Odznak pro piloty kluzáků-Segelflugzeugführerabzeichen

[Altmann]

Odznak pro piloty kluzáků
Segelflugzeugführerabzeichen

Úvod:

Adolf Hitler byl rozhodnut vybudovat novou německou armádu a zahájit odvetnou válku. Nesmí nás tedy překvapit pozornost, kterou on osobně věnoval moderním zbraním a modernizaci stávajících útvaru Riechswehru. Rozhodnutí nacistických funkcionářů věnovat pozornost mládeži byla dozajista myšlenka geniální a ve svém závěru i hrozivá, neb Německo přišlo v průběhu válečných operací o své nejlepší mladé lidi. Zájemci o tehdy hodně módní problematiku letectví se pro výchovu budoucích vojáků připravovali již v mládežnické organizaci „Hitler-Jugend“, ale také ve specializovaném Národně-socialistickém leteckém sboru (NSFK), který byl založený v roce 1937 a vedený zkušenými organizátory, ale především veterány Světové války 1914-18, kteří dokázali své nadšení přenést i na mladé chlapce vhodné k armádními či leteckému výcviku. Jediným či hlavním úkolem, mimo zbožňování vůdce, připravit mladé chlapce (dorost) pro potřebu Luftwaffe.

V lednu roku 1936 jsou založeny první specializované výsadkářské jednotky a to jednak Luftwaffe i Wehrmachtu. Odznaky máme popsané na našich stránkách:

Zde: viewtopic.php?f=122&t=1577

Zde: viewtopic.php?f=122&t=1576

V březnu roku 1937 existovala již první bezmotorová kluzáková (nákladní jednotka) . Pěchotní velení Wehrmachtu experimentovalo (zde dle vzoru SSSR) a 1. dubna 1937 je oficielně postavena první jednotka výsadkové pěchoty (Fallschim-Infanterie-Kompanie). Byla to velmi dobře vycvičená skupiny mladých chlapců, vojáků, kteří se do bojového prostoru přesunuli pomocí výsadkových bezmotorových kluzáků typu DFS230.

Založení odznaku:
Odznak byl založen dne 16.prosince roku 1940 z rozhodnutí Göringa.
(Reichsmarschall Hermann Göring (Oberbefehlshaber der Luftwaffe und Reichsminister der Luftfahrt)


Výtvarný návrh odznaku pochází od známého malíře, grafika a uznávaného německého umělce Wilhelma Ernsta ( firma Peekhaus z Berlína).


Popis vlastního odznaku:

Avers:
Oválný odznak má podobu věnce z dubových listů, v horní části uzavřený a v v dolní části na věnci je naložena svastika o rozměru 11,5mm. Velikost odznaku se uvádí v rozměru 55 x 53 mm. Na tomto věnci je naložena orlice plachtící volně vzduchem.

Revers:
Na zadní straně je vertikální jehlice k upevnění na stejnokroj či kombinézu. Na zadní straně orlice je v některých případech značka výrobní firmy. Viditelné jsou oba nýtky přidržující orlici.


ETUJE:
I tento odznak se uděloval v klasické modré etuji, která se ke konci války mění v prostou krabičku. U téměř všech etují je vnitřek potažen či vyložen modrou látkou imitující drahý samet.

Ke každému odznaku opět patří udělovací dekret a zápis do vojenských dokladů.

Materiál k výrobě odznaku byl opět různorodý a to od původně předepsaného niklu dále barevných kovů, hliník až ke slitině zinku (kriegsmetall)

Odznak se nosil na kapse vždy pod Železným křížem I.třídy 1939. Přesné nařízení specifikoval věstník a výstrojní armádní předpis.

Miniaturky:
Předepsaná velikost je opět daná říšským nařízením a to miniaturka ve velikosti 9mm špendlíková a 16 mm určena k nošení na řádovém řetízku.

Skvělé uplatnění prokázali tito piloti kluzáku společně s výsadkovou jednotku při dobytí belgické pevnosti Eben Email a bojové uměni v akci na Albertově kanálu opět Belgie, květen 1940

Literatura:
Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945" von Kurt-G. Klietmann
Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994