Ehrenkreuz für 25jährige treue Militär-Dienste-Čestný kříž

[Altmann]

Oldenburský Čestný kříž za 25letou věrnou vojenskou službu
(Ehrenkreuz für 25jährige treue Militär-Dienste)

Ladislav F. Sedlák - Květoslav Growka

Německá faleristika je v evropském kontextu zajímavá dekoracemi malých států, jejich tradicí, historii a postavením . Z tohoto důvodu se o faleristiku Německa zajímám. Je jisté, že mnohé dekorace a řády v originálu nezískáme, ale je dobré je znát a vědět, že existují.

Čestný kříž za 25 let vojenské služby byl založen 24. 12. 1838 velkovévodou oldenburským Paulem Friedrichem Augustem (13. 7. 1783–27. 2. 1853), který vládl od 28. 5.1829 až do své smrti.
Jeho založení nebylo náhodné, navázalo na vlastenecké prohlášení jeho otce
vévody Petra Friedricha Ludwiga z Oldenburgu (17. 1. 1755–21. 5. 1829). Vévoda apeloval na vytvoření armády po návratu vojáků z Ruska a po pádu Napoleona. Oldenburský pěchotní pluk z roku 1814 byl sice "postaven", ale nebyl vycvičen, mladí rekruti nezasáhli do bojů ve francouzské kampani a tak se nakonec velkovévodství stalo jediným německých státem, který se nezúčastnil tažení v roce 1814.
Kříž byl udělen všem důstojníkům bojových jednotek, kteří sloužili 25 let a více; rovněž příslušníkům nebojových jednotek (dnes logistika), poddůstojníkům, dále vojenským úředníkům, lékařům, účetním poddůstojníkům a dalším, převážně vojenským řemeslníkům, stejně jako podkoním. Ti všichni museli prokázat účast nejméně na jednom polním tažení proti nepříteli. Výpočet služby byl proveden v souladu s ustanoveními Nařízení o vojenských důchodech (Militair-Pensions-Reglement) ve znění dalších změn. Účast na vojenském tažení z let 1813 až 1815 podléhala tzv. preferenčnímu výpočtu, což v praxi znamenalo, že každému vojákovi byl jeden den kampaně počítán do výslužby jako dva dny řádné služby.
Výjimku tvořili důstojníci, kteří byli v posledních pěti letech odsouzeni k trestu odnětí svobody na šest měsíců, nezařazeni důstojníci, kteří byli v průběhu posledních pěti let degradováni a uvězněni, vojenští hudebníci, kteří byli v posledních pěti letech potrestáni za dezerci nebo převedeni do kategorie vojáků 2. třídy.
Seznamy vojáků, kteří splňovali podmínky pro udělení kříže, velitelé jednotek předkládali na velitelství brigády a do 1. listopadu byly odeslány na vojenské velitelství velkovévodství.

Zároveň měl každý voják právo obrátit se na svého bezprostředního velitele, aby mu bylo umožněno zaslat žádost o udělení přímo vojenskému velení. Doklady potvrzující délku trvání služby v originále nebo ve formě řádně ověřených kopií bylo nutno připojit k seznamům. Po obdržení všech nezbytných dokladů svolalo vojenské velitelství prověřovací komisi (Kommission zur Prüfung der Ansprüche), jakousi obdobu řádové kapituly, protože se skládala z jednoho velitele a dvou důstojníků, přičemž všichni tři byli držiteli kříže. Komise dostala právo požádat civilní a vojenské orgány o veškeré dodatečné informace, které potřebují, například výpisy z rejstříku trestů a odměn, atd. Do 1. prosince poslala komise zprávu vojenskému velitelství, které ji oznámilo 15. prosince spolu s vlastním závěrem velkovévodovi ke schválení. Slavnostní předávání křížů se konalo každý rok 24. prosince.
Zpráva o každém udělení byla zveřejněna ve věstníku (Verordnungsblatt). Aktualizovaný seznam všech oceněných byl uložen na vojenském velitelství a byl poslán velkovévodovi ke kontrole každoročně na konci prosince. Pokud důstojník obdržel služební kříž v hodnosti poručíka a nebyl povýšen do hodnosti kapitána, měl pak nárok během vojenské služby na měsíční zvýšení služného o 10 zlatých. Tato finanční částka mu byla vyplácena z vojenského rozpočtu pod složkou „nepředvídané výdaje“.

Vyhláškou ze dne 30. září 1852 dostali důstojníci právo získat druhou kopii kříže z osobních prostředků, aby se vyhnuli zdlouhavému postupu převěšování kříže z jedné blůzy uniformy na druhou. Kříž se nosil i po odchodu do zálohy (penze). Byl rovněž stanoven služební postup pro opětovné obdržení kříže v případě jeho ztráty.
Po smrti vojáka, nebo v případě, že byl zbaven této dekorace, byl kříž vrácen k vojenskému velitelství velkovévodství, odkud byl poslán k uložení do vojenského kancléřství. Osvědčení o udělení kříže (dekret) zůstalo u příbuzných zemřelých. Po roce 1867 vojenské úřady velkovévodství přestávaly kříže vymáhat, většinou zůstaly v majetku rodiny.

Krátce po podpisu vojenské úmluvy mezi Oldenburgem a Pruskem 15. července 1867 bylo udělování vyznamenání přerušeno a získávali ho pouze důstojníci četnictva. Poslední slavnostní předání stříbrného kříže proběhlo 28. září 1867. V dubnu 1868 byly ve fondech státního ministerstva drženy 4 neudělené pozlacené a 6 stříbrných křížů. Po ukončení války z roku 1866, resp. od roku 1867 oldenburští důstojníci začali dostávat odznak za 25 let služby pro důstojníky pruské armády. Navíc poddůstojníci ztratili nárok na udělení kříže.
Během prvního slavnostního ceremoniálu bylo uděleno 18 pozlacených a 6 stříbrných křížů. Celkem za období 1838 – 1867 bylo uděleno 82 zlatých a 103 stříbrných křížů a od roku 1868 do roku 1917 jen 111 křížů pro četnictvo.

Popis:  
rovnoramenný kříž o rozměrech 32,5 x 32,5 mm s hladkými rameny trojitě rámovaný a středovým kruhovým medailonem o průměru 15 mm s dvojitým rámem.
Na jeho líci je korunovaný monogram Paula Friedricha Augusta (gotická písmena „PFA“) a na opačné straně je římská číslice XXV. Hmotnost kříže ze stříbra byla 9,4 g.

Důstojníci dostali pozlacený kříž a poddůstojníci a nižší hodnosti kříž ve stříbře. V roce 1844 pruský klenotník Johann Georg Hossauer (10. 5. 1794–14. 1. 1874) razil pro důstojníky sérii 26 kvalitních pozlacených křížů. Na konci spodního ramene kříže byla značka výrobce HOSSAUER.
Stříbrný kříž byl vyroben Hossauerovým nástupcem, berlínskou firmou Sy & Wagner, kterou vlastnili dva Francouzi: dvorní klenotník Emil August Albert Wagner (* 30. 4. 1826) a jeho obchodní partner François Louis Jeremie Sy (1827–1881). Kříž se nosil na levé straně prsou na 38 mm široké karmínové stuze se 4 mm modrými pruhy 1,5 mm na okraji. Od roku 1878 do roku 1902 byl dodavatelem stuh Oto Hallerstede, který žil v Oldenburgu, Mottenstraße 19. Mimochodem, za 1. světové války byla podobná stuha určena pro Friedrich-Augustův kříž pro bojovníky . Nosit pouhou stuhu v knoflíkové dírce bez kříže nebylo povoleno.