Pěchotní útočný odznak.

Infanterie-Sturmabzeichen
Odznak udělován ve stříbře:
Stříbrná verze byla zavedena 20. prosince roku 1939 velitelem OKH polním maršálem Waltherem Brauchitschem. Byla udílena vojákům pěchoty po splnění alespoň jednoho následujících kritérií:
• Podílení se na třech nebo více pěchotních útocích.
• Podílení se na třech nebo více pěchotních proti-útocích.
• Podílení se na třech nebo více ozbrojených průzkumných operacích.
• Podílení se na obsazení bojové pozice v boji muže proti muži.
• Podílení se tři samostatné dny na zpětném vybojování bojové pozice.
Odznak udělován ve stříbře.
Bronzová verze byla zavedena 1. června roku 1940 a byla udílena motorizovaným obrněným jednotkám po splnění alespoň jednoho z následujících kritérií:
• Podílení se na třech nebo více motorizovaných pěchotních útocích.
• Podílení se na třech nebo více motorizovaných pěchotních proti-útocích.
• Podílení se na třech nebo více motorizovaných ozbrojených průzkumných operacích.
• Podílení se na obsazení bojové pozice v motorizovaném boji muže proti muži.
• Podílení se tři samostatné dny na zpětném vybojování motorizované bojové pozice.

Vlastní založení odznaku, který by byl projevem statečnosti a viditelnou odměnou vojáka si vynutila samotná válka. A byl to vrchní velitele pozemní armády generálplukovník von Brauchitsch. Z jeho podnětu či nařízení se na návrhu odznaku začalo pracovat počátkem prosince roku 1939.. Umělecký výtvarný návrh byl vypracován firmou C. E. Juncker z Berlína dle požadavku vrchního velení pozemní armády a spolupráce s ním.

Tato známá a v armádě oblíbená firma dodala jedenáct výkresů a dvě skici, které byly vypracovány podle následujících principů: puška se vztyčeným bajonetem jako symbol útočící pěchoty v orámování z dubových ratolestí s výsostným znakem pozemní armády. Z předložených návrhů byl vrchním velitelem pozemní armády vybrán jeden, který byl následně firmou C. E. Juncker zhotoven ze zinkového plechu.Je dobré si uvědomit, že v roce 1939 byla pěchota opravdu vyzbrojena puškou jako základní zbraní jednotlivce.
Dne 20. prosince 1939 podepsal generálplukovník von Brauchitsch zakládací výnos, který následuje v plném znění:
„Jako viditelné ocenění a uznání statečnosti a odvahy příslušníků pěchoty, kteří se osvědčili při útočných akcích, zároveň také jako pobídku a vzor plnění povinností nařizuji tímto založení „Pěchotního útočného odznaku.“
Udělování Pěchotního útočného odznaku bude realizováno na základě předložených dokladů nutných pro udělení odznaku. Za maximální dodržení těchto podmínek pověřuji odpovědností příslušné důstojníky.“
Z podmínek pro udělení, které byly vydány téhož dne následuje citace článku 1 – 4:
„1. Pěchotní útočný odznak může být udělen důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu střeleckých rot, nemotorizovaných pěchotních divizí (klasické pěchotní jednotky) a jednotek horských myslivců kteří se od 1. 1. 1940 zúčastnili:
- třech útoků
- nasazení a boje v přední linii
- průlomu se zbraní v ruce, dobytí zákopů a pevnůstek nepřítele
- účast na třech útočných akcích
Úspěšné bojové průzkumy, stejně jako protiútoky mohou být započteny jako útoky, pokud tyto vedly k boji z blízka.
2. Pěchotní útočný odznak bude nošen na levé straně uniformy v oblasti hrudníku ve službě i mimo službu.
3. Pěchotní útočný odznak má předepsaný rozměr a vzhled.
4. Pěchotní útočný odznak bude udělován velitelem pluku. Případně samostatné jednotky postavené na úroveň pluku.
K prvnímu udělení odznaku došlo ještě v době bojů na západě po 10. květnu 1940, před kapitulací belgické armády.Slavnostně byly uděleny Pěchotní útočné odznaky ve stříbře.
Protože odznak byl mezi vojáky oblíbený, ale byl vázán pouze na vojáka jednotky klasické pěchoty se od 1. června 1940 mohl Pěchotní útočný odznak udělit také v bronzu. Byl určen příslušníkům pěších motorizovaných pluků, ale jen po splněný všeobecných podmínek nutných pro získání odznaku (pěchotní spony). Od toho data mohl být odznak udělen i příslušníkům kulometných, dělostřeleckých, a protitankových rot z pěších pluků, případně z pluků horských myslivců. Podmínkou bylo především, aby byli vojáci se svými zbraněmi nasazeni v první linii a svými zbraněmi dokázali např.odrazit protiútok nepřítele.. Příslušníci protiletadlových rot mohli podle výnosu Vrchního velení pozemní armády z 26. února 1941 obdržet Pěchotní útočný odznak, pokud se zúčastnili útoku a nasazením svých zbraní přispěli k průlomu do nepřátelského postavení.(např. přímou palbou ničili kulometná hnízda nepřítele)

Dne 25. července 1942 vstoupilo v platnost nařízení Vrchního velitelství armády (OKW), které omezilo udělování Útočných odznaků pozemní armády (a mezi nimi tedy i Pěchotního útočného odznaku) pouze na příslušníky pozemní armády, Waffen-SS a jim podřízených jednotek. Jak se zdá, byly do této doby udělovány Pěchotní útočné odznaky udělovány v hojné míře i pozemním jednotkám Luftwaffe nebo Kriegsmarine. Tímto byla další udělení příslušníkům Luftwaffe nebo Kriegsmarine omezena pouze na výjimečné případy, kdy jednotliví vojáci obou složek byli členy jednotek, integrovaných do pozemní armády, např. polních divizí Luftwaffe nebo divize „Hermann Göring“
Bylo ctí a snahou německého vojáka získat a nosit tento odznak a tak dne 12. listopadu 1942 bylo možno udělit za jistých, specifických podmínek i příslušníkům polních policejních jednotek, kteří v bojích např. u obklíčeného Leningradu byli angažováni v boji s pravidelnými jednotkami Rudé armády, domobramy a partyzánů.
Počty udělení odznaku nejsou přesně dané, většinou se uvádí číslo kolem milionů kusů. Udělení odznaku se zapisovalo jako vyznamenání do vojenské knížky vojáka a je zajímavé, že i mnozí vojáci především z jednotek SS, zařazení na funkce strážných v koncenntračních táborech mají ve svých dokladech proveden zápis o udělení odtznaků. Hrubé odhady hovoří až o několika milionech kusů této bojové spony.( což je číslo velmi nadsazené)
Popis bojového odznaku (spony)
Avers:
Odznak má podobu a tvar oválného věnce z dubových listů s viditelnými žaludy. Věnec je v dolní části převázaný ozdobbnou stuhou a v horní části je uzavřený armádní orlicí, která v pařátech drží hákový kříž. Klasická německá puška( karabina) M-K98 s nasazeným bodákem M-SG84/98 je naprosto symbolické a určující a tvoří z odznaku opravdu ve své jednoduchosti krásný nejen sbírkový kus.
Revers:
Zadní strana odznaku je hladká se sponou k upevnění na stejnokroj. Většina odznaku nese logo či jméno výrobce ( ale nemusí tomu být vždy)
• Materiál: Krigsmetall upravený patinováním
• Velikost: 47 x 63 mm
• Hmotnost: 16 g

Materiál k výrobě odznaku:
Postříbřený nebo pobronzovaný tombak nebo slitina zinku (kriegsmetall) V případě dutých odznaků postříbřený nebo pobronzovaný tombakový, železný, nebo zinkový plech.
Miniatury:
Miniaturní odznaky jsou určeny pro nošení na civilním oděvu např. Pro těžce raněné, invalidy a vojáky v důsledku zranění vyžřazené z evidence ozbrojených sil Pro tyto případy byly k dostání v obchodech s vyznamenáními, případně obchodech LDO (Leistungsgemeinschaft Deutscher Ordenshersteller) zmenšeniny vyznamenání, tzv. miniatury. Všeobecně byly miniatury nošeny na levé klopě civilního saka pro poukázání na držitelství toho či onoho vyznamenání. V případě Pěchotního útočného odznaku byly vyráběny špendlíkové 9 a 16 mm miniatury.
Etuje:
Odznaky byly na frontě předáváné v papírovém sáčku ze žlutého nebo modrého voskového papíru či kartonu? Existuje řada variant potisku těchto sáčků. Dobové fotografie prokazují, že při udílení předávající velitel vyjmul odznak za sáčku a připevnil jej vyznamenanému na uniformu. Sáčky byly pravděpodobně v řadě případů následně vyhozeny. Proto jsou na sběratelském trhu daleko méně k vidění, než samotné odznaky. V praxi to vypadalo tak, že odznaky byly ze sáčku vyjmuty, uloženy na nějaký podnos a předávány vojákovi bez sáčku, neb odznak se nosil vždy “in natura” Voják si na dovolené odznak (další kus) zakoupil a zde někteří obchodníci požívali jednoduché krabičky, těžko bychom je mohli považovat ua etuje.
Udílecí dekret:
K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování. V případě úmrtí byl odznak a dekretem předán rodině zesnulého vojáka.

Následuje soupis známých značení odznaku: (uvádí dr.Klietmann)
A , HA , AS v trojúhelníku, BSW v trojlístku, CW , ERNST L MÜLLER PFORZHEIM , FLL v kroužcích, f.o. , FRANK & REIF STUTTGART , FCL v kruhu, FZS v kruhu, GR. & Co. v oválu, GWL v kruhu, H , JB & Co. , JFS v obdélníku nebo J.F.S. , KWM v kruhu, L/10 , L/14 , L/18 , L/51 v obdélníku, L/53 v obdélníku, L/56 , L/61 , KM v trojúhelníku, M.K. 1. až 7. , R.S. , R.S.S. , S.H.u.Co.-O. , S.H.u.Co 41 , W , W ve formě ÜÜ v kruhu, W.H. , W.R.42 , 1 až 4
Způsob nošení:
Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

Pokud byl voják zároveň nositelem Odznaku za zranění, musel být tento umístěn o úroveň níže, napravo či nalevo od Pěchotního útočného odznaku, neboť ten byl Oznaku za zranění svou hodnotou nadřízen.

Kopie,Novoděl a podvrhy:
I když tyto odznaky patří mezi velmi běžné, soustavně nacházíme nové a nové kusy, tedy přesně kopie (COPY), které jsou nabízeny či přesněji vydávány za originály.
Zhruba v roce 1980 mi kolega z Francie poslal na ukázku odznak, který měl být údajně návrhový kus, či nepřijatý, prostě klasická prodejní legenda. Nakonec přítel zjistil, že takový odznak byl vyroben ve Španělsku a vydáván za nezavedený odznak jednotek PVO zařazených v pěším pluku. Snad jako ukázka, snad jako varování a věřím, že tuto hnusotu nikdo ve své sbírce nemá!
Použitá literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání

Doporučená literatura:
Paul Carell: Útok na pevnost Europa
Paul Carell: Operace Barbarossa
Paul Carell: Spálená země
Philippe Masson: Histotrie německé armády 1939-1945