Ordre de la Légion d'Honneur-Řád Čestné legie

[Altmann]

Václav Měřička

Pan Měřička tento řád miloval a mohu potvrdit, že on znal všechnu literaturu, která byla v jeho době k dostupná. Francouština mu problém nedělala, a tak jeho články, přednášky a vše co o tomto řádu napsal si zaslouží vzpomínku. Zároveň je jisté, že dnes již existuje daleko podrobnjší literatura a tak každý kdo má zájem o studium se tomuto slavnému francouzskému řádu může věnovat.


Dne 18. května 1804 se konsul Napoleon Bonaparte (1769-1821) stal francouzským císařem a dne 2. prosince roku 1804 je v katedrále Notre Dame slavnostně korunován jako Napoleon I.Tolik nám řekne encyklopedie a tato problematika nás zajímá především proto, že tento císař Napoleon je úzce svázán či přesněji je zakladatelem slavného řádu Francie, kterým do dnešních dnů je řád Čestné legie.


Napoleon, který od revolučního kvasu se aktivně zapojil do bojů, později se stal uznávaným velitelem i vůdcem národa, bystře postřehl, že chybí viditelné ocenění statečnosti i zásluh, kterými by se mohl pyšnit bojující vojín i statečný občan země. Myšlenkou na zřízení vyznamenání, které by ocenilo věrnost, statečnost a zásluhy vojáků, ale i občanů Francie se zabýval již na tažení v Egyptě v roce 1798 a intenzivně po skončení druhého italského tažení. Uvědomoval si, že i když vlast na své vojíny pamatuje čestnými zbraněmi (pušky, pistole, karabiny, šavle i palaše,zlaté či stříbrné sekerky, polnice, ale i paličky k bubnům) což bylo doprovázeno finančním darem, toto vše nemohlo vynahradit staré zrušené řády a také nemohlo uspokojit vyznamenaného. Proto na jaře roku 1802 navrhl zřídit institut, který by do svých řad přijímal občany všech společenských tříd a vrstev, kteří se vyznamenali činy hrdinství, vlastenectví či další zásluhou a to jak na poli bitevním, tak i na poli kultury, průmyslu, vědy a dalších oborů lidské činnosti.

Dne 3. května 1802 byl tento návrh projednán ve Státní radě a i když narazil na tvrdý odpor republikánů byl nakonec přijat v poměru 14 pro a 10 proti. Dne 19. května pak přijal návrh i Zákonodárny sbor. Dne 3. června 1802 byla zřízena Velká rada Čestné legie, institut či organizace, která chtěla navázat na antickou předlohu. Byla tedy zřízená jednak Velká rada, ale také 15 a později 16 kohort. Byl ustanoven a jmenován Velký kancléř, Velký pokladník. Čestná legie byla dotována velkými finančními prostředky. Bylo proto stanoveno, že k řádu náleží i pense a to:

Velkodůstojník řádu - 5000 franků ročně
Velitelé - 2000 franků
Důstojníci - 1000 franků
Legionáři - 250 franků

Do řádu mohli být přijati vojáci, kteří se vyznamenali ve válce a v boji za svobodu, ale i občané, kteří svým umem či znalostmi i občanskou ctnosti přispěli k upevnění a obraně zásad republiky, k upevnění spravedlivosti a veřejné správy. Více jak 1800 tehdejších nositelů a majitelů čestných zbraní se stalo členy automaticky. Její příslušníci však nenosili žádné viditelné označení.

Celková situace se však změní po 18. květnu 1804, kdy se Napoleon stal císařem. Bylo rozhodnuto, že osoby vyznamenané Čestnou legii budou nosit viditelnou dekoraci, kterou je stříbrná či zlatá pětiramenná hvězdice. Mezi ramena hvězdice (kříže) bude umístěna vavřínová a dubová snítka ve tvaru půlvěnce. Na střed lícové strany dekorace je vložen kruhový medailon na jehož zlatém středu je zprava zobrazená císařova hlava a na modrém mezikruží je opis: NAPOLOEN ENIP.DE FRANCAIS.

Na rubní straně je obdobný medailon, v kterém je umístěn císařský orel s blesky v pařátech a na modrém mezikruží je heslo řádu: HONNEUR ET PATRIE (Čest a vlast)

Původní rozhodnutí přisoudilo tomuto řádu stuhu červenou s bílými okrajovými proužky, ale dne 11. července 1804 byla stuha v Monitoru popsaná jako červená a tak již tomu je až do dnešních dnů. Tvůrcem řádového odznaku je podle jedné verze ženijní důstojník J. B. Chaillot, jehož vdova si později v Paříži otevřela klenotnictví, ale jak se zdá a francouzští faleristé se spíše přiklánějí k verzi, že autorem je malíř Jacgues David. Pozitivně víme, že návrh byl vypracován již v roce 1803. K výrobě se přikročilo ihned a tak již dne 16. června 1804 došlo k prvnímu slavnostnímu udělení řádových odznaků. Bylo to v prostorách Invalidovny, kde se nově jmenovaní maršálové stali nositeli 16-ti řádových kohort. Slavnostnímu aktu byla přítomná tehdejší honorace. Sám císař se dostavil ve stejnokroji plukovníka gardových granátníků. Císařův bratr Josef předal císaři odznaky řádu. Potom byli nejvyšší hodnostáři jmenování:

Velkodůstojníky
Komandery
Důstojníky

Vyznamenáni obdrželi i prostí vojáci a celá řada osob občanského života. Našla se však skupina republikánů, kteří odmítli řád převzít. (Admirál Truguet řád odmítl, ale dne 27. července 1810 sám dodatečně požádal císaře o udělení řádu ve stupni velkodůstojníka). Dne 16. srpna 1804 dochází k druhému velkému udělování řádových dekorací ve vojenském táboře v Boulogne a na pobřeží Calaiské úžiny. V této době dosahuje počet dekorovaných řádem již 9 083 osob. Pro svoji slavnou korunovaci si nechal císař zhotovit zlatý řádový řetěz (kolanu), která se však nedochovala. Později nechal Napoleon zhotovit jinou kolanu, která je dnes uložená v pařížské Invalidovně.


Velký orel

Dne 29. ledna 1805 císař založil nejvyšší řádový stupeň, který nazval Velký orel (Le grand Aigle), který byl tvořen zvětšeným klenotem řádu. Byl nošen na velkostuze na které byl klenot upevněn. K řádu byla doplněna řádová hvězda, nejprve vyšitá ze stříbrných dracounů, později celokovová. Hvězda se nosila na levé straně hrudi.


Typy řádu:

Všechny řádové odznaky řádu Čestné legie z období let 1804-1805 řadíme k I. typu, tedy řád není převýšen korunou jako je tomu u všech dalších řádových typů. Napoleon přímo určil nošení řádu. Tedy maršálové sice nosili velkostuhu s řádovou hvězdou, ale navíc ještě malou náprsní dekoraci rytířského typu. V roce 1806 dochází k doplnění řádové dekorace korunou. Ta nese 12 listenových obloučků u exemplářů pozdějších jen 6.






V roce 1809, kdy byl Napoleon na vrcholu slávy neb zvítězil v bitvách u Slavkova, Jeny a Wagramu sám osobně prosadil a upravil statut řádu. Velký orel byl nazýván Velkokřížem a řádem mohli být vyznamenáni i cizinci. Císař osobně předal J. W. Goethovi svůj osobní řád. Velkým orlem byl vyznamenán již v roce 1807 car Alexandr I. i pruský král Bedřich Vilém III. při příležitosti setkání v Tylži.

Také maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg, jako rakouský velvyslanec v Paříži, obdržel velkokříž řádu u příležitosti Napoleonova sňatku s rakouskou arcivévodkyni Marii Luisou. Velkokříž obdržel i rakouský kancléř kníže Klement Lothar Metternich.

Dne 29. února 1812 byl Čestnou legii vyznamenán v městě Liége první dělník, horník Goffin, který prokázal při důlním neštěstí statečnost zcela mimořádnou. Řádem byli vyznamenáni i některé vojenské jednotky jako celek, ale i správy některých měst. Z řádu byli tehdy vyloučeny ženy a herci, kteří v žádném případě na řád nedosáhli. Celkem, ale jen hrubým odhadem, včetně vlády 100 dní, bylo uděleno na 40 000 exemplářů Řádu Čestné legie. Přesnější čísla máme do konce roku 1807 kdy řád obdrželo 14 483 vojáků a 1 812 civilistů.

Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 francouzský král Ludvík XVIII. staré královské řády obnovil, ale zároveň zrušit řád Čestné legie nemohl. Dne 31. března formálně odebral řád Čestné legie všem členům rodiny Bonapartů, což bylo maximum možného. Řád nezanikl ani pádem Bourbonů v roce 1830 a našel v nové podobě svůj význam za panování krále Ludvíka Filipa. Obnovení se dočkal i za prezidentství prince Ludvíka Napoleona a svůj přerod zažil i za II.císařství. S konečnou platností se v roce 1871 stává národním řádem Francie a touhou všech Francouzů.


Poznámka.
Velkým znalcem problematiky byl MUDr. František Lobkovicz a pan Václav Měřička.







Literatura:
La Grande Chancellerie de la Legion d´Honneur: Ordres et Décorations de France, Paris 1981
Měřička, V.: Faleristik, Praha 1974
Měřička, V.: Orden und Auszeichnungen, Praha 1964
Museé de la Légion d´Honneur: Napoleon et la Légion d´Honneur, Paris 1968

[Altmann]

Červencové království


Ve Francii po červencové revoluci byla zřízená tak zvaná Červencová monarchie, nebo také „Měšťanské království“ Ludvíka Filipa Orleánského. Jeho prvním rozhodnutím bylo zrušení starých královských řádů:

- Svatého Ducha
- Svatého Michala
- Vojenského řádu Svatého Ludvíka


Tyto řády obnovil v době restaurace Bourbonů v roce 1814 Ludvík XVIII. Jejich udělování příliš připomínalo reakční královskou vládu. Ludvík Filip však nadále zachoval řád Čestné legie, který se tak stal jediným národním řádem Francie.

Řádový odznak je zachován v původním tvaru, tedy stříbrná či zlatá pětidílná hvězdice, oboustranně smaltovaná a s kuličkami na konci hrotů. Mezi rameny je opět vložený zelený, na pravé straně vavřínový a na levé straně dubový věnec. Na lícové straně byl ve středovém kruhovém medailonu ponechán portrét krále Jindřicha IV. Kolem na modrém mezikruží je zlatý nápis: HENRI IV.

Změnila se však rubní strana řádu. Na střed medailonu byly položeny dva zkřížené symboly a to na pravé straně francouzská modro-bílá-červená trikolóra a na levé straně standarta ve stejném barevném provedení. Mezikruží opět modře smaltované s heslem řádu: HONNEUR ET PATRIE. V horní části a v dolní části zase zkřížené zlaté vavřínové ratolesti, tentokráte bez rozdělení rozetkami.

Dekorace byla tentokráte namísto císařské koruny převýšená stříbrnou či zlatou královskou korunou. Bylo zachováno i rozdělení řádu do pěti tříd či stupňů, nejnižší řádový stupeň rytíř zůstal stříbrný, ale se zlatým středovým medailonem, ostatní stupně byly vyhotovena ze zlata. Stupeň důstojník (IV.stupeň) byl opět nošen na prsou, ale sluha je doplněná rozetou. Komander (III.stupeň) je dekorace náhrdelní. Druhý stupeň velkdůstojníka je doplněn hvězdou nošenou na pravé straně prsou. První stupeň je klasický velkokříž, který je nošen na 100 mm široké velkostuze přes pravé rameno k levému boku, kde byl zavěšen řádový klenot. Velkokříž se doplňoval řádovou hvězdou, nošenou tentokráte na levé straně hrudi.

Řádová hvězda však byla podstatně změněna. Jde opět o stříbrnou pětidílnou hvězdu s rozšiřujícím se směrem ven díly, ty pak na konci rozeklány a hroty opatřené kuličkami. Plocha dílů byla krytá penízky a okraj dosti široce lemován. Rozměr hvězdy byl 110 mm. Mezi horní, kolmo postavený díl a mezi dva další po straně, byly vloženy dva se překrývající a ve smaltu provedené francouzské prapory. Ty jsou poměrně velké, modro-bílo-červené a první vpředu kryje nebo vyplňuje celý prostor mezi díly, zatímco zadní je o něco menší a je předním zakryt natolik, že vyčnívá jen část nahoře. Oba prapory jsou upevněny na zlaté žerdi. Na střed hvězdy je v kruhovém medailonu položen portrét Jindřicha IV. (poprsí s renesančním límcem). Vlastní rozměr středového medailonu je 28 mm. Kolem je zlaté mezikruží s heslem řádu HONNEUR ET PATRIE. V dolní části mezikruží je umístěna rozeta se dvěma do stran vybíhajícími stylizovanými květy.

Klenot velkokříže je v rozměru 59 mm (hvězdice) s převýšením 88 mm. Zlaté koruny jsou na čelence zdobeny dvěma černými smaltovanými kameny vpředu a vzadu, po stranách pak dalšími šesti kameny modrými. Prstenec je celozlatý, oválový z dvojitého drátu o rozměru 20x13 mm.

O modifikaci řádu bylo rozhodnuto královským dekretem ze dne 25. srpna 1830. Ale již 13. srpna bylo vydané nařízení, že řád Čestné legie si ponechá své řádové heslo „Čest a vlast.“ Řádové hvězdy byly zhotoveny většinou ze stříbra a jen zcela výjimečně také ze stříbrného a zlatého dracounu. Dekrety k udělení podepisoval král a spolupodepisoval také kancléř Dupont de l´Eure. Velikost rytířských a důstojnických křížů se pohybovala od 40 mm až do 45 mm. Komandérské kříže pak v průměru 58-60 mm, tedy velikost shodná s klenotem velkokříže. Hvězdy jsou naopak menší průměr je zhruba 78-82 mm.

Král hned od samého počátku své vlády věnoval pozornost reorganizované Národní gardě, které velel opět markýz Lafaytte. Mnoho příslušníků Národní gardy bylo vyznamenáno řádem Čestné legie, dekorací v nové podobě. V gardě sloužilo velké množství prostých občanů z řad francouzského měšťanstva, díky čemu se dostává Čestná legie do podvědomí lidu Francie a její vážnost prudce posiluje. Dochází k dekorování mnoha dalších osob z řad vědeckých kruhů, průmyslníků, státních a veřejných úředníků členů různých společností a v neposlední řadě umělců, básníků a spisovatelů. Jako připomenutí známá jména:

Honore Balzac
Ruben Delacroix
Giacchomo Rossini
Franz List
Henri Beyle (Standhal)
Alfred Musset
Théophil Gautier
Alexander Dumas starší
August Ruben Scriba
Rouge de Lisle (skladatel a autor Marseillaisy)

Celkově bylo za vlády krále Ludvíka Filipa vyznamenáno na 47 000 legionářů. V tomto počtu je přibližně 12 000 osob občanského charakteru, zbytek jsou vojáci Francie, kteří projevili statečnost a zásluhy získali ve vojenské expedici v Alžírsku a dalších koloniálních výbojů země.



Literatura:
Totožná s literaturou v úvodní části článku

[Altmann]

Vývoj řádu Čestné legie


Řád Čestné legie se dočkává opět změny. Již v době červencové revoluce, kdy jednotky generála Cavaignaca tvrdě potlačili a potrestali vzbouřence, bylo navrženo více jak šest set vojáků na udělení řádu Čestné legie. V této době však jsou k dispozici jen exempláře z období dynastie Orleánské. Již tehdy Ludvík Napoleon projevil názor, že je nutno se vrátit k původní formě z doby založení řádu,tedy do roku 1804. Proto bylo již 7. září 1848 rozhodnuto o změně řádového odznaku, který měl úzce navázat na dekoraci z doby Napoleonova konzulátu. Základní tvar se nemění. Jde stále o stříbrnou či zlatou pětidílnou hvězdici, která je oboustranně bíle smaltovaná. Jednotlivé díly, či ramena hvězdice jsou na konci rozeklány a zakončeny kuličkami. Nacházíme zde opět vložený zeleně smaltovaný věnec. K podstatné a viditelné změně dochází na lícovém středovém medailonu. U této nové dekorace však můžeme popsat dva různé typy, které jsou v platnosti od 7. září 1848 do 31. prosince 1851. U prvního typu hovoříme o tak zvané "Malé hlavě" a u druhého typu o tak zvané "Velké hlavě". Středový lícový medailon nese na zlatém paprsčitém podkladě malou nebo zvětšenou hlavu konzula Napoleona Bonaparta zobrazenou z pravé strany. Hlava konzula není na skráních věnčena vavřínem. Kolem je tmavomodře smaltované mezikruží, které nese v horní části opis BONAPARTE PREMIÉR CONSUL a v dolní 18 MAI 1802.

Na rubní straně je zlatý kruhový medailon a v jeho středu na mřížkovaném podkladě dva zkřížené francouzské prapory (trikolory) a nad nimi ve dvou řádcích nápis HONNEUR / ET a pod prapory dole PATRIE. Kolem je tmavomodře smaltované mezikruží s opisem REPUBLIQUE FRANCAISE.


Řád Čestné legie, dekorace II. typu


U tak zvaného II. typu, celkem shodného s typem prvním je na lícové straně opět středový medailon, ale tentokráte s velkou císařovou hlavou a na modrém mezikruží se nachází nová legenda BONAPARTE Ier v horní části a v dolní části je CONSUL 19 MAI 1802. Rubní strana nese ve středu dva zkřížené prapory (stanovy říkají, že jde o prapor a standartu) a je zde opět řádové heslo HONNEUR ET PATRIA.

Zásadní rozdíl od původních císařských, ale i bourbonských či orleánských exemplářů, kde v převýšení řádu byly buď císařská koruny, nebo koruna královská, u této republikánské dekorace koruna v převýšení chybí (viz obrázek). Stuha řádu si opět ponechala jasně červenou barvu.

Odznaky pro rytíře jsou zhotoveny ze stříbra se zlatými středovými medailony. Rozměry hvězdice (kříže) mají v průměru 45 mm. Výška dekorace se závěsným ouškem je 48 mm. Předepsaná stuha je v šířce 37 mm široká, jasně červená.

Odznaky důstojnického stupně byly vyrobeny ze zlata, ale průměr kříže je menší 40-42 mm.

Odznaky pro stupeň komandera vykazují velikost 51-52 mm (ale objevují se vzácně i ve velikosti 60 mm).

Velkokříž je u klenotu ve velikosti 68-71 mm. Kříž je nošený na velkostuze v šířce 100 mm, nošené přes pravé rameno k levému boku. Řád je doplněn stříbrnou řádovou hvězdou, která se u stupně velkokříže nosí na levé straně prsou a u stupně velkodůstojníka na pravé straně. Hvězdy z této první doby republiky jsou totožné s hvězdou z doby Orleánské dynastie. Jen středový medailon nese ve středu hlavu prvního konzula Bonaparta, zobrazenou z pravé strany a na zlatém mezikruží je opět řádové heslo HONNEUER ET PATRIA. Hvězdy měly průměr 88-90 mm. Dekorace řádu Čestné legie z této krátké doby udělování jsou především ve vyšších stupních vzácné. Udělování v době od 7. září 1848 do 31. prosince 1851

Zápas prince-regenta o získání císařské koruny pokračoval. Ludvík se dostával do sporů s vládou, ze které si chtěl vytvořit vlastní a jim zcela ovládaný mocenský orgán. Hlavní zájem však věnoval upevňování svého postavení v armádě, kam postupně dosazoval staré osvědčené důstojníky-bonapartisty. Dne 2. prosince byli zatčeni generálové Changarnier, Cavaignac a Lamorciere (1806-1856). Národní shromáždění je rozpuštěno, byl zrušen volební zákon ze dne 31. května a byla rozpuštěná i státní rada. Přesto však došlo k pouličním bojům a k násilnostem v dělnickém předměstí Sv. Antonína, které bylo opět krvavě potlačeno. V této době měl princ-regent jen v samotné Paříži více jak 8 000 věrných vojáků. Výsledkem těchto bojů a nepokojů bylo lidové hlasování, které proběhlo ve dnech 3. a 4. prosince 1851. Více než sedm a půl milionů hlasů vyzvedá prince-regenta na dalších deset let do funkce prezidenta s neomezenými pravomocemi. V důsledku toho je vydaná nová ústava, která se vrací k ústavě z roku 1799, kdy si tehdy Napoleon zajistil neomezenou moc. Tímto se završila moc Ludvíka Napoleona a ve skutečnosti se již jednalo o nevyhlášenou monarchii.

Všechny tyto události ovlivnily i vývoj tohoto "republikánského" řádu Čestné legie. Ludvík Napoleon považoval řád za přímé dědictví a vlastnictví dynastie Bonapartů a tak se rozhodl dne 31. prosince 1851 změnit dekoraci tak, aby na rubní straně, ve středu medailonu se opět objevil císařský orel hledící k levé straně. Dne 31. ledna 1852 vydal princ-prezident nové nařízení kterým se nařizuje, aby se Čestná legie vrátila ke své původní formě, tedy z let 1802 a 1804. Na lícový středový medailon se dostává hlava císaře Napoleona I. zobrazená z pravé strany. Hlava císaře je ověnčena vavřínem a na tmavomodrém mezikruží se objevuje legenda NAPOLEON EMPEREUR DES FRANCAIS, na rubní straně je ve středu císařský orel a na tmavomodrém mezikruží opis HONNEUR ET PATRIE.

Dekretem ze dne 16. března 1852 rozhodl Ludvík Napoleon o další úpravě řádové dekorace. Na středový kruhový medailon na líci byla umístěna plastická hlava císaře zdobená zeleně smaltovaným vavřínovým věncem na skráních a na tmavomodrém mezikruží se objevil nápis NAPOLEON EMP. DES FRANCAIS

Na rubní straně ve středovém medailonu plastický císařský orel s hlavou obrácenou k pravé straně a na mezikruží zlatý opis HONNEUER ET PATRIE. Dole dvě zkřížené vavřínové ratolístky. Na rozdíl od předchozích typů z let 1848-1851 se ale do převýšení dekorace vrací buď zlatá nebo stříbrná koruna. Ta má poměrně vysokou čelenku, nese osm oblouků, které jsou ve středu perleny a z čelenky vybíhá osm ornamentálně stylizovaných listů. Dalším typickým znakem z této velmi krátké doby udělování je červeným hedvábím podšívkovaná koruna. Odznaky řádu z této doby jsou označovány jako "de l´epogue de la Présidence", tedy z období prezidentské funkce Ludvíka Napoleona.

Dne 10. května 1852 se konalo v Bordeaux přidělení císařských orlů armádě .Ludvík Napoleon tehdy ve svém projevů již zcela bez zábran, otevřeně prohlásil - "Císařství představuje mír."

Dnem 7. prosince 1852 byl princ-prezident Ludvík Napoleon prohlášen francouzským císařem s titulem Napoleon III.


Vývoj řádu Čestné legie pokračoval již za doby druhého francouzského císařství.



Poznámka:

Toto povídání o řádu Čestné legie si nedělá žádný nárok na kompletní a komplexní zhodnocení významu a doby od založení řádu do konce roku 1870. Tato práce je však věnována dvou znalcům problematiky tohoto řádu a to panu Václavu Měřičkovi a Dr. Františeku Lobkowiczovi. Faleristům, kteří byli zároveň i čestní lidé. Nejsou již mezi námi a toto je památka na jejich práci z oblasti francouzské historie.

[Altmann]

Řád Čestné legie byl převzat Bourbony v červnu roku 1814. Král Ludvík XVIII. vydal dne 21. června 1814 nařízení o převzetí tohoto řádu s příslušným označením změn dekorace.

Napoleon byl poražen, ale myšlenky, za které francouzský lid bojoval byli stále živé a to byl hlavní důvod převzetí řádu novým, či snad staronovým královským režimem. Nebylo možno pošlapat hrdinství statisíců padlých vojáků, kteří s myšlenkou svobody, rovnosti a bratrství umírali správněji pro ambice „Malého mužíka“.

Článek 1:
Dekorace řádu Čestné legie se bude nadále nosit s tím rozdílem, že na lícové straně bude umístěn obraz našeho předka krále Jindřicha IV. Slavné paměti s opisem: HENRI IV. ROI DE FRANCE ET DE NAVARRE

Na rubní straně budou umístěny tři lilie s opisem hesla: HONNEUR ET PATRIE

Článek 2
Hvězda velkokříže ponese ve svém středu tři lilie převýšené korunou s opisem: HONNEUR ET PATRIE

Článek 3
Velkodůstojníci řádu budou nosit náhrdelní dekoraci zavěšenou na stuze, která je užší než stuha velkokříže.

Podstatná změna je v provedení řádových hvězd, které zde nebudeme popisovat, ale předvedeme na obrázcích. Řádová hvězda je doplněná portrétem krále a dalším symbolem království, lilií.

Ve sbírce na zámku Orlíku je zachován velkokříž bourbonského řádu Čestné legie, který byl udělen v roce 1814 maršálovi Karlu Filipu Schwarzenbergovi. Dále je na Orlíku chována i zlatá dekorace důstojníka řádu I. typu, kde na lícové straně je králův portrét zobrazen z pravé strany a na rubu jsou tři lilie a koruna v převýšení.

Většina dobových hvězd z let 1814-1820 je dracounová a kovové hvězdy se objevuji až později, kolem roku 1820. Hvězdy I. typu se u nás nevyskytují, ale prohlédnout si je můžeme v Museé de La Légion d´Honneur v Paříži, což je typ i pro zdatné fotografy, kteří tento článek mohou doplnit..



Literatura
Je totožná s uvedenou v úvodní části článku.

[Altmann]

Čestná legie za vlády orleánské dynastie


Dne 16. září 1824 umírá bezdětný francouzský král Ludvík XVIII. Jeho nástupcem se stává mladší bratr krále, Karel Filip, hrabě z Artois. Odešel přívětivý až dobrotivý člověk, který byl realista a hned v počátku své vlády uznal tak zvanou Chartu, která mimo jiné ve Francii zaručovala svobodu tisku, vlastnické právo i právní ochranu občanů Francie. Karel, který se téhož dne stává králem, pod jménem Karel X. tuto křehkou rovnováhu ve společnosti podstatně narušil.

Karel byl člověk krajní reakce, který se z vývoje ve společnosti nepoučil a nedokázal pochopit změny, které francouzská společnost prodělala. Jeho politický vliv posilovala i funkce velitele Národní gardy. Po své korunovaci v Remeši dne 29. května 1825 začal postupně ale důsledně reakční politiku. Ministerským předsedou se stal příznivec jeho reakčních názorů Josef hrabě Villele (1773-1854) a postupně je vyvíjen tlak přívrženci Jezuitů na to, aby školy byly dány zpět do správy kněží. Komora byla donucena schválit odškodnění emigrantů v hodnotě miliardy franků a svoboda tisku byla postupně, ale důsledně oslabována. Tato činnost naopak posilovala královskou opozici.

V roce 1827 ztratil Villele své postavení ve vládě a byl vystřídán liberálnějším Jeanem Baptistem Gagem, vikomtem Martignacem(1776-1832). Ten zároveň přebírá i funkci ministra vnitra. Ale Ultras se nespokojili s touto změnou a podařilo se jim tohoto ministra odstavit od moci a řízení vlády. Dne 8.srpna 1829 se do čela vlády postavil stoupenec krále Karla, Jules August Armand, Marie, původně hrabě a poté kníže Polignac (1780-1847,) velký přívrženec a podporovatel Jezuitů. Polignac převzal řízení ministerstva zahraničí. Sám byl až nenávistným odpůrcem Charty a všech liberálních projevu svobody. Do své vlády prosadil reakcionáře jako byl Courvoisier, či hrabě Bourmont, který se stává ministrem války a dále fanatického royalistu hraběte Labourdonnaye, který převzal ministerstvo vnitra. Heslem této vlády bylo-“žádné ústupky“, což samozřejmě liberálové považovali za přímé vypovězení války. Polignac, který si byl vědom, že opozice je dosti silná, se rozhodl odvést pozornost veřejnosti vojenskou expedici do Alžírska.

Královým přáním je zrušení Charty. Začíná ostré pronásledování tisku a občanských svobod. Když poslanecká sněmovna oznámila, že královská nařízení jsou v rozporu s vůli národa, tak Karel zastavil činnost obou komor. Dne 16. května rozpouští poslaneckou komoru a vyhlasuje nové volby. Zároveň však sílil tlak opozice a tak byl král donucen 13. května vydat proklamaci k národu, ve které slíbil uznání Charty, volby dopadly pro Ultra nepříznivě. V této vypjaté době král sáhl k násilí. Maršál Marmont převzal vojenské velení v Paříži a současně do krajských funkcí byli dosazeni krajní ultrmontání a ultraroyalisté. Policie silou zasáhla proti redakcím novin a dochází ke srocení pařížského lidu, k ničení královských symbolů a znaků a dochází k pokusu získat zbraně. Organizaci a velení lidu přebírá národní hrdina Marie Jean Paul, markýz Lafayette(1757-1834). Pařížané, věrni tradici, staví barikády a 18 000 občanů se zbraní v ruce čelí jednotkám generála Marmonta, který své vojáky poté stáhl z města. Král je pod tlakem situace nucen odvolat nenáviděného Polignaca. Ale již je pozdě. V Paříži je ustanovená provizorní vláda s Lafayettem, vévodou ze Choiseul, generálem Gérardem a Jacguesem Laffittem, kteří vyzvali krále k abdikaci. Byl to právě Laffitte (1764-1844) kdo doporučil,aby se správcem Francie stal Karel Filip, vévoda Orleánský. Ten se skutečně dne 30. července ujal řízení vlády. Dne 31. července odjel Karel X. na zámek Rambouillet, kde podal demisi, ale také požádal Ludvíka Filipa o uznání svého vnuka, hraběte ze Chambrodu, králem Francie pod jménem Jindřich V.

Dne 3.srpna rozhodla nová komora o sesazení Bourbonů z trůnu a provolala Ludvíka Filipa za krále Francie. Byla přepracována Charta tak, aby v ní byly zakotveny požadavky měšťanstva, které se stává vedoucí silou opozice. Král se sice snažil ve spolupráci s politikem Francoisem Guizotem (1787-1874) omezit republikánské tendence Charty, ale když tím silně pobouřil měšťanstvo, Chartu potvrdil. Rozhodl se však bránit monarchistické principy své politiky a tak se opřel o střed a snažil se vyloučit extrémní tendence. Dne 9. srpna podepsal král novou ústavu, ve které byla zaručena svoboda tisku, svoboda vyučování a nově ustanovená Národní garda. Předsedou vlády se stal dne 13. srpna vévoda Achille Charles Leonce Victor Broglie (1785-1870) a Guizot převzal ministerstvo vnitra.




Literatura:
LOBKOWICZ, František: Čestná legie, Praha 1965
MĚŘIČKA, Václav: Čestná legie za vlády orleánské dynastie, DP Praha 1996
SOUYRIS-ROLLAND, André: Guide des ordres, décorations et médailles militaires 1814-1963

[Altmann]

Vláda krále Ludvíka Filipa trvala 18 let. Panovník sice velmi nerad, ale musel respektovat politickou situaci a rozložení sil své země a tak do řízení státních záležitostí připustil i demokraty, jakými byli Perier nebo Adolphe Thiers (pozdější prezidenti Francie), ale i další osobnosti. V čele ministerstev a vlády se vystřídala celá řada osobností,jakými byli starší napoleonští generálové Nicolas Soult, Hugo Bernard Marat nebo Eduard Mortier.

Spory mezi králem a z počátku slabou opozicí narůstají a stupňuji se tak, že v roce 1835 došlo dokonce k neúspěšnému atentátu na krále. V roce 1836 se neúspěšně pokusil princ Ludvík Napoleon o státní převrat ve Strassbourgu, což znovu nastolilo problém bonapartistů. Král, aby se zavděčil i této stále vlivnější skupině rozhodl o převezení ostatků císaře z ostrova Svaté Heleny. Dne 10. prosince 1840 dorazily ostatky císaře do Paříže a byly v následujícím roce slavnostně pohřbeny v pařížské Invalidovně, za obrovského nadšení a jásotu obyvatel všech společenských vrstev Francie.

V roce 1842 zahynul nejstarší králův syn a nástupce, oblíbený Ferdinand, vévoda Orleánský a dědicem se stal jeho, tehdy čtyřletý syn Ludvík Filip, hrabě Pařížský(Conte de Paris).

V roce 1836 padla i vláda Thiersova a králi se konečně podařilo vytvořit vládu podle své libosti. Amnestoval zrádné ministry krále Karla X., ale tím si proti sobě popudil sílící opozici. Zhoršily se i mezinárodní vztahy a to především s Anglii, kde v roce 1848 byla nastolena otázky nástupnictví ve Španělsku. Král totiž zasnoubil svého nejmladšího syna Antonia, vévodu z Montpensieru, za druhorozenou dceru královny Krystýny španělské a tím popudil proti sobě Anglii. Množilo se úplatkářství a bujela korupce, podplácení politiků se stalo normou, rozkrádání státních peněz samozřejmostí. To vše vyústilo v únoru roku 1848 v revoluci.

Král sice vyměnil Guizota za Molého, ale bylo pozdě. 22. února 1848 lid pařížský povstal a na barikádách dal jasně najevo,že chce abdikaci krále. Došlo k bojům, zvláště u zámku d´Eau a tak král pod dojmem těchto události podepsal svoji abdikaci ve prospěch vnuka Ludvíka, ale tato nabídka již nebyla přijatá. Je vytvořena provizorní vláda do které vstoupili dÉure, Alphonso Lamartine, Louis Arabi, radikál Alexandre Ledru-Rollin a dokonce i socialista Louis Blanc. Byla vyhlášená republika a král odjíždí do anglické emigrace. Usadil se i s rodinou v Claremontu, poblíže Windsdoru a přijal jméno „Hrabě de Neulily“. Zde také dne 26.srpna 1850 zemřel.

Řád Čestné legie začíná znovu, tentokráte republikánskou kapitolu svých dějin.

[Altmann]

Čestná legie a druhá republika



Červencová revoluce v roce 1848 svrhla monarchii Ludvíka Filipa a nastolila republikánské zřízení. Byla vytvořena provizorní vláda, v které se soustředili republikáni, demokraté, ale i jakobínští radikálové se socialisty, což byl problémem, který později vyústil i v pád druhé republiky.

Tato provizorní vláda přebírá zemi v rozkladu. Finance jsou rozkradeny a radikální jakobíni a levicoví anarchisté se snažili vše zvrátit do chaosu v duchu Velké francouzské revoluce. Do hry vstoupili i dělníci, kteří již byli organizování v dělnických spolcích. Vláda si byla vědoma těchto problémů, usilovala o zmírnění tohoto nátlaku, připravila nové volby v kterých se podařilo prosadit umírněné republikány.

V měsíci květnu se jakobínští radikálové pokusili rozvrátit Národní shromáždění, situace se zhoršovala a dne 24. června došlo k rozhodnutí vyhlásit diktaturu s generálem Louis Eugénem Cavaigancem (1802-1857). V Paříži se čtyři dny bojovalo na barikádách, povstání lidu Paříže však generál Cavaignac tvrdě zlikvidoval.

Nově ustavené Národní shromáždění vydalo republikánskou ústavu v které bylo zakotveno všeobecné hlasovací právo. Členství poslanců, kterých bylo 750 bylo stanoveno na 3 roky a bylo rozhodnuto do čela republiky postavit prezidenta se čtyřletým funkčním obdobím. Jako kandidáti se představili princ Ludvík Napoleon Bonaparte (1808-1873), který již v roce 1832, po smrti vévody Zákupského (Napoleon II.) se prohlásil za pretendenta bonapartistické dynastie.

V dubnu a posléze v červnu 1848 mu byl nabídnut mandát pro Národní shromáždění, který však odmítl. Později,17. září když byly vypsané volby na prezidenta nabídku přijal a zasedl v Národním shromáždění. V této době se již bonapartistické hnutí ve Francii rozšířilo a to ve všech vrstvách francouzské společnosti. K princově popularitě přispěly i jeho četné spisy ve kterých vyslovoval sympatie a pochopení se socialistickými názory. Druhým kandidátem na úřad prezidenta se stal generál Cavaignac.

Dne 10. prosince 1848 se konaly prezidentské volby, v kterých princ Ludvík Napoleon získal 5 430 000 hlasů. Princ-prezident se od samého počátku snažil prosadit a vzkřísit myšlenku obnovení císařství. Sám organizoval propagační cesty po městech i venkově s cílem získat pro myšlenku restaurace císařství podporu. K těmto cílům využíval i tak zvanou Společnost 10. prosince, tedy organizace usilující o návrat k císařství.

[Altmann]

Historie řádu Čestné legie je bohatá na politické zvraty, ale síla myšlenky ocenit zasloužilé občany Francie bez rozdílů stavu, náboženství a společenského postavení přežila v celé své slávě až do dnešních dnů. Zcela na závěr našeho povídání o tomto skvostu mezi moderními řády si ještě ukážeme několik zajímavostí z doby po roce 1870. Nejprve to je hvězda velkokříže z doby II. císařství Ludvíka Napoleona II. Dále hvězda velkokříže z období let 1870-1951, ale i další zajímavé a krásné dekorace novějšího období. Je pravda i to, že současné výrobky tohoto řádu jsou již zcela poplatné moderní době. Jde o řád zhotovený z obecného kovu či bílé slitiny kovu, která je případně zlacená. Ale také je pravda, že Francouzi hrdí na své tradice si tyto dosti nehezké kusy nechávají zhotovit na zakázku u klenotníka a neváhají ani s použitím briliantů.

Řád Čestné legie je ve svých nejnižších stupních poměrně běžný a jeho cena se pohybuje mezi 50-100 euro. Vyšší stupně řádu a to především starší napoleonské případně z období restaurace jsou mimořádně vzácné a pro naše sběratele nedostupné.




Zcela na závěr:


V textu je popsáno jak se v různých obdobích řád Čestné legie nosil. Myslím, že pro jasné a srozumitelné pochopení bude vhodné, pokud se podíváme na detail z výstrojního předpisu francouzské armády. Klasické nošení řádu má v tomto případě výjimku u II. třídy řádu (velkodůstojník) viz obrázek.

Na rozloučenou ještě obrázek komandéra řádu Čestné legie a detaily medailonu řádu z období 3. republiky.

[Altmann]

Altmann:

Zcela na závěr- je pravda, že jsem se rozmýšlel zda mám tuto práci pana Měřičky na stránky Slovenské faleristické společnost vložit. Mnohdy mi to připomíná více stránky jednoduchých shromaždovatelů, kteří o historii řádu a vyznamenání zájem nemají a více je zajímá kolik a co kde stojí a za kolik se to nechá prodat. Ale uvědomil jsem si, že jste nová mladá generace, která si své místo teprve hledá a tak snad dokážete pochopit a ocenit práci pana Měřičky, který když toto vše zpracoval neměl k dispozici Internet, jen měl bohaté znalosti, které nám rád předával. ANO, občas si mezi Vámi připadám jako starý dinosaurus a ti již vymřeli. Stále však doufám, že opravdovou faleristiku někdo dělat bude a již několik lidí za opravdové faleristy považuji. NO a to je hlavní důvod, proč se nevzdávám a pracuji, neb již myšlenka založit společnost byla geniální.

Lidí jako pan Karásek, Považan, „Sefit“, Chudý, a mnoho dalších dávají příslib do budoucna a za to jim opatří dík

[Altmann]

Obrázek pro potěšení:
Klenot je se vší pravděpodobnosti vyroben v cizině. Nejde o běžnou (/tovární) výrobu, ale o krásný klenot řádu. Již je pro potěšení oko stojí za to, obrázek vložit.