Armádní štít Narvik-Ärmelschild "Narvik"

[Altmann]

Ärmelschild "Narvik"



Tyto štítky vlastně volně navazují na dobu a tradice císařského Německa, kdy se na stuhy medailí jako byla např. Medaile na válku prusko-francouzskou 1870/71 upevňovali štítky se jménem bojiště, tato problematika štítků je dostatečně vysvětlena na našich stránkách zde:
viewforum.php?f=121

Z rozhodnutí Vůdce a nejvyššího velitele ozbrojených sil, Adolfa Hitlera byl založený armádní štít NARVIK. Jde o první štítek tohoto typu


Ve výnosu či statutu o zřízení rukávového štítu Narvik se píše:

V článku „1“
„Jako upomínku na statečný boj, který v Narviku vítězně svedly v pravém bratrství a spolupráci ve zbrani bojující jednotky pozemní armády, námořnictva a letectva, zakládám Štít Narvik.“

Celá bojová akce byl především strategický boj o železnou rudu a zabezpečení strategického prostoru v bojích proti Anglii a později Sovětskému svazu.

Jak záminky posloužilo Německu preventivní opatření, které dne 28. března 1940 podnikli spojenci proti transportům železné rudy ze Švédska a Norska do Německa. Německo zahájilo a realizovalo plán (operace Weserübung) a přikročilo dne 9.dubna 1940 k protiúderu s cílem obsadit Dánsko a Norsko (operace Weserübung). Tohoto dne vplula do Ofotfjordu německá eskadra deseti torpédoborců pod velením komodora Friedricha Bonteho.

Na palubách lodí bylo přibližně 1.900 mužů 139. horského pluku pod velením generála Eduarda Dietla, kteří obsadili město Narvik. V následujících dnech byla německá námořní eskadra úspěšně napadena pěti britskými torpédoborci a Němci utrpěli zdrcující ztráty. Posádky zničených a poškozených německých lodí však posílily pěchotu generála Dietla, která byla právě vtažena do boje a musela usttoupit. Dne 28. dubna 1940 obsadily britské síly Narvik, ale po zuřivých protiútocích německých pozemních jednotek, podporovaných letectvem a palbou z těžkých děl námořních lodí jej skoro zcela zničeny, 8. června 1940 pod soustavným tlakem německých jednotek vyklidily..


Podmínky pro udělení štítu:


V článku „3“ výnosu o zřízení Štítu Narvik je uvedeno:

„Štít Narvik bude udělen všem příslušníkům Wehrmachtu, kteří se čestně podíleli na vylodění v Narviku či na bojích Skupiny Narvik. Udělení provede z mého pověření vrchní velitel skupiny Narvik, generál horských jednotek generál Dietl“. Okruh nositelů byl tedy vymezen pouze na bojovníky o Narvik.” Bojovníkem o Narvik je jen ten, kdo byl v době od 9. dubna do 9. června 1940 24.00 hod. pod velením vrchního velitele Skupiny Narvik nasazen pro účel boje, průzkumu nebo zásobování v bojové oblasti mezi Riksgränsen – Oalge Paβ – Gratangsbotn včetně – Ofocen – východní okraj Skjomenu – Norddalen nebo ve vzduchu nad tímto prostorem.“
Návrhy na udělení (lhůta byla opakovaně prodlužována) musely být podány k 31. lednu 1942.
Štít ve zlatě (podkladová látka tmavě modrá) obdrželi příslušníci Kriegsmarine, štít ve stříbře pak příslušníci pozemní armády (podkladová látka v polní šedi) a Luftwaffe (podkladová látka šedomodrá).

Vlastní výroba armádních štítku Narvik snad problémy nečinila, ale jejich odeslání do Norska byl přece jen trochu problém. Příčinou bylo, že vyznamenání byla šest týdnů uložena na zamrzlém parníku ve štětínském přístavu. Dne 21. listopadu 1940 horské jednotky o zaslání opět požádali, ale 10.000 kusů objednaných štítu ve stříbře stále jednotky neměly ani ke slíbenému datu 15. března 1941.

Adolf Hitler dne 21.března 1941 osobně udělil štít Narvik generálu horských jednotek Dietlovi, a následně bylo k 15. 6. 1941 uděleno:
Poznámka: Počty udělených kusů jsou převzaty z práce dr. Klietmann
Pozemní armáda (Wehrmacht)
2. horská divize – 206 ks
3. horská divize – 2338 ks
ostatní jednotky pozemní armády – 59 ks
padlí – 152 ks
———————————
2.755 ks
Námořní síly (Kriegsmarine)
osádky torpédoborců – 2621 ks
ostatní příslušníci námořnictva – 115 ks
obchodní loďstvo (Handelsmarine) – 442 ks
padlí z Kriegsmarine – 411 ks
padlí z obchodního loďstva – 22 ks
———————————–
3.661 ks
Letectvo (Luftwaffe)
létající personál – 1.309 ks
výsadkáři – 756 ks
padlí a pohřešovaní – 96 ks
———————-
2.161 ks
Celkem bylo tedy uděleno 8.577 ks Štítu Narvik. Později bylo dodatečně uděleno několik dalších štítů, ale jejich počet byl bezvýznamný.

Poznámka:
Počty udělených štítžů jsou jasné, jsou dané tabulkovými počty jednotek.Je celkem jisté, že žádný voják (který přežil) neměl do konce války jedinou blůzů, že štítky se obměňovali a tak otázka co je vlastně originál a co je tak zvaný „druhý kus“ nebo nositelný kus je otevřena. Snad za originál můžeme považovat štítek, který je našitý na uniformě? Zde je na každém sběrateli a jeho úvaze co si zařadí do sbírky jako originál a co jako „druhý“ kus.


Popis armádního štítku Narvik:

Autorem výtvarného návrhu štítu je profesor Richard Klein z Mnichova.

Avers:
V zapuštěné části štítu se v samostatném horním poli nachází nápis „NARVIK“ a pod ním ve větším poli letopočet „19 / 40“. Dvojčíslí letopočtu jsou rozdělena horskou protěží (symbolem pro pozemní armádu – horské jednotky generála Dietla), o něco níže se pak nachází překřížená kotva s kusem lana (symbol pro námořnictvo) a dvojlistá vrtule (symbol pro letectvo). Na horní části štítu sedí orlice se svěšenými křídly, držící v pařátech v dubovém věnci umístěný hákový kříž v poloze na celém spodním ramenu.

Revers:
Bez výtvarného zpracování, štít byl ražen pouze v duté podobě ze železného nebo zinkového plechu, který byl upúraven zlacením a stříbřením. V zadní části se nacházejí tři nebo čtyři sponky pro připevnění na v příslušných místech provrtanou kovovou destičku (podložku), mezi níž a štít byla umístěna látka v příslušném odstínu a na závěr celý revers přelepen opět látkou, koženkou nebo papírem.


Rozměr: 92 x 41 mm ( vlastní kovový odznak)
100 x 54 mm (látkové podložení)
Autorem návrhu tohoto odznaku (štítu) byl známý profesor Richard Klein v Mnichově,
Celkový počet, který je obecně uváděn: 8577


Štítky jsou vyrobeny ze železa, ale ve většině případů je to slitina zinku, která je patinovaná do zlatavé či stříbrné barvy

Miniatury:
Odznaky měli předepsanou velikost 9 a 16 mm na vodorovném špendlíku

Štít byl vlastně pamětním vyznamenáním a byl předávám s potvrzením, které můžeme považovat za udílecí dekret.

Způsob nošení:
Pro všechny rukávové štíty byl vydán předpis o nošení a to v horní levého rukávu stejnokroje. Štít Narvik nošen přišitý v horní části levého rukávu uniformy.

Poznámka:
U nošených zinkových originálních Štítů Narvik ve zlatě i ve stříbře často najdeme po okrají stopy koroze. To však neubírá na ceně exempláře. Dnes se štítky, které mají jednoduchou výrobu falšuji a uměle patinuji či koroduji. Na látkový podklad se mnohdy využívá originální látka ze starých uniforem. Při nákupu doporučujeme poradit se vždy s odborníkem, který má zaručený originál ve sbírce.

Zpracoval Altmann a faleristuika

Literatura:
Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945.
K.G. Klietmann
Stuttgart, 2004
Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994


http://de.wikipedia.org/wiki/Eduard_Dietl

[Altmann]

Po roce 1945, ale opět až v roce 1957 bylo možno nosit i tento štít v německém Bundeswehru. Žel bohu, štít přípomíná více turistický štítek na vycházkovou hůl.