Malé drobnosti z Velké války 1914 - 1918
Malé drobnosti z Velké války 14-18
Altmann - Faleristika
Faleristika se postupně vyvíjí a dnes k sestavování sbírek přistupují převážně mladí lidé s cílem získat informace o svých předcích a se snahou navštívit bojiště především v Itálii či Slovinsku, kde jejich praděda bojoval v rámci rakousko-uherské armády. Kluby vojenské historii se na tuto problematiku zaměřují a navzájem si pomáhají. Mnozí z nich se specializují na zbraně, výzbroj a výstroj, další na listinné materiály a nás zajímají především ti členové KVH, kteří za zabývají faleristikou a mají zájem kompletovat vyznamenání, která jejich předek prokazatelně obdržel, případně dle svého služebního zařazení mohl obdržet. V rodině se mnohdy zachovaly vyznamenání bez dokladů, případně doklady bez vyznamenání. Po roce 1918 si naši dědové svá vyznamenání uložili a mnohdy na ně i zapomněli. Dnes jejich vnuci se k historii Velké války vracejí. Pokusíme se zaměřit na základní vyznamenání, které za svoji službu odvahu a statečnost dostávali prostí vojáci a poddůstojníci, ale také kadeti, kteří se později stávají záložními důstojníky. Snad začneme u vyznamenání, které všichni známe a o kterém jsme psali v našem časopise Signum. Jde o medaili, kterou nepřesně nazýváme Signum Laudis. Nejprve úryvek z knihy E. E. Kische „Vojákem 8. pražského sboru“, kde popisuje Kisch své válečné zážitky z tažení Pražského sboru v Srbsku v roce 1914-15. Zajímavá je strana 244 ze dne 10. ledna 1915.
Kisch uvádí: - citace z knihy
„Pozítří bude míti nový vrchní velitel armády arcivévoda Evžen přehlídku armády. Potěmkinovské přípravy. Oberstlajtnant F. dal mně zase zavolat, tentokráte nikoli ordonancí, nýbrž sluhou, nikoli do kanceláře, nýbrž do bytu, a řekl mi, že si mně vezme ke stylizování služebních aktů, ale že musím držet hubu, dnes prozatím napíšeme jenom zadání k vyznamenání. Podal mi data o hrdinských činech nadporučíka J. von Lješanském. Nadporučík J. byl vůbec jenom prvních osm dní války u pluku v poli, hlásil se nemocen a od té doby nebylo již jej na frontě vidět. Před týdnem narukoval sem a jeho mladá žena chodí denně o 6. hodině odpoledne na návštěvu k panu oberstlajtnantovi. Když jsem napsal koncept, musel jsem návrh pochvaly přepsati načisto, oberstlajtnant připravil arch papíru a přinesl dokonce i razítko z plukovní kanceláře, aby důstojníci nedělali poznámky, že se "SIGNUM LAUDIS" propůjčuje jako „štrumpfgeld“. Znám ženu obrlajtnanta J. Je dcerou továrníka v Praze, blondýna, a je ji sotva dvacet let, a dá se pro kousek plechu pro svého muže zneužívati oberstlajtnantem, tímto starým rachotou, který přišel před třemi nedělemi do pole a vypravuje celé hodiny o svých hemeroidech.“ - konec citace
I to byla válečná realita, kterou zde E. E. Kisch popsal. Ale známe i jiné příklady opravdu vojenské cti. V blízkosti města Hlinsko v Čechách je malé městečko Trhová Kamenice, zde z roku 1915 je zápis v obecní kronice, který popisuje jak záložní poručík D. za svoje hrdinství, statečnost obdržel bronzovou záslužnou medaili Signum Laudis. Nositelem bronzové medaile byl i záložní důstojník Jan Masaryk, který sloužil jako poručík - zásobovatel u maďarského pluku.
Takových zápisů v kronice či „úmrtní knize“ nacházíme více. Signum Laudis je medaile, která byla základním vyznamenáním mladých jednoročních dobrovolníků - kadetů a záložních důstojníků. Jde tedy o medaili, která si v faleristické sbírce své čestné místo najde. Stříbrná i bronzová medaile se později nachází na uniformě všech důstojníků, kteří se jak záložních, tak i aktivních. Medaile se krátce v době 2. republiky objevuje na služebních uniformách. Takový příklad nošení medaile v období roku 1938/39 jsme zaznamenali na uniformách zaměstnanců státních drah.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuje takovýto sbírkový klenot.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuji takovýto sbírkový klenot.
Medaili je však možno i zneužít. Lze předpokládat, že všichni známe československý film s názvem SIGNUM LAUDIS, kde „cuksfíra“ obdrží bronzovou medaili Signum Laudis. Film má ideologický nádech a i když zde vystupuje celá řada českých a slovenských herců, je vyznamenání honestováno udělením medaile prostému četařovi. Ale je pravda, že i takové věci se v době Světové války mohli odehrávat. Film měl být jakousi odpovědi na Železný kříž a Stezky slávy. Existuje možnost si všechny jmenované filmy stáhnout a porovnat. Pan Křižan splnil svůj úkol ke spokojenosti soudruhů z ÚV KSČ.
V časopise Signum jsme se ve třech číslech této problematice věnovali. Byl zde popis etují, dekretů, privátně upravených dekorací.
Toto krátké povídání jsme s dr.Jedličkou zpracovali pro potřebu přátel a na stránky Slovenské faleristické společnosti uložili jako základní článek o dekoracích Rakouska-Uherska z období Světové války 1914-18. Byli bychom velmi rádi a vlastně očekáváme Vaše příspěvky, zajímavosti, Vaše poznatky. Pokud bude zájem z Vaši strany, můžeme v tomto psaní pokračovat. Nechtěli jsme toto ( a možná, že i další pokračování) ponechat v časopisu neb doufáme ve Vaší mohutnou???odezvu.
Altmann - Faleristika
Faleristika se postupně vyvíjí a dnes k sestavování sbírek přistupují převážně mladí lidé s cílem získat informace o svých předcích a se snahou navštívit bojiště především v Itálii či Slovinsku, kde jejich praděda bojoval v rámci rakousko-uherské armády. Kluby vojenské historii se na tuto problematiku zaměřují a navzájem si pomáhají. Mnozí z nich se specializují na zbraně, výzbroj a výstroj, další na listinné materiály a nás zajímají především ti členové KVH, kteří za zabývají faleristikou a mají zájem kompletovat vyznamenání, která jejich předek prokazatelně obdržel, případně dle svého služebního zařazení mohl obdržet. V rodině se mnohdy zachovaly vyznamenání bez dokladů, případně doklady bez vyznamenání. Po roce 1918 si naši dědové svá vyznamenání uložili a mnohdy na ně i zapomněli. Dnes jejich vnuci se k historii Velké války vracejí. Pokusíme se zaměřit na základní vyznamenání, které za svoji službu odvahu a statečnost dostávali prostí vojáci a poddůstojníci, ale také kadeti, kteří se později stávají záložními důstojníky. Snad začneme u vyznamenání, které všichni známe a o kterém jsme psali v našem časopise Signum. Jde o medaili, kterou nepřesně nazýváme Signum Laudis. Nejprve úryvek z knihy E. E. Kische „Vojákem 8. pražského sboru“, kde popisuje Kisch své válečné zážitky z tažení Pražského sboru v Srbsku v roce 1914-15. Zajímavá je strana 244 ze dne 10. ledna 1915.
Kisch uvádí: - citace z knihy
„Pozítří bude míti nový vrchní velitel armády arcivévoda Evžen přehlídku armády. Potěmkinovské přípravy. Oberstlajtnant F. dal mně zase zavolat, tentokráte nikoli ordonancí, nýbrž sluhou, nikoli do kanceláře, nýbrž do bytu, a řekl mi, že si mně vezme ke stylizování služebních aktů, ale že musím držet hubu, dnes prozatím napíšeme jenom zadání k vyznamenání. Podal mi data o hrdinských činech nadporučíka J. von Lješanském. Nadporučík J. byl vůbec jenom prvních osm dní války u pluku v poli, hlásil se nemocen a od té doby nebylo již jej na frontě vidět. Před týdnem narukoval sem a jeho mladá žena chodí denně o 6. hodině odpoledne na návštěvu k panu oberstlajtnantovi. Když jsem napsal koncept, musel jsem návrh pochvaly přepsati načisto, oberstlajtnant připravil arch papíru a přinesl dokonce i razítko z plukovní kanceláře, aby důstojníci nedělali poznámky, že se "SIGNUM LAUDIS" propůjčuje jako „štrumpfgeld“. Znám ženu obrlajtnanta J. Je dcerou továrníka v Praze, blondýna, a je ji sotva dvacet let, a dá se pro kousek plechu pro svého muže zneužívati oberstlajtnantem, tímto starým rachotou, který přišel před třemi nedělemi do pole a vypravuje celé hodiny o svých hemeroidech.“ - konec citace
I to byla válečná realita, kterou zde E. E. Kisch popsal. Ale známe i jiné příklady opravdu vojenské cti. V blízkosti města Hlinsko v Čechách je malé městečko Trhová Kamenice, zde z roku 1915 je zápis v obecní kronice, který popisuje jak záložní poručík D. za svoje hrdinství, statečnost obdržel bronzovou záslužnou medaili Signum Laudis. Nositelem bronzové medaile byl i záložní důstojník Jan Masaryk, který sloužil jako poručík - zásobovatel u maďarského pluku.
Takových zápisů v kronice či „úmrtní knize“ nacházíme více. Signum Laudis je medaile, která byla základním vyznamenáním mladých jednoročních dobrovolníků - kadetů a záložních důstojníků. Jde tedy o medaili, která si v faleristické sbírce své čestné místo najde. Stříbrná i bronzová medaile se později nachází na uniformě všech důstojníků, kteří se jak záložních, tak i aktivních. Medaile se krátce v době 2. republiky objevuje na služebních uniformách. Takový příklad nošení medaile v období roku 1938/39 jsme zaznamenali na uniformách zaměstnanců státních drah.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuje takovýto sbírkový klenot.
Ale i tato, poměrně běžná medaile může být unikátním dokladem své doby a ozdobou každé sbírky. Jsou to medaile s tak zvaným „rodokmenem“ což v našem případě znamená, že medaile je na hraně jmenovaná, případně s doplněním jako věnování kamarádů, důstojníků jednotky. Taková medaile uložená ve věnovací etuji, která se svými stříbrnými panty a šroubky jen doplňuje a umocňuji takovýto sbírkový klenot.
Medaili je však možno i zneužít. Lze předpokládat, že všichni známe československý film s názvem SIGNUM LAUDIS, kde „cuksfíra“ obdrží bronzovou medaili Signum Laudis. Film má ideologický nádech a i když zde vystupuje celá řada českých a slovenských herců, je vyznamenání honestováno udělením medaile prostému četařovi. Ale je pravda, že i takové věci se v době Světové války mohli odehrávat. Film měl být jakousi odpovědi na Železný kříž a Stezky slávy. Existuje možnost si všechny jmenované filmy stáhnout a porovnat. Pan Křižan splnil svůj úkol ke spokojenosti soudruhů z ÚV KSČ.
V časopise Signum jsme se ve třech číslech této problematice věnovali. Byl zde popis etují, dekretů, privátně upravených dekorací.
Toto krátké povídání jsme s dr.Jedličkou zpracovali pro potřebu přátel a na stránky Slovenské faleristické společnosti uložili jako základní článek o dekoracích Rakouska-Uherska z období Světové války 1914-18. Byli bychom velmi rádi a vlastně očekáváme Vaše příspěvky, zajímavosti, Vaše poznatky. Pokud bude zájem z Vaši strany, můžeme v tomto psaní pokračovat. Nechtěli jsme toto ( a možná, že i další pokračování) ponechat v časopisu neb doufáme ve Vaší mohutnou???odezvu.