuji panu Dr. Šefrankovi a za spolupráci panu Ivanu Chudému.





MĚŘIČKA, Václav. Československá vyznamenání : I. část. I. vydání. Hradec Králové : ČNS Hadec . Králové, 1973. 76 s.