Pamětní medaile Sándora Petöfiho ke 100. výročí uherského po

[Altmann]

Pamětní medaile Sándora Petöfiho ke 100. výročí uherského povstání
48-as Diszérem
Ehrenmedaille 1848 – 1849



Tato zajímavá medaile, která se poněkud liší od poválečné maďarské faleristické tvorby je zasvěcená uherskému básníkovi Sándoru Petöfimu.

Medaile byla ražena k 100. výročí smrti básníka. Na přední straně je portrét Sándora Petöfiho provedený tak zvaně "en face". V dolní části medaile je prostý opis:

P E T Ö F I - S Ä N D O R

Rubní strana:

Na rubní straně medaile je položený štít s uherským znakem. Nad tímto štítem je letopočet 1848, dole pak 1948. V mezikruží, které je ohraničeno je pak opis:

A NEPELL / TUZON / VIZEN / AT.

Medaile je převýšená pevně upevněným mezikružím, kde ve zeleně smaltovaném oválném věnci se nachází číslice "100" a dále dva prapory, které lemují toto nezvyklé převýšení. Na pravé straně to je červeně-bíle-zelená vlajka Maďarska. Na levé straně pak bílá vlajka uherských revolucionářů. Zde je prapor zdobený po okrajích červenými a zelenými plaménky. Ve středu právě této vlajky je částečně viditelný uherský znak.

Stuha:

Stuha je trojúhelníková, 40 mm široká, červená, ale po okrajích má střídavě vyšité trojúhelníky červené a zelené, kde proti nim v mezeře stojí trojúhelníky bílé (viz obrázek).

Medaile z roku 1948 má průměr 35 mm, při síle 3 mm. Převýšení medaile je v rozměru 28 x 10 mm.

Poznámka:

S. Petöfi se narodil v roce 1823 v Kislörösi a v roce 1848 jako známý a uznávaný básník se postavil v Pešti do čela revoltující mládeže. Sám potom jako voják bojoval pod velením gen. Béma. Sándor Petöfi se stal generálovým důvěrníkem a pobočníkem. Mladý, statečný a nadějný básník padl se zbraní v ruce ve střetnutí u Segésvaru. Mrtvola básníka se nikdy nenašla a tak maďarští vlastenci doufali, že Petöfi žije v sibiřském vyhnanství.

Literatura:
Malai Agnés - Heri, Vera: Kereszt, erem, csillag Kitüntétesek a magyar tërténelemben, Budapešt 2002


Vážení,
dovoluji si připojit svoji poznámku k poznámce kolegy altmanna:

Sándor Petőfi (současná maďarská transkripce, čti: Šándor Petéfi) se narodil 01.01.1823 v Malém Keréši (současný název Kiskőrös, čti: Kiškéreš) městečku v severním Maďarsku. Petőfi byl pokřtěn jako Alexander Petrovič. Jeho otec Štefan Petrovič, původně srbský řezník naturalizovaný v středoslovenském Martině se do Malého Keréše přistěhoval i s manželkou. Matka Sándora Petőfiho, za svobodna Mária Hrúzová, byla spřízněna s rodem Necpalů.

Životopisec Gyula Illyés o Petőfiho rodičích tvrdil, že se nikdy nenaučili maďarsky. Pouze otec hovořil lámanou maďarštinou.


Sándor Petőfi údajně padl v boji 31.07.1849, během útoku ruských kopiníků na maďarské povstalce poblíž sedmihradského města Segesvár (čti: Šegešvár, jiné názvy města Sighişoara, Schäßburg, Сигишоара). Svědkům, kteří viděli znetvořené tělo Sándor Petőfiho, ale nikdo nevěřil. Snad proto vznikla výše popsaná pověst. Podle které byl Sándor Petőfi na Sibiři pohřben pod jménem Александр Петрович (čti: Aljeksandr Pjetrovič).




Poznámku doplnil pan Jiří Tintěra za kterou děkuji, jak vidíte, každý „roduverný“ Maďar byl tak nějak ze Slovenska,Srbska,Německa i z Čech, proto si tak rád dělám legraci, když se někdo naparaje, já jsem ten či onen. Jsme Evropané a hlavně faleristé a faleristiku to slůvko libozvučné o to nám opřece jde.
Jinak medaile jedna z nejkrásnějších uherských dekoraci je pravda popsaná na přátelských českých stránkách.

[teodor]

v Necpaloch nežil rod Necpalských, ale rod Justh z Necpál (maď. neczpáli Justh)...mimochodom, tento rod existuje dodnes.
Inak v našej starej dobrej monarchii bol asi každý tak trochu Maďar, trochu Slovák, trochu Rumun, trochu Chorvát...atd...

To ma len tak napadlo, k tej poznámke....