Kozáci v německé armádě a jednotkách „SS“

[Altmann]

Kozáci v německé armádě a jednotkách „SS“.

Občanská válka v Rusku skončila, kozáci se rozeběhli do celého světa. Někteří z kozáckých velitelů našli azyl v Německu. Mnozí z nich přivítali nástup Adolfa Hitlera a nacistů k moci s porozuměním a doufali, že nová válka, o které byli přesvědčeni, srazí bolševické Rusko na kolena a oni se budou moci vrátit domu, do Ruska. Že jejich naděje nebyly marné je evidentní a pokusíme se navázat na dobu emigrace i zapojení kozáků do války na straně Německa bez emocí a jen na základě faktu.

Jedním z vůdců kozáku byl bezesporu bývalý carský generál KRASNOV, který žil v Berlíně a se souhlasem Hitlera se pokoušel o založení "Kozácké nacionální strany". Po okupaci ČSR se Krasnov pokusil přenést sídlo strany do slovanské Prahy, kde žilo také velké množství emigrantů a utečenců z Ruska.

Nereálným snem gen. Krasnova bylo vytvoření tak zvaného "Velkého kozáctva", tedy německého protektorátu, který by sahal od východu Ukrajiny až po řeku Samaru. Tento kozácký státní útvar by byl zcela pod kontrolou Německa.

Němci částečně kozákům vyhověli a slíbili pomoc. Na Kubáni se setkal nábor kozáků pro válečné účely s úspěchem a o to Němcům jistě šlo v prvé řade.

Po porážce u Stalingradu a ústupu německé armády se do prostoru Novočerkasska stáhlo na 15 000 kozáků na čele s atamanem Pavlovým. Zde ataman Pavlov soustřeďuje kozáky z oblasti Donu, Kubáně a Těrecka.

Kozáci byli neukázněni a ne všichni schopni vojenského výcviku. Toto vojsko, které připomínalo hordu zločinců se přesunulo do Běloruska. Zde pod velením atamana Pavlova neúspěšně bojovali proti partyzánům. Ataman Pavlov v těchto bojích padl, kozáci utrpěli porážku.

Situace se mění až v polovině roku 1943, kdy Němci pochopili, že kozáci představují vojenskou sílu, pokud se podrobí řádnému výcviku. Dochází k vytvoření kozácké divize pod velením kapitána (později generála) Helmutha von Pannwitze. Tato jednotka je zformovaná z Konnovovy jednotky a pluku kozáckých uprchlíků (kozáci z oblasti Kubáně, Donu, Těrecka, ale i Sibiřských kozáků).

Jednotka byla doplněna o německé důstojníky a poddůstojníky a její tažení a těžké boje proti partyzánům v Jugoslavii.

V červnu roku 1944 byla Pannwitzova jednotka rozšířená a stává se vyšší jednotkou v síle sboru. Jde o známý XV.kozácký sbor o síle 21 000 mužů. Sbor byl přičleněn k jednotkám SS a to za přispění samotného Himmlera.

Říšský velitel SS byl velmi spokojený, když mohl kozáky přijmout do řad SS. Byl to totiž von Rosenberg a jeho ministerstvo, které přišlo s teorii, že kozáci nejsou Slované, ale potomci starogermánského kmene Ostrogótů.

Celkem můžeme hovořit o 250 000 kozácích, kteří bojovali na straně Němců. Němečtí velitelé k těmto lidem mnoho důvěry neměli a tak kozáci bojovali především proti partyzánům, kde se "vyznamenali" v bojích proti srbským partyzánům.

Kozáci se koncem války stáhli do Rakouska a zde se vzdali Britům. Byli to však právě Britové, kteří ochotně zajaté kozáky předali Rudé armádě. Osud zajatých kozáků jistě netřeba popisovat, většina jich skončila v těžkých káznicích (gulag) a mnozí tam i zemřeli. Důstojníci byli bez milosti popraveni.


viewtopic.php?f=217&t=819

Kozáci sice nosili německé uniformy, ale používali i své specifické dekorace, které zde představíme.


Poznámka :

Kononov byl major donských kozáků, který dne 22. srpna 1941 dezertoval a s celým plukem přešel na stranu Němců. Kononov byl schopný velitel, absolvent Frunzeho vojenské akademie a veterán Finské války. Byl to i člen strany, komunista od roku 1927. Za tažení ve Finsku obdržel řád Rudé hvězdy.

Literatura :

Litlejohn David : Foreign Legion of the Thier Reich Vol. 4 (Poland, Ukrajine, Bulgaria, Estonia, Latvia, Finland and Russia) 1987

[Altmann]

Známé a oficielní dekorace, zařazené v německých katalozích:

[Altmann]

Generál Panwitz byl jistě nacista, ale svým způsobem čestný chlap. Měl volbu od svých kozáků v roce 1945 utéci, ale on se nechal zajmout se svými vojáky.