Ponorkový válečný odznak
U-Boots-Kriegsabzeichen
Při založení tohoto podznaku bylo přihlédnuto ke staršímu císařskému typu odznaku z roku 1918. Mizí císařská koruna, ale charakter dekoreace se nemění.
Německé vedení ponorkového loďstva správně vyhodnotilo situaci z období ponorkové války v letech 1914-1918 a již v roce 1939 bylo připraveno se svými ponorkami podnikat útočné bojové akce. V tomto případě tedy lze již hovořit o námořní tradici.
Počátkem války, po napadení Polska a námořní válce s Anglii na podzim 1939 navrhl kontraadmirál Dönitz pro posádky svých ponorek zavedení “Ponorkového válečného odznaku”. Jeho přáním bylo navázat na tradici císařského Válečného ponorkového odznaku, který založil 1. února 1918 císař Vilém II. „pro posádky ponorek jako výraz uznání jejich statečnosti a bojových zásluh“.
Tento admirálův návrh byl realizován a dne 13. října 1939 zakládá vrchní velitel Kriegsmarine, velkoadmirál Raeder, “Ponorkový válečný odznak” (U-Boots-Kriegsabzeichen).
Ve vlastním statutu o zřízení odznaku se uvedí ( z německéhom originálu):
„Tímto nařizuji zavedení Ponorkového válečného odznaku pro posádky ponorek.
Odznak může být udělen všem důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu, kteří se osvědčili na dvou a více plavbách proti nepříteli. Od této podmínky může být v případě zranění upuštěno.
Odznak se nosí na levé straně prsou, a to ve službě i mimo ní.“
Autorem výtvarného návrhu inspirovaného ponorkovým odznakem z 1. sv. války je známý malíř a grafik Paul Casberg. Dne 1. listopadu 1939 oficielně začala firma Schwerin und Sohn Berlin s výrobou prvních kusů tombakových odznaků, které mohly být dodány jednotkám již 10. listopadu 1939. Do konce jara zhruba března 1941 byla firma Schwerin und Sohn jediným výrobcem Ponorkových válečných odznaků. Později byly odznaky zhotoveny i dalšími firmami (např. Rudolf Souval Wien nebo Friedrich Orth Wien). V průběhu války se rovněž začalo s výrobou tkaných odznaků z umělého hedvábí nebo bavlny v originální velikosti, které se našité na uniformu nosily v ponorce pohodlněji, ale hlavně bezpečnějí než tomu bylo u odznaku kovových.
Popis dekorace:
Avers:
Odznak má tvar oválného vavřínového věnce, který je v dolní části převázaný stuhou. V jeho spodní části je umístěná silueta ponorky, která věnec přídí i zádí přečnívá. V horní části věnce je naložen znak Kriegsmarine vlevo hledící orlice s roztaženými, rovnými, na stranách ostře seseknutými křídly, svírající v pařátech našikmo postavenou svastiku (hákový kříž).
Revers:
Zadní strana odznaku je hladká se sponou k upevnění na stejnokroj námořníka. Odznaky mají logo výrobce, ale ne ve všech případech. Vyráběly se většinou plné masivní odznaky, vzácně i odznaky plechové lisované ( které dle tvrzení některých především německých faleristů jsou vyrobeny po roce 1945 (nedoloženo)
Odznak je rovný, nevypouklý, můžeme se však setkat s odznaky dobově vytvarovanými, po stranách mírně dovnitř ohnutými kusy. Tyto dobové úpravy nijak neubírají na sběratelské hodnotě odznaku. Zde můžeme hovořit o tak zvaných druhých kusech, privátně vyrobených, dle vkusu a požadavku zadavatele.
Seznám výrobců odznaku dle dr. Klietmanna:
53 (Glaser & Sohn, Dresden)
L/13 (Paul Meybauer, Berlin)
L/21 (Förster & Barth, Pforzheim)
L/56 (Funcke & Brüninghaus, Lüdenscheid)
W. Deumer, Lüdenscheid
f.o. (Friedrich Orth, Wien)
GWL (Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid)
RK (Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz)
R. S. (Rudolf Souval, Wien)
Schwerin Berlin
ÜÜ (E. Ferdinand Wiedmann, Frankfurt am Main)
Francouzský výrobce Bacqueville
Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není uváděn.
Poznámka:
RK (Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz), tyto odznaky jsou však považována zkušenými faleristy za pouhé novoražby!
Dekorace ponorkářů jsou vyrobeny z pozlaceného tombaku nebo patinované slitiny zinku (kriegsmetal)
Kromě kovových odznaků byly vyráběny ještě strojově vyšívané odznaky pro poddůstojníky a mužstvo a ručně kovovým vláknem (zlatým dracounem) vyšívané odznaky pro důstojníky.
Prokazatelně bylo uděleno celkem 9 536 odznaků.
Velikost odznaku je uváděna 48,32x39,96mm
Miniatury:
Oficielní (nařízená) velikost miniaturek je 9 a 16 mm na špendlíku
Etuje:
Etuje nebyly pro tento odznak vyráběny., ale známe etuje privátně vyrobené. Ve většině případů se odznak s miniaturkou předával v specielním papírovém sáčku modré (ale ne vždy) barvy.
S odznakem se předával potvrzující dekret a udělení se zapisovalo do osobních dokladů námořníků. Nelze hovořit o dekretu jednotného typu.
Nařízený způsob nošení:
Na levé straně prsou, podle předpisu vždy pod případným Železným křížem 1. třídy. Odznak mohl být nošen nejen na blůze vycházkové uniformy, ale na jakékoli levé horní části používaného námořnického služebního oblečení.
Poé roce 1957 bylo povoleno nošení odznaku i na stejnokroji námořníků BRD, ale bez svastiky!