Malé drobnosti z Velké války 14-18

Altmann - Faleristika

Faleristika se postupně vyvíjí a dnes k sestavování sbírek přistupují převážně mladí lidé s cílem získat informace o svých předcích a se snahou navštívit bojiště především v Itálii či Slovinsku, kde jejich praděda bojoval v rámci rakousko-uherské armády. Kluby vojenské historii se na tuto problematiku zaměřují a navzájem si pomáhají. Mnozí z nich se specializují na zbraně, výzbroj a výstroj, další na listinné materiály a nás zajímají především ti členové KVH, kteří za zabývají faleristikou a mají zájem kompletovat vyznamenání, která jejich předek prokazatelně obdržel, případně dle svého služebního zařazení mohl obdržet. V rodině se mnohdy zachovaly vyznamenání bez dokladů, případně doklady bez vyznamenání. Po roce 1918 si naši dědové svá vyznamenání uložili a mnohdy na ně i zapomněli. Dnes jejich vnuci se k historii Velké války vracejí. Pokusíme se zaměřit na základní vyznamenání, které za svoji službu odvahu a statečnost dostávali prostí vojáci a poddůstojníci, ale také kadeti, kteří se později stávají záložními důstojníky. Snad začneme u vyznamenání, které všichni známe a o kterém jsme psali v našem časopise Signum. Jde o medaili, kterou nepřesně nazýváme Signum Laudis. Nejprve úryvek z knihy E. E. Kische „Vojákem 8. pražského sboru“, kde popisuje Kisch své válečné zážitky z tažení Pražského sboru v Srbsku v roce 1914-15. Zajímavá je strana 244 ze dne 10. ledna 1915.
Kisch uvádí: - citace z knihy

„Pozítří bude míti nový vrchní velitel armády arcivévoda Evžen přehlídku armády. Potěmkinovské přípravy. Oberstlajtnant F. dal mně zase zavolat, tentokráte nikoli ordonancí, nýbrž sluhou, nikoli do kanceláře, nýbrž do bytu, a řekl mi, že si mně vezme ke stylizování služebních aktů, ale že musím držet hubu, dnes prozatím napíšeme jenom zadání k vyznamenání. Podal mi data o hrdinských činech nadporučíka J. von Lješanském. Nadporučík J. byl vůbec jenom prvních osm dní války u pluku v poli, hlásil se nemocen a od té doby nebylo již jej na frontě vidět. Před týdnem narukoval sem a jeho mladá žena chodí denně o 6. hodině odpoledne na návštěvu k panu oberstlajtnantovi. Když jsem napsal koncept, musel jsem návrh pochvaly přepsati načisto, oberstlajtnant připravil arch papíru a přinesl dokonce i razítko z plukovní kanceláře, aby důstojníci nedělali poznámky, že se "SIGNUM LAUDIS" propůjčuje jako „štrumpfgeld“. Znám ženu obrlajtnanta J. Je dcerou továrníka v Praze, blondýna, a je ji sotva dvacet let, a dá se pro kousek plechu pro svého muže zneužívati oberstlajtnantem, tímto starým rachotou, který přišel před třemi nedělemi do pole a vypravuje celé hodiny o svých hemeroidech.“ - konec citace

I to byla válečná realita, kterou zde E. E. Kisch popsal. Ale známe i jiné příklady opravdu vojenské cti. V blízkosti města Hlinsko v Čechách je malé městečko Trhová Kamenice, zde z roku 1915 je zápis v obecní kronice, který popisuje jak záložní poručík D. za svoje hrdinství, statečnost obdržel bronzovou záslužnou medaili Signum Laudis. Nositelem bronzové medaile byl i záložní důstojník Jan Masaryk, který sloužil jako poručík - zásobovatel u maďarského pluku.
Takových zápisů v kronice či „úmrtní knize“ nacházíme více. Signum Laudis je medaile, která byla základním vyznamenáním mladých jednoročních dobrovolníků - kadetů a záložních důstojníků. Jde tedy o medaili, která si v faleristické sbírce své čestné místo najde. Stříbrná i bronzová medaile se později nachází na uniformě všech důstojníků, kteří se jak záložních, tak i aktivních. Medaile se krátce v době 2. republiky objevuje na služebních uniformách. Takový příklad nošení medaile v období roku 1938/39 jsme zaznamenali na uniformách zaměstnanců státních drah.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuje takovýto sbírkový klenot.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuji takovýto sbírkový klenot.

Medaili je však možno i zneužít. Lze předpokládat, že všichni známe československý film s názvem SIGNUM LAUDIS, kde „cuksfíra“ obdrží bronzovou medaili Signum Laudis. Film má ideologický nádech a i když zde vystupuje celá řada českých a slovenských herců, je vyznamenání honestováno udělením medaile prostému četařovi. Ale je pravda, že i takové věci se v době Světové války mohli odehrávat. Film měl být jakousi odpovědi na Železný kříž a Stezky slávy. Existuje možnost si všechny jmenované filmy stáhnout a porovnat. Pan Křižan splnil svůj úkol ke spokojenosti soudruhů z ÚV KSČ.

V časopise Signum jsme se ve třech číslech této problematice věnovali. Byl zde popis etují, dekretů, privátně upravených dekorací.

Toto krátké povídání jsme s dr.Jedličkou zpracovali pro potřebu přátel a na stránky Slovenské faleristické společnosti uložili jako základní článek o dekoracích Rakouska-Uherska z období Světové války 1914-18. Byli bychom velmi rádi a vlastně očekáváme Vaše příspěvky, zajímavosti, Vaše poznatky. Pokud bude zájem z Vaši strany, můžeme v tomto psaní pokračovat. Nechtěli jsme toto ( a možná, že i další pokračování) ponechat v časopisu neb doufáme ve Vaší mohutnou???odezvu.

Dobrý večer,

o MVM bolo už toho napísané mnoho a tak len jedno spresnenie. Obdržať ho len mohli príslušníci ozbrojenej moci zaradený v jednej z tried (Rangklasse) hodnostného zoznamu (Rangliste). Tak znie štatút z ktorého nie sú prípustné žiadne výnimky. Tých hodnostných tried bolo 11. Boli to výsostne dôstojníci alebo vojenskí úradníci, ktorí sa označovali ako "gážisti" (Gasisten). Do poslednej 12. skupiny patrili všetci poddôstojníci a vojaci a títo boli označovaní ako "gážisti mimo hodnostnej triedy" (Gagisten ohne Rangklasse). No a nikto mimo hodnostného zoznamu resp. bez hodnostnej tredy nemohol obržať MVM.

Záver: nielen žiadny čatár (film SIGNUM LAUDIS poukazuje na skazenosť morálky "lepšej spoločnosti", nie je to žiadny vojnový film v pravom slova zmysle; napriek tomu jednoznačne klenot česko-slovenskej kinematografie), ale ani žiadny kadet, nech sa už po tým myslí akákoľvek hodnosť jednoročného dobrovoľníka (oficiálne a postupne Reservekadettaspirant, Reservekadett, Reservefähnrich) nemohol získať MVM. To je aj dôvod prečo sa na uniformách nižších rezervných dôstojníkov objavujú aj vyznamennaia pre poddôstojníkov a mužstvo. Predtým ako "dorazili" k poručíckej hodnosti v rezerve (ak dožili) mohli ako "kadeti" obržať niekorú z medailí Za statočnosť či inej dekorícii typickej pre poddôstojníkov, ale ako kadeti nemohli nikdy obdržať žiadne Signum Laudis.

Děkuji za doplnění a snad nám něco napíši i další přátelé. Nejde nám o přesnou citaci statutu, to si dnes každý dohledá a pochopí, jde o vlastní vyznamenání, které patří mezi nejkrásnější kusy našich sbírek a právě pan kolega "Sefit" tyto medaile ve své sbírce má i s tak zvaným rodokmenem. Byl bych osobně rád, pokud se i pochlubíte těmito dekoracemi.
Nejsem filmový kritik. O filmu Signum Laudis by se nechalo dlouze diskutovat, což je asi zbytečné. Jen bych rád připomenul, že film vznikal v nějakém prostředí. Byl to film tak zvaně na objednávku a soudruzi z ÚV KSČ byli nadšeni. ANO tyto věci se stávali. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Pan Křižan se po roce 1989 příliš k tomuto filmu nehlásil. Je pravda, že já ten film nemám rád, ale to neznamená, že by jste ten film neměli vidět.. Věnujme se vlastní dekoraci. Chci poděkovat "Sefitovi" a věřím, že nebudeme jediní, kdo o této medaili něco napíšeme.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1990 ... 138360449/

Přece jen nějaké mé či moje stanovisku k filmu. Výkon slovenských a českých herců byl excelentní. Právě představitel kaprála Hoferika byl nádhernou ukázkou hereckého umění.Slovenský herec pan Vlado Müller byl ve své roli dokonalý.

Medaile Za statečnost

Neznám sbírku, v které by chyběla medaile Za statečnost a především medaile II. třídy Františka Josefa I. a později jeho synovce, posledního císaře Karla. V našem časopisu Signum připravujeme o těchto medailích povídání, rozdělené na tři části, které by Vás mohlo zajímat a já si zde dovolím úvahu a o této prosté, malé stříbrné medaili napsat pár slov, neb i v mém mládí to byla medaile, která si zasloužila pozornost a medaile, kterou mám stále v úctě. O medaili existuje dosti pojednání v odborné faleristické literatuře, ale také v beletrii z období posledních let císařství. Dovolím si opět citovat z knihy E.E. Kische, který absolvoval celé srbské tažení v hodnosti záložního desátníka. Jeho kniha je přímým popisem tažení vojáků i důstojníků jednotek, které nejen že vstupovali do války nepřipraveni, ale toto tažení i prohráli. Je to pohled pražského Žida,který již v této době byl uznávaným novinářem i pražským "bohémem". Opět bych si dovolil z knihy citovat:
Citace:

"Vojáci, kteří předevčírem složili s vozatajského vozu plukovní pokladnu, aby se s ní dostali švindlem přes most, byli na rakouském břehu zadrženi intendančním důstojníkem a zajištěni, a tak se chvěli strachem, že budou pro útěk z bitvy postaveni před vojenský soud. Ale stalo se něco jiného. Všech dvacet bylo "zadáno" (navrženo) pro malou stříbrnou medaili za statečnost pro zachránění pokladny z nepřátelského ohně, já jako vůdce- pro velkou stříbrnou".

Tento úryvek z knihy byl dokonce prověřen a historicky doložen. Kaprál Kisch s dvaceti vojáky v rukou odnesli či odtáhli plukovní kasu až na rakouský břeh. Kisch skutečně v lednu 1915 obdržel "velkou stříbrnou" za statečnost v poli. V roce 1915 si Kisch uvědomil, že být důstojníkem v armádě je rozhodně lepší než desátníkem a stává se příslušníkem propagačního oddělení či oddílu armády.V roce 1918 je viděn s oddílem revolučně naladěných vojáků v budově "Ministerstva války" ve Vídni. E.E. Kisch byl vojákem, který prožil neslavné tažení naši armády a jeho zápisky sice v roce 1915 končí, ale každý z nás si může představit, že obdržet malou stříbrnou medaili Za statečnost v roce 1914-15 vyžadovalo opravdu být statečným vojákem. Je pravda, že jeho zápisky, které tvoří popis polního tažení očima prostého vojáka jsou pro nás dnes nepředstavitelné. Sám byl záložním desátníkem 11. pěšího píseckého pluku a s tímto plukem prošel bojové nasazení v Srbsku.Citace jsem přebral z I. vydání této knihy, rok vydání 1922.
Poznámka:
Mladý začínající novinář Egon Erwin Kisch se na počátku 20. století setkával s vyhroceně rozdílným poměrem k židovské kultuře a jejím tradicím. Sám se nikdy nepřipojil k ortodoxním zastáncům židovského náboženství. Zajímal se o jeho kořeny, jeho pozornost poutaly konkrétní židovské reálie města.Jeho bratři také prožili válku v císařské armádě a mladší bratr Kische padl.

Vrátím se rád k problematice medailí Za statečnost a právě k "malé obyčejné medaili II. stupně". Vojáci, kteří získali tuto medaili ( a jistě i další dekorace) se stávali stmeleným jádrem jednotky a každý velitel k nim také tak přistupoval. Většinou s hodnosti desátník-četař prokázali v mnoha případech zachránit jednotku či smělým protiútokem odvrátit náhlý útok nepřítele.
Na svém posledním služebním zařazení jsem měl možnost sledovat předurčení záloh k jednotkám armády zhruba do roku 1935. Měl jsem možnost posoudit, kdo byl v případě mobilizace předurčen k doplnění 21. Čáslavského pluku. Možná, že to mnohé i zarazí, ale tak zvané tvrdé jádro tvořili především vojáci, kteří bojovali ve Velké válce 1914-18. Tito vojáci až do roku 1929 se doplňovali stejně tak jako vojáci před rokem 1914. Někteří z nich měli na svém služebním listě zapsané získaná vyznamenání a mnozí i krátký popis kdy medaili získal. Měl jsem možnost požádat v archivu o doklady vojáků tohoto pluku. Tehdy jsem vykonával funkci N oddělení Pr+D a tak jsem si to i mohl dovolit. Dnes jsou bohužel již doklady těchto vojáků skartované a já jen lituji, že jsem si některé listy neponechal.
V časopisu Drobná plastika byl pěkný článek s názvem " O medaili, která zachránila život". Byl to hezký popis vojáka, kterému medaile zachránila život. Medaile střelu zachytila a střelu stočila, voják přežil s lehkým zraněním.
Věřím, že mnozí z Vás po svých blízkých máte podobné památky doma. Věřím i tomu, že se pochlubíte, pošlete obrázek, napíšete.

Mezi nejznámější dekoraci, která je spojena s "Velkou válkou 1914-18" patří rozhodně Karlův vojenský kříž 1916. Toto vyznamenání dostal každý voják, poddůstojník a důstojník nasazený na frontě "Světové války". Vlastní kříž je, nebo by měl být známý každému faleristovi neb jde o základní vyznamenání, udělené za službu v poli. Vyznamenání je i důkazem, že vojáci, tedy naši dědové (pradědové) neměli zájem vyznamenání zahodit. Oni sami znali těžkou válečnou dobu, za kterou obdrželi tento kříž. Je jisté, že vyznamenání mocnosti které se angažovali na straně Německa či Rakouska-Uherska (trojspolek) své vyznamenání nosit nesměli. O tom, že domů se vrátilo zhruba 75 tisíc legionářů z Ruska,Itálie a Francie, kteří jediní se mohli chlubit udělenými řády, u nás to bylo zakázané, ba dokonce trestné. Vlastě to byl jeden z důvodů, že ani Bulharská či Turecká vyznamenání nebyla udělována ani aktivním důstojníkům armády. Na rozdíl od Rumunska, které se do války zapojilo v roce 1916 ( na straně Dohody), své tažení prohrálo, ale o to více řádu a vyznamenání bylo udělováno jak vojákům, tak i úředníkům, četníkům či hasičům. Každý z nás to může porovnat počtem udělení dekorací Rumunska na rozdíl od Bulharska. Zhruba 650 000 - 750 000 frontových vojáků naopak museli poslouchat vzletné projevy k výročí Zborova.
Protože o tomto vyznamenání jsme již psali v časopise "Signum, či na valce", nebudu vymýšlet něco nového použiji textovou část ze stránek SFS jako připomínku vojáků věrných monarchii (tedy své vlasti)


Das Karl-Truppen-Kreuz


Karlův vojenský kříž 1916 řadí mnoho faleristů mezi běžné a dostupné dekorace.Originální znění Das Karl-Truppen-Kreuz překládají někteří jazykoví puristé také jako Karlův jednotkový kříž nebo Karlův oddílový kříž.Geneze vzniku této prosté a ve své jednoduchosti elegantní dekorace je všem sběratelům dostatečně známá.
Rakouský císař Karel I. mohl na vlastní oči poznat válečné útrapy. Mládí prožil na frontě ve vysokých štábních a velitelských funkcích,ale s válečným běsněním bytostně nesouhlasil. I když válku zastavit nedokázal, jako výraz poděkování nejstatečnějším vojákům, nesoucím tíhu bojů, založil kříž jako ocenění a viditelnou odměnu.Kříž byl určen mužům,kteří ač podvyživení, špinaví, špatně vystrojeni, bojovali udatně a neohroženě prokazovali věrnost monarchii.Především po roce 1915 chápaly i tak zvané "české"pluky" na italské frontě válku jako obranu vlasti, spojenou sice s císařstvím,ale vedenou právě zde na jižní frontě s neobyčejným hrdinství a morální převahou nad vojsky Dohody.
Císař Karel, snad pod vlivem služby na nejvyšších armádních postech, sám určil pro koho výhradně je tento kříž zřizován.Nikoliv pro vysoké důstojníky,jenž se zajisté podíleli na strategickém řízení armády,ale samotný život v zákopech neznali a mnohdy ho ani nedokázali pochopit.Nebyl určen ani vojákům nazývaným dnes modním slovem logistické zabezpečení armády( dříve týlové)Naopak. tímto čestným vyznamenáním mohl být dekorován například polní kaplan,který u svého regimentu s vojáky žil a poskytoval jim nejen náboženskou útěchu a pomoc,ale i poslední pomazání.
Podobný princip udělování kritizovali již v době založení vojáci a vysocí vojenští funkcionáři nesplňující podmínky pro udělení kříže.Právě tady hledejme počátek nedocenění tohoto prostého, leč skvostného kříže nošeného na výrazné červené stuze s kombinaci s válečnou šrafovanou stuhou jak ji známe u medaile Za statečnost.
Tvarem navazuje Karlův vojenský kříž na slavný Armádní kříž z let 1813-1814. Vojáci rakousko.uherské armády tento kříž nosili společně s dalšími řády a medailemi se skutečnou hrdostí. I když nástupnické státy oficielně nepovolily nosit císařské dekorace, frontová vojáci měli na tento problematický zákon vlastní názor. V bývalé ČSR,která si navenek na dekorování svých občanů nepotrpěla, mohli řády a medaile nosit pouze legionáři .Ti ,ale z počtu mobilizovaných mužů tvořili necelých 9% všech vojáků. Zbývajících 91% vojáků,kteří měli to štěstí a vrátili se zbídačeni a podvyživeni domů, si tyto prosté dekorace uschovali jako připomínku na utrpení Velké války 1914-18. Ke spálení či zničení dekorací nenáviděného mocnářství tedy nedošlo, naopak naši dědové si jasně uvědomovali, za co vyznamenání dostali a chovali k nim patřičnou úctu. Díky této pietnosti jsme je z pozůstalosti našich dědů získali a zařadili do svých sbírek.
Karlův vojenský kříž 1916 byl udělen i celé řadě důstojníků, nositelů Vojenského řádu Marie Terezie. Dovolím si představit alespoň několik bývalých důstojníků rakousko-uherské armády,kteří pokračovali ve služební kariéře i po roce 1918 jako důstojníci nově vzniklé armády ČSR. Zdůrazňuji,že jde o důstojníky nové armády a není rozhodující,zda se hlásili k české, německé či jiné národnosti. Podobné rozlišení je dnes mezi sběrateli modní,ale myslím,že bezpředmětné.
Český důstojník Johan Fousek má na své řádové sponě kromě Karlova kříže 1916 i tak zvaný čs. kříž "V těžkých dobách 1918-19",ale rovněž také srbský Řád Bílého orla. Budoucí generál čs. armády Franz Schobl nosil na uniformě kromě vysokých řádů i Karlův Vojenský kříž a Železný kříž II.třídy 1914- Připomněl bych ještě jméno G.Vojáček a jihlavský rodák Theodor Wanke,který sloužil v čs. armádě až do roku 1938, byl převzat do německého Wehrmachtu a padl v roce 1944 v Chorvatsku. Z námořních důstojníků nesmím zapomenout například na Rudolfa Singuleho nositele Vojenského řád Marie Terezie a Železného kříž I. a II.třídy 1914.Zmínil jsem se o dekorování kaplanů.Příklad. Známý Dr. Langhammer je dekorován Řádem Železné koruny III.třídy s válečnou dekorací a s meči na stuze.Řádem Františka Josefa I. na válečné stuze s meči. Křížem Piss Meritis II.třídy na stuze s meči. Záslužnou vojenskou medailí Karla I. ( Signum Laudis) opět na válečné stuze s meči, Karlovým vojenským kříže a Křížem II.třídy Červeného kříže s válečnou dekorací.Tento úctyhodný výčet řádu a dekorací polního kaplana jasně dokazuje,že tento muž se svými vojáky a farníky žil a bojoval.
Dnes tento tvarově prostý kříž zažívá renezanci i v nástupnických státech bývalé monarchie. Zejména v Maďarsku se často objevuje na odznacích veteránských spolků a fandů vojenské historie.Symbol tohoto kříže je v Rakousku dokonce použit na odznacích vojenských škol. Jen v českých zemích jako by kříž neexistoval,zapomnění a překrucování historie jsou pro nás stále příznačné. Kluby vojenské historie využívají jiné,dle jejich názoru lépe vypadající dekorace. Již proto chápejte prosím moje zamyšlení jako pokus upozornit zejména mladé faleristy,že sbírku nemusíme budovat jen z vysokých řádů a vyznamenání,ale že kouzlo spočívá v prosté dekoraci obdařené tradici a historii.

Nebudeme zde detailně kříž popisovat, zde vy to bylo opravdu zbytečné neb kříž každý známe. Nechci popisovat ani různé poválečné a vylepšené kříže. V jediném případě jsem stříbrný a značený kříž viděl ve sbírce (dnes již zesnulého) sběratele Zdeňka Netrvala. Pro nás je však zajímavý právě kříž klasický, vyrobený a udělený koncem války. Jde nám o pietní vzpomínku na malý křížek z obecného kovu, který se v rodině českých (slovenských, moravských či slezských) vojáků uchoval a přečkal i 2. světovou válku a dnes jej ( nebo měli bychom) jej uchovávat s pietou a vzpomínkou.



Prameny a Literatura:
Carl Freiherr von Bardolft:Der Militar-Maria Theresien Orden
Walter A.Schwarz: Das Karl-Truppen-Kreuz 1916,
Ivan Koláčný: Řády a vyznamenání (Pod císařským praporem)
Jorg C.Steiner: Die Trager des EK 1914-18
Časopis SIGNUM Brno č. lo. z roku 2005
Archiv autora.


https://www.truppendienst.com/themen/be ... s-inferno/

Ještě pár obrázků. Nejde nám zde o klasický článek jen pro faleristy, je to článek pro všechny sběratelé, ale i pro mladé lidé z KVH, kteří hledají památky na své blízké.

Verwundetenmedaille

Zmobilizovaná armáda měla zhruba ztráty, které lze vyjádřit v procentech. Bylo to 8,5% padlých vojáků v poli ( zde pochopitelně musíme o přesnosti čísel pochybovat). Raněných a zmrzačených zde se přesná statistika nevedla a rozpad Rakouska-Uherska byl asi hlavní příčinou, že prostí vojáci, vrátivši se z fronty domu nikoho nezajímali. Tito vojáci však byli naši předci, dědové, pradědové, strýci a zatímco "bráškové" hrdě nosili své uniformy, své řády, ukazovali své rány utrpěné v boji za vlast, největší skupina vojáků, kteří bojovali do posledního dne nesměla ani vzpomínat. Prezident Masaryk neměl rád jak on říkal "Rakušáky" a i když tito zapomenutí vojáci byli připraveni bránit vlast. V roce 1938 oslavování legionáři zklamali a obrana vlasti se nekonala. Po válce a do dnešních dnů se jen stále utěšujeme, že obrana vlasti nebyla reálná.
Medaile Za zranění je jedna z posledních památek na císařství. Opět nechci popisovat prostou zinkovou medaili s portrétem císaře Karla I. na přední straně. My dnes v relativně pohodlném klidu těžko dokážeme posoudit co pro vojáka tato medaile znamenala. Pro nás však bude zásadní to, že medaile jsme objevili v rodině jako památku a mnozí z nás společně s Kluby vojenské historii se každoročně vrací na bojiště svých dědů, strýců. Mnozí dokonce publikovali vzpomínky zpracované dle zachovalých deníku, další se snaží získat info o bojích svých předků a kompletují dekorace, které jejich předek obdržel, vracejí se ke svým kořenům.
Tento krátký článek je jen připomínka této medaile. Nechceme popisovat jednotlivé medaile a jejich stuhy, to vše najdete v odkazech. Nám jde o pouhou připomínku vztahující se k Velké válce 1914-18 a medaili Za zranění. Pokud se díváme na zašlé fotografie z konce války vidíme na prsou vojáků tuto "obyčejnou" medailí. Ale co je dosti podstatné, najdeme ji i na sponách důstojníků, kdy mezi vojenskými řády a prostými dekoracemi je zařazena i medaile Za zranění. O tom, že medaile měla stuhu s vyznačením počtu ran či zranění víme, to netřeba opakovat. V časopise Signum jsme medaili dosti podrobně popsali. Přidali jsme dokonce i obrázky odznaků, které před založením medaile nosili především vojáci uherských pluků. Ale i tak nám medaile poskytuje prostor pro "bádání". Medaili vyráběli firmy, které jsou sice dnes známe, ale v době války se více zaměřovali na zbrojní průmysl. Na hraně medaile vidíme značky výrobců. Originál je prostá zinková medaile. Medaile vyrobené z obecného kovu a patinované jsou vyrobeny až po válce. Medaile sice nepatří mezi vzácné a drahé, ale udělené medaile jsou připomínkou utrpení voják a mnohdy bychom se měli ptát- vydržel bych to co můj děda?
Na obrázku je důstojník v hodnosti majora. Jeho spona na hrudi začíná rytířským křížem řádu Leopolda s meči, což je pro vojáka v této hodnosti poměrně vysoké vyznamenání. Dalším řádem je železná koruna, zde rytíř III. třídy s válečnou dekoraci. Vojenský záslužný kříž s válečnou dekoraci, ale nechybí zde ani ta "obyčejná" medaile Za zranění a Karlův kříž 1916. Fotografie byla pořízená počátkem roku 1919.


Medaile Za zranění je podrobně popsaná v časopisu Signum č.11 / 2010
https://www.valka.cz/clanek_13486.html
http://ah.milua.org/medal-za-ranenie

Na fotografii je mladý nadporučík s medailemi o kterých jsme si psali. Na prvním místě je pravděpodobně stříbrná medaile Za statečnost pro důstojníky s písmenem "K" na stuze.Další medaile je bronzová záslužná medaile na válečné stuze s meči. Třetí medailí, kterou získal ještě v poddůstojnické hodnosti je medaile Františka Josefa I. Za statečnost II. třídy, čtvrtou dekorací je Karlův vojenský záslužný kříž 1916. Poslední medaili je právě medaile Za zranění. Je to velmi pěkný komplet mladého důstojníka armády. Medaile je z počátku roku 1919. Vidíme, že na čepici nemá "císařského orlíčka", ale odznak, který se krátce používal v Rakouské armádě v letech 1919.
Poznámka:

Teoreticky je možné, že na prvním místě je Zlatá medaile Za statečnost s písmenem "K" na stuze.

Zmobilizovaná armáda měla zhruba ztráty, které lze vyjádřit v procentech. Bylo to 8,5% padlých vojáků v poli ( zde pochopitelně musíme o přesnosti čísel pochybovat). Raněných a zmrzačených zde se přesná statistika nevedla a rozpad Rakouska-Uherska byl asi hlavní příčinou, že prostí vojáci, vrátivši se z fronty domu nikoho nezajímali.

Štatistika existuje a realita je omnoho horšia. Mobilizovaných 7,8 mil; padlých 1,2 až 1,5 mil. (teda od 15 do cca 19,5%).Zmrzačených 3.6 mil, teda viac ako 45%. Toto sú vojenské straty. Horšie (v absolútnych čislach) na tom boli už len Rusko a Nemecko. Francúzsko približne rovnako ako RU.

s pozdravom,

tš