Václav Měřička
Pan Měřička tento řád miloval a mohu potvrdit, že on znal všechnu literaturu, která byla v jeho době k dostupná. Francouština mu problém nedělala, a tak jeho články, přednášky a vše co o tomto řádu napsal si zaslouží vzpomínku. Zároveň je jisté, že dnes již existuje daleko podrobnjší literatura a tak každý kdo má zájem o studium se tomuto slavnému francouzskému řádu může věnovat.
Dne 18. května 1804 se konsul Napoleon Bonaparte (1769-1821) stal francouzským císařem a dne 2. prosince roku 1804 je v katedrále Notre Dame slavnostně korunován jako Napoleon I.Tolik nám řekne encyklopedie a tato problematika nás zajímá především proto, že tento císař Napoleon je úzce svázán či přesněji je zakladatelem slavného řádu Francie, kterým do dnešních dnů je řád Čestné legie.
Napoleon, který od revolučního kvasu se aktivně zapojil do bojů, později se stal uznávaným velitelem i vůdcem národa, bystře postřehl, že chybí viditelné ocenění statečnosti i zásluh, kterými by se mohl pyšnit bojující vojín i statečný občan země. Myšlenkou na zřízení vyznamenání, které by ocenilo věrnost, statečnost a zásluhy vojáků, ale i občanů Francie se zabýval již na tažení v Egyptě v roce 1798 a intenzivně po skončení druhého italského tažení. Uvědomoval si, že i když vlast na své vojíny pamatuje čestnými zbraněmi (pušky, pistole, karabiny, šavle i palaše,zlaté či stříbrné sekerky, polnice, ale i paličky k bubnům) což bylo doprovázeno finančním darem, toto vše nemohlo vynahradit staré zrušené řády a také nemohlo uspokojit vyznamenaného. Proto na jaře roku 1802 navrhl zřídit institut, který by do svých řad přijímal občany všech společenských tříd a vrstev, kteří se vyznamenali činy hrdinství, vlastenectví či další zásluhou a to jak na poli bitevním, tak i na poli kultury, průmyslu, vědy a dalších oborů lidské činnosti.
Dne 3. května 1802 byl tento návrh projednán ve Státní radě a i když narazil na tvrdý odpor republikánů byl nakonec přijat v poměru 14 pro a 10 proti. Dne 19. května pak přijal návrh i Zákonodárny sbor. Dne 3. června 1802 byla zřízena Velká rada Čestné legie, institut či organizace, která chtěla navázat na antickou předlohu. Byla tedy zřízená jednak Velká rada, ale také 15 a později 16 kohort. Byl ustanoven a jmenován Velký kancléř, Velký pokladník. Čestná legie byla dotována velkými finančními prostředky. Bylo proto stanoveno, že k řádu náleží i pense a to:
Velkodůstojník řádu - 5000 franků ročně
Velitelé - 2000 franků
Důstojníci - 1000 franků
Legionáři - 250 franků
Do řádu mohli být přijati vojáci, kteří se vyznamenali ve válce a v boji za svobodu, ale i občané, kteří svým umem či znalostmi i občanskou ctnosti přispěli k upevnění a obraně zásad republiky, k upevnění spravedlivosti a veřejné správy. Více jak 1800 tehdejších nositelů a majitelů čestných zbraní se stalo členy automaticky. Její příslušníci však nenosili žádné viditelné označení.
Celková situace se však změní po 18. květnu 1804, kdy se Napoleon stal císařem. Bylo rozhodnuto, že osoby vyznamenané Čestnou legii budou nosit viditelnou dekoraci, kterou je stříbrná či zlatá pětiramenná hvězdice. Mezi ramena hvězdice (kříže) bude umístěna vavřínová a dubová snítka ve tvaru půlvěnce. Na střed lícové strany dekorace je vložen kruhový medailon na jehož zlatém středu je zprava zobrazená císařova hlava a na modrém mezikruží je opis: NAPOLOEN ENIP.DE FRANCAIS.
Na rubní straně je obdobný medailon, v kterém je umístěn císařský orel s blesky v pařátech a na modrém mezikruží je heslo řádu: HONNEUR ET PATRIE (Čest a vlast)
Původní rozhodnutí přisoudilo tomuto řádu stuhu červenou s bílými okrajovými proužky, ale dne 11. července 1804 byla stuha v Monitoru popsaná jako červená a tak již tomu je až do dnešních dnů. Tvůrcem řádového odznaku je podle jedné verze ženijní důstojník J. B. Chaillot, jehož vdova si později v Paříži otevřela klenotnictví, ale jak se zdá a francouzští faleristé se spíše přiklánějí k verzi, že autorem je malíř Jacgues David. Pozitivně víme, že návrh byl vypracován již v roce 1803. K výrobě se přikročilo ihned a tak již dne 16. června 1804 došlo k prvnímu slavnostnímu udělení řádových odznaků. Bylo to v prostorách Invalidovny, kde se nově jmenovaní maršálové stali nositeli 16-ti řádových kohort. Slavnostnímu aktu byla přítomná tehdejší honorace. Sám císař se dostavil ve stejnokroji plukovníka gardových granátníků. Císařův bratr Josef předal císaři odznaky řádu. Potom byli nejvyšší hodnostáři jmenování:
Velkodůstojníky
Komandery
Důstojníky
Vyznamenáni obdrželi i prostí vojáci a celá řada osob občanského života. Našla se však skupina republikánů, kteří odmítli řád převzít. (Admirál Truguet řád odmítl, ale dne 27. července 1810 sám dodatečně požádal císaře o udělení řádu ve stupni velkodůstojníka). Dne 16. srpna 1804 dochází k druhému velkému udělování řádových dekorací ve vojenském táboře v Boulogne a na pobřeží Calaiské úžiny. V této době dosahuje počet dekorovaných řádem již 9 083 osob. Pro svoji slavnou korunovaci si nechal císař zhotovit zlatý řádový řetěz (kolanu), která se však nedochovala. Později nechal Napoleon zhotovit jinou kolanu, která je dnes uložená v pařížské Invalidovně.
Velký orel
Dne 29. ledna 1805 císař založil nejvyšší řádový stupeň, který nazval Velký orel (Le grand Aigle), který byl tvořen zvětšeným klenotem řádu. Byl nošen na velkostuze na které byl klenot upevněn. K řádu byla doplněna řádová hvězda, nejprve vyšitá ze stříbrných dracounů, později celokovová. Hvězda se nosila na levé straně hrudi.
Typy řádu:
Všechny řádové odznaky řádu Čestné legie z období let 1804-1805 řadíme k I. typu, tedy řád není převýšen korunou jako je tomu u všech dalších řádových typů. Napoleon přímo určil nošení řádu. Tedy maršálové sice nosili velkostuhu s řádovou hvězdou, ale navíc ještě malou náprsní dekoraci rytířského typu. V roce 1806 dochází k doplnění řádové dekorace korunou. Ta nese 12 listenových obloučků u exemplářů pozdějších jen 6.
V roce 1809, kdy byl Napoleon na vrcholu slávy neb zvítězil v bitvách u Slavkova, Jeny a Wagramu sám osobně prosadil a upravil statut řádu. Velký orel byl nazýván Velkokřížem a řádem mohli být vyznamenáni i cizinci. Císař osobně předal J. W. Goethovi svůj osobní řád. Velkým orlem byl vyznamenán již v roce 1807 car Alexandr I. i pruský král Bedřich Vilém III. při příležitosti setkání v Tylži.
Také maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg, jako rakouský velvyslanec v Paříži, obdržel velkokříž řádu u příležitosti Napoleonova sňatku s rakouskou arcivévodkyni Marii Luisou. Velkokříž obdržel i rakouský kancléř kníže Klement Lothar Metternich.
Dne 29. února 1812 byl Čestnou legii vyznamenán v městě Liége první dělník, horník Goffin, který prokázal při důlním neštěstí statečnost zcela mimořádnou. Řádem byli vyznamenáni i některé vojenské jednotky jako celek, ale i správy některých měst. Z řádu byli tehdy vyloučeny ženy a herci, kteří v žádném případě na řád nedosáhli. Celkem, ale jen hrubým odhadem, včetně vlády 100 dní, bylo uděleno na 40 000 exemplářů Řádu Čestné legie. Přesnější čísla máme do konce roku 1807 kdy řád obdrželo 14 483 vojáků a 1 812 civilistů.
Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 francouzský král Ludvík XVIII. staré královské řády obnovil, ale zároveň zrušit řád Čestné legie nemohl. Dne 31. března formálně odebral řád Čestné legie všem členům rodiny Bonapartů, což bylo maximum možného. Řád nezanikl ani pádem Bourbonů v roce 1830 a našel v nové podobě svůj význam za panování krále Ludvíka Filipa. Obnovení se dočkal i za prezidentství prince Ludvíka Napoleona a svůj přerod zažil i za II.císařství. S konečnou platností se v roce 1871 stává národním řádem Francie a touhou všech Francouzů.
Poznámka.
Velkým znalcem problematiky byl MUDr. František Lobkovicz a pan Václav Měřička.
Literatura:
La Grande Chancellerie de la Legion d´Honneur: Ordres et Décorations de France, Paris 1981
Měřička, V.: Faleristik, Praha 1974
Měřička, V.: Orden und Auszeichnungen, Praha 1964
Museé de la Légion d´Honneur: Napoleon et la Légion d´Honneur, Paris 1968