LETEC VIKTOR SCHÜNZEL Z JESENÍKU

[Altmann]

ZAPOMENUTÝ LETEC VIKTOR SCHÜNZEL Z JESENÍKU

KVĚTOSLAV GROWKA

Dnes málokdo ví, že k průkopníkům letectví v Rakousku-Uhersku patří rodák ze slezského města Jeseník (dříve Frývaldov), absolvent prvního vojenského pilotního kurzu, který byl ve Vídeňském Novém Městě zahájen 19. 4. 1911. Bylo do něj přijato 27 důstojníků, ale jen jedenácti se jej podařilo zdárně ukončit.1 Do této skupiny vůbec prvních rakouských vojenských pilotů patřil neprávem zapomenutý voják Viktor Schünzel. A spolu s ním např. i první etnický Čech por. Rudolf Holeka, jemuž a dalším vojákům ze zemí Koruny české byla v poslední době naopak věnována velká pozornost.2
Kdo však byl Viktor Schünzel? Narodil se v Jeseníku na Gräfenberku (dnes Lázně Jeseník) 26. 12. 1884 v rodině hostinského Klementa Schünzela.3 Otec provozoval v lázních restauraci v domě č.p. 269, dnes Vojenská lázeňská léčebna na Myslbekově ulici.4 Po absolvování měšťanky se Viktor vyučil černému řemeslu, což mu pootevřelo dvířka kariéry v rakousko-uherské armádě. Technické nadání mu po ukončení kadetky pěšího vojska ve Vídni5 umožnilo dostat se v roce 1909 k letectvu. Poté, co jako šestý v pořadí složil pilotní zkoušku, začal létat. Nejprve vykonal let z Vídně do Brna. Mírová služba totiž spočívala i v propagaci letectví formou účasti na dálkových leteckých závodech. Jednoho se por. Schünzel zúčastnil a vedl si znamenitě: v prvním ročníku mezinárodního závodu Vídeň - Berlín roku 1911 získal druhé místo. Cena, kterou obdržel, se do dnešních dnů bohužel nedochovala.6
Druhý ročník závodu měl mít pro Schünzela a jeho rodné město zvláštní význam. V pondělí 10. června 1912 totiž očekávali občané Jeseníku přílet vůbec prvního letadla, aby ho mohli spatřit na vlastní oči.7 Sláva to měla být přenáramná, bohužel Schünzel však musel pro poruchu motoru přistát poblíž dnešního polského městečka Strzelin (jižně od Vratislavi) a do Jeseníku tedy vůbec nedorazil. Nad městem pouze proletěl npor. Blaschke, jenž přistál již v Gänserndorfu u Vídně, ale tak nešťastně, že stroj zdemoloval.
Za dva roky po neúspěšném letu do Jeseníku se měl V. Schünzel osvědčit jako bojový pilot - vypukla světová válka. Do bojů zasáhl jako letecký pozorovatel nejprve u 11. letecké setniny (Flik 11) pod velením rytmistra Georga von Lehmanna v haličské pevnosti Přemyšl na rakousko-ruské frontě. Letadla operovala z pevnostního letiště Žurawica od 18. srpna 1914 do 22. března 1915, prakticky až do vydání pevnosti Rusům. Po přesunu na další letiště se letecká činnost zintenzívnila.
Npor. Schünzel si vedl znamenitě. Od 8. května do 10. září 1915 absolvoval 15 letů, celkem nad územím nepřítele pobyl 95 leteckých hodin. Při letech v květnu a červnu obzvláště vynikly jeho zkušenosti se zakreslováním přesných stanovišt a linií fronty do speciálky v obzvláště hornatém terénu Karpat. Jeho velitel hlásil, že „ nadporučík Schünzel létal za každého počasí a dvakrát jen díky jeho neúnavné energii a šikovnosti obdržela armáda požadované informace. Při zpátečních letech musel dvakrát v bouřce přistát těsně za vlastními liniemi. Přitom se nachladil a musel po čtyři dny ležet s horečkou v posteli. Přesto, když na něj přišla řada, vykonal s horečkou tříhodinový průzkumný let.“8 Navíc předával zkušenosti dalším mladým a nezkušeným pozorovatelům. Za bojové zásluhy byl dvakrát vyznamenán, v září 1914 obdržel Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací a v červenci 1915 bronzovou Vojenskou záslužnou medaili s válečnou dekorací.9 Že šlo o zasloužená vyznamenání, vypovídá hlášení jeho velitele: „Při jednom letu se npor. Schünzel vrátil zpět s pěti průstřely z pušek a dvěma šrapnelovými zásahy do přístrojů, protože za bouřlivého počasí musel letět podél ruských pozic jen ve výši 1000 metrů.“10
U Fliku 11 vykonával především funkci technického důstojníka. Když Flik obdržel nové přístroje, Schünzel všechna letadla sám zalétával a přístroje kalibroval tak dlouho, až dosahovaly dokonalosti. I jeho zásluhou měla jeho setnina po pětiměsíční válečné službě a při 151 letech nad nepřátelským územím svá stará letadla ještě ve zcela použitelném stavu. A za celou dobu se jim přihodily jen tři malé havárie. Schünzel tak získával vedle teoretických znalostí i praktické zkušenosti, což jej vedlo k tomu, že ve svém volném čase denně školil důstojníky setniny. V poli absolvoval dva turnusy: 29. 7. – 26. 11. 1914 a od 15. 4. – 2. 10. 1915. Při odchodu od Fliku 11 obdržel vynikající hodnocení: „Nadporučík Viktor Schünzel byl po dobu svého velení u letecké setniny 11 jako důstojník vynikajícím vojenským pilotem i technikem. Svou neumdlévající ambicí, smyslem pro povinnost, šlechetným smýšlením a kamarádskými vlastnostmi byl příkladem svým druhům.“11 Zároveň byl doporučen k mimořádnému povýšení a k vyznamenání Řádem železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací.12 Počátkem října byl převelen do Vídeňského Nového Města, kde sloužil v letecké škole až do 9. 6. 1916. Zde své znalosti zúročil i v příručce pro vojenské letce.13
Do další válečné kampaně vstoupil v červnu 1916 na italské frontě, kdy se již tvrdě bojovalo na řece Soči. Rakouská armáda zde nasadila nově vybavené letecké setniny. V čele Fliku 28 se základnou v Proseccu stál již hejtman V. Schünzel, který měl k dispozici pět letadel Hansa Brandenburg C Is. Jeho setnina spolupracovala se sousedním Flikem 12, v němž létalo „stíhací eso“ hejtman Godwin Brumowski14, s nímž se Schünzel znal již z letiště v bukovické Černovici. Na rozdíl od válečnou propagandou oslavovaných stíhacích pilotů zůstával Schünzel jako letecký pozorovatel veřejnosti takřka utajen, nikoli však opomíjen svými nadřízenými. Ačkoliv nedocílil žádného sestřelu, kromě údajně jednoho nepotvrzeného,15 byl 4. 9. 1916 navržen k vyznamenání stříbrnou Vojenskou záslužnou medailí s válečnou dekorací za statečné chování letce před nepřítelem: „Za bojů v 6. sočské bitvě hejtman Schünzel svým statečným jednáním, při stálém boji s nepřítelem dodával velmi důležitá hlášení a dokonalé fotografické snímky. /…/ Své úkoly plní svědomitě a bez ohledu na nepřátelskou přehradnou palbu a obranná letadla. Úspěšně obstál při několika vzdušných soubojích. Při jednom vzdušném střetnutí mu prostřelili řízení a jiné části.“16

[Altmann]

Ve funkci velitele Fliku 28 se stýkal též se spojenci, s německými letci. Společné bojové mise i systém oceňování důstojníků byly důvodem, že se hejtman Schünzel stal nositelem následujících německých vyznamenání: Železného kříže 1914 II. třídy, pruského Řádu koruny IV. třídy a německého pilotního odznaku.
Pozorovací mise řídil štáb leteckých rot 5. armády na sočské frontě v čele se štábním důstojníkem Antonem Sieberem, který sídlil v Sesanu u Terstu. Denní výsledky průzkumu získané fotografiemi a zprávami leteckých a frontových pozorovatelů, vyzvědačů, zajatců, naslouchačů apod. byly denně zachycovány, zmapovány a předávány generálním štábům. Schünzel měl pro techniku těchto prací obzvláštní porozumění. Dne 21. 6. 1917 odpoledne vykonali Schünzel se Sieberem inspekci mapování v Terstu a po krátké návštěvě u námořních letců se vraceli na svá stanoviště po serpentinách vzhůru do Obciny. Schünzelova cesta mířila do Contovello-Prosecco, Sieberova do Sesany. Anton Sieber vzpomínal: „Schünzel se mě zeptal, zda je na večer nějaký úkol ohledně nepřítele. Na mou zápornou odpověď prohlásil, že tedy bude zalétávat nový horský dvojsedadlový stroj. Sotva jsme se rozešli, začaly na odbočku cesty dopadat granáty z těžkých lodních děl. Po návratu na štáb jsem započal s přípravou rozvrhu na příští den, tu se ozval polní telefon: ‚Hejtman Schünzel se svým pilotem šikovatelem Magyarem se zřítili a zahynuli. Příčina neznámá.‘ Zpráva mě zasáhla jako rána palicí.“17
Velitel Fliku 28, zkušený polní pilot Viktor Schünzel zahynul při zkušebním letu na novém dvoumístném průzkumném letounu typu Aviatik C.I (výr. č. 37.12). Letoun však nebyl pro svou křehkou konstrukci příliš letci oblíben. Zalétávání nového stroje vyžadovalo tedy jak zkušenosti, tak odvahu. K havárii došlo poblíž letiště Prosecco, nepřežil ji ani druhý člen osádky, polní pilot József Magyar.
Viktor Schünzel byl posmrtně vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu s válečnou dekorací. Jeho tělesné pozůstatky byly převezeny do Jeseníku a 5. července 1917 o třetí hodině odpolední byly uloženy v čestném hrobě na zdejším městském hřbitově.18 Nad hrobem se s ním za rakousko-uherské letectvo (k. u. k. Luftfahrtruppe) rozloučil Anton Sieber.19 Jeho prostý hrob zdobil jednoduchý nápis v překladu „Tak přechází sláva světa“. Pravdivost motta dosvědčil ihned poválečný vývoj, kdy v Československé republice nebyla vzpomínka na něj příliš žádoucí. Až po záboru Sudet nacistickým Německem byl – ovšem jen propagandisticky – využit, jak dosvědčují slova z pera Antona Siebera: „Když 11. října 1938 hřmělo 100 německých letadel nad jeho hrobem, letěl snad Viktor Schünzel se svou duší letce osvobodit svou vlast s nimi. Vím, že pak byl s nimi i nad protektorátem, Polskem, Norskem, Dánskem, Holandskem, Belgií. Tento starý letecký duch našich chlapců nyní s nejvyšším nasazením zpečetí osud Anglie.“20 Druhá světová válka naopak zpečetila osud Německa a vývoj Československa dal opět na tohoto letce po několik desetiletí zapomenout. Až blížící se sté výročí 1. světové války vyvolalo úpravu jeho hrobu na městském hřbitově v Jeseníku.

POZNÁMKY
1. Zachovala se jejich fotografie, četně publikovaná.
2. RAJLICH, Jiří: Na křídlech Světové války. Epizody ze života českých aviatiků v rakousko-uherském letectvu. Svět křídel, Cheb 2014.
3. Otec Klemens (* 18. 12. 1849) přišel do Jeseníku v roce 1880 z Liebesdorfu (dnes součást Libiny, okr. Šumperk), oženil se s vdovou Annou Franke (* 28. 4. 1845), dcerou restauratéra z Vidnavy. ZA v Opavě, sbírka matrik, matrika narozených Jeseník-město, inv. č. 3172, sign. Je-III-34, 1875–1900, fol. 162. Jako bydliště narozeného je uveden Gräfenberk č.p. 175c, tj. rodný dům vodoléčitele Vincenze Priessnitze, viz SOkA Jeseník, fond AM Jeseník, inv. č. 395, index ke sčítání lidu, 1900.
4. Vila Binder byla postavena roku 1878, postupně byla přebodována na restauraci s penzionem. Dům má vůbec zajímavou vojenskou minulost. Dalším majitelem po Schünzelovi byl totiž Felix Grünbaum, který zde r. 1927 otevřel košer-restauraci pro židovskou klientelu lázní. Viz SOkA Jeseník, fond AM Jeseník, dodatky, stavební spisy, karton 12. Jeho syn četař aspirant JUDr. Vítězslav (Siegfried) Grünbaum je prvním padlým příslušníkem čs. zahraničních pozemních jednotek ve 2. světové válce (21. 1. 1913 – 16. 9. 1939).
5. SOkA Jeseník, fond AM Jeseník, inv. č. 362, Kniha branců roč. 1884.
6. Modrá stuha se zlatým nápisem - Berlin – Wien – a jménem Schünzel, Oberleutnant. Stuha spolu s podobenkou letce a stříbrnou tabatěrkou s věnováním: Aeromanöver 1911. Meinem mutagen Begleiter, Miller, Oberleutnant se podle svědectví letce Antona Siebera nacházela v Priessnitzově domě na Gräfenberku. Za prověření děkuji Mgr. Michaele Kollerové, historičce VMJ.
7. GROWKA, Květoslav: První jesenický letec. Mikroregion Jesenicko, únor 2001, s. 27.
8. Hodnocení rytmistra Lehmanna pro velitelství letectva ve Vídni ze dne 26. 9. 1915. Rakouský státní archiv – Válečný archiv Vídeň (ÖStA-KA Wien). Za poskytnutí fotokopií archiválií děkuji PhDr. Jiřímu Rajlichovi.
9. Ehrenbuch der österreichisch-ungarischen Wehrmacht. Die ausgezeichneten im Weltkrieg. I. Band. Allerhöchste Auszeichnungen, verlautbart in der Zeit von 1.8.1913 bis 31.7.1915. Wien 1917, s. 357.
10. Hodnocení rytmistra Lehmanna pro velitelství letectva ve Vídni ze dne 26. 9. 1915. Rakouský státní archiv – Válečný archiv Vídeň (ÖStA-KA Wien).
11. Hodnocení rytmistra Lehmanna pro velitelství letectva ve Vídni ze dne 11. 9. 1915. Rakouský státní archiv – Válečný archiv Vídeň (ÖStA-KA Wien).
12. Návrh na řád byl zaprotokolován na velitelství letectva ve Vídni 30. 9. 1915 a na štábu letectva ve Lvově 30. 10. 1915, viz Rakouský státní archiv – Válečný archiv Vídeň (ÖStA-KA Wien).
13. SCHÜNZEL, Viktor: Motorschule für Flieger. Allgemeiner Teil, 1. Waldheim-Eberle 1916. 254 s.
14. Slovníkové heslo o něm viz RAJLICH, Jiří: Major polní pilot Otto Jindra (1886–1932). Historie a vojenství 2009/2, s. 25; týž: Rakousko-uherské eso es. Válka Revue 2014/4, s. 23-27. Od dubna 1917 velel Brumowski Fliku 41J, který byl dislokován na blízkém letišti v Sesanu.
15. ŠAFAŘÍK, Jan J.: Austro-hungary Air Aces 1914-1918. Dostupné z http//:aces.safarikovi.org/victories/ austria_hungary-www1.pdf. Anton Sieber naopak napsal, že „za sestřelení třetího nepřátelského letadla byl roku 1916 mimořádně povýšen na hejtmana.“- neověřeno.
16. Návrh štábního důstojníka letectva při velitelství 5. armády z 4. 9.1916. Jde o opis, nikoli originál potvrzený plukovníkem Leo Nádherným, velitelem všech leteckých rot 5. armády na sočské frontě. Viz Rakouský státní archiv – Válečný archiv Vídeň (ÖStA-KA Wien).
17. SIEBER, Anton: Fliegerhauptmann Viktor Schünzel. Ein Sohn der Heimat – Einer der ersten Flugpioniere. Deutsche Woche (?), rubrika Heimat-Rundschau, 27. 6. 1940.
18. SOkA Jeseník, fond AM Jeseník, Hřbitovní kniha 1894–1932, č. 1917/99.
19. Anton Sieber – o něm viz SEDLÁK, L.F. – JEDLIČKA, R.: Zajímavý odznak polního pilota. Signum 2015/11, s. 542-544.
20. SIEBER, Anton: Fliegerhauptmann…, opak. cit.

obr.: Rekonstrukce vyznamenání udělených V. Schünzelovi

POZNÁMKA:
Poděkování našem příteli Growkovi za poskytnutí tohoto článku i na našich stránkách. Byl to kus záslužné práce, který si zaslouží připomínku! Altmann