Odoslané: Št Dec 08, 2011 6:23 am

Povídání o tomto řádu by neměla být žádná novinka, neb vše podstatné již bylo zpracováno. V našich podmínkách to byl pan Václav Měřička, který se řádu věnoval, popsal podstatné a publikoval ve svých knihách. Jistě i on byl některými odsuzován,že čerpá ze starých historických knih, které si uvedeme v soupisu doporučené literatury. Tedy i zde nepřinášíme žádné nové objevné poznatky, ale naší snahou bylo shrnout to podstatné pro pochopení vzácnosti a mimořádnosti řád Sv. Štěpána.
Je to především z důvodu, že s tímto řádem právě zde na našich stránkách se můžeme seznamovat a diskutovat o originalitě, novodělu či kopii. Snad i každý z nás (Vás ) uvědomí,že pokud se tak často objevuje na různých aukcích a v neposlední době je nabízen ne Ebay bude někde chybka a může jít jen o podvodné nabídky. Bylo by jistě dobré si pozorně přečíst počty udělených exemplářů abychom pochopili (pokud chceme pochopit), že většina všech těch řádů jsou prosté kopie pro oklamání sběratelů. Toto povídání tedy vychází ze základní práce pana Měřičky





Královský uherský řád Sv. Štěpána byl založen dne 5.května roku 1764 císařovnou Marii Terezii a to z titulu uherské královny. Císařovna řád založila i u příležitosti oslav narozenin druhorozeného syna Petra Leopolda(pozdější císař Leopold II.,který se narodil dne 5.května 1747)a zároveň při příležitosti volby nejstaršího syna Josefa ve Frankfurtu nad Mohanem za římského krále.

Již následujícího dne,tedy 6.května 1764 byly vydané stanovy řádu s názvem:

Constitutions insignie Ordinis eguitum S. Stephani,regis Apostolici ( Zřízení odznaků rytířského řádu Svatého Štěpána,apoštolského krále.Je jednoznačné,že stanovy nemohou vzniknout přes noc a tak je jisté,že o založení podobného záslužného řádu císařovna uvažovala dlouhou před vlastním slavnostním aktem.
Již v prvním článku stanov se hovoří,že řád byl zasvěcen k poctě Svatého Štěpána,prvního křesťanského krále uherského (997-1038),zakladatele uherského království. V dalším článku se uvádí,že hlavou řádu je vždy uherský král.Třetí článek zpřesňuje počet řádových rytířů, bylo upřesněno,že tento počet je jen 100, rozděleno na:
20 velkokřížů
30 komanderů
50 nositelů malého kříže.
Na rozdíl od Vojenského řádu Marie Terezie byl poslední řádový stupeň nazván jen „malým křížem.Parva crux“.Do uvedeného počtu však nebyli započítávání příslušnící kléru.Podle ustanovení stanov měl nárok na velkokříž každý nově zvolený či jmenovaný arcibiskup..
Rád byl zřízen jako jistá protiváha Vojenského řádu Marie Terezie jako odměna občanských zásluh a to zcela výjimečných.Samotné řádové heslo:

PUBLICUM MERITORUM PRAEMIUM( Odměna veřejných zásluh)

Odznakem řádového klenotu je zeleně smaltovaný tlapatý kříž,jehož ramena jsou zakončená vlnovkou. Na lícové straně ve středu kříže je položen kruhový,červeně smaltovaný medailon s erbem či znakem uherského království.Kolem středu medailonu jsou umístěna písmena: M.T.(Maria Theresia)Kolem červeného medailonu je pak bílé mezikruží s uvedeným řádovým heslem..
Rubní strana kříže je opět zeleně smaltovaná a ve středu kříže je kruhový medailon, v tomto případě bíle smaltován s třířádkovým nápisem :

STO/ST.RI.AP. –Sancto Stephani,regi Apostollico ( Svatému Štěpánu,králi Apoštolskému)Medailon je lemován zeleně smaltovaným mezikružím, na kterém jsou umístěny stylizované dubové listy.V převýšení kříže je umístěna zlatá, nesmaltovaná,stylizovaná královská koruna, tak zvaná svatoštěpánská.


Velkokříž řádu se nosil na velkostuze přes pravé rameno k levému boku,kde byl zavěšen řádový klenot.Velkostuha byla v šíři 116mm. Řádová hvězda byla v prvních letech existence řádu dracounová,později kovová.Hvězdy měly v průměru přibližne 100mm

Komandérské kříže byly o něco menší než klenoty velkokříže a nosily se na náhrdelní stuze,který byla široká cca 50mm

Malé kříže byly v prvních letech nejprve nošeny na průvlečných stuhách později na stuze klasické,trojúhelníkové v šířce 37mm


První udělení řádu Sv. Štěpána bylo dne 5.května 1764. Velkokříáž spolu s řádovým řetězem obdržel římský král a potomní císař Josef II.
Dne 6.května bylo udělených dalších 18 řádu Sv. Štěpána a to:

4 Velkokříže(Magna crux):
František hrabě Barkózy de Szala
Ludvík hrabě Bathyány
František hrabě Eszterházy de Galanta
Karel Bedřich hrabě Hatzfeld

8 komandérských křížů, mezi nimi:
Hrabě Jan Karel Chotek
Hrabě Leopold Pálfy z Erdödu
Hrabě Jindřich Kajetán Blumegen
Hrabě Ludvík Zinzendorf
Hrabě Jan Václav Paar


A konečně i šest malých křížů, mezi nimi:
Baron František Koller z Nagy-Manya
Hrabě Josef Keglovič z Buzinu,který byl jmenován řádovým sekretářem

Řádová kolana či řádový řetěz je tvořený 24 svatoštěpánskými korunkami,které střídá 13 článků tvořených písmeny „SS“ (Sanktus Stephanus) a 12 monogramů „MT“(Maria Theresia).Hlavní závěsný článek měl tvar oválného obláčky tvořeného věnce v jehož středu byla umístěna zlatá podkova a v ní rozkřídlený orel.Na podkově je nápis:
STRINGIT AMORE ( Spojuje láskou či spojené láskou)

Od roku 1764 do roku 1914 bylo uděleno:
Velkokřížů 837
Komanderů 264
Malých křížů 569

Klenotnice-1


Klenotnice-12


ornát


Literatura:
Ivan Koláčný: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie

Odoslané: Št Dec 08, 2011 6:33 am

Řád Sv. Štěpána jako jistá protiváha slavnému Vojenskému řádu Marie Terezie vysloveně uvádí,že jde o řád za civilní zásluhy,který nikdy nesmí být doplněn vojenskými atributy jako jsou např. meče.Přesto i tento řád byl ve své nejvyšší třídě v době napoleonských válek udělován význačným vojákům,kteří bojovali jednak na straně Rakouska,ale i na straně uzurpátora Napoleona. Uvedeme pro dokreslení tohoto stavu několik jmen.Velkokřížem byli dekorování význační státní představitelé a zahraniční osoby,kterým nemohl být udělen řád Zlatého rouna.Velkokříž tedy obdržel:



Francouzský císař Napoleon I. v době,kdy se stal zetěm rakouského císaře Františka I..Zároveň a to ještě v kolébce obdržel velkokříž řádu i syn císaře Napoleona I., Orlík.Ale v rámci rodiny byl vyznamenán i adoptivní syn Napoleona, Eugen,ve funkci italského místokrále

Generalita:
Maršálové Davout
Masséna
Berthier
Marat
Tedy mnozí,kteří nebyli urozeného původu.

Mezi dalšími nositeli nacházíme:

Napoleon III

Turecký sultán Abd-ul-Mejdjid a jeho bratr
Sultán Abd-ul-Azíz

Další jména,která znamenala sílu i diplomacii:
Václav Antonín Kaunitz-Rietberg

Bismarck
Talleyrand
Anglický princ-regent Jiří
Král Ludvík XVIII i jeho bratr král
Karel X
Car Alexandr I. i jeho bratr
Car Mikuláš I.

Slavní a stateční vojáci.
Josef Václav Hrabě Radetzský(v roce 1854 k řádu obdržel brilianty)
Jan z Liechtensteinu
Karel Filip Schwarzenberg( velkokříž je uložen na Orlíku
Alfréd Windischgrätz
Julius Haynau
Alexandr Ivanovič Ostermann-Tolstoj
Ivan Peoforovič Paskievič

d Jeho Jasnosti-Orlík


Řádové dekorace byly vždy vyráběny ze zlata.Přesto však nacházíme jednotlivé kusy zhotovené ve stříbře,ale i v bronzu a silně zlacené. Je nutno pochopit, že dekorovaný důstojník,který měl několik různých typů uniforem si nechal zhotovit i dekorací pro běžné nošení a to tak, aby si udělený originál nepoškodil. Bylo tedy celkem běžné,že na jeden udělený exemplář v bohaté rodině vysokého šlechtice, či vojáka se nacházelo i několik dalších
„levnější“ řádových dekorací.


Literatura:
Ivan Koláčný:Řády a vyznamenání habsburské monarchie
Václav Měřička:Uherský řád Sv. Štěpána

Odoslané: Št Dec 08, 2011 6:35 am

Kdo pročetl pozorně vše co je zde o slavném královském uherském řádu Sv.Štěpána napsáno mohl by se domnívat,že vše je jasné a o ničem netřeba pochybovat. Pokusíme se podívat na založení řádu i celkově na historii kolem tohoto starobylého řádu trochu jinak s pochybnostmi.neb vše může být jinak a o všem je nutno pochybovat,vše může být složitější a možná i zajímavější i když právě zde jistě vyvoláme další otázky na které nemáme jednoduché a jednoznačné odpovědi.


I když je datum založení uváděno v roce 1764 historie a myšlenka založit řád je stará a to dokonce starší než myšlenka,která vedla k založení Vojenského řádu Marie Terezie.
Již v roce 1741 navrhl na zasedání uherského směnu opat Dömölk založit řád,který by byl určen pro vysoké šlechtické kruhy a byl by zasvěcen patronu země, Sv. Štěpánu..K tomu však nedošlo neb zásadně proti návrhu založit vznešený záslužný řád byl především manžel císařovny Marie Terezie,který se obával,že by mohlo dojít ke snížení významu řádu Zlatého rouna.Později v roce 1760 předkládá hrabě František Esterházy znova návrh na založení řádu,který by vycházel z myšlenky a stanov Vojenského řádu Marie Terezie.Myšlenka, aby tento řád nesl jméno patrona země Sv.Štěpána byla podmínkou.Císař František Lotrinský, manžel císařovny opět ostře protestuje neb v této době je mimo řádu Zlatého rouna k dispozici i MMTO i z tohoto důvodu Marie Terezie založení řádu odmítla.

Vše však mění sedmiletá válka a rok 1763,kdy je nutno řešit problém financování jednak armády a jednak je nutno platit dluhy a výdaje,které válka pohltila..Uherský sněm se schází 17.července 1764 a tento letitý problém je řešen elegantně a rychle.Návrh hraběte Esterázy,předložený panovnici je přijat, jsou schválená řádová statuta a problém je předán kancléři Kaunitzovi k řešení. Tím končí problém založení řádu Sv. Štěpána a Estehrázy se stává prvním kancléřem nového řádu.Esterházy bojoval za myšlenku,že řád bude výlučně udělován jen uherským magnátům,ale kteří musí prokázat výjimečné zásluhy o celou monarchii.



První hlavou nového řádu se stává Marie Terezie,ale když dne 18.srpna 1765 umírá její manžel,který byl velmistrem řádu Zlatého rouna i Vojenského řádu Marie Terezie přechází tato povinnost na nového římského krále Josefa II.,který přebírá i úřad řádu Sv.Štěpána.

I když myšlenka,že řád bude udělován jen šlechtě,postupně se z řádu stává všeobecně záslužný řád,který byl dokonce v několika případech udělen i nešlechticům ale vždy zůstával prestižním a vzácným řádem, jehož udělení znamenalo mimořádnou poctu jednak pro vyznamenaného,ale i pro celou širší rodinu.



Již od poloviny 19.století byl řád určen jako ocenění hlav cizích států.Dále bylo možno řád udělit i vojákům,ale vždy nikoliv za osobní statečnost v boji,ale jen za všeobecné i když vojenské zásluhy o monarchii

Přesto se v odborné literatuře uvádí,že řád byl jedenkráte,zcela mimořádně udělen s meči. a válečnou dekoraci..Zachoval se telegram císaře Karla I. z roku 1918,který povolil toto udělení a nošení. Jediným takto dekorovaným vojákem se stává arcivévoda Josef (1872-1962).Do dnešních dnů tedy část historiků i faleristů tvrdí,že meče k řádu jsou legitimní,ale další část historiků i faleristů jsou proti, neb vycházejí z přesné citace zákona a stanov. Zcela „mimo mísu“ je tvrzení,že podobný řád s meči obdržel generálplukovník Karel svobodný pán Pflazer-Baltin a ještě více nepřijatelné je tvrzení,že řád obdržel i polní maršál baron Borevič von Bojna.



Zcela nepřijatelné z hlediska historie a statutu řádu bylo obnovení řádu,které se snažil legalizovat maďarský správce Mikuláš Horthy,který z titulu hlavy státu a z se své moci obnovil řád Sv. Štěpána a sám nosil Velkokříž řádu. Řád byl udělen několika osobnostem (říšskému maršálovi Hermannu Göringovi),ale zaniká v průběhu roku 1944


Literatura:
Jan Županič:Nová šlechta Rakouského císařství
Eva Demmerlová:Císař Karel I.
Attila Pandula: Der königlich-ungarische St. Stephans Orden
Václav Měřička:Královský uherský řád Sv. Štěpána

Odoslané: Št Dec 08, 2011 6:41 am

Rakousko-Uhersko bylo příjemný byrokratickým státem,který měl svá pravidla a normy i na to, jak a v jakém pořadí je nutno nosit udělené řády..Na základě tohoto vzorce,ale lépe pochopíme význam

Řádu Svatého Štěpána ve společnosti.



V letech 1804-1918 existovalo v monarchii celkem osm řádů o kterých zde hovoříme. Řád Zlatého rouna,ale i dámský Hvězdový kříž pro svoji výjimečnost , pro svůj dynastický charakter uvádět nebudeme, neb byly určeny jen úzkému okruhu nejvyšší katolické aristokracie. Zcela mimo hiaerchii těchto řádů je i Vojenský řád Marie Terezie,který svými stanovami byl předurčen jen pro statečné i vyvolené vojáky monarchie.Platný a konečný sled či pořadí nošení řádů tedy vypadá takto:


1. Velkokříž řádu Sv. Štěpána
2. Velkokříž řádu Leopolda
3. I.třída řádu Leopolda i I.třída řádu Železné koruny
4. Velkokříž řádu Františka Josefa I.
5. Řád Sv. Štěpána, komander
6. Řád Leopolda komander
7. Řád Železné koruny II.třídy i řád Františka Josefa I. komtur s hvězdou
8. Řád Sv. Štěpána, malý kříž
9. Řád Leopolda, rytířský kříž
10. Řád Františka Josefa I., komtur
11. Řád Františka Josefa I, stupeň důstojník,ale i řád Železné koruny III.třídy
12. Řád Františka Josefa I, rytířský kříž


Pro upřesnění použijeme dělení i z nařízení 13.června 1878,které pro důstojníky stanoví toto pořadí nošení řádů

Rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie
Malý kříž řádu Sv. Štěpána
Malý kříž řádu Leopolda
Řád Železné koruny III.třídy
Řád Františka Josefa I. , rytířský kříž
Dekorace vojenské nadace Alžběty Terezie
Vojenský záslužný kříž
Zlatý záslužný kříž s korunou
Stříbrný záslužný kříž s korunou


Pro poddůstojníky a mužstvo:

Zlatá medaile Za statečnost
Stříbrná medaile Za statečnost 1.třídy
Stříbrná medaile Za statečnost 2.třídy
Zlatý záslužný kříž s korunou
Zlatý záslužný kříž (bez koruny)
Stříbrný záslužný kříž s korunou
Stříbrný záslužný kříž (bez koruny)
Válečná medaile FJI 1873
Pamětní medaile na tažení z let 1864
Pamětní Tyrolská medaile z let 1848 i let 1866


Literatura:
Orden und Ehrenzeichen der Öest.Ung. Monarchie
Jan Županič: Rakousko-Uherské záslužné řády

Odoslané: Ne Dec 11, 2011 1:06 pm

Závěrem asi to nejlepší nebo snad nejzajímavější, ale i diskutabilní. V našem případě to jsou meče, které údajně císař Karel I. zřídil i u řádu Sv. Štěpána.
Zásluhou Dr. Jedličky zde máme „malý“ kříž řádu Sv. Štěpána z majetku arcivévody Josefa, který mu byl udělen v roce 1918 a je doplněn meči na stuze. Tento zaručený originál je uložen v privátní vídeňské sbírce a obrázky jsou určeny pro potěšení našich přátel a kolegů. Kříž s meči na stuze může jistě navodit další diskuzi, které se nebráníme.
Hvězda s meči je však jen pouhý novoděl či kopie!!

Královský uherský řád Sv. Štěpána

K poctě pana Václava Měřičky


Vojenský řád Marie Terezie je náš nejslavnější řád, který je spojený se skvělým vítězstvím nad „prušáky“ a je spojený s Kolínem, bitvou, která zde proběhla dne 18.června roku 1759.
Byla to tedy sedmiletá válka 1756-1763, která byla podnětem k vytvoření a založení dalších podobných řádů v Prusku a později i ve Francii.
Válka prokázala nutnost společenských a ekonomických změn, ale i jisté centralizace společenského a vládnoucího systému. Mladá císařovna Marie Terezie (jistě díky svým rádcům) tyto nové hodnoty správně pochopila a uvědomovala si, že císařství je nutno změnit, že doba neomezené vlády šlechty končí. Panovnice, která byla mladá a nezkušená, musela zapojit, ale především odměnit vysoké státní úředníky, kteří se podíleli na realizaci této nové koncepce.
Korunovace nejstaršího syna císařovny Marie Terezie, arcivévody Josefa (1741-1765-1790) na římského krále byla vlastně dobou, v které se rodí myšlenka nového záslužného řádu. A byla to právě tato volba ve Frankfurtu nad Mohanem, která vedla císařovnu (historické prameny uvádějí, že to bylo v souladu s přáním manžela a právě korunovaným synem) k rozhodnutí založit vysoký řád, kterým by bylo možno odměnit občanské zásluhy.
Dnem založení řádu je 5. květen roku 1764 a zároveň hovoříme o první slavnostní řádové promoci a inauguraci řádu. Dne 6. května 1764 jsou ve Vídni vydané a slavnostně potvrzeny stanovy řádu v jazyce latinském jako:
CONSTITUTIONES INSIGNIAS ORDINIS EQUITUM S. STEPHANI REGIS APOSTOLICI.
Hned v prvním článku stanov je uvedeno, že v tomto případě jde o vznešený rytířský řád (ORDO EQUESTRIS), řád založený k poctě a povznesení Svatého Štěpána, apoštolského krále uherského a zakladatele uherského království (997-1038, Štěpán byl svatořečen v roce 1087 v prvním roce pontifikátu papeže Viktora III.). V tomto prvním článku je zároveň zdůrazněno, že rytíři řádu se nazývají „EQUITES S. STEPHANI,REGIS APOSTOLICI“.

Ve druhé hlavě stanov je nařízení, které určuje, že velmistrovská hodnost (Magni Magistri Dignitas) je navždy trvalé spojená nerozlučitelně s královskou korunou Svatého Štěpána.
Počet řádových rytířů je zakotven a přesně specifikován v třetím článku těchto stanov. Řád se člení do tří stupňů a celkový počet rytířů je pevně ohraničen a stanoven na sto rytířů ve všech třech řádových stupních. I z tohoto je jasné, že jde o zcela mimořádné vyznamenání.
Pro první stupeň je předepsaný počet 20 rytířů, kteří se nazývají „ Eguites de Magna Cruce“.
Pro druhý stupeň je předepsaný počet 30 rytířů, kteří se označují jako „Commendatores“.
Pro třetí stupeň je předepsaný počet rytířů 50, kteří se nazývají „ Eguites Minoris Crucis“.

Do tohoto stanovami daného počtu se však nezapočítávají příslušníci duchovenstva. O jejich začlenění do řádu rozhoduje toliko a výlučně velmistr řádu. Zároveň jsou duchovni označeni jako „Ecclesiastici Ordinis Viri“.
Hlavním úkolem tohoto vysokého řádu bylo odměnit a ocenit viditelně nošenou řádovou dekorací vysoce postavené jednotlivce, kteří prokázali zcela mimořádné zásluhy o panovníka (panovnici) a stát. Hovoříme o zásluze ryze civilní, nikoliv o zásluhy na poli vojenském. Stanovy přímo určovaly, že tento řád nemůže být udělován v žádném případě s meči. (Koncem světové války se však-snad-jeden takový případ vyskytlo tomto popis v úvodním pojednání o tomto řádu).
V řádových stanovách, a to ve čtvrtém článku, je popsán řádový odznak, v tomto případě řádový kříž. I když popis kříže je či by měl být každému znám, nebude od věcí opakování.

Popis řádového klenotu:
Avers:
Řádová dekorace má podobu a tvar tlapatého kříže, jehož ramena jsou na konci vlnovkovitě zakončená, tak jak známe u kříže Řádu Marie Terezie. Kříž má oboustranně zeleně smaltované ramena, smalt je tmavozelené, ale jiskřivé barvy. Kříž je při svých okrajích zlatě rámován. Středový kruhový medailon je červeně smaltován a nese královský uherský znak (zelené trojverší, kde nejvyšší středový vrcholek nese zlatou tříhrotou korunu, ze které se tyčí bílý patriarší dvojramenný kříž. Po stranách tohoto kříže jsou umístěny zlatá písmena M a T (Maria Theresia). Červený kruhový střed je rámován bílým mezikružím, na kterém je rozloženo řádové heslo „PUBLICUM MERITORUM PRAEMIUM“ (Odměna za veřejné zásluhy). Heslo je v dolní části rozděleno malou pěticípou hvězdičkou.

Revers:
Zadní středový medailon je bíle smaltovaný a v jeho středu je ve třech řádcích rozložen nápis:
„ STO./ST.RI/AP“ (celý nápis je SANCTO STEPHANI REGI APOSTOLICO, tj. Svatému Štěpánu králi Apoštolskému). Bílý střed je opět lemován či přesněji vložen do mezikruží, které je tvořeno zeleným stylizovaným dubovým věncem. Okraje medailonu jsou obdobně jako okraje kříže zlatě rámovány.
U novějších řádových křížů dochází ke změně a to tak, že dobový věnec je tvoří zlaté stylizované lístky vavřínové.
K hornímu okraji je pevně napojeno podkovovité závěsné ouško do kterého je ozdobným závěsem uchycena zlatá, stylisticky a zlatnicky upravena starobylá svatoštěpánská koruna.

Řádová stuha:
Nejstarší řádová stuha (z roku 1764 do čtyřicátých let století devatenáctého) je světle karmazínově červená se širšími světleji zelenými okrajovými pruhy. Později, tedy zhruba od druhé poloviny devatenáctého století je stuha zhotovena v nám známém karmazínovém provedení se širšími tmavě zelenými okrajovými pruhy.

Poznámka
Toto povídání, které je zpracováno dle práce pana Měřičky, věnuji kolegovi Romanu Nohejlovi, který je velkým milovníkem právě tohoto vznešeného řádu.

Část I.

http://www.coresno.com/ordensritter/163 ... orden.html

V řádových stanovách je jasný popis kříže s rozšiřujícími se konci ramen, která jsou zakončeny vlnovkou (obdoba křížů Vojenského řádu Marie Terezie), tak první řádové kříže z osmnáctého století mají rameny více podobná křížům řádu Leopolda.
Velikost velkokříže se pohybovala v rozmezí 48-50 mm, střední kruhový medailon zhruba 27-28 mm, koruna v převýšení 28 x 40mm. Klasická velkostuha nošena přes levé rameno je v šířce 95-105 mm. Velkokříže jsou vždy doplněny řádovou hvězdou, která se nosila na levé straně hrudi. První hvězdy ranného období z roku 1764 a později byly zhotoveny ze stříbrného dracounu, ze kterých byly vyšity poměrně ploché paprsky, pokryté flitry. Při podrobné prohlídce takových hvězd vidíme na koncích paprsků malé očka k přišití na stejnokroj či oděv. Ve střední části této hvězdy je opět vyšitý medailon, tak jak jej známé z klasické kovové hvězdy. Dracounové hvězdy dle tehdejší zvyklosti a módního požadavku jsou poměrně velké v rozmezí od 80-105 mm, ale nacházejí se i větší.
Později počátkem 19 století tak jako u většiny řádů se i zde hvězdy vyrábí klenotnický ze stříbra a zlata.
Popis řádové hvězdy:
Hvězda je osmihrotá, tvořená osmi delšími kyjovitými paprsky, u starších hvězdy jsou kryty stříbrnými flitry, v tomto případě jsou penízkovité flitry přímo vyryté do kovu. Další paprsky jsou kratší a směrem ke středu mezi hroty se jejich délka snižovala. Střední kruhový medailon je ve své střední části červeně smaltovaný s uherským znakem, kolem stříbřité mezikruží s vlnkovitým ornamentem, do kterého byly vloženy zelené dubové listy stáčejícího se do obloučku (celkem 8 listů).
Pozdější řádové hvězdy již mají briliantující paprsky. Průměr starších hvězd je 102-105 mm, pozdější hvězdy jsou již jemné a menší v průměru 85-95 mm. U tohoto typu hvězd je celý kruhový medailon rámován a zdoben zlatým perlovcem. U starších hvězd je poněkud větší středový medailon, který má průměr 35-40 mm, mezikruží je v šířce 6-7 mm.

Řádový kříž pro stupeň komandéra je dekorací nošenou na krku. Velikost kříže se pohybuje mezi 45-47 mm. Koruna v převýšení má rozměr 30 x 33 mm. Střední kruhový medailon má rozměr 20-22 mm. U starších křížů má závěsný prstenec průměr zhruba 15-17 mm. Stuha náhrdelní je široká 58 mm. U starých exemplářů je stuha prakticky provlečena svorkou, která je upevněna na rubní straně koruny (obdobně jako např. u starých typu řádu Leopolda). Novější komandérské stuhy jsou široké obvykle 53 mm, střední karmazínový pruh 27 mm a pruhy okrajové 13 mm.

Poslední řádový stupeň se správně nazývá „malý kříž“ (latinsky „CRUX PARVA“), neboť v tomto případě opravdu nejde o rytířský kříž (pozor naopak u Vojenského řádu Marie Terezie hovoříme vždy a zásadně o rytířském kříži). Tyto kříže známe v obvyklém průměru 35-37 mm, ale opět, jak píše pan Měřička, známe kříže větší. Středový medailon má průměr 16-18 mm a koruna v převýšení malého kříže je 26-28 mm. Náprsní, trojúhelníková stuha je široká 36-40 mm se středním karmazínově červeným pruhem v šíři 24 mm a zelenými okrajovými pruhy v šířce 8 mm.

II. část

Při mimořádných společenských událostech je tento řád (velkokříž) nošený na řádovém řetězu (colana).
Tato honosná řádová colana má 25 svatoštěpánských korun, které se střídají s 13 zlatými písmeny „SS“ (Sanctus Stephanus), které jsou postaveny vedle sebe a dále 12 zlatými propojenými písmeny „MT“ (Maria Theresia).
Jednotlivé zde popsané články jsou spojeny malými očky. Hlavní článek colany je tvořen mírně oválným věnečkem s podobou zlatých obláčků. V horní polovině tohoto věnečku je zlatá páska stočena do tvaru podkovy s nápisem „STRINGIT AMORE“ (Spojuje s láskou). Ve středu této pásky je umístěný malý orel s rozepjatými křídly s hlavou obrácenou (heraldicky) k levé straně. Vlastní řádový kříž ve stupni velkokříže je zavěšen přímo na tento ozdobný článek.
Řád byl tedy jako vysoké císařské vyznamenání určen za zásluhy o stát a panovníka a je možno říci, že v prvotním období udělování je řád určen uherské šlechtě, později potom i nešlechticům, kteří se výrazně zasloužili o stát. K tomu byla nutná i změna společnosti i vládnoucího systému země. Do počtu řádových rytířů, jak jsme si řekli, nebyli započítáváni duchovní, ale také cizinci.
Řádovým svátkem byl 29. prosinec, což je svátek Svatého Štěpána, nebo jak bylo ve statutu stanoveno, neděle následující po tomto dni. Rytíři řádu, jak jim velela povinnost, byli povinni se osobně zúčastnit slavnostního shromáždění. Zároveň však měli právo (udělené velmistrem) bez předchozí žádosti či ohlášení být přijatí Nejvyšším komořím v sálech vídeňského hradu (Hofburg) nebo v zrcadlovém sále zámku Schönbrunn. I nositelům „malého kříže“ řádu bylo povoleno v době slavnosti pobývat v těchto prostorech. Mimo těchto slavnostních okamžiků jsou nositelé nejnižší řádové třídy přijímání v audienčních místnostech. Nositelé nejvyššího řádové stupně měli právo na jmenování, přesněji byli automaticky jmenováni „skutečným tajným radou“, komandéři pak „tajným radou“. Je zajímavé, že i nositelé malých křížů měli právo požádat nejen o povýšení do stavu svobodných pánů (Freiherrenstand), případně v Uhrách získání baronského titulu, ale zároveň směli požadovat i povýšení na titul „hrabě“. Toto privilegium bylo (tak jako u řádu Železné koruny a řádu Leopolda) dne 18. července roku 1884 zrušeno. Císař jistě sám dospěl k názoru, že udělováním řádu nešlechticům se řady šlechty rozrůstají a význam šlechtictví ztrácí na své výlučnosti.

Na samém počátku, kdy byl řád udělován pouze příslušníkům šlechty, musel příjemce řádu svůj šlechtický původ prokázat a to nejméně ve čtyřech generacích svých předků. Velmistr řádu (panovník) měl však právo udělení milosti (dispens) což se stávalo dosti často.
Při udělení velkokříže byl zároveň s klenotem předán i diplom v podobě knihy se závěsnou pečetí. Příjemce řádu ve stupni komandér obdržel tak zvaný patent také se závěsnou pečetí a příjemce malého kříže obdobný patent, ale se suchou pečetí.
Stanovy řádu nařizují (určují), že v případě skonu je rodina povinna vrátit insignie řádu do rukou řádového pokladníka. U řádové kolany to je vždy samozřejmostí. Stalo se zvykem, že při úmrtí člena řádu se na den Sv. Štěpána konala zádušní mše za člena řádu.

Nedílnou a důležitou součásti řádu byl řádový kroj, který byl však nošen řádovými rytíři pouze při mimořádných a slavnostních příležitostech. Oděv velkokřižníka se skládal habitu, který byl vyroben z karmazínově červeného sametu a byl bohatě pokryt vyšitými zlatými dubovými listy. Spodní okrajová část hábitu byla široce obšita a lemovaná bílým atlasem.
Honosný poměrně velký a dlouhý plášť byl zhotovený ze zeleného sametu a i tento plášť je při okraji velmi bohatě zdobený zlatými dubovými listy a při okraji je lemovaný hermelínem. Plášť je podšitý karmazínově červeným taftem. Rukávy pláště s hermelínovým okrajem jsou široké a volné.
Tento honosný řádový plášť má zelený, poměrně široký sametový límec, který je opět zdobený zlatými dubovými listy a je lemovaný hermelínem.
Ke kroji patří i čepice, která je tradiční, uherského typu zhotovena z karmazínově červeného sametu, na vrcholku má opět vyšité zlaté dubové listy a k pravé straně z ní ční malá červená perlina, která je ukončena střapcem. Okraj čepice je opět lemován hermelínem. Tato čepice určena k velkokříži byla zdobena při okraji zelenými volavčími pery. Čepice komandéra a nositele malého kříže je zdobena bílými volavčími pery.
Nositelé komandérského kříže tak jako nositele malého kříže měli vlastně řádový šat stejný, ale poněkud zjednodušený a to následně. Spodní část kroje není podšitá dubovými listy, je pouze při okraji opatřena zlatou ornamentální bordurou. Pláště jsou kratší. Nositelé velkokříže nosí svoji řádovou colanu rozloženou na širokém límci a klenot splývá na prsa. Nad řádovým klenotem bývala umístěna (přišita) poměrně velká dracounová hvězda.

Řádoví úředníci:

Tak jako většina starobylých velkých rytířských řádů měl i řád Sv. Štěpána řádovou kapitulu, v jejímž čele stál velmistrem vybraný (dosazený) kancléř vybíraný jako prelát z řád vysokého kléru. Jeho základní vznešenou povinnosti bylo spravovat záležitosti řádu, ale také dbát a vyžadovat přesné a přísné dodržování řádových stanov, řádového ceremoniálu, chránit řádovou pečeť, organizovat a řídit řádové promoce a na řádový svátek sloužit slavnostní mši.
Dalším neméně důležitým úředníkem byl sekretář řádu, jinak zvaný „písař“ (Secretarius seu Graphius). Jeho administrativní povinností bylo se starat a vést kroniku a pečovat o řádový archiv. Mezi jeho další povinnosti patřilo i vystavovat diplomy, dekrety a patenty, ale stejně tak vyřizovat veškerou řádovou korespondenci a žádosti řádových rytířů.
Třetím úředníkem byl pokladník, který finančně zajišťoval všechny řádové akce jako např. slavnostní shromáždění a promoce, objednávky řádových insignii, jejich úschovu. On a sekretář řádu měli oprávnění k nošení „Malého řádového kříže“.
Řád měl tak jako ostatní rytířské řády svého herolda, který uváděl kandidáty k velmistrovi při promoci a řídil hladký a nerušený průběh vlastního ceremonielu. Posledním členem kapituly byl kancelista, tedy úředník, který měl na starost rozesílání úředních listů, tiskovin, na doručení dekretu, diplomů a patentů a byl hlavním pomocníkem sekretáře i pokladníka.

Každý z nově jmenovaných rytířů řádu obdržel stanovy, kterými byl povinen se řídit. Tyto řádové stanovy mají celkem 36 článků, které byly dne 6. května roku 1764 schváleny a podepsány císařovnou, současně však i hrabětem Františkem Esterházým a hrabětem Josefem Keglevičem. Tento slavnostní den, tedy 6. května 1764, byla v císařském dvorním hradě ve Vídni uspořádaná první řádová promoce, při které byl syn císařovny Josef (korunní princ) jmenován prvním řádovým rytířem. Velkokřížem jsou dále dekorováni:
- l. František hrabě Barkóczy de Szala, kníže primas uherského království a arcibiskup ostřihomský, který se zároveň stává řádovým prelátem,
- 2. Ludvík hrabě Bathyány z Németujváru, uherský palatin a místodržící,
- 3. František hrabě Esterázy z Galanty, který byl současně jmenován řádovým kancelistou,
- 4. Karel Bedřich hrabě Hatzfeld, tehdejší ministr financí, který se stává řádovým pokladníkem.

Současně bylo jmenováno 8 komandérů, zde snad mezi známé osobnosti můžeme řadit:
- Jan Karel hrabě Chotek, tehdejšího předsedu válečné rady,
- Leopold hrabě Pálffy z Erdödu, polní maršál,
- Jindřich Kajetán hrabě Blümegen,
- Jan Václav hrabě Paar,
- Ludvík Bedřich hrabě Zinzendorf a další.

Současně bylo jmenováno i 6 nositelů Malého kříže:
- František baron Koller z Nagy Mánye, tajný rada a předseda soudního dvora, kterého můžeme znát z pozdější funkce císařského velvyslance v Neapoli.