Malé drobnosti z Velké války 1914 - 1918

[Altmann]

Děkuji. Pan kolega a přítel Sefit má bohužel pravdu a pokud k tomu připočítáme invalidy a oslabení vojáci, kteří podlehli chřipce, která v roku 1919 řádila v celé Evropě dostali bychom se na hrozivá čísla.
Právě ta válečná statistika v roce 1938 byla hlavní příčina toho, že "spojenecká" Francie a Anglie nás obětovali ve svém zájmu, nebo jak říkali v zájmu míru.
Poznámka:
V současné době mohu doporučit zajímavý a zajímavě natočený film "Masaryk". Mnohé z Vás překvapí.

[Altmann]

Medaile Za zranění byla na přání nositele vyrobena i jako miniaturka. Zde existuje několik velikosti. Byla to vždy velikost k určení na řádovém řetízku a mnohdy byla medaile pečlivě vyrobena postříbřena a výjimečně i ze stříbra. Pro nositele měla význam v tom, že to byl jasný důkaz, že dotyčný obětoval krev za svoji vlast. Na řetízku byla medaile vždy vedle Karlova kříže 1916 a tyto dvě dekorace jasně a prokazatelně ukazovali na hrdinství vojáka. Po anšlusu Rakouska, staří pánové důstojníci, poddůstojníci museli medaili odložit a medaile byla nahrazena německým odznakem za zranění. Na Našem území, tedy v Čechách a na Moravě bylo možno medaili nosit, což se snad prvním roce Protektorátu v případě oslav i nosilo, později již ne. Existovalo sice zastřešení bývalých vojáků ve Svazu válečníků což ale pro válce a to hned v roce 1945 bylo předmětem šetření

Fronta. cz:
Český svaz válečníků - organizace sdružující zejména bývalé vojáky rakouské armády z první světové války, obdoba německého Reichskriegerbundu. V čele svazu stál generál četnictva v. v. Otto Bláha (generálem jmenován v roce 1940). Po útoku na SSSR nabízel vytvoření českých jednotek k "boji proti bolševismu", tuto aktivitu se protektorátní vláda snažila brzdit a sami Němci o tuto nabídku neprojevili
zájem. Po válce byl odsouzen za vlastizradu a 21. ledna 1946 popraven.
Poznámka:
Obrázek mladého císaře jsem vložil, abychom věděli, že stále hovoříme o našich vojácích!

[sefit]

Po anšlusu Rakouska, staří pánové důstojníci, poddůstojníci museli medaili odložit a medaile byla nahrazena německým odznakem za zranění.

Dobrý večer,

nerozumiem asi presne tomu, čo je tu napísané. Nemám žiadnu vedomosť o tom, že by klasická R-U Medaila za zranenie bola v čase po Anschlusse Rakúska nahradená Odznakom za zranenie pre bojujúce zložky 3-tej Ríše. K ničomu takému podľa mojich vedomostí nedošlo a rakúski veteráni WWI na svojich sponách nosili naďalej R-U Medailu za zranenie.

Ak je iný zdroj, čo tvrdí niečo iné, tak ho poprosím uviesť. Bola by to pre mňa nová a prekvapujúca informácia.

s pozdravom,

tš

[Altmann]

Berte to tedy jako novinku. Nebo si myslíte, že mohli nosit medaili? Jen nevím, zda na řádové sponě nenosili stále stužku medaile Za zranění. Zde by jste asi měl pravdu. Zde si jen povídáme, nepřeme se. To bych já vám mohl napsat- doložte, že nosili nadále medaili. Ovšem pokud trváte na svém, je to Vaše věc. Bývalí RU důstojníci povolaní ke službě do armády, po dovršení šedesáti let věku odcházeli, do výslužby. To je i případ brněnského "ponorkáře", ale o tom je zde povídání, psali jsme na toto téma i v časopise Signum.
Důstojníci,kteří do německé armády povoláni nebyli jako byl Fousek mají na své řádové sponě pochopitelně i medaili Za zranění. Hovořil jsem o důstojnících, kteří sloužili v německé armádě, případně např. Singule. Jiná věc je např. u Wankeho, kterého německá armáda převzala z armády československé a který padl jako velitel praporu v Chorvatsku. Odznak Za zranění nosil. Pane doktore, já si Vašich znalosti velmi vážím a jsem rád, když vstoupíte do diskuze.Nevím, zda nebyl Wanke v německé armádě jako důstojník z povolání, ale myslím, že ano. Sinkule však vystupoval jako důstojník v záloze, do armády povolaný po dosažení věku ( Branný zákon) propuštěný do výslužby)

[sefit]

Dobrý deň,

Nebo si myslíte, že mohli nosit medaili?

Áno, presne to si myslím. Som o tom presvedčený. Tak ako každú inú medailu, či rad RU monarchie. Medaila za zranenie nie je výnimkou.

Major Wanke bol dôstojník Wehrmachtu, bojoval v Poľsku a Chorvátsku, kde aj padol. V boji počas Poľského ťaženia (1939) bol zranený a obdržal Odznak za zranenie. To je všetko. Mohol nosiť aj jedno a aj druhé a aj to robil. Ide o dôstojníkov/ poddôstojníkov, ktorí počas WWI slúžili v brannej moci RU, následne boli reaktivovaní v branných zložkách 3-tej Ríše a aktívne sa zapojili do bojov v WWII, za čo boli vyznamenaní dekoráciami 3-tej Ríše.

Nevidím súvislosť medzi týmto a nahradením RU Medaily za zranenie Odznakom za zranenie (3 Ríša), čo bola moja reakcia. Nič viac a nič menej.

Nahradenie jednej dekorácie druhou je však plne možné, preto som sa na to pýtal. Príklady - pri Ráde železnej koruny, ktorú vyznamenaný obdržal za vlády Napoleona v Lombardsku sa po zmene režimu a prinavrátení Lombardska Rakúsku zamenili pôvodné Napoleonské dekorácie za Rakúske - EKO Replacement alebo v prípade poddôstojníkov za medailu "Pro Virture Militari". Za tzv. Slovenského štátu (1938-1945) sa RU vyznamenania ako aj legionárske vyznamenania nahradili Pamätným krížom, Krížom Prvej svet.vojny alebo Krížom odboja (pre legionárov).

Inak povedané jedna dekorácia či súbor dekorácií sa nahradili inou dekoráciou či súborom dekorácií. Na to samozrejme existovali príslušné statusy/vyhlášky/výnosy. A to bola moja otázka. Myslím si, že je plne zrozumiteľné o čo mi šlo. Chcel som len diskutovať, ale nepochodil som. Mea culpa...sľubujem, že už to neurobím.

s pozdravom,

tš

[Altmann]

Víte dobře sám,že do diskuze se nikdo další nezapojí což mně pochopitelně mrzí. O řádu Železné koruny zde máme dobře zpracované podklady jak od Václava Měřičky tak i od Vás! Slovenské náhradní ražby to je známá a výtečná záležitost a doufám, že ji faleristé znají. Škpt Wanke a jeho osud je na našich stránkách také popsán a bylo by zajímavé jak se mu započítávala služební léta v RU armádě, dále čs.armádě a nevím, ale věřím, že byl jako důstojník z povolání takto převzat do Wehrmachtu. Je to jeden z mála rytířů MMTO, který padl v boji. Vojáci (hovořil jsem o důstojnicích) ale určitě to bude platit i pro specialisty povolané do služby tak ti jistě rádi si připnuli viditelně nošený odznak Za zranění na uniformu.
Vy moc dobře víte, že Vaše vstupy do tohoto seriálu ( v kterém bych rád pokračoval) jsou vítané a poděkoval jsem Vám a budu vždy jen rád, když povídání upřesníte. Myslím, že to je tak správné. Zároveň však popisují jen památky na válku, které lze objevit ještě dnes ve skříních po našich předcích. Nejde mi o zviditelnění, v mém věku to věru nepotřebuji více si vzpomínám na svého dědu, důstojníka RU armády. Tak nějak bych chtěl, aby to bylo více o lidech. Opakuji, budu velmi rád za každé Vaše doplnění. V současné době tak trochu přemýšlím co si popíšeme příště.

[Altmann]

Medaile Za zranění.
Původně jsem se domníval, že zájem o tuto medaili bude malý a tak jsem se pokusil o vysvětlení situace v Rakousku po roce 1938. Sice jsme si s panem dr. Šafrankem neporozuměli, ale jsem rád, neb toto jsou věci, které faleristika opomíjí. Píši o nemocnici s názvem KARANTÉNA v Pardubicích, toto téma je jistě dostatečně známe mezi přáteli, kteří se zajímají o historii Světové války 1914-18. Pardubice byli vybráni záměrně neb železniční doprava umožňovala odvoz raněných z přífrontových nemocnic až do velké specializované a na tu dobu moderně vybavené nemocnice v Pardubicích. Lékaři a zdravotní personál dokázal zachránit mnoho lidských životů. Pracovali zde čeští lékaři, kteří v meziválečném období byli špičkou v chirurgii, psychiatrii, léčení tyfu a dalších nemocí. Před několika lety byla v Pardubickém muzeu výstava kde však hodnocení významu nemocnice bylo stručné a negativní a znělo takto:
Velká nemocnice přinesla do Pardubic alkoholismus, nebezpečí nákazy, prostituci, vandalismus a velký nárůst krádeži. To bylo vše co dokázal odborný pracovník muzea k popiskám přiložit. V nemocnici se léčili i turečtí vojáci, z nich mnozí na následky zranění zemřeli a jejich hroby byli na městském hřbitově. Dnes je tam alespoň pamětní deska a připomenutí a k výročí bojů, zde turecký velvyslanec položil jako poděkování smuteční věnec. Nemocnice zachránila stovky životů a krátce sloužila i po válce. RU věnovalo raněným vojákům péči na úrovni své doby.


Recenze a nabídka časopisu:
Klub přátel Pardubicka vydal v roce 2008 v pořadí již 42. sešit z edice AB - Zet Pardubicka. Tentokrát se publikace věnuje pardubické válečné karanténní nemocnici zvané "Karanténa", která byla v období první světové války největší vojenskou nemocnicí v Evropě. "Karanténa" pojmula až 10 tisíc raněných a jak se čtenáři z brožury dozvídají, nemocnice měla svou pekárnu, prádelnu, vlastnila svou vodárnu, několik operačních sálů nebo třeba také márnici.
Pardubická Karanténa představovala skutečně nemocniční město. Byla postavena nákladem 21 miliónů korun na ploše 800.000 m2 a počet budov, z nichž některé byly velice rozsáhlé, byl 365. Z toho bylo 198 nemocničních pavilonů.
Spojení s ostatním světem obstarávaly dvě železniční tratě, vybíhající z pardubického nádraží a pokračující souběžně s chrudimskou silnicí. Uvnitř Karantény pak bylo pět nádražních a přijímacích budov. Sem byli přiváženi nemocní a ranění ze všech front i z jiných nemocnic v zázemí.
Počet těch, kteří prošli branami pardubické Karantény, jde do statisíců. V době války to byla vojenská Karanténa, která jméno Pardubic činila zná-mým a populárním. Je mnoho těch, kteří v jejích zdech vydechli naposled. O tom svědčí hojný počet hrobů na zdejším vojenském hřbitově.

[Altmann]

Medaile Za zranění.
Původně jsem se domníval, že zájem o tuto medaili bude malý a tak jsem se pokusil o vysvětlení situace v Rakousku po roce 1938. Sice jsme si s panem dr. Šafrankem neporozuměli, ale jsem rád, neb toto jsou věci, které faleristika opomíjí. Píši o nemocnici s názvem KARANTÉNA v Pardubicích, toto téma je jistě dostatečně známe mezi přáteli, kteří se zajímají o historii Světové války 1914-18. Pardubice jsou vybrány záměrně neb železniční doprava umožňovala odvoz raněných z přífrontových nemocnic až do velké specializované a na tu dobu moderně vybavené nemocnice v Pardubicích. Lékaři a zdravotní personál dokázal zachránit mnoho lidských životů. Pracovali zde čeští a němečtí lékaři, kteří v meziválečném období byli špičkou v chirurgii, psychiatrii, léčení tyfu a dalších nemocí. Před několika lety byla v Pardubickém muzeu výstava kde však hodnocení významu nemocnice bylo stručné a negativní a znělo takto:
Velká nemocnice přinesla do Pardubic alkoholismus, nebezpečí nákazy, prostituci, vandalismus a velký nárůst krádeži. To bylo vše co dokázal odborný pracovník muzea k popiskám přiložit. V nemocnici se léčili i turečtí vojáci, z nich mnozí na následky zranění zemřeli a jejich hroby byli na městském hřbitově. Dnes je tam alespoň pamětní deska a připomenutí a k výročí bojů, zde turecký velvyslanec položil jako poděkování smuteční věnec. Nemocnice zachránila stovky životů a krátce sloužila i po válce. RU věnovalo raněným vojákům péči na úrovni své doby.

Je jisté, že ne každý viděl organizaci a péči o raněné vojáky dostatečnou. Byl to opět novinář a voják, příslušník 8. pražského sboru, který popisuje polní obvaziště regimentu či sboru následovně:
" Přešli jsme venkovskou cihelnu, která byla přeměněna v nemocnici, divizní sanitní ústav, plukovní pomocnou stanici a praporní obvaziště současně. V dlouhé, ale přece, ale přece nepoměrně malé místnosti panoval nesrovnatelný lomoz. Vojáci sanitní skupiny, medikové čtyř pluků, asistenti, vrchní, plukovní a štábní lékaři - všechno se to hemžilo pomícháno, nebylo přehledu, jednoroční dobrovolníci-medici z druhého semestru, svazovali konce konce roztržených žil na čele, zašívali nejnebezpečnější rány, vrchní štábní lékař obvazoval pouhá škrábnutí, doktoři neměli ani zástěru přes uniformu, jenom jeden nebo dva svlékli blůzy a pracovali s vyhrnutými rukávy". (Kisch popisuje situaci, která nastala při nečekaném protiútoků Srbů) a pokračuje:
"Zrekvírovali odněkud z chatrče stůl a skříň a na tomto kusu nábytku se prováděly těžké operace. Převalenou skříň umístili v prostřední místnosti, na ní ležel narkotisovaný pěšák našeho pluku, jen byl úplně oblečený a jemuž jen rozřízli až ke kyčli kalhoty, a plukovní lékař mu amputoval nohu nad kolenem. Venku na malém stole se hrabal štábní lékař ve vnitřnostech rovněž narkotisovaného vojáka, který dostal ránu do břicha".
Kniha, či zápis desátníka Kische končí dnem 22.března (pondělí) 1915.

Jde o popis bojiště po útoků srbských jednotek, panice a ústupu našich jednotek. Snad lépe pochopíme význam medaile pro vojáka v poli.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Egon_Erwin_Kisch

[Altmann]

Dovolím si přiložit obrázek, který tak často není vidět. Jde o využití německé pistole Mauser M-96. Celkem 10 ks pistolí se zásobníkem na 20 nábojů to již je pěkná palební síla. Jde pravděpodobně o počátek leteckých soubojů a je rozumné, že se tento způsob neujal. Ale jako myšlenka velmi zajímavé. Palební síla velké, ale na delší boj nedostatečná.