ŘÁD SV. VÁCLAVA ČS. JUNÁKA
(KATOLICKÝCH SKAUTŮ)
ROMAN JEDLIČKA
Většina sběratelů zná tento řád jen z černobílého vyobrazení z dílu VIa publikace Václava Měřičky a Josefa Kounovského o československých vyznamenáních (lit. 2) nebo z barevného vyobrazení v katalogu aukce pražské pobočky ČNS z prosince 2005 (lit. 9) a asi jen málokterý měl možnost vidět řád „in natura“. Protože ale dostupné informace o tomto vyznamenání se přece jen liší, pokusil se z nich autor sestavit přehledný příspěvek pro čtenáře časopisu Signum.
Podle jedněch zdrojů byl řád založen v r. 1939 (lit. 4), podle druhých zase až v r. 1945 (lit. 2). Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že řád byl sice založen v r. 1939, ale v důsledku německé okupace a zákazu činnosti Junáka během ní byl s největší pravděpodobností založen jen teoreticky nejpozději do března 1939 ve formě stanov, k realizaci dekorace a prvnímu udělování došlo až po osvobození v r. 1945. Vyznamenání bylo založeno Duchovní radou Junáka – Ústředím skautské výchovy. Bylo určeno pro činovníky a skauty jak oddílů ryze katolických, tak i smíšených.
Řád má tří stupně záslužné a jeden čestný (lit. 2).
Nejnižším je III. záslužný stupeň s titulem „Páže“ – odznak je bronzový bez stužky a našíval se na střed levé kapsy.
Středním je II. záslužný stupeň s titulem „Panoš“ – odznak je bronzový postříbřený bez stuhy, nošen jako předchozí stupeň.
Nejvyšším je I. záslužný stupeň s titulem „Rytíř“ – odznak je bronzový postříbřený a smaltovaný nošený na náprsní stuze.
Čestný stupeň s titulem „Rytíř zlatého kříže“ – odznak je bronzový pozlacený smaltovaný nošený na náprsní stuze.
Podle Václava Měřičky (lit. 2) je řád označen jako „Pamětní kříž katolických skatů, zvaný také Řád sv. Václava“.
Podle jiného pramene (lit. 3) je řád rozdělen do 4 stupňů. U II.- IV. stupně je označení titulu i způsob nošení shodné, u I. stupně (zde tedy není označen jako čestný stupeň) byl titul „Rytíř-komtur“ s tím, že dekorace byla nošena ve formě nákrční.
- obr. 1.JPG (198.78 KiB) Zobrazené 2825 krát
Popis dekorace:
Odznak Čestného stupně (viz obr. 1 vlevo):
Bronzový, zlacený, bíle smaltovaný osmihrotý kříž zlatě rámovaný v rozměru 32 x 32 mm. Na střed tohoto kříže je posazen zlacený gotický štítek se skoseným levým hrotem. Na střed štítku do celé plochy je umístěna plamenná svatováclavská orlice. Štítek je podložen hrotem dolů obráceným mečem, jehož jilec přesahuje rozeklání horního ramene kříže a stejně tak hrot meče přesahuje rozeklání dolního ramene kříže. Celý kříž je při okraji rámován volně umístěným, zeleně smaltovaným kruhem, složeným ze tří užších proužků. Tento kruh na způsobe věnce je desetkrát obtočen bílou stužkou, nahoře pak pod závěsným ouškem až do rozeklání horního ramene jsou vloženy zeleně smaltované tří lipové listy. Horní okraj věnce je opatřen kolmo postaveným válcovitým ouškem s malým závěsným kruhem pro stuhu. Rubní strana dekorace je hladká, zlacená. Celkový průměr včetně věnce zde vyobrazené dekorace je 40,8 mm (lit. 2 a 4 udává průměr dekorace 41 mm).
Stuha je průvlečná, 40 mm široká, bílá se širokým středním žlutým pruhem v poměru šíře pruhů 13 : 14 : 13 mm (lit. 2 udává šířku stuhy 38 mm).
Odznak I. záslužného stupně:
Tato dekorace je shodná s předchozí s tím rozdílem, že kříž je jen postříbřený, avšak shodně smaltovaný, nosí se na shodné stuze.
Odznak II. záslužného stupně je bronzový postříbřený jednostranný připínací odznak, opětovně tvořený osmihrotým křížem, jehož plocha ramen je zrněna. Kříž má zvýšené rámování, střední gotický štítek s plamennou orlici je méně plastický, stejně i meč. Všechny části odznaku jsou nesmaltované, rubní strana je tvořena výliskem do hloubky. Věnec je opatřen čtyřmi otvory pro přišití na střed levé kapsy.
Odznak III. záslužného stupně (viz obr. 1 uprostřed) je shodný s předchozím odznakem II. stupně, je jen bronzový (vyobrazený exemplář má průměr 41 mm a je podložen kouskem světlé tkaniny, která je k odznaku přichycena nití).
Oba zde vyobrazené exempláře nemají žádné označení výrobce.
Symbolika odznaku:
V odznaku řádu jsou spojeny prvky rytířské, náboženské a národní, které mají harmonicky pronikat životem křesťanských junáků. Jsou pro ně:
1. zdrojem, smyslem a náplní (víra),
2. službou (Bohu, bližnímu a národu),
3. cestou (skauting) nesoucí se duchem svatováclavské tradice.
Bílý maltézský kříž je reminiscencí na Řád rytířů sv. Jana Jeruzalémského – Maltézský řád, který má být vzorem pro junáky pro své ušlechtilé zásady, obětavou službu bližním, nemocným, opuštěným, bezbranným, chudým, pro svoje zásluhy o vykupování křesťanů z otroctví a pro svoji připravenost k obraně a boji za víru. Osmihrotý kříž značí 8 rytířských ctností: zbožnost – ušlechtilost – čestnost – věrnost – statečnost – obětavost – poslušnost – ochranu a pomoc slabým a postiženým. Tyto rytířské ctnosti mají katolickému skautu připomenout, že i on - novodobý rytíř – je jejich nositelem. Kříž dále připomíná naprostou oddanost Kristu, nezdráhající se podstoupit i nejvyšší oběť vlastního života, kříž sám pak je znamením nejvyšší oběti přinesené pro bližního na Kalvárii. V johanitském kříži pak je tato služba bližnímu zvlášť zdůrazněna, neboť tento řád je přímo určen službě poutníkům ve Svaté zemi. Z johanitského kříže zaznívá i národní prvek, neboť tento řád byl mezi prvními, který byl uveden i na naše území. Stalo se tak r. 1156 za krále Vladislava II., který se zúčastnil druhé křížové výpravy, během níž se s řádem seznámil. Zároveň bílý kříž symbolizuje osmero blahoslavenství.
Na odznaku je uprostřed položen gotický štít se „svatováclavskou“ orlicí s podloženým mečem směřujícím hrotem dolů. Meč a štít mají členovi řádu připomínat povinnost plnit křesťanské ideály statečnosti, oběti a ochranu proti zlým náklonnostem (štít). Meč symbolizuje nutnost obrany víry, ale také boj se sebou samým, se svou nedostatečností, pohodlností a i špatností. Svatováclavský „parléřovský“ štít s orlicí a svatováclavský meč tak připomínají sv. Václava – největšího národního světce – který se stává záštitou a vzorem katolickému junákovi svou zbožností, službou Bohu, bližnímu i národu, čistotou a osobní statečností. Všemi těmito symboly se řád hlásí ke svatováclavské národní tradici.
Kolem kříže je kruh tvořený třemi pruty zakončenými nahoře lipovou ratolestí, pruty jsou převázány desetkrát stuhou. Vzpomíná se tu na kruh, jehož se umírající světec zachytil u chrámových dveří. Kruh dále značí duchovní společenství členů Řádu, kteří se po rytířském vzoru sdružují v duchovní jednotu. Dále kruh symbolizuje skautskou cestu jako prostředek k dosažení křesťanského a národního ideálu. Kruh představuje také harmonický život a bratrskou lásku, posvěcenou spojením s křížem, vrcholným symbolem křesťanství, na bratrství v Kristu. Tři pruty také představují ony Svatoplukovy pruty, které pevně spojují duchovní kruh rytířů sv. Václava, symbolizují dále také Trojici Boží a zároveň tři body junáckého slibu. Ovinutá stuha symbolizuje Desatero, kterým se členové řádu řídí a zároveň jsou vázáni i k zachovávání deseti junáckých zákonů. Skautskou stezku procházející přírodou zde symbolizuje lipová ratolest se 3 listy.
Barva stuhy – bílá a žlutá - je odvozena z barev papežské vlajky.
Není bez zajímavosti, že na tomto odznaku chybí typický junácký prvek - tedy lilie. Při pátráních po tomto vyznamenání se autorovi dostala do ruky perokresba řádového odznaku, který je doplněn odlišným závěsem (viz obr. 2), připomínajícím Junácký kříž „Za vlast 1939 – 1945“. Na střed lomeného závěsu je umístěna skautská lilie, konce ráhen jsou zakončeny lipovými listy. Také kresba stuhy je odlišná. Obrázek je doplněn textem Junácký řád Sv. Václava / Zlatý meč. Snad se může jednat jen o nerealizovaný návrh či v této podobě mohl být řád udělován po r. 1948 v exilu.
- obr. 2.JPG (232.26 KiB) Zobrazené 2825 krát
Vyznamenání se mohlo udílet jen postupně, tj. od nejnižšího k vyššímu stupni, ve zcela výjimečných případech a se svolením ústředního duchovního rádce bylo možné jeden řádový stupeň přeskočit.
Osobám, které nejsou členy Junáka, ale výjimečným způsobem se zasloužily o pomoc a rozvoj křesťanského skautingu jakož i představitelům zahraničních skautských organizací je možno udílet tento řád nejvýše do II. stupně - rytíře.
U dvou nejnižších stupňů nebyl počet udělení omezen, u II. stupně byl limitován počtem 72 osob, nejvyšší stupeň byl limitován 28 žijícími nositeli, tento počet se doplňoval po úmrtí jednotlivých členů, ale nemusel být úplný.
Řád byl udělován ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta v Praze na den sv. Václava – 28. září a v den sv. Jiří 28. dubna. První junácké řády sv. Václava s titulem Rytíř zlatého kříže byly uděleny v počtu 6 kusů dne 28. září 1945 – jako první byl dekorován náčelník Čs. Junáka R. Plajner. Dalších 9 kusů bylo uděleno 28. dubna 1946. Další udělení či celkový počet dekorovaných osob se autorovi nepodařilo zjistit.
V r. 2001 Ústřední rada Českého Junáka Řád sv. Václava obnovila a novelizovala. Byl zařazen v systému českých skautských vyznamenání mezi ekumenická vyznamenání jako výrazné ocenění členů Junáka za působení na poli duchovním a ekumenickém a je udělován členům Junáka „…za významné a dlouholeté výchovné působení na poli duchovní služby, odříkání a osobních obětí.“
Návrh na udělení Řádu sv. Václava podává duchovní rádce střediska a vyjadřuje se k němu příslušný duchovní rádce střediska, návrh pak podepisuje vůdce střediska. Ručitelem návrhu je příslušný junácký okres či kraj a podepisuje jej jeho předseda. Návrh posuzuje a doporučuje náčelník společně s ústředním duchovním rádcem a schvaluje Sbor nositelů Řádu sv. Václava. Tento Sbor nositelů řádu tvoří všichni nositelé Řádu sv. Václava. Sbor si volí ze svého středu šestičlennou radu, kterou řídí senior řádu - nejstarší nositel tohoto řádu. Ten pověřuje jednoho z členů spoluprací s duchovním zpravodajem Ústřední rady Junáka. Ten mimo jiné oznamuje rozhodnutí sboru nositelů Ústřední radě Junáka. Po této proceduře Řád uděluje starosta Junáka, dekret podepisuje spolu s duchovním zpravodajem Ústřední rady Junáka a seniorem Řádu Zlaté syrinx.
I nový řád je udělován 28. září na den sv. Václava ve Svatováclavská kaple svatovítské katedrály na Pražském hradě. Nejvyšší počet žijících nositelů Řádu sv. Václava může být nejvýše 24.
Nositelé Řádu mají právo účastnit se jednání kteréhokoliv orgánu v otázkách duchovní výchovy a předkládat své návrhy Ústřední radě Junáka. Jsou zároveň poradním orgánem náčelníků kmenů ve věcech duchovní výchovy, popř. zpravodaje pro duchovní výchovu.
Obnovený Řád sv. Václava má jednu třídu.
Podle popisu má řádový odznak průměr 40 mm, je zhotoven ze žlutého kovu, je jednostranný a je proveden shodně jako původní historický řád, v popisu ale chybí zmínka o smaltech, takže je pravděpodobně proveden jen v barvě žlutého kovu. Je zavěšen na ráhně ve tvaru lipových ratolestí. Stuha je 40 mm široká, je bílo-žluto-bílá v poměru 13 : 14 : 13 mm. Insignie se nosí na náhrdelní stuze, podvlečené pod límcem činovnického saka či s insignií přes šátek nebo vázanku. Malá stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 40 x 10 mm. Na stužce je umístěna miniatura ve tvaru Maltézského kříže..
Společně s obnovením Řádu sv. Václava byla Ústřední radou Junáka zřízena Medaile svatého Václava, která nahrazuje nižší stupně tohoto dnes již historického vyznamenání. Medaile sv. Václava je udělována členům Junáka za dlouholeté vedení oddílů s křesťanskou výchovou, za ekumenické vzdělávací akce či další činnosti na poli duchovní služby.
Návrh na udělení Medaile sv. Václava podává kterýkoliv plnoletý člen Junáka. Vyjadřuje se příslušný duchovní rádce střediska a podepisuje vůdce střediska. Ručitelem návrhu je příslušný junácký okres či kraj a podepisuje jej jeho předseda. Adresátem návrhu je zpravodaj pro duchovní výchovu Ústřední rady Junáka. Návrh pak schvaluje Duchovní rada Junáka. Medaili uděluje náčelník příslušného kmene a spolupodepisuje Zpravodaj pro duchovní výchovu Ústřední rady Junáka. Místem udělení je junácký okres či kraj – nejlépe na církevní půdě. Datum udělování je shodné s řádem, tj. 28. září na den sv. Václava.
Medaile má jeden stupeň, může však být udělena i několikrát po sobě s časovým odstupem. Každé následné udělení Medaile sv. Václava se vyznačuje tzv. „Vůdcovskou sponou“, na které je uveden letopočet udělení. Spona je umístěna na stuze vyznamenání s řazením letopočtů od nejnižšího po nejvyšší. Spona je z bílého kovu a je tvořena plochým štítkem zakončeným záhyby, kterými ke přichycena ke stuze. Nejvyšší počet žijících nositelů Medaile není limitován. Nositelé Medaile mohou být poradním orgánem duchovního rádce příslušné organizační jednotky.
Podle stanov je medaile provedena shodně jako obnovený řád, je ale z bílého kovu o průměru věnce 32 mm (je tedy zmenšená). Opět není zmínka o smaltech. Také stuha je ve shodném barevném, provedení bílo-žluto-bílá, ale poměr pruhů je odlišný, a to 16 : 8 :16 mm. Malá stužka odpovídá barevně stuze a má rozměry 40 x 10 mm. Každé další udělení je vyznačeno svislým kovovým proužkem uprostřed stuhy o průměru 1 mm. Medaile se nosí na náprsní stuze na levé straně hrudi.
Autor však měl možnost si prohlédnout 3 exempláře obnoveného řádu, které sice rozměrově odpovídaly popisu řádu (průměr 40 mm), ale byly barevně smaltovány podle původního historického řádu, přičemž byly provedeny ve zlaceném, postříbřeném a bronzovém provedení (viz obr. 1 vpravo). Smalty byly však moderní, syntetické a celková kvalita provedení poměrně nízká ve srovnání s původním „starým“ řádem. Navíc všechny tyto 3 exempláře byly zavěšeny na průvlečných náprsních stuhách, přičemž způsob připevnění kroužku pro stuhu proti původnímu řádu je proveden odlišně. Stuha je šířky 38 mm, barevně opět v bílo-žluto-bílé kombinaci v poměru pruhů 14 : 10 : 14 mm.
Bohužel v dokumentech současného Junáka chybí vyobrazení jakýchkoliv jejich vyznamenání, takže krom textu stanov nic bližšího nelze zjistit. Jaký je účel a smysl vyobrazených nově zhotovených náprsních dekorací ve 3 různých provedení kovů, se autorovi nepodařilo vypátrat. Snad jde jen návrhy či soukromou iniciativu? Stejně tak se autorovi nepodařilo zjistit celkový počet dosud udělených obnovených řádů či medailí.
Závěr:
I když mezi jednotlivými literárními zdroji je několik nejasností co se týče rozdělení do stupňů a především způsobu nošení nejvyššího stupně historického řádu, tak v zásadě všechny tyto zdroje popisují řádovou dekoraci shodně, jen s drobnými odchylkami v rozměrech odznaku či stuhy. V každém případě jde o vyznamenání co do počtu udělených kusů velmi vzácné a bylo za poslední roky draženo v našich aukcích zatím jen l x (alespoň pokud je autorovi známo - viz aukce ČNS Praha prosinec 2005).
K nově založenému resp.obnovenému řádu i medaili bohužel chybí se stanovách Junáka vyobrazení a zde popsané smaltované exempláře vnášejí do problematiky určitý chaos, přesto autor věří, že někdo ze čtenářů ozve a tyto informace doplní a zkoriguje. Přes všechny tyto nejasnosti lze ocenit vedení Junáka za snahu o udržení kontinuity a tradice udělování.tohoto zajímavého vyznamenání.
(Autor děkuje za spolupráci při tvorbě tohoto příspěvku pánům: Leovi Ge z Vídně, Vilému Hadynovi ml. z Brna a †dr. Evženu Chroustovi z Prahy.)
Literatura (chronologicky):
1. Miloš Miltner - Jan Šimáně : Pravda o junácké cti - Časopis Junák 1968
2. Václav Měřička - Josef Kounovský: Československá vyznamenání VI. část a – ČNS pobočka Hradec Králové, 1984 (položka 166, str. 42 - 43, obrázek 56 s vyobrazením čestného stupně a nesmaltovaného odznaku II. či III. stupně pamětního kříže)
3. Václav Zatloukal - Ševlk : Junácký Svatováclavský řád – instrukce (vydáno 1994, místo neuvedeno)
4. M. Miltner (Jestřáb): Řády a vyznamenání – vydání pro sběratele skautských odznaků a vyznamenání - Švýcarsko 1996
5. Řád skautských vyznamenání Junáka – Svazu skautů a skautek České republiky - Ústřední rada Junáka - Zpravodaj pro vyznamenání – internetové stránky Junáka (rok neuveden)
6. Sbírka skautských předpisů a řádů (svazek 13) - Český Junák - Svaz skautů a skautek (rok vydání neuveden)
7. Junácké organizace + Řády a vyznamenání - Zpravodaj klubu sběratelů mládežnických odznaků (autoři ani rok vydání neuveden)
8. Aleš Cepek (Kšanďák) - O českých skautských vyznamenáních a odznacích – internet 2004,2005,2006
9. Katalog aukce ČNS pobočka Praha - prosinec 2005
Publikováno v časopise SIGNUM Klubu faleristů Brno č. 20 / 2007.