RU armáda a udělovaná spojenecká vyznamenání

[Altmann]

od sefit » Ned Dec 09, 2012 12:09 am
Udelovanie vyznamenani a dekoracii medzi spojeneckymi armadami, najma RU a Nemecka, je dost komplexna a zlozita tema. Problem bol najma v tom, ze system dekoracii bol v oboch spojeneckych krajinach velmi odlisny. Pokial RU, aj ako mnohonarodnostna monarchia, mala system radov a dekoracii jednotny, tak na stranu druhu Nemecke cisarstvo, zjednoteny aj ked federalny stat, malo mnozstvo dekoracii jednotlivych teritorialnych casti cisarstva, od radov pruskych a bavorskych kralovstiev az po dekoracie drobnych kniezactiev ako napr. Lippe.

Dlho sa hladal kluc akym sa budu dekracie vzajomne menit a k dohode doslo len v maji 1915. Problemov bolo mnoho. Prvym bolo, ze pokial EK bolo v Nemecku vyznamenanie statocnosti pre vsetky "ranky", teda aj muzstvo a aj dostojnikov, tak v RU boli vyznamenania pre muzstvo a dostojnikov diferencovane. Toto bol problem pre obidve strany. Nemeci mali problem s pausalnym udelovanim EK, co by znizovalo jeho hodnotu a RU zase mali problem s tym, ze kym oni nemeckym dostojnikom davaju MVK s KD, krasne smaltovane vyznamenanie, tak "na revans" dostavaju "kus plechu". Navyse v roku 1914 sa MVK rozmnozilo na 3 triedy a teda klasicke MVK s KD kleslo na 3. uroven, co zase vadilo Nemcom, ale na 2. triedu, teda nakrcnu dekoraciu si mohol nemecky dostojnik robit narok len od hodnosti plukovnika a vyssie.

Napriek tymto pataliam sa vzajomna dohoda o vymene dekoracii podpisala v maji 1915 a zacala sa uplatnovat vsade okrem k.u.k. Namornictva, ktore proste k dohode nepristupilo.
Kluc bol nasledovny: RU udeluje nemeckym dostojnikom MVK s KD III. triedy a pre vyssie ranky niektory z radov alebo vyssie stupne MVK (v konecnm dosledku bolo nemeckej generalite udelenych viac MVK I. stupna ako v samotnom RU) a pre poddostojnikov a vynimocne aj muzstvo sa udeluje STM II. triedy, vo zvlastnych pripadoch aj STM I. triedy. Nemecko zase udeluje dostojnikom EK II. triedy a vyssim rankom aj EK I. triedy. Pre poddostojnikov je urcena pruska Kriegsverdienstmedaille. Jedinou vynimkou bolo, ak by jednotka bojovala pod spojenenckym velenim. Vtedy bolo mozne k spojencom pristupovat rovnako ako ku vlastnym vojakom. Toto sa vsak stavalo len velmi vynimocne.

V roku 1914, teda pred dohodu, sa udelilo dokopy len 5 EK I, 125 EK II a 5 KVM. Tieto pocty sa neskor zvysovali, ale k pausalnemu udelovaniu EK nikdy nedoslo. Do konca Vojny bolo udelenych 341 EKI, 7478 EK II a 7123 KVM. Existuje len jedna vynimka a to udelenie tzv. Vojenskeho cestenho vyznamenania II. triedy (Militaer-Eherenzeichen II. triedy).

Bolo udelene Objg (neskor v roku 1918 OffzStv) Antonovi Fallenbacherovi, ktory za svoju statocnost v bitke u Col di Lana obdrzal GTM. Mlady, 25 rocny, Oberjäger Fallenbacher bol uz nositelom vsetkych ostatnych tried TM a jeho cin bol velmi odvazny a hrdinsky, ked sam znicil nepriatelske gulometne hniezdo a nasledne pokracoval so svojou jednotkou v utoku proti ovela silnejsiemu a pocetnejsiemu nepriatelovi, ktoreho znicil. Cin zaujal aj mladeho arcivojvodu a buduceho cisara Karola, ktory sa rozhodol na jednej z inspekcnych ciest sam udelit odvaznemu poddostojnikovi "Zlatu". Nemecke velenie nelenilo a nasledne dostal feldvebel Fallenbacher EK II, plne v rozpore s "meniacim klucom". Bol sice absolventom "realky", co mu umoznovalo stat sa dostojnikom, avsak v sucasnej situacii bol len poddostojnik. Nemci na to prisli za dva tyzdne a Fallenbacher musel vratit diplom a aj dekoraciu. Na zmiernenie nemeckej hanby mu spojnecke velitelstvo udelilo zmienenu prusku dekoraciu - Vojenske cestne vyznamenanie II. triedy. V principe vyzera podobne ako pruske KVM, len je rozmerovo vacsie, co bolo asi determinujuce. Akysi variant "na pol ceste" medzi KVM a EK II.


Zdroj:
J.C. Steiner: Heldenwerk 1914-1918






U vyznamenání Velké války 1914-18 a spojenců Rakouska-Uherska je vždy vedena diskuze jak to je s medailemi a řády udělenými právě „Rakušanům“. Na toto téma bychom mohli diskutovat, ale pan kolega Sefit nám zpracoval základní přehled německých dekorací, které naši vojáci a to důstojníci, poddůstojníci i mužstvo obdrželi. Je nutno si uvědomit,že vždy to jsou vyznamenání Německé, které mají platnost a váhu v celé německé armádě. Nemůžeme hovořit např. o udělení medaile Sasko-Altenburk Za statečnost. Obdobná situace byla i ze strany armádního velení Bulharska a Turecka. Tyto dekorace, pokud jsou průkazné svým udělením, tedy mají udělovací dekret či potvrzení lze považovat za vzácné. Německé medaile, které popisuje pan kolega Sefit nacházíme právě na prsou našich polních pilotů (poddůstojníků) a Železné kříže jsou přiděleny jen pilotům v hodnosti důstojníka. Obrázků, které by nám posloužili jako doklad existuje dostatek
Požádal jsem pana Považana o umístění práce pana Sefita k dekoracím RU tak, aby nezapadlo v diskusním foru.

[Altmann]

.Byl jsem požádán o obrázky německých medailí o kterých se v příspěvku kolegy Sefita hovoří. Jak vidno z ilustračního obrázku, medaile se liší jen svoji velikosti.