Most distinguished Order of St.Michael and St.George

[Altmann]

Vzpomínka na pana Václava Měřičku

V Měřičkově sbírce, která je deponována v Národním muzeu v Praze, se nachází krásný exemplář anglického řádu, který pan generál Kadlec obdržel v roce 1918 ještě v Rusku. Jde o:
Anglický záslužný řád Svatého Michala a Svatého Jiří
(Most distinguished Order of St.Michael and St.George-Companion-C.M.G.)


Tento velmi významný řád, jak zní překlad anglického názvu, byl založen dne 27.dubna roku 1818 tehdejším anglickým princem regentem Jiřím, potomním králem Jiřím IV.(1762-1820-1830). Tato anglická řádová dekorace, kterou gen. Kadlec obdržel je nošena na náhrdelní stuze, jako je tomu u komandérského stupně.
Řád je tvořen sedmiramennou, bíle oboustranně smaltovanou hvězdicí, jejíž jednotlivé díly jsou na konci rozeklány. Průměr této řádové třídy je 50 mm, včetně korunky v převýšení a ouška převýšeni je to potom 67 mm. Ve středu hvězdice je umístěn kruhový medailon v průměru 40 mm. Na středu tohoto medailonu je plasticky zdobená figura archanděla Svatého Michaela zápasícího s ďáblem, na pozadí této barevné scény spatříme do výše šlehající červené plameny. Kolem je umístěna modře smaltované mezikruží se zlatým řádovým heslem:
AUSPICIUM MELIORIS AEVI –(Předzvěst lepšího věku)


Na zadníí straně hvězdice je stejný kruhový medailon, kde na bílém vypouklém medailonu je umístěna barevní figurka Sv.Jiří Drakobijce. Na
modrém mezikruží je opět stejné řádové heslo. V převýšení hvězdice je zlacená anglická královská koruna, na které je ouško, kterým prochází závěsný kruh pro stuhu. Tato je 40 mm široká, modrá se středním 12 mm širokým červeným pruhem. Kříž gen. Kadlece je uložen v původní černou kůži potaženou etuji s označením „C.M.G.“ na víčku, uvnitř se nalézá výrobce Garrad and Co.Ltd London.

II.třída tohoto vznešeného řádu byla udělená i ruskému generálovi A.Brusilovi. V roce 1943 přešel tento řád do sbírky Václava Měřičky a v současné době je uložen v Národním muzeu v Praze (sbírka Měřičkova).

Velkokřížem řádu byl vyznamenán první prezident ČSR Tomáš G. Masaryk. Jeho osobní řád můžeme vidět ve VHÚ v Praze na Žižkově.

Literatura:
V.Měřička: Klasické anglické řády a vyznamenání

[Altmann]

Generál Eduard Kadlec se narodil v roce 1880 v Ústí nad Labem. Po ukončení civilní školy nastupuje do Vídně na dělostřeleckou kadetní školu. Po absolvování školy až do roku 1907 sloužil v armádě jako důstojník pevnostního dělostřelectva. V roce 1907 končí aktivní vojenskou službu v Rakousko-Uherské armádě a odchází do zálohy. Jeho dobrodružná povaha jej nutila hledat nové cíle, nové kariéry. Proto přivítal nabídku belgického krále Leopolda II. (1835-1865-1909) a vstupuje do služby v africké kolonii v belgickém Kongu. Toto zámořské území podléhalo osobní suverenitě krále Leopolda II. Kadlec odjíždí v hodnosti kapitána do Afriky, kde pracuje celkem šest let jako vojenský administrátor, či přesněji vojenský správce v několika oblastech země. Za svoji práci obdržel od krále řády a vyznamenání, odjíždí na dovolenou do vlasti. Zde jej však zastihla válka. Eduard Kadlec jako záložní důstojník je povolán do Rakousko-Uherské armády a stává se příslušníkem dělostřelectva u jednotek v Haliči. Bojoval v pevnosti Přemyšl, a po pádu Přemyšlu se ocitá v ruském zajetí. V roce 1916 se rozhodl vstoupit do československého vojska na Rusi a stává se příslušníkem 7. střeleckého pluku Tatranského. Je vynikající dělostřelec a ještě lepší velitel. Získává důvěru legionářů a stává se velitelem pluku. Jako velitel pluku úspěšně bojoval se svoji jednotkou u Bachmače, ale dne 16. března 1918 byl těžce zraněn.


Po zhojení ran a zahájení bojových akcí československých legii s bolševickou moci se kapitán Kadlec v prostoru Marijinská dostal do obklíčení z kterého se svými vojáky probil a nepříteli způsobil materiální i lidské ztráty, je povýšen na majora a nakonec i na plukovníka. Plk. Kadlec je jmenován do funkce náčelníka štábu středoasijské skupiny, kde výtečně zhodnotil své vojenské vzdělání a praktické zkušenosti z Afriky. S generálem Gajdou vypracoval plán druhé bitvy u Marijinky pád města vedl ve svém důsledku i k pádu celé Krasnojarské oblasti. Významně se podílel na zabezpečení bajkalské okružní dráhy po níž probíhala anabáze čs. legii směrem na Dálný východ. Plukovník Kadlec velel význačné vojenské skupině a to i v součinnosti s ruským plukovníkem Ušakovem.
Po ukončení bojů s bolševiky na Sibiři přebírá plukovník Kadlec velení po generálu Gajdovi, který v hodnosti ruského generálporučíka přechází ke Kolčakově armádě. Kadlec se tak stává velitelem čs. legii ve Vladivostoku a organizuje první odsuny jednotek do vlasti, ale zároveň je pověřen organizováním Rumunské legie, stává se jejich velitelem a s touto jednotkou odjíždí na lodi Tras os Montes do Rumunska. Za tuto akci je dekorován (přehled vyznamenání gen. Kadlece bude upřesněn - viz soupis.

Dne 1. ledna 1921, po návratu do vlasti, se generál Kadlec stal velitelem divize. Po skončení v těchto funkcích postupuje na služebním žebříčku a nakonec se stává zemským vojenským velitelem na Moravě a to již v hodnosti armádního generála. Generál Kadlec nebyl příliš oblíbený mezi legionářskými důstojníky, byl prototypem kádrového důstojníka Rakousko-Uherské armády, vojenský organizátor, člověk, který měl zkušenosti ze štábní práce což dával na zřetel "bráškům" legionářům - zásadně nestrpěl oslovení "bratře generále". Více si rozuměl s důstojníky, které převzala armáda ČSR z armády RU. Ale byl to schopný generál, který prokázal, že plně zvládl své služební povinnosti.


V době Protektorátu byl střežen policii, nebyl tedy odbojovými funkcionáři kontaktován. Po roce 1945 mu byla přiznaná hodnost armádního generála, ale již v roce 1948 je vystěhován ze své vily v Brně a svůj boj se "švejky" a komunistickou lůzou v armádě prohrává a je degradován na vojína, zbaven vyznamenání a zapomenut?
http://www.kajuta.net/node/2798

Literatura:
Dr. Jiří Fidler a kolektiv: Československá generalita
Metoděj Pleský: Bratr generál (Památce gen. Čečka)
Rudolf Gajda: Moje pamětí 1920

[Altmann]

Armádní generál Eduard Kadlec byl nositelem těchto řádů a vyznamenání:


1. Československý válečný kříž 1918
2. Řád Milana Rastislava Štefánka "Sokol s meči"
3. Československá Revoluční medaile
4. Československá mezispojenecká medaile "Vítězství"
5. Velkokříž řádu Rumunské koruny
6. Velkodůstojník řádu Rumunské koruny
7. Ruský vojenský řád Sv. Jiří IV. stupně
8. Ruský řád Svatého Vladimíra II. třídy s meči
9. Ruský řád Svaté Anny II. třídy s meči
10. Francouzský řád Čestné legie, důstojník řádu
11. Anglický řád Svatého Michala a Svatého Jiří, rytíř (C.M.G.)
12. Francouzský válečný kříž 1914-18 s palmovou ratolestí na stuze
13. Rumunský válečný kříž 1916
14. Řád Rumunské koruny, komander s meči
15. Královský řád Konžského lva II. třída
16. Konžská služební hvězda s dvěma stříbrnými páskami
17. Pamětní konžská medaile z roku 1929
18. Bachmačská pamětní medaile 1948
19. Pamětní medaile 7. střeleckého pluku Tatranského


Pan generál měl nárok nosit na Revoluční medaili štítek BACHMAČ, SIBIŘ. Obdržel i další pamětní medaile ruských legii, ale tyto nejsou podchyceny, neb v roce 1948 měl těžké existenční podmínky i jiné starosti. Rumunské řády s meči dostal za svoji práci ve prospěch Rumunské legie. Belgické za svoji práci ve službách belgického krále.


Prameny:
Dr. Fidler a kolektiv: Československá generalita 1918-1938.

[Altmann]

Řád sv. Michala a sv. Jiří

Tento řád se v našich sbírkách nachází jde o poslední stupeň a snad i proto se k tomuto tématu vracíme. Náš kolega a přítel Ing. Lukš v našem časopisu Signum pravidelně na téma anglické řády a medaile pravidelně publikuje.

Zcela prvním a ryze záslužným řádem, který byl založen počátkem 19. století je řád sv. Michala a sv. Jiří. Anglický název " THE MOST DISTINGUISHED ORDER OF ST. MUICHAEL AND ST GEORGE "- Nejvýznačnější řád sv. Michala a sv. Jiří.

řád byl založen dne 27. dubna roku 1818 králem Jiřím III. ( 1760 - 1830), v době, kdy za nemocného krále vykonával funkci regenta Jiří princ Waleský, potomní král Jiří IV. ( 1820 - 1830 ). Vlastním důvodem, bylo založit záslužný řád pro občany státu, kteří si tuto poctu zasloužili či vysloužili si pocty a ocenění v oblasti středomoří hovoříme o hospodářské a politické zásluze neb ve středomoří Velká Británie získala na konci napoleonských válek důležité základny a značný vliv politicko-vojenský.

Ostrov Malta patřil z rozhodnutí císaře Karla V. od roku 1571 řádu Johanitů, který sem přenesl své sídlo z ostrova Rhodu, odkud byl vypuzen osmanskými Turky. Od této doby se duchovně rytířský řád zval řádem Maltézským. V roce 1798 na počátku tažení do Egypta obsadili zradou Francouzi pod Napoleonem ostrov, museli jej však v roce 1800 vydat Angličanům. Dne 5. listopadu roku 1815 byla mezi tehdejšími spojenci uzavřena v Paříži mírová dohoda, podle které zůstali Angličané trvalými pány ostrova a navíc pak ještě byl zřízen z Jónských ostrovů samostatný stát pod přímým dohledem Velké Británie. Anglii tehdy velmi málo záleželo na tom, aby obyvatelstvo těchto středomořských nových držav připoutala ke své politice a aby toto území, sice plošně malé, ale nesmírně důležité ( zde byly zřízeny základny nutné při cestě do Indie) byla obsazena na velmi dlouhou dobu. Proto je zakládán záslužný řád značného významu se speciálním zaměřením ke Středomoří a k Maltě. Stanovy řádu byly vydány dne 20. srpna 1818, částečné byly pozměněny dne 5. dubna 1832 a dne 17. října 1832, tedy již za vlády Viléma IV. Také královna Viktorie provedla menší některé menší změny a doplňky dne 31. března 1851, dále dne 30. května 1877 a dne 19. března 1887. V podstatě však nedošlo k vnitřnímu pozměnění řádové hierarchie Dnes je řád sv.Michala a sv. Jiří všeobecně záslužným vysokým anglickým řádem, který se uděluje nejen anglickým občanům, ale i cizincům za služby prokázané ve prospěch Velké Británie a hlavně za služby koloniální (toto již však pravda není). Došlo tedy k většími rozšíření pravomoci udělovat řád mimo oblast Středozemního moře, pro kterou byl vlastně založen.

Podle původních stanov je suverénem a patronem řádu sám anglický král. Vedle něho má řád svého velmistra, kterým měl být volen vždy některý královský princ, odvozující svůj původ od Žofie Hannoverské, zakladatelky královské dynastie. Ovšem je přípustné, aby král jmenoval velmistrem i osobu třetí, kterou sám zvolí. Velmistra řádu krále zastupuje při všech slavných příležitostech řádu. V případě nepřítomnosti může být zastoupen lordem-vrchním komisařem, nebo některým z velkokřižníků řádu

Tento přehled je převzat z literatury:

•1818–1825: Sir Thomas Maitland
•1825–1850: Prince Adolphus, 1st Duke of Cambridge
•1850–1904: Prince George, 2nd Duke of Cambridge
•1904–1910: George, Prince of Wales
•1910–1917: None
•1917–1936: Edward, Prince of Wales
•1936–1957: Alexander Cambridge, 1st Earl of Athlone
•1957–1959: Edward Wood, 1st Earl of Halifax
•1959–1967: Harold Alexander, 1st Earl Alexander of Tunis
•1967–present: Prince Edward, 2nd Duke of Kent

[Altmann]

řád se dělí či člení do tří stupňů a to na:

velkokříže
komtury
rytíře

Původní počty členů řádu jsou limitovány následovně:
velkokříže 15
komtur 20
rytíři 25Později je počet jednotlivých stupňů rozšířen následně:

65 velkokřížů
200 komturů
342 rytířů

V současné době není počet příslušníků jednotlivých stupňů nijak limitován a řád se člení do následujících stupňů:
KNIGHTS GRAND CROSS ( G.C.M.G.) - velkokříž
KNIGHTS COMANDER ( K.C.M.G.) - komandér
COMPANIONS ( C.M.G.) rytíř

Podle původních stanov byli rytíři voleni z původního obyvatelstva Jónských ostrovů a ostrova Malty, kteří se vyznamenali a prokázali vojenské či občanské zásluhy ve prospěch Velké Británie. Dále pak všichni britští státní občané, kteří na ostrovech a ve Středomoří zastávali na civilních úřadech či na armádním velitelství ( u i jednotek) význačná místa, konečně i cizinci, kteří ve spojitosti se Středomořím prokázali Velké Británii nedocenitelné služby. Pro zvolení platily i zásluhy získané o suveréna Maltézského rytířského řádu.

Lord- vrchní komisař na Jonských ostrovech a na Maltě byl samozřejmě členem řádu a následoval ihned za velmistrem.

Řádoví rytíři mají svůj kroj, jeho hlavní součást je plášť zhotovený z tmavomodrého sametu, který je podšívkován šarlatově červeným hedvábím. Plášť je přidržován dvěma zlatými šňůrami propletenými hedvábnými nitěmi v barvě modré a červené. Na levé straně pláště je vyšitá sedmihrotá stříbrná hvězda s dalšími sedmi zlatými paprsky mnohem kratšími, na jejichž střed je položen červený svatojiřský rovný kříž . Ve středu tohoto kříže je naložen malý okrouhlý medailon, přestavující archanděla Michala s plamenným mečem v ruce, drtícího na zemi ležící postavu Satanovu. Kolem medailonu je tmavomodrý kruh se zlatou devizou řádu:

" SUSPICIUM MELIORIS AEVI " - Předzvěst lepších časů.

Plášť doplňuje černý klobouk se zdviženým předním okrajem. Klobouk je červeně podšívkován, v předu ozdoben řádovou hvězdou a třemi pštrosími pery, z nichž dvě jsou bílá a střední je černé.
Hlavním doplňkem rytířského kroje, je řádový řetěz čili colana, zhotovená ze zlatých článků. Ty jsou tvořeny zlatými korunovanými britskými levharty v kroku na pravou stranu se zdviženou levou tlapou a zdviženým ocasem, kteří jsou střídaní bílými maltézskými, zlatě lemovanými osmihorotými kříži, dále zlatými na sebe navázanými šiframi světců a to S.G. ( SANTUS GREGORIUS) a S.M. ( SANTUS MICHAELIS). Hlavní závěsný článek colany je tvořen dvěma proti sobě stojícími benátskými lvy svatého Marka, kteří mají čelenky, zdvižený ocas, jsou okřídleni, drží jeden levou a druhý opravou tlapou svazek sedmi šípu ( jde o odznak Jónských ostrovů) a knihu. Oba lvi jsou převýšeni britskou královskou korunou. Jednotlivé články colany jsou společně napojovány zlatými řetězovými kruhy či oky.


nepsat prosím

[Altmann]

Vlastní insignii je sedmihrotá bíle smaltovaná a zlatě lemovaná hvězdice, jejíž hroty se rozšiřuji a jsou na konci rozeklány ( zde je nesporné, že jde o vzor francouzské Čestné legie) Hvězdice je převýšena zlatou červeně podšívkovanou britskou, královskou korunou. Na středu této hvězdice je naložen okrouhlý medailon tmavomodře lemovaný. Na tomto modrém mezikruží je řádová deviza :

" AUSPICIUM MELIORIS AEVI " provedená zlatými písmeny. Na světlemodrém pozadí okrouhlého medailonu je stojící postava archanděla Michaela, oblečeného v bílý zlatem vykládaný římský kyrys či pancíř a oděného v suknici, s holými pažemi a stojícího bosýma nohama na hřbetě v plamenném moři ležícího okřídleného satana provedené v šedě-černé barvě. Sv. Michael je okřídlený v pravici drží krátký římský meč, kterým se chystá zabít satana. V levici na řetěze má připoutaného satana. Celý tento výjev je vlastně malá, nádherná smaltovaná plastika.

Revers řádového odznaku je v podstatě stejný symbolika je však následující. Ve středu medailonu je jezdecká postava sv. Jiří, oděného v v ocelové zbroji s červeným pláštěm a chocholem na přilbici, s červeným postrojem a čabrakou. Rytíř sedí na bílém koni a drží v pravicí kopí, kterým probodává na zemi ležícího zeleného draka.

Vlastní odznak či řádový klenot je zavěšen na stuze tmavomodré, která má ve svém středu šarlatově červený pruh. Velkokříž nosí klenot řádu na 100 mm široké, přes pravé rameno k levému boku klenotem s hvězdou velkokříže, která se nosí na levé straně hrudi. Stuha komtura je 85 mm široká a nosí se s odznakem řádu jako dekorace náhrdelní, rytíři mají předepsanou stuhu širokou 50 mm a nosí ji také jako dekoraci náhrdelní. K II. stupni přináleží menší řádová hvězda na levé straně hrudi nošená. Nejstarší typy komturů nejsou převýšené královskou korunou. V současné době jsou všechny řádové stupně doplněny či převýšeny královskou korunou. Není bez zajímavosti, že církevní hodnostáři mají svoji dekoraci převýšenou biskupskou mitrou.

[Altmann]

Řádová hvězda velkokříže

Tato hvězda je stříbrná, briliantující je sedmihrotá jako řádový klenot. Cípy této hvězdy jsou tvořeny sedmi jednotlivými stříbrnými paprsky, které jsou na okrajích zdviženy tak, že tvoří sice menší, ale lze hovořit o rozekláni. Mezi hroty jsou tři krátké paprsky vyplňující mezeru. Hvězdy se od sebe nepatrně liší a to je vždy jen otázka vkusu a výrobce. Na středu této hvězdy je položen červeně smaltovaný a zlatě lemovaný rovnoramenný řecký červený kříž svatojířský, který je symbolem světce, jemuž je řád zasvěcen. Stejný kříž je takto položen u hvězdy Podvazkového řádu, ale v tomto případě je obtočen modrým podvazkem s devisou. Zde na svatojířský kříž je položen okrouhlý medailon s plastickým výjevem sv. Michala jak jsme si již popsali. Medailon sám je lemován tmavomodře se zlatou řádovou devisou " AUSPICIUM MELIORIS AEVI.




Hvězda určena II. stupni, tedy komturům je poněkud rozdílná ve své stavbě. Je tvořená čtyřhrotým paprskovitým křížem, jehož konce jsou rozeklány. Kříž je ve své podstatě tlapatý, mírně na koncích rozeklaný. Mezi rameny je vložen menší rozeklaný osmihrotý kříž maltézského tvaru tvořený celostříbrnou mřížkovanou vlnitou a spletenou čarou ozdobenou okrajovou páskou. Také na střed této hvězdy\ je položen červený smaltovaný rovný svatojiřský kříž do jehož středu je postaven sv. Michal šlapající na satana, který leží v moři plamenů. Starší typy se mohou objevit bez křídel u postavy sv. Michala.

Rytíři řádu hvězdu nenosí. Řádové insignie se po smrti člena řádu musí vrátit řádové kapitule. Řádovým svátkem je 24. duben, nebo neděle po něm následující, jde tedy i zde o svátek sv. Jiří (svatojiřský). Členové řádu jsou přijímání s určitou řádovou symbolikou a ceremonii ve většině případů za účastí krále, který řád předává slavnostně a osobně. Ale u tohoto řádu je možnost, které je v moderní době využívaná především u nižších stupňů, že řádové dekorace jim budou pouze doručené ( jistě nikoliv obyčejnou poštou) toto je nutno, nebo možno brát i tak, že jde o poctu a vyznamenání.

[Altmann]

I tento řád má své úředníky, kteří mají za úkol organizaci a správu řádu. Jde o řádového preláta, kancléře, sekretáře, herolda a registrátora. Prelátem řádu býval dle starých původních stanov arcibiskup či exarcha Jónských ostrovů nebo arcibiskup či biskup "maltský" případně jiný hodnostář ortodoxní řecké církve na Maltě. Prelát nosí stejný plášť jako nosí velkokřižníci řádu. Kancléř nosí na prsou zlatou, taštičce podobnou insignii na které je znázorněn bílý maltézský kříž převýšený červeným křížem svatojiřským. Sekretář, který míval své sídlo na Maltě nosí červený plášť modře podšívkovaný a na prsou zlatý štítek smaltovaný červeně se dvěma zkříženými zlatými pery a heslem řádu kolem.

Herold nosí odznak v podobě štítu erbového, který je půlený a představuje na pravé straně sv. Michala a na levé královský znak, na druhé straně opačně zase výjev svatojiřský a v druhé polovině erb.




Řád sv.Michala a sv. Jiří byl v Anglii uváděn ihned za řádem Lázeňským a tak se řadí k nejvyšším řádů záslužným Velké Británie . Vzhledem k nesmírnému koloniálnímu panství měl řád svůj význam, který neztratil ani po ztrátě kolonii. Dnes je to řád, který je jedním z nejdůležitějších projevů panovníkovi milosti. Jde o klasický řád, který již ve své době byl mimořádně moderní a v dnešní době hovoříme o mimořádné kráse. Barevné provedení (smalty) projevu svatojiřského a svatomichalského patří mezi nádhernou práci a skvělou ukázku cizelérské práce.

Obrázek nám představuje řádové klenoty s brilianty!!!


V roce 1972, v Hradci Králové v autoklubu hotelu Grand nám pan Měřička předvedl svůj exemplář, byl to komtur s hvězdou II. třídy. Starší typ, který právě svým skvělým provedením předčil všechny evropské dekorace, které jsme do této doby mohli vidět a držet v ruce.

[Altmann]

Dnes je řád sv. Michala a sv. Jiří všeobecně záslužným vysokým anglickým řádem, který se uděluje nejen anglickým občanům, ale i cizincům za služby prokázané ve prospěch Velké Británie.

Snad jako jeden z důkazů případně zajímavost si zde můžeme prohlédnout obrázek havajského krále Kalākaua, který byl panovníkem v období let 1874–1891.Král Kalākaua nechal postavit královský palác Iolani, který stojí dodnes. Již psychicky vysílený král v roce 1890 odjel do San Francisca, kde 20. ledna 1891 ve věku 54 let zemřel.

Na naší fotografii je jasně viditelná hvězda velkokříže řádu sv. Michala a sv. Jiří, ale i dalších zajímavých řádů, např. Švédsko, Dánsko, Belgie, Japonska, ale i Rakouska-Uherska ( Řád Leopolda?) což je pro nás zajímavé.

Nás však v tomto případě zajímá velkokříž anglického řádu.
Pokud však někdo měl zájem řády krále Kalākaua popsat, byl by to dobrý skutek.


Děkuji za spolupráci dr. R. Jedličkovi.