Záslužný řád Rakouské republiky

[Altmann]

Rakousko 1918

VZNIK A VÝVOJ ZÁSLUŽNÉHO ŘÁDU RAKOUSKÉ REPUBLIKY 1918-1938

JOSEF HRDÝ

ÚVODEM - Poznání řádových dekorací nástupnických států po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918 je jednou ze zajímavých kapitol evropské faleristiky. Nesmíme zapomínat, že jedním z nástupnických států byla i Rakouská republika, která nesla ve svém zrodu a vývoji přímou zátěž politického, společenského i kulturního dědictví staré monarchie.

Naše znalosti o vzniku a vývoji rakouských republikánských vyznamenání nejsou příliš velké, protože naši sběratelé se věnovali a stále se věnují spíše vyznamenáním staré rakouské monarchie, která náleží mezi evropskou klasiku a jsou také náležitě oceňovaná. Mimoto vztahy mezi ČSR a našimi sousedy po roce 1918 nebyly příliš těsné a vřelé, takže ani mnoho československých občanů (až na oficiální osobnosti) se nestalo nositeli rakouských vyznamenání. Proto povědomí o vyznamenáních první Rakouské republiky nebylo nijak rozšířené. Ani v naší faleristické literatuře se nesetkáme s mnoha informacemi o vyznamenáních první Rakouské republiky, a bylo jen zásluhou dr. Františka Lobkowicze, že první rozsáhlejší informaci uveřejnil ve faleristické příloze k oběžníku Čs. společnosti přátel drobné plastiky v roce 1962. Tehdy tento materiál byl jen rozmnožen na špatném papíře a pravděpodobně se mnoho výtisků této vzácné práce asi nezachovalo. To mě vedlo k tomu, abych po 40 letech oživil naše znalosti v tomto směru. Bylo tomu také díky novým pracem rakouských faleristů na toto téma. Zvláště byla podnětná práce prof. G. E. Schmidta, která šla skutečně "ad fontes", a nutno se zmínit i o práci M. Laicha, která nahlížela na nová vyznamenání z širších kulturně-historických hledisek (viz použitá literatura). Ani můj předkládaný článek nevyčerpává celkovou problematiku, ale měl by být pouze průvodcem našich faleristů k orientaci v rakouských řádových dekoracích z období 1918-1938.

[Altmann]

VZNIK A VÝVOJ ZÁSLUŽNÉHO ŘÁDU RAKOUSKÉ REPUBLIKY 1918-1938



I.
Rozpad rakousko-uherské monarchie po 1. světové válce přinesl i změny v chápání společenského významu a postavení záslužných vyznamenání jak vojenských, tak civilních. Stará soustava rakousko-uherských vyznamenání, postupně vznikající a uplatňující se v monarchistické společnosti po několik století, dosáhla téměř dokonalosti a představuje dodnes klasický řádový vzor, který dodnes nebyl ve střední Evropě překonán.

Prohraná válka v r. 1918 neznamenala pro Rakousko-Uhersko jen státní katastrofu se ztrátou územní integrity, ale i rozpad společnosti, která nyní hledala svou identitu. V nástupnických státech byla situace jednodušší v tom, že političtí vůdcové měli o budoucnosti nových státních celků určité představy, vycházející z tužeb lidu, zatímco obyvatelstvo vlastních rakouských zemí nemělo představu žádnou a vzniklo zde politické vakuum, které vedlo k pocitu beznaděje. Rakouský lid proto vlivem německého nacionalismu plédoval pro připojení se k německé říši a ke splynutí s velkým národem. Tyto naděje však byly mírem v Saint-Germain (10. 09. 1919) zmařeny a rakouský lid byl přinucen budovat svůj nový, nemonarchistický stát. I když Rakouská republika byla vyhlášena den po abdikaci císaře Karla I. dne 12. listopadu 1918, trvalo téměř tři roky, než po sociálních a nacionalistických bouřích se situace politicky natolik uklidnila, že stát mohl budovat své nové republikánské instituce. Mezi nimi byla nastolena i otázka nových republikánských vyznamenání.

Zákon č. 211 ze 3. dubna 1919 totiž zrušil všechny dosavadní monarchistické řády a zakázal jejich nošení. Právě tak zrušil i všechny šlechtické tituly. Šlo tedy o vytvoření nového základního řádu za zásluhy o republiku, který by působil nejen uvnitř rakouské společnosti, ale i representoval Rakousko v mezinárodních vztazích. (Zde se maně připomíná situace se založením i našeho Řádu bílého lva.)

Založení nového republikánského řádu stvrdil spolkový zákon ze 4. listopadu 1922, uveřejněný v úředním listě pod č. 16/1923, a uspořádání řádu s jeho statutem potom bylo zveřejněno v úředním listě pod č. 117/1923 již v únoru 1923. Podle tohoto nařízení mělo mít státní vyznamenání 7 tříd a 3 medaile, tedy celkem 10 tříd. Byla zde také otázka pojmenování nového vyznamenání, kde paradoxně se o řádu hovořit vůbec nemělo a také nesmělo, protože - jak zdůvodňoval presidiální místoředitel dr. Klastersky - půjde o vyznamenání republikánské, a s pojmem "řád" jsou spojeny monarchistické výsady, což nové vyznamenání vůbec nebude obsahovat. Byl proto zvolen název Čestný odznak za zásluhy o republiku Rakousko - Das Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich.

Hned po schválení zákonných nařízení byla vypsána výtvarná soutěž na návrhy jednotlivých řádových tříd a ustavena také výběrová komise, která působila po celou dobu realizace vyznamenání. Byli v ní významní umělci té doby (většinou šlo o představitele vídeňské secese a později stylu Art-deco), a to malíř a sochař Ferdinand André a malíř Peter Behrens, oba profesoři vídeňské Akademie výtvarných umění, architekt a designér Josef Hoffmann a architekt Oskar Strnad, oba profesoři vídeňské Vysoké školy uměleckých řemesel. Umělce podle potřeby doplňovali dva až tři úředníci zainteresovaných ministerstev. Soutěž vyhráli prakticky neznámí architekti: Philipp Häusler, který měl zpracovat návrhy řádových tříd, a Viktor Lurje, který měl zpracovat návrhy medailí. Viktor Lurje se ale práce na medailích vzdal, a tak byl povolán místo něj z Korutan keramik a sochař prof. Michael Powolny.

Pokud šlo o medaile, zde byly návrhy neproblematické (i když arch. Häusler se s pohrdáním vyjádřil o práci prof. Powolnyho, že jde spíše o kohouty a ne o orlice státního znaku). Jiné to bylo s řádovou insignií. Arch. Häusler navrhl jako řádovou insignii berličkový kříž, což odkazovalo na kříž jeruzalémský, který používal jako svůj znak Rytířský řád sv. Hrobu, a který také známe jako poutnické vyznamenání za cestu do Svaté země. Proč se inspiroval autor právě tímto heraldickým znamením není jasné, snad tu šlo o historické reminiscence až z hlubokého středověku, i když to bylo rozhodnutí docela výtvarně vhodné. Použil jen kříž hlavní, malé křížky, které jsou mezi rameny kříže, byly odstraněny. Dokonce se tehdejší kancléř dr. Seidel, který byl katolickým knězem, obával, zda nebude napadena taková insignie jako plagiát. Ovšem výtvarná komise byla s výtvarným řešením kříže spokojena, protože byl přizpůsoben výtvarnému vkusu té doby a jeho řešení již jeruzalémský kříž nepřipomínalo. Nakonec se tento typ kříže stal heraldickým znamením 1. rakouské republiky a objevoval se i na jiných odznacích a praporech


Konečně byla diskutována i otázka stuh. Barvy stuh byly schváleny jako kombinace červené a bílé (tedy barev státní vlajky) a tvar náprsních stuh nakonec byl schválen v tradiční trojúhelníkové úpravě, i když výtvarníci zprvu navrhovali stuhy průvlečné podle francouzského vzoru.

Modely návrhů insignií byly vyrobeny jednak známými dílnami Wiener Werkstätte, jednak firmou Köchert am Neuen Markt. Medaile zarazila vídeňská Mincovna. Na rozhraní roku 1923 a 1924 byly návrhy prezidentskou kanceláří jako poslední instancí schváleny a nic již nebránilo zadání výroby vyznamenání různým ražebnám, které se tehdy ucházely o tuto státní zakázku.


Poznámka : Ve spolupráci s kolegou Faleristika doplníme obrázky jako ukázku tohoto zajímavého řádu.

[Altmann]

III.

Analyzujeme-li tuto hierarchíi, potom můžeme říci, že podle klasického obvyklého dělení Čestný odznak měl tři třídy velkokříže, dvě třídy velkodůstojníka, dvě třídy komandérské, jednu důstojnickou, a dvě rytířské. K tomu byly přidány dva záslužné kříže a čtyři záslužné medaile. To měli zřejmě na mysli i zastánci klasického dělení řádových tříd, když po změně rakouské ústavy v roce 1934, kdy republika se změnila na spolkový stát, využili ústavní změny i ke změně pojmenování vyznamenání, který se nyní nazýval Der Osterreichische Verdienstorden - Rakouský záslužný řád.

Přejmenovány byly i jednotlivé třídy, i když nedošlo k žádné změně v pojetí dekorací (vyjma medailí - viz dále). Takže nyní soustava vypadala následovně:


1. Veliká hvězda Rakouského záslužného řádu

2. Velkokříž 1.třídy ...

3. Velkokříž ...

4. Komturský kříž 1.třídy s hvězdou ...

5. Komturský kříž s hvězdou ...

6. Komturský kříž 1.třídy ...

7. Komturský kříž ...

8. Důstojnický kříž ...

9. Rytířský kříž 1.třídy ...

10. Rytířský kříž

11. Rakouský zlatý záslužný odznak

12. Rakouský stříbrný záslužný odznak

13. Rakouská zlatá medaile

14. Rakouská velká stříbrná medaile

15. Rakouská stříbrná medaile

16. Rakouská bronzová medaile

Ústavní změna se vzhledu řádových odznaků nedotkla, vyjma posledních čtyř tříd - tedy medailí. Jednak se změnil na nich heraldický orel z jednohlavého na dvouhlavého se svatozářemi a na rubu medailí byl uveden pětiřádkový nápis FUR / VERDIENSTE / UM DEN / BUNDESSTAAT / OSTERREICH.


Určitou reminiscencí na starou monarchii bylo zavedení tzv. "malých dekorací". Byly zde používány rytířské kříže podle barvy příslušného vyznamenání a na stuze byla umístěna miniatura třídy, kterou malá dekorace měla nahrazovat. Týkalo se to velkokřížů, komturských křížů a důstojnického kříže.

A aby nebylo všem změnám konec, byl tento záslužný řád v roce 1935 opět rozšířen o další třídu, která byla nazvána Velkokříž 1. třídy s orlem (viz obrázek) a která zaujala druhé místo ve výše naznačené hierarchii (tím se toto státní vyznamenání rozšířilo na 17 tříd). Opět šlo o červený berličkový kříž vysoký 50 mm, široký 47 mm, na němž byl položen spolkový orel barevně provedený a zavěšený na kokardě velkostuhy široké 110 mm, červené vždy se dvěma úzkými bílými pruhy po obou stranách, které byly odsazeny 15 mm od krajů. Hvězda byla hladce paprsčitá, průměru 95 mm a nebyl na ní položen kříž, jen nový státní znak v barvě. V této úpravě potom řád dožil i konce 1. rakouské republiky, tedy hitlerovského anšlusu v roce 1938, kdy byla všechna rakouská vyznamenání opět zrušena.

[Altmann]

IV.
Udělování republikánského řádu ovšem nebylo zase tak revoluční, jak bychom očekávali. I v 1. rakouské republice byly zachovány tzv. služební třídy (Rangsklassen), zvláště se to týkalo státních zaměstnanců, a podle toho vznikal i nárok na udělení té které třídy státního vyznamenání.

Tedy bylo jasné, že například zemský hejtman III. služební třídy může být dekorován jednou z nejvyšších tříd (cca 4.třídou), oproti takovému oficiálovi či nadporučíku, kteří byli zařazeni na začátku republiky ve třídě X., a mohli se nadít udělení 11. či nižší třídy.

Zde odkazuji na práci M. Lacha (cit.lit.), který se otázkami služebních tříd, společenského postavení, čestnými tituly podrobně zabýval. Tento autor také upozornil na předpokládané či možné srovnání hierarchie monarchistických řádů s republikánskými řádovými třídami. Jeho srovnání níže uvedené (str. 30-31 cit. díla) by asi měla vyjadřovat i prestižní postavení republikánského vyznamenání:

Velká hvězda odpovídá Velkokříži řádu sv. Štěpána,
Velký zlatý čestný odznak na stuze Velkokříži Leopoldova řádu,
Velký stříbrný čestný odznak na stuze I.třídě Leopoldova řádu nebo I.třídě Řádu železné koruny,
Velký zlatý čestný odznak s hvězdou Velkokříži Řádu Františka Josefa,
Velký stříbrný čestný odznak s hvězdou Komandérovi Leopoldova řádu,
Velký zlatý čestný odznak II.třídě Řádu železné koruny nebo
komturovi Řádu Fr. Josefa s hvězdou,
Velký stříbrný čestný odznak rytířskému kříži Leopoldova řádu,
Velký čestný odznak komturskému kříži Řádu Fr. Josefa,
Zlatý čestný odznak důstojnickému kříži Řádu Fr.Josefa nebo
III. třídě Řádu železné koruny,
Stříbrný čestný odznak rytířskému kříži Řádu Fr. Josefa,
Zlatý záslužný odznak zlatému záslužnému kříži s korunou,
Stříbrný záslužný odznak zlatému záslužnému kříži,
Zlatá medaile stříbrnému záslužnému kříži s korunou,
Stříbrná medaile stříbrnému záslužnému kříži,

Je ovšem otázka, zda si rakouští občané takovou hierarchii uvědomovali, i když resentiment po monarchii byl stále ještě velký. Ostatně republikánskými vyznamenáními se příliš neplýtvalo, jak je vidět z následující tabulky, zpracované podle údajů prof. Schmidta (viz cit. lit.):

Počty udělení podle tříd v období 1922 až 1938 tuzemci/cizinci

1. Velká hvězda 2/13
2. Velkokříž 1.tř. s orlem 1/4
3. Velký zlatý ČO na stuze tj. Velkokříž 1.tř. 18/125
4. Velký ČO na stuze tj. Velkokříž 55/88
5. Velký zlatý ČO s hvězdou tj. Komtur 1.tř. s hvězdou 35/77
6. Velký ČO s hvězdou tj.Komtur s hvězdou 65/79
7. Velký zlatý ČO tj. Komtur 1.tř. 185/133
8. Velký ČO tj. Komtur 569/167
9. Velký stříbrný ČO tj.Důstojnický kříž 1019/236
10. Zlatý ČO tj.Rytíř 1.tř. 1210/244
11. Stříbrný ČO tj Rytíř 1396/158
12. Zlatý záslužný odznak 1125/41
13. Stříbrný záslužný odznak 747/19
14. Zlatá medaile 1131/23
15. Velká stříbrná medaile 1411/26
16. Stříbrná medaile 1395/31
17. Bronzová medaile 1047/-

za těmito čísly je potom nutno vidět konkrétní osoby, kterým bylo vyznamenání propůjčeno. Jisté je, že výběr rakouských občanů se zcela soustředil na politické a byrokratické složky společnosti. Vůbec ve jmenných seznamech nenacházíme zástupce svobodných povolání nebo osobnosti z uměleckých kruhů (snad až na dvě výjimky). Podobně je zajímavé, že opět, až na nějakou výjimku, nebylo toto vyznamenání propůjčováno vojenským osobám.

Nejvyšší třída Velká hvězda náležela z titulu státní funkce rakouskému presidentovi jako řádovému velmistrovi, a tak ji v roce 1923 obdržel pres. Michael Hainisch a v r. 1928 pres. Wilhelm Miklas.

Třídy na úrovni velkokřížů byly vyhrazeny spolkovým kancléřům a ministrům, a také zemským hejtmanům. Zajímavé je, že spolkový kancléř dr. Ignac Seipel, který stál u zrodu tohoto státního řádového vyznamenání, se nikde v seznamech vyznamenaných nenachází. Republika také nijak svými vyznamenáními nepreferovala duchovní stav, a tak až v roce 1936 bylo několik velkokřížů předáno několika rakouským sídelním biskupům. Nižší třídy byly vyhrazeny potom celé škále úředníků, především ministerských a zemských, často se mezi nimi nacházejí osoby z diplomatického a konsulárního sboru a zástupci soudních institucí.

Pokud se týká cizinců, potom je vidět, že do ciziny šlo daleko více velkokřížů, než jich obdrželo tuzemců. Je to pochopitelné, protože všechny státní a vládní delegace v Rakousku, vedené na ministerské úrovni, automaticky měly zajištěnu jednu z nejvyšších řádových odměn. Ovšem opět nejvyšší stupeň Velká hvězda byl určen pouze a jedině hlavám států (nebo jim na roveň postavených osobám). Podívejme se, kdo tuto nejvyšší třídu obdržel:

v roce 1926 říšský německý president Paul von Hindenburg a československý president
Tomáš G. Masaryk

1. velmistr Suverenního řádů Maltézských rytířů Galeazzo Thun-Hohenstein
a) japonský císař Hirohito, nizozemská královna Wilhelmina, dánský král Christian X., norský král Hakon VIII. a švédský král Gustav
b)řecký president Alexander Zaimis a argentinský president Hipolito Irigayen
c) velmistr Suverenního řádu Maltézských rytířů Lodovico Albani Chigi
d) král Egypta Fuad I.
e) zemský správce Maďarska Miklós Horthy

Zde jistě je ironií dějin, že právě T. G. Masaryk, který byl odpůrcem rakouské monarchie a tvůrcem jednoho z nástupnických států, byl vyznamenán mezi prvními nejvyšším rakouským vyznamenáním.

Vyznamenání na úrovni velkokřížů byla udělována ministrům zahraničí jako byli např. rumunský, polský, jugoslávský, portugalský, italský, československý ale i egyptský, velvyslancům a vyslancům zemí zastoupených u rakouské vlády, vedoucím hospodářských delegací na úrovni ministrů (Rakousko tehdy prožívalo hospodářskou krizi, a tak spoléhalo na pomoc dalších evropských států). Nižší třídy vyznamenání potom obdrželi většinou další zahraniční diplomaté a státní úředníci.

Pokud se týká zastoupení národností, potom rozhodně mezi cizinci vedou Italové a v závěru republiky Maďaři. Vždy to souviselo se zahraničněpolitickou orientací Rakouska. Je tu i zajímavá orientace na Brazílii, protože se v seznamech nachází 25 zástupců této jihoamerické země. Proč tu byla tato orientace, bohužel nevím.

Pokud se týká československých občanů, potom v seznamech figuruje 21 našich občanů (bohužel přepis jmen není vždy správný a tam, kde byla zřejmá chyba, jsem jméno správně opravil, ale u některých méně známých osob jsem musel za jméno přičinit otazník).

Na úrovni velkokřížů byli vyznamenáni:

v roce 1925 dr. Kamil Krofta, první čs.vyslanec v Rakouské republice,
4. dr. Edvard Beneš, čs. ministr zahraničních věcí,
dr. Václav Girsa, zástupce čs. ministra zahraničních věcí,
dr. Jan Krčmář, profesor právnické fakulty UK,
1. dr. Václav Roubík, sekční šéf,
dr. Josef Rousek, sekční šéf,
dr. František Marek, min. rada,
ing. A.Cadas (?), min. rada,
2. dr. Josef Sobotka, sekční šéf min. vnitra,
Jiří Hradecký. sekční šéf min. vnitra,
dr. Rudolf Kolář, sekční šéf min. zemědělství,
1. Zdenko Fierlinger, čs. vyslanec v Rakousku,
2.
Na úrovni komturů byli vyznamenáni:

1927 dr. Artur Pocak (?), čs. obchodní zástupce ve Vídni,
dr. Jan Skalicki, legační rada,
dr. František Kavliček (?), legační rada,
1930 dr. Josef Hladký, rada min. financí,
1932 dr. Otto Eisenstein, min. rada,
dr. Stanislav Brandeis, čs. konzul,
1929 dr. Ladislav Šourek, ředitel Čs. rozhlasu,
dr. Vojtěch Poleich (?), policejní president Prahy,
dr. Vladimír Kračmar, policejní rada Prahy,

Jmenné seznamy udělených nižších tříd než komtura prof. Schmidt ve své práci nezveřejnil, takže není vyloučeno, že rytířské kříže, čestné odznaky a čestné medaile mohly být uděleny i dalším čs. občanům.

ZÁVĚREM - Rakouský Čestný odznak za zásluhy o republiku, poté o spolkový stát a nakonec přejmenovaný na Rakouský záslužný řád, je zajímavé vyznamenání, ve kterém se střetává nakonec několik vlivů -
1937 snaha o vytvoření nového typu republikánského vyznamenání, které by se neopíralo o systém monarchistických řádů či o zavedené evropské řády, což se promítlo nejen do rozšíření hierarchie počtem tříd, ale i do moderního výtvarného řešení, kde se ovšem nejoriginálnější výtvory neudržely.
1938 snaha o návaznost na historické rakouské tradice, aniž by si republikánská idea nějak zadala (minulost mohla připomínat forma náprsních trojúhelníkových stuh).
1939 snaha o prestižní řádové vyznamenání s nímž by Rakousko mohlo operovat přinejmenším na evropské scéně.
V každém případě první rakouské republikánské vyznamenání, byť jen krátce fungující v 1. polovině 20. století, splnilo svou politickou úlohu a pravděpodobně i určitým podílem přispělo k obtížně se formující identitě moderního rakouského národa.

Tento článek je jen kompilací a není žádnou původní prací, ale psal jsem ho s přáním rozšířit naše vědomosti o historii řádů našich jižních sousedů, a také jako vzpomínku na našeho předního faleristu dr. Františka Lobkowicze.

P o z n á m k y:

a) ke státním znakům Rakouska 1919-1938
Národní shromáždění schválilo 8. května 1919 státní znak Rakouské republiky v podobě černého jednohlavého orla se zlatou zbrojí s hlavou vpravo obrácenou korunovanou zlatou hradební korunou, s červeným jazykem. Na prsou má orel štítek červený se stříbrným břevnem. V pravém pařátu drží orel zlatý srp a v levém zlaté kladivo. V této podobě ovšem jen plasticky nebarevně ( v barvě kovu) nalezneme tento znak na medailích Čestného vyznamenání. V roce 1934, při změně ústavy a přejmenování republiky na spolkový stát, byl změněn také státní znak. Tentokrát šlo o dvouhlavého nekorunovaného černého orla se zlatou zbrojí a červenými jazyky, s náprsním štítkem červeným se stříbrným břevnem. Srp a kladivo byly z pařátů odstraněny, zato za hlavami orla byly umístěny zlaté kruhové svatozáře. Tento znak se objevil opět v nebarevné podobě plasticky na medailích záslužného řádu a na velkokříži 1.třídy s orlem byl barevně znak umístěn jak na klenotu, tak na řádové hvězdě.
(K vývoji rakouského státního znaku po roce 1919 viz blíže in F. Gall, op. cit., str. 115-120).

b) berličkový kříž mimo záslužný řád

Odznak záslužného řádu - berličkový kříž - byl ještě jednou použit, a to na tzv. Vojenské záslužné medaili -Österreichische Militärverdienstmedaile. Při změně ústavy v roce 1934 byl také založen nový rakouský vojenský záslužný kříž ve 3 třídách a jedné bronzové medaili. Kříže neměly nic výtvarně společného s berličkovým křížem státního řádu, ale měly spíše tvar kotvicového kříže. Medaile přičleněná k těmto křížům naopak na své líci znak berličkového kříže nesla. Na rubu byl nápis FÜR / VERDIENSTE. Medaile je převýšena plastickým znakem dvouhlavého orla, který je zároveň úchytem pro trojúhelníkovou náprsní stuhu. Tato medaile je jediným dokladem, kde se na státním vyznamenání berličkový kříž objevuje mimo záslužný řád. (Pro úplnost je třeba ještě dodat, že berličkový kříž v určité modifikaci se stal v té době i odznakem rakouského pravicového hnutí Vlastenecká fronta - Vaterländische Front.)

Použitá literatura
GALL, Franz: Österreichische Wappenkunde, 3.Aufl., Wien-Köln-Weimar 1996
HAUSER, Peter: Österreichische Auszeichnungen 1922 - 1938, Numismatische Zeitschrift, Wien, 93.Band (1979)
LAICH, Mario: Altösterreichische Ehrungen - Auszeichnungen des Bundes, Innsbruck - Wien 1993
LOBKOWICZ, František: Vyznamenání Rakouské republiky, ČSPDP - Faleristická příloha k oběžníku č. 39-41, Praha 1962
LOBKOWICZ, František, Encyklopedie řádů a vyznamenání, Praha 1995
SCHMIDT, Günter Erik: Ehrenzeichen und Orden im Österreich der Zwischenkriegszeit 1918-1938, Graz 1994
SCHMIDT, Günter Erik: Die Erste Republik Österreich - Das Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich, in: Österreichs Orden, Graz 1996, s.328-337

Poznámka :
Tento článek byl uveřejněn v časopise SIGNUM BRNO, číslo 17 IV. řada v březnu 2007 .
Ing. Hrdý souhlasí se zveřejněním tohoto článku

[Altmann]

Autor tohoto článku pan Ing. Josef Hrdý se faleristice věnuje zhruba od sedmdesátých let minulého století .

Byl to právě on , kdo stál u zrodu faleristického časopisu SIGNUM Brno a v současnosti stále publikuje jednak v Signu , ale v dalších časopisech , jako Merkur-revue , Numismatik nebo Folia numismatika MZM .

Ing.Hrdý jako zkušený znalec v oblasti faleristiky států Jižní Ameriky , ale také Španělska a Portugalska je předním odborníkem a znalcem této oblasti .

Ve spolupráci s panem Václavem Měřičkou to byli oni dva , kteří stáli u zrodu nejen časopisu Signum , ale mnozí z nás rádi vzpomínají na jejich přednáškovou činnost v Brně a na Slavkově .

Panu Hrdému patří poděkování i nás faleristu , zde na stránkiách SFS zastoupených za tento krásný článek o moderní Rakouské faleristice .

http://www.sammlerecke.at/orden/ordenstart.html

Zde je celkem jednoduchý přehled, stačí jen ťuknout na odkaz!

[sefit]

Dobrý deň,

rád by som sa dotkol jednej témy, ktorá súvisí najmä s nosením dekorácií RU po rozpade monarchie a to síce často krát opakovanému tvrdeniu „...Zákon č. 211 ze 3. dubna 1919 totiž zrušil všechny dosavadní monarchistické řády a zakázal jejich nošení. Právě tak zrušil i všechny šlechtické tituly....“.

Po rozpade RU monarchie dochádza k vzniku nových štátnych útvarov z ktorých tri republiky (ČSR, Rakúsko a Maďarsko) sú bezprostrednými právnymi dedičmi, keďže ich celé územie patrilo do zaniknutej monarchie. ČSR aj keď len veľmi nerado a neochotne muselo tento štatút priznať a prihlásiť sa zo štátoprávneho hľadiska ako priamy nástupnícky štát. Išlo totižto o zachovanie kontinuity práva bez ktorého by na území novej republiky nastal neuveriteľný chaos a taktiež aj k vysporiadaniu sa s Viedňou. Bolo potrebné prevziať záväzky ako aj práva nástupníckeho štátu, vstúpiť do medzinárodných zmlúv, podeliť rozpočet, štátny archív atď. To však bolo všetko. Praha nechcela mať s Viedňou nič spoločné a tak ústavným zákonom dochádza k rušeniu „starých poriadkov“. Republika sa kreuje na nových základoch ako demokratický a občiansky (inak povedané buržoázny) štát, ktorý vyšiel z Veľkej vojny, a to sa vždy podčiarkovalo, víťazne. Právne sa likviduje šľachta ako aj je prísne zakázané používať rády a vyznamenania RU monarchie. Armáda ČSR ma spočívať na „odkaze ČS légií“ a tak nosiť vyznamenania „nepriateľa“ je neprípustné.

Rakúsko je však na tom inak. Obyvateľstvo je zmätené a z niekdajšieho administratívneho centra monarchie sa stáva malý, vo vnútrozemí uväznený štát, ktorý nemá ani na to, aby sa stal regionálnou mocnosťou. Peripetie jeho vzniku sú dosť dobre objasnené už v úvode článku a netreba sa k tomu vracať. K čomu sa však vrátiť treba je tvrdenie o zákaze nosenia monarchistickým dekorácií. Kľúčový k tomu bude zákon č. 211 z apríla 1919. Po prečítaní jeho siedmych paragrafov je jasné, čo sa zrušuje – náležitosti spojené so štatútom šlachtictva. Inak povedané rušia sa šľachtické práva, výsady, tituly, oslovenia ako aj svetské rytierske a dámske rády (napr. Rád Zlatého rúna, Dámsky Rád hviezdokrížový, ktoré sa tak stávajú tzv. domácimi rádmi rodu Habsburgského). O rádoch a vyznamenaniach sa však v zákone nepíše nič. Žiadny zákon čí výnos Rakúskej republiky to nezakazuje, a teda RU rády a vyznamenania bolo možné nosiť.

http://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassun ... r=10000036

Svet však nie je čierno-biely. Pri vzniku Rakúskej republiky sa k moci dostala stará opozícia – inak povedané sociálni demokrati, ktorí sa s monarchistickým režimom nikdy nemali v láske. Jej predstavitelia od najvyššieho vedenia ako poslanci Dolnej komory cez intelektuálov až po obyčajných členov z radov proletariátu boli vždy počas existencie RU pod neustálim drobnohľadom c. a k. tajnej polície, občas zatknutí, vypočúvaní, ich periodiká cenzurované, z času na čas pobudli aj v cele predbežného zadržania nejakú tú noc. Ich vzťah k mocnárstvu teda nebol vôbec pozitívny. Ak nižší dôstojník chcel aj naďalej pôsobiť v novej armáde, Bundesheeri, tak si musel dvakrát dobre rozmyslieť či si na novú uniformu zavesí svoj MVK, MVM, a KTK. Navyše nová armáda bola obmedzená ako počtom tak aj výzbrojom a stávalo sa, že veľa armádnych dôstojníkov vstupovalo aj do nových paravojenských organizácií – napr. Republikanischer Schutzbund, priamo pod kuratelou sociálnych demokratov, s oveľa lepším zárobkom a následne sa po „politickom požehnaní“ vracali na vyššie hodnosti do riadnej armády. Nič to však nebránilo starým vyslúžilým generálom, aby sa z času na čas „pošpacírovali“ vo svojej slávnostnej uniforme po Viedni či niekde inde aj so všetkými svojimi dekoráciami. Sú o tom fotografické dôkazy. Títo však aktívni neboli, boli to starý páni -dôchodcovia vo výslužbe a nový režim im bol ľahostajný. Časy sa začali pomaly meniť počiatkom 30-tych rokov. Konzervatívne kruhy získavali stále viac podpory a hegemónia odporcov monarchie sa strácala. V roku 1933 sa zaviedol nový strih uniforiem, ktorý bol prakticky totožný s uniformou starej RU armády. Dôstojníci sa čoraz častejšie hlásili k odkazu bojísk Veľkej vojny. Uniforma na obrázku je práve tento strih 1933-1938 a na nej sa už nachádzajú, ako môžeme, vidieť aj dekorácie RU. Záverom možno konštatovať, že ak v ČSR bolo skutočne zákonom zakázané nosiť akékoľvek vyznamenania RU až do štátoprávnej zmeny v roku 1939, tak v Maďarsku sa RU dekorácie nosili už hneď na druhý deň po rozpade monarchie a boli branné ako samozrejmosť, tak v Rakúsku bola situácia najzložitejšia. Nosiť sa síce mohli, ale v 20-tych rokoch to pri aktívnych dôstojníkov nebolo „odporúčané ako politicky správne“, čo však už neplatí v rokoch 30-tych. Tvrdenie, že RU dekorácie sa na uniformách rakúskych dôstojníkov objavujú až v dobe po Anschlusse, teda v roku 1938, však správne tiež nebude. Paralelu medzi ČSR a Rakúskom v tomto ohľade urobiť nemožno.

[strenk]

Kúpil som na aukro.cz posledný typ po r.1952 Rádu zásluh 2.st.Veľkokríž.Uvediem údaje-celková váha 1100gr,váha hviezdy 115gr,šírka etue 13cm,dľžka etue 31 cm,výška 6cm.Možno sa bude hodiť,zatiaľ na potešenie.

[strenk]

bez dokladov.udelené veľvyslancovi?

[strenk]

...a čo tento biely 3.triedy?Ide o bežnú vec?

[teodor]

Je to veľmi zaujímavé a poučné rozprávanie, ale osobne mi trochu chýba informácia o tom, ako jednotlivé stupne vyzerali. Vzhľadom na veľký počet tried či stupňov, pričom v základnom popise sú si niektoré veľmi podobné, by takáto informácia skutočne bola veľmi užitočná.
Ja osobne v tom mám tiež riadny zmätok...