Medaile pro katolické řádové sestry

[Altmann]

So Jan 07, 2012 9:39 am

Medaile pro katolické řádové sestry
Medaile für katholische Ordensschwestern

Medaili, kterou jistě známe minimálně z nabídkových aukci, ale i z nabídek rakouského Ebay první popsal nám známý Roman von Procházka.
Ani zde však nenajdeme vše co by nás zajímalo a upřesnilo podrobnosti. Přesto však a jako zajímavost si dovolím předložit článek pana Mgr. Květoslava Growky, který „objevil“ autora této skvostné ražby, kterým byl slezský medailér Hans Schwatche.
Tento mimořádně zajímavý článek je určen pro vlastivědný časopis a laskavostí autora mi bylo umožněno článek Vám představit i zde. Skalní falerista by sice mohl namítnout, že článek je všeobecně vzdělávací, ale já si myslím,že to je právě to, co musíme pěstovat i na našich stránkách.
Pozorný čtenář si položí otázky, které se zde i já pokusím předestřít:

l. Kdo je vlastně objednavatelem či vydavatelem medaile
2. Za jakých konkrétních situacích byla medaile udělována
3. Patří k medaili udělovací dekret či potvrzení o udělení?
Je docela možné i to, že medaile byla vyražena, ale nikdy nebyla udělena. Je to jen nepodložené tvrzení, ale faktem je to, že např. pan Měřička tuto medaile neznal a ve sbírce neměl. Teprve v posledních letech se medaile objevuje a nabízí, ale vždy bez dekretu. Snad je to ze starých neudělených zásob, ale to nic nemění na faktu,že jde o jednu z nejkrásnějších ražeb z období let 1917-1917.


Slezský medailér Hans Schwathe

Mgr. Květoslav Growka

Kamenický průmysl na Jesenicku a dvě odborné kamenické školy v Supíkovicích a Žulové vyprodukovaly přibližně za jedno století na stovky řemeslníků, zdatných reprodukčních sochařů a desítku vynikajících umělců, kteří pokračovali ve vzdělávání na věhlasných vysokých školách, zejména na vídeňské akademii. Mnozí se poté vrátili do svého rodného kraje, jako např. známé trojhvězdí jesenické výtvarné scény Josef Obeth, Engelbert Kaps a Josef Stadler. Jednomu z nich se však podařilo prosadit v samotné Vídni.
Hans Schwathe, rodák ze Strachoviček, osady Velkých Kunětic v okrese Jeseník (*28. 5. 1870, †27. 10. 1950 Vídeň), se po fázi hledání, kdy koketoval s módní secesí, našel v oduševnělém realismu. Získával významné zakázky jak z církevních kruhů, tak měst – mj. vytvořil sochy pro Opavu a Český Těšín. V Čechách např. pro Konopiště mramorový epitaf na zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda a Žofie z Hohenbergu r. 1914. Tato událost byla nejen záminkou k rozpoutání 1. světové války, ale v dobrém slova smyslu nastartovala i Schwatheho medailérskou tvorbu.
Do té doby vytvořil v r. 1904 pouze plaketu Ludwiga Kralika (85 x 71 mm). Kromě výše zmíněného epitafu v zámku Konopiště pak vymodeloval i jednostrannou medaili (63 mm) s dvouportrétem zavražděného páru, pojatým v duchu klasické vídeňské medailérské školy. Ta se formovala především za dlouhé vlády císaře Františka Josefa I., který medaili považoval za rovnocenné dílo s jinou výtvarnou tvorbou. I z hlediska kvantity si medailéři nemohli naříkat na nedostatek příležitostí. Medaile, plakety, žetony odrážely život v monarchii, plnily i společenskou funkci reprezentace habsburského Arcidomu. I zobrazení arcivévody a jeho milované ženy muselo splnit předem daná kritéria. Pietní, prostě lidský charakter manželského páru je vystižen tvářemi obrácenými vůči sobě. Ale omezující právní regule, podle níž se sňatek arcivévody, zobrazeného v oficiální póze v uniformě zdobené řády, se společensky níže postavenou Žofií Chotkovou mohl vůbec uskutečnit, je i zde viditelný – vévodkyně je zobrazena o hlavu níže.
Válka, která vypukla ironicky 50 let po podepsání Ženevské konvence (1864), aktivizovala i členy rakouské Společnosti Červeného kříže, kteří dobrovolně pečovali o raněné a nemocné. Aby na svou činnost jednak získali finanční prostředky a jednak posilovali patriotismus občanů a víru ve vítězství, přišla Společnost ČK s řadou iniciativ, k nimž patřilo vydávání a prodej pohlednic, odznaků a medailí. K tvorbě medailí pro Červený kříž a pro Úřad válečné sociální péče se zavázala celá řada medailérů, kteří se sdružili do Válečného pomocného komitétu výtvarných umělců ve Vídni, mezi nimi i Hans Schwathe.
Nejprve firma Brüder Schneider vyrazila odznak (30 mm), na němž Schwathe vytvořil kompozici písmene V z praporu Červeného kříže a vojenského praporu s portrétem císaře mezi žerděmi. Za spolupráce medailéra Petera Breithuta, který je autorem jednotného obrazu reverzů řady válečných medailí obsahujících názvy vydavatelů, vymodeloval Schwathe dvě medaile s vojenskou tématikou. První na památku potopení francouzského pancéřového křižníku Leon Gambetta ponorkou U5 27. dubna 1915 (45 mm). Na medaili uplatnil Schwathe svou schopnost modelace velice nízkého reliéfu, celou plochu medaile tvoří vlnící se oceán, v horní polovině s potápějící se lodí, v dolní s ponorkou plující na hladině. Zcela jiný, spíše experimentální charakter má medaile (45 mm) zobrazující dělo ráže 30,5 – moždíř vz. 11 vyráběný plzeňskou Škodovkou, převládá zde realistické zobrazení hrozné zbraně. Všechny tři exempláře byly vyraženy z náhradního válečného kovu, ze zinku, a proto mnoho z nich neušlo zkáze v podobě moru, který zinek často napadá.
Vrcholem Schwatheho válečné medailérské tvorby je medaile, jež svým námětem a spirituální hloubkou byla svému autorovi rozhodně bližší. Dne 17. 4. 1914 zřídil císař František Josef I. Čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž udělované všem osobám, které se zasloužily o rozvoj, podporu a činnost dobrovolné pomocné služby Červeného kříže. Bylo čestnou povinností žen z řad šlechty vstoupit mezi pomocné ošetřovatelky v lazaretech a polních nemocnicích, či nejnižší stupeň v podobě bronzové medaile získat významným peněžním darem. Vyznamenání se udělovalo i s válečnou dekorací, jeho nositeli se stávali generálové i důstojníci, kněží, lékaři i sestry. V řadě nemocnic a špitálů sloužily řeholnice, pro něž byla služba bližním prostředkem služby k Bohu. Výše uvedené státní vyznamenání mělo přece jen světský charakter. Proto byla v roce 1917 založena stříbrná medaile (50 x 30 mm) pro katolické řádové sestry a zakázku na ni získal právě Hans Schwathe. Úkolu se zhostil s naprostou virtuozitou. Na averzu vypodobnil scénu s klečícím Kristem před andělem, který mu podává kalich, v latinském opise je vyjádřena devíza řádové služby: adorace, následování, očištění a láska. Reverz vyplňují postavy Krista a Panny Marie se zářícími srdci nad zemřelým. Medaile se nosila na dámské stuze, tj. svázané do tvaru mašle.
Po ukončení války se Schwathe věnoval hlavně sochařské tvorbě, k tvorbě medailí se dostal jen příležitostně, spíše šlo o volnou tvorbu, např. litou plaketu dítěte (1918). Až v roce 1932 dostal zakázku na medaili sarajevského arcibiskupa Ivana Sariće (60 mm).

Poznámka:
Kolega a přítel Growka je zkušeným faleristou a jeho znalosti jsou značné. Několik jeho článků máme s jeho svolením i zde na našich stránkách. Má přehled především v oblasti moderní faleristiky socialistických států a pro nás je důležité, že vždy rád pomůže a poradí. Osobně si myslím,že se zde seznámíme i s dalšími jeho pracemi.



Literatura

Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler. 30. Band, Seeman Verlag, Leipzig, s. 370-371.
Aukční katalog ČNS pob. Praha 11. 12. 2010, položka č. 1187.
Haimann, Petr: Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005). Libri, Praha 2006, s. 422-423.
Zuber, Rudolf: Sochař Hans Schwathe. Severní Morava sv. 61, Šumperk 1991, s. 13-20.